Fifty Shames of Syki (13)

Opět přicházím s nakouknutím do mé zběsilé mysli. Tentokrát na téma, které se mě úzce dotýká. Sama nevím, co z toho nakonec vypadne. Dneska spíše na naštvanější notu, než tu vtipnou.

Její tempo je vražedné, jejími nepřáteli jsou vlastně úplně všichni, protože každého už někdy nasrala.
Ale ani to jí nezabrání, aby vesele dřystala dál.
Bez servítek.

Syki a romány pro ženy

Na tohle téma mě přivedl jeden odkaz na FB profilu nakladatelství Domino. Odkazovali na blogový příspěvek jedné holčiny, která se pozastavovala nad pojmem „romány pro ženy“, či „literatura pro ženy“. Podle jejích slov to v ní vyvolává pocit méněcennosti a působí to na ni urážlivě, prý se v tom případě spíše považuje za muže, jelikož má načteno jiné knihy, než které patří do „klasické ženské literatury“. Upřímně řečeno, docela mě tenhle příspěvek nakrknul. Proč? Protože mi tohle škatulkování, odsuzování, posuzování a nadřazenost některých čtenářů – ať už žen nebo mužů – přijde naprosto mimózní.

Nejsem feministka. Nejsem ješitná. Nezajímají mě dokolečka opakované pitomosti, které mají pozvednout ego hlavně tomu, kdo je všude roznáší. Nebaví mě sledovat odsuzovací pohledy, když někdo řekne, že má rád ten a ten žánr, protože se mu prostě líbí, ale ostatní se na něj proto dívají skrz prsty. Každý jsme jiný, každý máme rád něco jiného, každý si odpočineme u jiného žánru.

Je mi jedno, jestli jste vášnivými fanoušky fantastiky. Je mi jedno, jestli dychtíte po nových a nových erotických knihách. Je mi jedno, jestli pravidelně čítáváte ty nejdrsnější detektivky. Je mi to naprosto šumák. Stejně tak je mi fuk, když si vyberu knihu, která je primárně cílená na děti, ženy, muže, danou věkovou kategorii. Považuju se spíš za „univerzálního čtenáře“, co si prostě k četbě vybere to, co ho zaujme.

Nemám ráda lidi, co ohrnují nos nad tím, že je nějaká kniha zařazena mezi knihy pro ženy. No a co? To jenom říká, že si četbu knihy nejspíš více užijí ženské, ale neznamená to, že si knihu nemůžou přečíst i chlapi. Totéž platí i u young adult knih. Ano, takový 70% jich je o holkách, které spasí svět. Píšou je ženské, co si myslí, že ví, jak pracuje mysl dospívajících. Rozhodně nesmím zapomínat na to, že se v nich objevují také první lásky a tak dále.

Všechno z toho křičí, že jsou to knihy pro holky. Ale čtou je i kluci. A co? Dělá je to snad méně chlapy? Jsou zženštilí? Nemají ty správné koule? Anebo naopak, když si ženská vybere klasickou fantasy, znamená to, že v sobě nemá žádnou romantickou část? Že si radši bude číst o bytostech jako jsou elfové, skřeti, mágové, což jasně ukazuje na to, že se z ní stává chlap? A jak na to někdo vůbec přišel? Víte, takoví lidé nedokážou přestat škatulkovat, posuzovat a odsuzovat ostatní, a ještě se jim posmívat za to, že mají rádi něco, co se nepovažuje za to nejlepší čtivo ze všech.

Osobně nevnímám označení jako „román pro ženy“ a „chlapské počtení“ jako vyloženě škatulkující, přikazující a proboha, už vůbec ne ponižující a urážlivé. Jsem ženská? Jsem. Čtu knihy spíš pro ženské? Ano. Stejně tak čtu knihy pro chlapy. Nevidím důvod, aby se nad tím někteří neustále pozastavovali. Věřím v naší společnost a upřímně jsem už dlouho nenarazila na člověka, kterému by se pod „románem pro ženy“ představila okamžitě červená knihovna. Jen si vemte, kolik chlapů už má za sebou takových Padesát odstínů. A nestydí se za to. Ani by neměli.

Nikdy se nestyďte za to, co čtete! Jestli se vám to líbí, vykašlete se na všechny škarohlídy. Jestli knihu všichni haní, může vám to být jedno, záleží jen na tom, jestli se líbí vám. Jestli jsem vám někdy pohaněla vaši oblíbenou knihu, kašlete i na to. Každý máme prostě jiný vkus, co mně připadá stupidní se vám může líbit a zase naopak. O tom to je. Nikdy se nestyďte za to, jaký žánr máte nejradši. I když si z vás budou lidi dělat legraci. Jen si vždycky řekněte, že takoví lidé jsou hloupí a nemají nic lepšího na práci, než se trefovat do ostatních.

Jste ženská, co si vybírá ty nejnechutnější a nejdrsnější příběhy? Jste chlap, co si rád přečte román z historické řady? Jen do toho! Zařazení jako „román pro ženy“, „knihy pro dospívající“ anebo „chlapské počtení“ berte jen jako doporučující. Mají pomoci těm čtenářům, kteří třeba nejsou tak zběhlí v žánrech, autorech a vycházejících knihách a jakmile dočtou něco, z čeho jsou nadšení, okamžitě hledají něco podobného. Proto jim právě tohle rozdělení pomáhá. Stejně tak často pomáhá i mně, když hledám něco nového.

Vážně nechápu, proč se někdo cítí uražený obyčejným pojmem, připadá mi to hloupé a malicherné. Už vůbec by mě nenapadlo, že by to někoho mohlo urážet. Já knihy beru tak, jak jsou. Nemyslím si, že by ženské byly hloupé a naprosto se vyžívaly v červené knihovně a nenašly si čas i na jiné žánry. Mě spíš uráží řeči o tom, že si někdo myslí, že si ženské vybírají knihy pro ženy, aby si něco kompenzovaly, stejně jako mě uráží to, že by si měli chlapi vybírat drsnější fantastiku, kde si to postavy taky často rozdávají a mlátí se hlava nehlava, protože jsou ve skutečnosti uťáplí… nebo já nevím co. Už jsem takových názorů četla hodně a upřímně mi připadají naprosto zcestné.

Abych tuhle litanii nějak uzavřela, doporučení nakladatelů vám má pomoct, nijak vás neuráží, neškatulkuje a proboha, nestyďte se za to, že máte rádi to a tamto. Jestli mě sledujete pravidelně, víte, že já si přečtu prostě všechno, co zní dobře a mám to po ruce. Ať už je to kniha pro děti, pro dospívající nebo pro dospělé. Vždyť i díky čtení Twilight se před několika lety jeden kluk v zahraniční blogosféře tolik proslavil, že mu nikdo neřekne jinak, než Twilight Guy.

Syki

Nejpohodlněji se cestuje na stránkách knih. A já cestuju velice ráda a často.

Mohlo by se vám líbit...

5 komentářů

  1. cecilka napsal:

    Tak jsem si vyhledala ten článek. Slečna očividně neví, že každý žánr má dobré a špatné knihy. Také se vůbec nezamýšlí nad tím, jestli ty ženy, co si půjčují ty knihy-s-polonahým-svalnatým-mužem-s-mečem-na-obálce, si myslí, zda je to hodnotná literatura, nebo ne. Mám pocit, že zrovna tady u těch románů (harlequinky a ty knihy se „sexy“ obálkou) nikdo nepředpokládá, že budou mít nějakou vysokou hodnotu. A pak jsou zde staroanglické romány psány od žen (Austenová a spol.), které jsou vysoce ceněny. Také jsou spíše pro ženy – a čtou je i muži!
    Dál se nezamýšlí nad tím, že si ty ženy třeba potřebují odpočinout, když přijdou z práce. Komunikovat celý den s lidmi (pracovně), musí být velmi vyčerpávající a jde z toho hlava kolem. Jestli někdo očekává, že po tom si člověk bude číst nějakou postmoderní knihu, kde se musí přemýšlet, tak je naivní.

    Vůbec jsem nepochopila, na co přesně ta slečna nadávala. Na čtenáře toho žánru, na ten žánr, na společnost, na to, že je žena, na všechno?
    I když s tebou zpravidla nesouhlasím, tak dneska ano. :o)

    (Jsem se tu nějak rozke… psala.)
    cecilka recently posted..VERONICA ROSSI. Pod nekonečnou oblohouMy Profile

  2. Katie napsal:

    Naprosto souhlasím, čtu fantasy, sci-fi, romány pro ženy, detektivky, klasiku… A nemůžu říct, jaký žánr mám nejraději, můžu z každého vybrat několik knížek, které mám vážně ráda, ale vybrat jeden žánr?
    Katie recently posted..Démon z Hex Hall+Bitva o Hex HallMy Profile

  3. Meghan napsal:

    Nestačím zírat. Vážně někdo takový ještě existuje? Někdo, kdo to bere smrtelně vážně?
    Nedávno jsem na FB viděla odkaz na článek s 5ti doporučenými knihami pro ženy. Spousta žen (a já s nimi), to komentovala tak, že by si nevybraly. Nic podle našeho gusta. A nikdo se nevěšel. Když se kouknu na škatulku „romány pro ženy“, tak jde stejně většinou o směsku – erotika, romantika, humor, zasloužilé matky, rodinné ságy, společenské romány… spousta eshopů už tu kategorii vůbec nepoužívá, protože je to blbost. Taky tam není „romány pro muže“ (ten má jen Viewegh).
    Určitě bychom se neměli stydět za to, co čteme. Nebo, nedej bože, za to, že vůbec čteme. Dneska to není in. Ale klidně se přiznám, že jsem stále fanynkou Twilight ságy. Té knižní tedy. Jo, četla jsem ji už před lety a od té doby jsem četla i lepší věci. Ale stejně mají dodneška u mě tři ty knihy 5 hvězdiček. Protože se mi naprosto subjektivně líbily a je mi jedno, že se od Stmívání začaly holky odvracet, protože je trapné fandit třpytícímu se upírovi, nebo vlkovi o velikosti koně. No a co?

  4. Illandris napsal:

    Taky musím souhlasit. Mě třeba, ještě když jsem byla na gymplu, lidi pořád odsuzovali za to, co čtu. Že nečtu „povinnou“ četbu, ale samý sr…. Tenkrát jsem si to hodně brala a možná se trochu i styděla. Teď je mi to ale fuk, ať si všichni říkají, co chtějí. Občas ještě pořád slyším řeči jako: Nejsi na takovouhle četbu už moc stará? Ale dokud se mi to bude líbit, tak to budu číst a hotovo:)
    Illandris recently posted..6. kapitola – Divoká plavbaMy Profile

  5. Giorgio napsal:

    Já osobně bych člověka neposuzoval podle toho, co čte. V dnešní uspěchané době je totiž malý zázrak, že vůbec někdo něco čte. Čtení je prospěšné hlavně pro člověka samotného, rozšiřuje jeho obzor. A jinak – gratuluji k nádherně vedenému blogu!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CommentLuv badge