Fan okénko na víkend (3)

Dneska pro vás mám něco trochu jiného. Nevím, jak jste na tom vy, ale já si ke čtení knih pouštím i hudbu. Většinou jde o nějakou scénickou hudbu, která se používá do seriálových a filmových trailerů, někdy i do samotných filmů. Určitě víte, o čem mluvím. Někdy se mi poštěstí narazit i na scénickou hudbu určenou přímo k dané knize. Tedy nějaký nadšenec se rozhodne vytvořit hudbu určenou buď přímo k četbě dané knihy, anebo vytvoří hudbu reflektující či podkreslující nějaké události knihy. A já vám tentokrát přináším Sam Cushion Music. Sam vytvořil fan scénickou hudbu také k Hunger Games a pár songů k jiným knihám. Určitě se na jeho profilu porozhlédněte. Já vám ovšem ukážu jeho písně k Divergenci. Vím, že už moc dobře víte, jaký blázen do téhle série jsem… a protože hodně z vás si už pořídilo svůj vlastní výtisk a buď už ho mají za sebou, nebo zrova čtou, či se na četbu chystají, můžete si k němu pustit nějakou tu hudbu:

Doufám, že Divergence většinu z vás nezklamala. Přece jenom ne všichni mají stejný vkus jako já a mohla jsem některé natěšit až přespříliš a po dočtení byli zklamaní. Je to běžný jev, takže se tomu vůbec nedivím. Ale pro ty z vás, kteří po dočtení knihy nebudou tak nadšení, mám jednu radu – sedněte si a zpětně si přehrajte jednotlivé scény, zauvažujte nad konáním postav, zkuste popřemýšlet nad dějem. Třeba se vám pak později nebude zdát kniha zase tak špatná. Divergence je jedna z knih, kdy po dočtení možná nebudete naprosto unešení, ale čím víc o ní budete přemýšlet, tím víc se vám bude líbit. Proto jsem knihu četla už několikrát, protože pokaždé v ní objevím něco nového, čeho jsem si nevšimla, nebo co mi nedošlo. A počítám, že Insurgent si přečtu možná i víckrát.

A pak je tu ještě video, kde Sam mluví o tom, proč jsou dystopie v současné době tolik oblíbené a také to, že ačkoliv zmíněné dystopické knihy spadají spíše do young adult žánru, čte je také velké procento dospělých. S mnoha jeho myšlenkami se totožňuji a myslím, že jsem je tady na webu už taky psala (v Jarním dumání). Převážně uvádí na příkladu Hunger Games, ale také se zmíní o Dokonalém páru a Divergenci.

No Comments by  /  Květen 20, 2012  /  Posted in: Fan okénko na víkend

Posuď knihu podle obalu (74)

Název knihy: Volání netvora

Autor: Patrick Ness

České datum vydání: 11.7.2012

Česká anotace:
Třináctiletému Conorovi se do snů vkrádají noční můry. A jakpak by taky ne – jeho maminka je vážně nemocná, táta žije kdesi za mořem v Americe, babička ho pořád jen peskuje a spolužáci jsou tak trochu tyrani. Pak se rozhádá se svou nejlepší kamarádkou a zůstane na všechno sám.

Tedy, skoro sám. V noci, vždycky chvíli po půlnoci, ho totiž navštěvuje netvor – obrovitánský chodící a mluvící starý strom, který roste na kopci za domem. Postupně Conorovi vypráví tři starobylé příběhy a učí jej, že věci často nejsou takové, jakými se na první pohled zdají. A že naším největším nepřítelem je náš vlastní strach. Netvor chlapce ponouká, aby povyprávěl čtvrtý, poslední, příběh sám. Vlastně po něm chce tu vůbec nejtěžší věc – podívat se děsivé pravdě do očí. Dokáže to Conor?

Můj názor: Vydání téhle knihy v češtině mě docela překvapilo, ani pořádně nevím proč. Zatím jsem sice četla pouze první díl trilogie Chaos od téhož autora, ale musím říct, že šlo o výborný kousek. Proto jsem také zvědavá na tuto knihu. Ale obálka mě poněkud děsí. Je rozhodně povedená, ale dosti strašidelná. Dokážu si představit, že ve chvíli, kdy bych knihu četla, by mě obálka až nebezpečně přitahovala a pak bych v noci měla bojové sny. Už se znám.

 
 
 


No Comments by  /  Květen 20, 2012  /  Posted in: Posuď knihu podle obalu

Májový knižní hop – výherci

Poslední mnou organizovaný knižní hop, než za dva týdny odletím směr jiný kontinent, měl tentokrát 14 zastávek. Děkuji všem blogerům, kteří se rozhodli zapojit a doufám, že se po mém návratu zapojíte i do dalšího. Ještě mám pro vás připravenou jednu soutěž, než odletím… jestli bude něco přes prázdniny, tak to opravdu netuším. Nejsem si ani jistá, jak moc – a jestli vůbec – bude můj web aktualizovaný. Přístup k internetu tam sice budu mít, ale jelikož je můj kemp hluboko v lesích, je ten signál poněkud ošemetný a těžko říct, jak na tom budu s energií. Pokud se jedná o mé „příhody z natáčení“, budete je moci sledovat tady. Prozatím tam těch příspěvků moc není, protože mě zaměstnává škola. Ale později tam toho bude víc, fotky pak budu nahrávat na Facebook. Co se týče nějakého toho srovnání jejich knihkupectví a všeobecně nabídky knih, uvidím, jak se mi podaří do nějakých knihkupectví zabruslit a co nafotím. Ale vraťme se k soutěži, protože vás určitě zajímají jména vítězů.

Tentokrát měli soutěžící za úkol napsat mi do formuláře něco, co by se mohlo na Knižním doupěti objevovat nově, až se vrátím. Ať už by šlo o rubriku, meme, projekty a tak dále. Padlo několik hodně zajímavých věcí, které mě k nápadům inspirovaly. O některých jsem vám už řekla, jiné si ještě nechávám pro sebe. Většinou jste ovšem psali, že se vám Knižní doupě zdá komplexní a nepotřebuje nic nového přidávat, protože se vám líbí takové, jaké je teď. To mě samozřejmě potěšilo, ale jelikož jsem inovativní člověk a nemám ráda stereotyp, určitě se nějakých novinek dočkáte. Soutěže se zúčastnilo 131 lidí, každý měl stejnou šanci na výhru… A kdo je tedy vítězem?

1. místo – 2 velké BILLY zarážky na knihy

#16 Tkery

2. místo – Padlí andělé & Leviatan od Thomase E. Sniegoského

#81 Anita

3. místo – Eragon od Christophea Paoliniho

#103 Katie

!!! Gratuluji !!!

Výhercům během dneška odešlu informační email o výhře. Ti pak mají 72 hodin na to, aby mi odpověděli, jinak vylosuju někoho dalšího.

2 Comments by  /  Květen 19, 2012  /  Posted in: Soutěž

On My Wishlist (48)

Meme z dílny Book Chick City. Cílem je každou sobotu uveřejnit knihy, které bychom si chtěli koupit. Můžou to být starší i novější knihy, či knihy vycházející v budoucnu. Já jsem si pro tuto sobotu vybrala:

The Hunt by Andrew Fukuda
GoodReads | BookDepository
Struck by Jennifer Bosworth
GoodReads | BookDepository

1 Comment by  /  Květen 19, 2012  /  Posted in: On My Wishlist

Insurgent

Autor: Veronica Roth
Originální název: Insurgent
Knižní série: Divergent
Díl: druhý
Žánr: dystopie

Anotace na Goodreads: Jedna volba vás může změnit – nebo zničit. Každá volba má své důsledky a když nepokoje narůstají, musí se Tris Prior i nadále snažit zachránit ty, na kterých jí záleží – a sebe také – zatímco zápasí s děsivými otázkami smutku a odpuštění, identiny a loajality, politiky a lásky.

Trisin den zasvěcení měl být plný oslav a vítězství v teple jí vybrané frakce, místo toho celý den skončil neskutečným hororem. Válka se vynořuje jako konflikt mezi frakcemi a jejich přesvědčení roste. V dobách války se musí zvolit strany, tajemství vyplouvají na povrch a rozhodnutí se stanou neodvolatelnými – a mocnějšími. Proměněna svou vlastní volbou ale také žalem a vinou, radikálními odhaleními a změnami vztahů, musí Tris přijmout svou Divergenci, i když netuší, co tím může ztratit.

Nakladatel: HarperTeen (EN)
Počet stran: 525 (EN)
Vazba: Brožovaná i vázaná (EN)
Vydání v USA: 28.5.2012
Vydání v ČR: vyjde

Moje hodnocení:

 
 
 
Moje hodnocení obálky:

 
 
 
Promo ke knize


 
Datum četby: 2 dny, květen 2012, v angličtině

Reakce bezprostředně po dočtení knihy: Naprosto úžasná kniha. Čert vem celé Hunger Games, vedle Divergentu a Insurgentu celá série vypadá jako chudý příbuzný. Veronico, jsi má hrdinka! Jsem z tebe naprosto paf!

Oficiální blog autora

Můj názor (obsahuje spoilery):
Velice očekávaný druhý díl světového bestselleru, který získal mimo jiné také ocenění Nejlepší kniha roku 2011 největšího čtenářského portálu GoodReads. Pokud sledujete FB profil mého webu, určitě víte, co si o knize myslím. A jestli ne, přečtěte si mou zvláštní recenzi. Proč zvláštní? Inu, mám nějak problém do jedné recenze vecpat všechny své myšlenky.

!Následující řádky vám můžou dost naspoilerovat předchozí děj, proto čtěte jen na vlastní nebezpečí!

Děj Insurgentu plynule navazuje tam, kde jsme v prvním díle skončili. Sečtělí využili svých znalostí a ovládli mysl Neohrožených, kteří de facto vyhladili celou frakci Odevzdaných. Tris s Tobiasem jsou na cestě do frakce Mírumilovných, protože doufají, že právě tam se shromáždili přeživší Odevzdaní, ale také třeba někteří Divergentní či Neohrožení, kteří se probudili ze simulace a nepřidali se na stranu Sečtělých.

Společně s nimi je také Trisin bratr a Marcus, který nejspíš ví mnohem víc, než je ochotný přiznat. Nic není tak, jak se na první pohled zdá a ne všichni jsou takoví, jací se zdají být. A v sázce je víc, než život všech členů frakcí… protože nepřítel může udeřit odkudkoliv, i z vlastních řad.

Abych pravdu řekla, od pokračování knihy Divergence jsem toho očekávala opravdu hodně. První díl mě naprosto uchvátil a jak už sami dobře víte, neustále ji všem doporučuju. Chápu ovšem, že ne všem třeba přijde tak úžasná jako mně. Přece jenom jsem nikdy neprošla tím správným Hunger Games šílenstvím a nikdy jsem z trilogie nebyla tolik unešená jako všichni ostatní. Pro mě pravý young adult dystopická série přišla až s Divergencí.

Přirozeně jsem se druhého dílu do jisté míry obávala. Druhé díly většinou nebývají stejně dobré jako díly první, a jen málokdy bývají dokonce lepší. Četla jsem velké množství nadšených recenzí, ale přece jenom jsem byla na pochybách. Co když to Veronica nenapíše stejně dobře? Co když to bude nudné? Co když mě nic nepřekvapí?

Chyba lávky. Insurgent je prostě boží, boží, boží, boží, boží kniha! A že takové výrazy ve svých recenzích obvykle nepoužívám. Insurgent je to nejlepší, co jsem za tento rok četla. Veronice se podařilo namixovat vše přesně v takovém množství, jak to mám ráda. Chvílemi mě dostávala do takových situací, kdy jsem chtěla knihou mrsknout přes celý pokoj a frustrovaně se vykřičet.

Nutila mě přemýšlet spolu s postavami, vyslovovat své otázky nahlas, pátrat po indiciích, odhalovat zrádce. Přiměla mě se v jednu chvíli culit jako naprostý cvok a v druhou zase proklínat jednoho nebo druhého za to, jak pitomě se chovají. Byly chvíle, kdy jsem chtěla pořádně profackovat Tris, Tobiase a dokonce i sebe, protože mě příběh natolik pohltitl, že jsem nebyla schopná se od něj odtrhnout.

Už první díl ve mně vyvolával podobné emoce, ovšem u toho druhého se všechno ještě znásobilo. Děj je tak nabitý, že nemáte chvíli na to, abyste si odpočinuli. V jednu chvíli se stane něco, co vás naprosto vykolejí a v druhé zase další rána. A vy se odrážíte od jedné události k druhé a říkáte si „Proboha, jak tohle vůbec skončí?“ Možná to vypadá přecpaně, ale věřte mi, že to tak není. Budete hltat jednu stránku za druhou a se zatajeným dechem čekat, jestli se vaší oblíbené postavě něco nestane.

Přestože jde o fikci, vystihla Veronica reálný život dosti věrohodně. Jednotlivé lidské vztahy, lidské uvažování, lidské činy, touhu a strach, které je pohání. Do toho ještě přimíchala notnou dávku romantiky (někdy budete nad větami, které Tobias vypouští z úst, nadšeně vzdychat) a také skvělého vtipu.

Insurgent je prostě hotová smršť. Když jí projdete, nebudete pořádně vědět, jak vlastně dál. Já byla po dočtení naprosto v šoku a prostě… paf. Už dlouho jsem nečetla knihu, která by ve mně vyvovala podobné pocity. Jsem proto velice ráda, že se knihy dočkáme také v češtině. Pokud se vám bude líbit Divergence, Insurgent vás smete.

2 Comments by  /  Květen 18, 2012  /  Posted in: 5 hvězdiček, Veronica Roth
Tagged: ,

Sladká políbení (50)

Týdenní meme hostované mnou… A dneska vybírám…

Upozornění: Vybraný úryvek můžou případně naspoilerovat děj, proto číst jen na vlastní nebezpečí!

Veronica Roth

Insurgent

„Co jsi mu řekl?“

Přichází ke mně.

„Pověděl jsem mu, jak jsme se dali dohromady – v tu chvíli přišla řeč na vrhání nožem,“ odpoví, „a taky jsem mu řekl, že to s tebou myslím vážně.“

Cítím teplo všude. Obtočí své ruce okolo mých boků a jemně mě přitiskne na dveře. Jeho rty najdou ty mé.

Ani si nepamatuju, proč jsem sem vůbec přišla.

A je mi to i jedno.

Obejmu jej svou zdravou paží a přitáhnu si ho blíž. Prsty najdou lem jeho trička a vklouznou pod něj, rozprostřou se široce na jeho zádech. Je tak silný.

Políbí mě znovu, tentokrát naléhavěji, jeho ruce stisknou můj pas. Jeho dech, můj dech, jeho tělo, mé tělo, jsme si tak blízko, že mezi námi není rozdílu.

Odtáhne se, jen na pár centimetrů. Víc mu totiž nedovolím.

„To není důvod, proč jsi za mnou přišla,“ řekne.

„Ne.“

„Tak proč jsi přišla?“

„Koho to zajímá?“

Vjedu svými prsty do jeho vlasů a přitáhnu si jeho ústa zpátky. Nebrání se, ale po několika sekundách zamumlá „Tris“ proti mé tváři.

„Dobře, dobře.“ Zavřu oči. Přišla jsem za ním kvůli něčemu důležitému: abych mu řekla o rozhovoru, který jsem vyslechla.

…

Věřte mi, že pokud si Divergenci zamilujete, ale bude vám chybět nějaká ta notná dávka pořádné romantiky… počkejte si na druhý díl. U toho se budete při romantických chvilkách křenit jak nějaký zamilovaný blázen, nebo neskutečně natěšená školačka. Tedy, alespoň tak připitomněle jsem vypadala já, když jsem podobné scény četla. A že jich tam je požehnaně.

 
 
 


7 Comments by  /  Květen 18, 2012  /  Posted in: Sladká políbení

Bez duše Tour (4)

Další příspěvek do naší tour. Pokračujeme čtvrtou ukázkou z prvního dílu:

„Nech ji jít,“ zopakovala. Tentokrát už byla výhružka v jejích slovech prakticky hmatatelná.

Neměl v sobě dost rozumu, nebo naopak příliš překypoval samolibostí, než aby poslechl. Provokativně se na barmanku zakřenil, přejíždějíc mi prstem po obnaženém hrdle. Jeho dotek mě pálil na kůži, vyvolával ve mně nutkání strhat ze sebe poslední zbytky oblečení a vrhnout se na něj.

Naštěstí jsem pořád nebyla schopná pohnout ani prstem u nohy.

„Nebo co?“

Její mrazivý tón by dokázal uhasit hvězdy ve všech sousedních soustavách. „Nebo přijdeš o hlavu.“

To ho rozesmálo.

„Snažíš se mě vyděsit?“ vyprskl mezi dávkami hekavého chechotu. „Vážně myslíš, že kvůli několika ostrým slovům a dávce tvrdých pohledů vezmu do zaječích? Naivko! Znám pravidla! Nic jsem neprovedl. Nemůžeš se mě dotknout!“

V kobaltově modrých očích barmanky se mihlo něco divokého, jak její sebeovládání na okamžik zavrávoralo. I to málo stačilo, abych poznala, že zvíře, které v sobě dusila, bylo kruté a šílené, krvežíznivé. Nemohlo se dočkat, až se dostane na svobodu.

„Poslední šance,“ zaskřípala mezi zuby.

Vzduchu byl nyní kromě špatných tělesných tekutin okořeněný i příslibem násilí.

„Risknu to.“

Jen pokrčila rameny, zachovávajíc si svoji neutrální masku.

Drobné cuknutí jejích koutků mi však prozradilo, že přesně v tuhle odpověď doufala.

„Tvoje volba.“

O vteřinu později mi na tvář dopadla sprška čerstvé krve a k nohám se mi sesunulo mrtvé tělo. Hlava mého věznitele se odkutálela kamsi na druhou stranu místnosti.

Daisy by nikdo nemohl považovat za ukázkový příklad čarodějky – a už vůbec ne její nadřízení. Je příliš zbrklá, postrádá patřičný respekt, stále se jí nedaří ovládnout to málo moci, kterým disponuje, a potíže se jí nepřestávají lepit na paty. Naštěstí pro ni její otec, velevážený lovec čarodějnic Carson McMillan, nikdy neměl problém zamést její nepořádek pod koberec. Ale dokonce ani on ji nemůže zachraňovat věčně.

Poté, co zpacká svůj nejnovější úkol, posadí Daisy do letadla a tryskem ji přidělí na nové pracoviště, kde by neměla být schopná nic pokazit – do Monaka. V zemi, kde nikoho nezná, lidé jsou nepříjemní, moc si o sobě myslí a mluví jazykem, kterému měla na střední věnovat mnohem víc pozornosti, musí Daisy najít způsob, jak přesvědčit Radu, aby jí dali další šanci. Pokud možno dřív, než ji její nové bydliště dočista připraví o rozum… nebo hůř, o život.

Oficiální web Lusy Adams ~ série na GoodReads ~ série na FB

No Comments by  /  Květen 17, 2012  /  Posted in: Bez duše Tour

Trailer Thursday (19)

Struck

(Struck #1)

Jennifer Bosworth

Mia Price je závislá na dávkách blesků. Přežila už nespočet zasáhnutí, ale její touha spojit se s energií v bouřích ohrožuje nejen její život, ale také životy lidí okolo.

Právě v Los Angeles se Mia cítí nejbezpečněji, protože zde blesk udeří jen zřídka. Ale když město zničí zemětřesení, je její útočiště přeměněno v minové pole chaosu a nebezpečí. Pláže pomalu zasypávají města. Centrum je rozpadající se pustina, kde se skupiny přeživších každou noc pohybují od jednoho opuštěného domu k druhému a nadšence to k neštěstí přitahuje víc, než by si dokázali přiznat. Dva soupeřící kulty se probudily a baží po moci – oba dva vidí Miu jako klíč svých protikladných proroctví. Věří, že je spojením k podivné energetické bouři, která způsobila zemětřesení a jejíž další úder bude mít devastující výsledky.

Mia by ráda uvěřila tajemnému a přitažlivému Jeremymu. Ten jí slíbil ochranu, ale Mia má strach, že není tím, za koho se vydává. Vášeň a síla, která je spojuje, jim nakonec může být koncem. A když udeří poslední katastrofa, musí Mia uvolnit svou ohromnou a děsivou moc, aby zachránila všechny, které miluje… anebo ztratí vše.

Na tuhle knihu jsem hodně zvědavá hlavně po několika dosti pochvalných recenzích, které jsem si přečetla. Prvně jsem si knihu ani moc přečíst nechtěla, ale recenze mě přesvědčily. Navíc jsem objevila taky tenhle hodně dobře udělaný trailer na knihu. Nechme se překvapit.

1 Comment by  /  Květen 17, 2012  /  Posted in: Trailer Thursday

Zajímavosti z blogosvěta (8)

Vaše nepravidelná dávka blogových senzací… :D

Proč miluju Veronicu Roth…

No protože je prostě úžasná. Už ani nevím kolikrát jsem četla Divergenci. Nejdřív několikrát v angličtině, nedávno pak také v češtině – a že je ten český překlad vážně vyšperkovaný. Z prvního dílu jsem byla unešená, což moc dobře víte, protože o knize melu neustále. Tu a tam, a pak zase támhle. No jo, furt. Přiznávám, už vám to určitě musí lézt řádně na nervy. No, smiřte se s tím. Jsem totiž z celé téhle série naprosto nadšená. Hlavně poté, co jsem si přečetla v originále také druhý díl, Insurgent. Jestli se vám bude první díl líbit, z toho druhého budete naprosto unešení. Já tedy ještě pořád jsem a pořád sbírám sílu na to, abych vám dokázala v jedné recenzi říct, jak skvělá tahle kniha byla. S tím souvisí také to, že chci říct, že miluju Nikki, protože ta má Divergenci snad stejně ráda, jako já… a taky miluju Mischu, protože si přečetla Insurgent a je z něj stejně na větvi jako já! Veronica je úžasná spisovatelka. Přesně se mi dokázala trefit do vkusu a dala do své práce všechno přesně v takovém množství, jak to mám ráda. Málokterá kniha ve mně dokáže vyvolat celou škálu pocitů, chvíle, kdy chci knihou fakt praštit, frustrovaně se vykřičet, být naštvaná na jednoho, na druhého, pak je oba dva zbožňovat, při společných scénách tát jako ten čokoládový nanuk a prostě… Jo, blábolím, ale jsem z toho prostě paf. Skvělé. Jsem moc ráda, že se knihy dočkáme i u nás.

Svět knihy se blíží

Jistě už všichni moc dobře víte, že se chystá. A pokud se to k vám ještě nedoneslo, tak se rychle koukněte sem, abyste věděli, co to ten Svět knihy vůbec je. S veletrhem také přicházejí speciální hosté a speciální slevy či jiné akce. Už dříve jsem vás informovala o návštěvě autorky série Mercedes Thompston a Alfa & Omega, Patricie Briggs. Za její návštěvu vděčíme nakladatelství FANTOM Print. Nakladatelství Albatros Media si pro vás připravilo 20% slevovou akci, včetně poštovného zdarma. Více informací najdete tady. Takže pokud jste si ještě Divergenci nepředobjednali, máte možnost. Také pro účastníky veletrhu má CooBoo dobrou zprávu – pár výtisků Divergence najdete i na jejich stánku. Nakladatelství FRAGMENT si pro vás zase připravilo mimo jiné autogramiádu Rudy z Ostravy :D A za tím bych si já pro ten podpis šla, protože to je našinec. No a nakladatelství Knižní klub si pro nás připravilo autogramiádu Václava Klause. Je toho mnohem, mnohem víc (plno autogramiád, plno besed, soutěží, představení knih), ale všechno zmiňovat nemůžu. Vybrala jsem jen pár věcí. Takže všichni, kteří můžete na Svět knihy, určitě si na něj zajděte.

Recenze, které mě zaujaly…

A protože si myslím, že ty dva velké bloky textu viz výše naprosto stačí, vrhnu se na zajímavé recenze: Rudá pyramida, Divergence, Bouře začíná, Odhalení, Hvězdný prach, Posadnutí démonmi, Železný král a Malé sladké lži.

2 Comments by  /  Květen 16, 2012  /  Posted in: Zajímavosti z blogosvěta

Spider’s Revenge

Autor: Jennifer Estep
Originální název: Spider’s Revenge
Knižní série: Elemental Assassin
Díl: pátý
Žánr: urban fantasy, magie, upíři, skřeti, obři, vrazi
Věková hranice: 20+ (veliké množství silně násilnických scén, sex a nadávky)

Anotace na Goodreads: Zabíjení mi bylo denním chlebem. Gin Blanco, také Pavouk, známý nájemný vrah. A že jsem v tom byla zatraceně dobrá. A teď se chystám na nejdůležitější práci svého života: Mab Monroe, nebezpečnou ohnivou elementálku, která zavraždila mou rodinu, když mi bylo třináct. Ne, nemyslím si, že tahle mise bude lehká, ale nakonec se ukáže, že bude problematičtější než se zprvu zdálo.

Ta potvora ví, že jí jdu po krku. Takže teď stojím proti armádě nájemných vrahů, kteří hodlají získat odměnu, kterou Mab vypsala na mou hlavu. Vypsala odměnu také na hlavu mé mladší sestry. Mou prioritou je tak udržet Briu v bezpečí. Zbavit se Mab je teď až na druhé příčce. Je jenom dobře, že mám svou ledovou a kamennou moc – a svého neodolatelného přítele Owena Graysona – aby mi kryli záda.

Tahle bitva se rozehrála už dávno a existuje šance, že ji nepřežiju. Ale jestli mám zemřít, vezmu s sebou také Mab… bez ohledu na to, co pro to budu muset udělat.

Nakladatel: Pocket Books (EN)
Počet stran: 367 (EN)
Vazba: Brožovaná (EN)
Vydání v USA: 27.9.2011
Vydání v ČR: nevyšlo

Moje hodnocení:

 
 
 
Moje hodnocení obálky:

 
 
 
Datum četby: 2 dny, květen 2012, v angličtině

Reakce bezprostředně po dočtení knihy: Bylo to skvělé… prostě skvělé…

Oficiální stránky knihy
Oficiální stránky autora
Oficiální blog autora

Můj názor (obsahuje spoilery):
Pro tuhle sérii už mám dlouho slabost. Respektive jde o mou vůbec nejoblíbenější adult sérii. Je v ní všechno v tom správném množství, jak to mám ráda a jak mě to baví.

Gin Blanco se znovu setkala se svou sestrou a pomalu si k sobě opět hledají cestu. Jak to tak vypadá, její nevlastní bratr Finn v Brie nalézá také jisté zalíbení… možná většího kalibru, než by si sám představoval. Owen je Gin stále po boku a nehodlá ji opustit, ani kdyby to znamenalo jeho smrt… a Mab vypsala na hlavu Pavouka tučnou odměnu.

Gin bude mít co dělat, aby se zbavila nájemných vrahů, kteří jí jdou po krku a kteří mají zálusk i na její sestru. Navíc ji čeká nejtěžší zkouška ze všech – je rozhodnutá pomstít svou rodinu a konečně Mab zprovodit ze světa. Jednou provždy. I kdyby měla v procesu sama zemřít.

Některým lidem zmlsaným sériemi o Anitě Blake či Nočních lovcích možná Elemental Assassin přijde mírně nudné. Mně ale ne. Jak jsem už v úvodu napsala, série má všechno v té správné dávce na to, aby se zařadila mezi mé nej. Má pro mě silný příběh, správnou pomstu, nelehký život, boj za správnou věc, i když to tak někdy nevypadá, pořádnou dávku humoru (Finna si musíte zamilovat), silné přátelské vztahy, a akci, akci, akci… spojenou s pořádným vražděním a potoky krve. To všechno okořeněné ještě jistou dávkou romantiky a sexu a chlapa, o kterého se můžete vážně opřít a který to s vámi myslí vážně. To jsou věci, které se mi prostě líbí a které mě baví číst.

Gin je skvělá hrdinka. Není sice typický příklad, ale to se mi na ní nejspíš líbí nejvíc. Za své přátele se opravdu bije a záleží jí na nich. Je schopna obětovat sama sebe a vždycky jde do akce s tím, že může být její poslední. Prožila toho hodně a to, co se jí stalo v dětství, se jí pokaždé vrací ve snech. A tak i my kousek po kousku zjišťujeme, co a jak se vůbec stalo.

Owen se k Gin hodí mnohem líp než Donovan. S Donovanem to v prvních dílech možná bylo o spalující vášni, ale nedokázal se smířit s tím, jaká je a už vůbec ji nedokázal pochopit. Kdežto Owen ji bere se vším všudy, podporuje ji, dokáže si dupnout a docílit svého a navíc je na něm jasně vidět, jak mu na Gin záleží a jak ji miluje. Navíc se mi líbí, že je spojuje i jakási minulost a společná touha po pomstě. Owen je kus sexy chlapa. Pokaždé, když ho Jennifer v knize popisuje, taju.

Finn mě bavil už od prvních stránek prvního dílu a baví mě stále. Dokážu si ho představit v docela živých barvách a musím říct, že jeho střílení ze zbraní je dosti sexy. Navíc jeho počínající vztah s Briou je prostě takový ten správný love/hate vztah, u kterého se budete uculovat.

Všechny zbývající postavy do příběhu skvěle zapadají a po čase se část z nich stane i vaší rodinou, kterou budete podporovat a které budete držet palce. Kniha má možná sem tam přestřelené prvky toho a tamtoho, ale celkově to vůbec nevadí.

U téhle série je ovšem někdy otravné to, že Jennifer v knihách čas od času zmiňuje, co se stalo v minulosti – tedy v minulých knihách. Je to pochopitelné, jelikož vám tak připomene, co se kdy stalo a proč se situace vyvinula tak, jak se vyvinula. Ale pokud čtete knihy hned po sobě, otravuje to, jelikož si dobře pamatujete, co se dělo. Proto si sama mezi knihami dávám určitý odstup, aby mi pak sem tam upozornění na předešlý děj nevadilo. Proto to tak doporučuju dělat i vám. Přece jenom knihy nevycházely hned po sobě a čtenář za čas trochu zapomene některé předešlé události.

Každopádně konečná bitva byla hodně silná a velkolepá. Mě určitě nezklamala. Jen když jsem si jistou věc představila, docela jsem se z toho otřepala. Za mě plný počet a těším se na další díl. Jsem moc ráda, že Jennifer v sérii pokračuje. Jde totiž o sérii, v níž vás každý další díl neotravuje a přináší něco nového, přesto sleduje nějakou tu základní linku, ale pořád jede po svém. Výborná série.

2 Comments by  /  Květen 16, 2012  /  Posted in: 5 hvězdiček, Jennifer Estep
Tagged: , , , , , ,

Waiting on Wednesday (68)

The Lost Code
Kevin Emerson

Zemský ozón je zpustošený, hladiny moře stouply a slunce je každodenní nepřítel. Ale globální změna klimatu není pro historii Země nic nového.

Nikdo to neví lépe než prachobyčejný Owen Parker, který přijde na to, že je potomkem velmi vyspělé starověké rasy – rasy, která dovedla vývoj své technologie až do takového bodu, že téměř zničila celou Zemi.

A teď je na Owenovi, aby ve svém světě napravil to, co se před tisíci lety pokazilo. Pokud ovšem dokáže odtajnit ztracený kód ve svých genech, pak může objevit dávno zapomenuté informace svého původu… a tak se prachobyčejný kluk může změnit ve velice důležitého.

Tahle kniha mě zaujala už hodně dávno. Nejen svou anotací, ale také tím, že hlavním hrdinou je muž a že knihu také muž napsal. Byla by to příjemná změna po všech těž ženských autorkách.

 

2 Comments by  /  Květen 16, 2012  /  Posted in: Waiting on Wednesday

Top Ten Tuesday (12)

Tohle meme má na svědomí The Broke and the Bookish. Úkolem je každé úterý sestavit top deset věcí souvisejících s knižním světem.

~ Top 10 knih, ze které si zaslouží svůj film ~

Dobře, tohle téma jsem myslím už někde i sestavovala, ale nezaškodí si udělat nový, updatovaný seznam, že… Tak jdeme na to. Pořadí knih je náhodné, jak jsem si na ně zrovna vzpomněla.

1. Divergence (Veronica Roth)

Melu o knize horem dolem, takže myslím, že víte, jak moc tuhle sérii žeru. Myslím si, že z knihy bude výborný film. Mnohem lepší než Hunger Games (bez urážky). Z druhého dílu jsem naprosto unešená, takže si myslím, že ten by byl jako film ještě lepší. Každopádně se můžeme i těšit, protože prý filmová práva na Divergenci byla prodána. Pokud všechno půjde dobře, dočkáme se filmu v roce 2015.

 
 

2. Vampýrská akademie (Richelle Mead)

I když se mírně obávám obsazení, jelikož většina lidí tvrdí, že Ben Barnes je hotový Dimitri (i když si to sama nemyslím), tuhle sérii bych moc ráda viděla na filmovém plátně. Agenti Richelle se nechali slyšet, že pokud všechno půjde dobře, možná se prvního filmu dočkáme v roce 2013. Těžko říct, jak to nakonec dopadne, vím, že měli nějaké problémy s filmovým studiem – s tím původním. Ale držme palce!

 
 

3. Dokonalý pár (Ally Condie)

Další dystopická kniha blízká mému srdci, i když ne každému asi sedne. Každopádně já se na filmové zpracování ohromně těším. A že bychom se ho měli dočkat.

 
 
 
 

4. Chronicles of Nick (Sherrilyn Kenyon)

Sice jsem ještě nedočetla třetí díl, ale jsem z téhle série maximálně unešená. Je to jako na šílení jízdě na horské dráze. Sherrilyn nedávno známila, že se Nick dočká svého filmu, takže nezbývá, než čekat.

 
 
 

5. The Demon Trapper’s Daughter (Jana Oliver)

Miluju tu sérii. Vážně ji naprosto žeru. Tohle by byl úžasný film, plný démonů a bojů o holý život. Hlavně by v něm bylo i hodně nadávek :D a sexy chlapů asi taky.

 
 
 
 

6. Blood Red Road (Moir Young)

Strašně by mě zajímalo, jak by ve filmu postavy mluvily. A ještě víc, jaký by byl český dabing :D Protože tohle je prostě něco unikátního. Někde jsem dokonce četla zmínku o tom, že by z knihy měl být film, ale nevím to úplně jistě.

 
 
 

7. Polibek pro Annu (Stephanie Perkins)

Perfektní dívčí románek by byl perfektním romantickým filmem. To bez debat. Na takový film bych se dívala opakovaně a opakovaně…

 
 
 
 

8. The DUFF (Kody Keplinger)

Bianca a Wesley. Musím snad víc psát? Jsem strašně zvědavá, jak filmové zpracování nakonec dopadne. Ano, Kody se nedávno nechala slyšet, že z knihy prý bude i film. Ale nejspíš ne pro filmová plátna, ale do televize.

 
 
 

9. Mediátor (Meg Cabot)

Myslím, že nemusím říkat, jak strašně strašně strašně moc chci, aby tahle série měla i vlastní filmy. Už se o tom několikrát něco našuškalo, ale nějak je furt ticho po pěšině. Chci svého Jesseho vidět na filmovém plátně, sakra!

 
 
 

10. Alchymista (Michael Scott)

Úžasná série, která si rozhodně zaslouží svůj film. Moc by se mi líbilo vidět všechny známé historické postavy na plátně, hezky pospolu… k tomu i ty fantasy příšery, a tak dále. Skvělá série.

4 Comments by  /  Květen 15, 2012  /  Posted in: Top Ten Tuesday

Teaser Tuesday (65)

Toto týdenní meme pořádá Should Be Reading.
O co jde:
  • Popadni knihu, kterou momentálně čteš.
  • Otevři ji na náhodné stránce.
  • Napiš 2 teaserové věty odkudkoliv z oné stránky.
  • NEZAHRNUJ DO TOHO SPOILERY!!! (Ujisti se, že to, co píšeš, toho z knihy neukazuje příliš moc. Nechceš přece zničit překvapení ostatním!)
  • Sdílej taky název knihy a autora, aby si mohli ostatní TT účastníci tuhle knihu přidat do své „to-read“ záložky.

 

Šíp v zádech

J. Č. Galeta

„A davej si bacha, děvucho, bo s šipem v zadech se fakt blbě běha,“ houkl na ni.

…

Snad se toho jednou dožiju, povzdechla si Danuta a obrátila oči na jih k městu.

 
 
 
 
 
 
 
 

Tenhle knižní kousek se ke mně dostal čirou náhodou, kdy na můj web narazil samotný autor. A protože se jedná o urban fantasy žánr, i když postavený na RPG hře, a protože se má české autory podporovat, šla jsem do toho. A zatím je to více než zajímavé. Navíc mě hodně baví ten náš občasný dialekt v knize, člověk si tak při četbě připadá, že je skoro doma :D

 

No Comments by  /  Květen 15, 2012  /  Posted in: Teaser Tuesday

1000. příspěvek!

Jak už jsem před nedávnem na FB avizovala, blíží se 1000. příspěvek Knižního doupěte… no, už se neblíží, protože JE TADY!

Chtěla jsem, aby 1000. příspěvek byl něčím zvláštní. Dokonce jsem uvažovala, že složím nějakou tu básničku, ale jelikož jsem básnické dřevo, protože nemám žádné básnické střevo, budete se muset spokojit s mými bláboly – jako ostatně vždy.

Už bloguju skoro dva roky (v říjnu to dva roky budou) a za ty dva roky jsem se toho už hodně naučila. O sobě, o lidech, o knihách, o lidech, o blogování a o lidech. Jsem jaká jsem a nejspíš se už nikdy nezměním. Mám své názory a stojím si za nimi, i když se neshodují s ostatními. Dělám co mě baví a dělám to tak, aby mě to bavilo… a aby to taky bavilo ostatní. Kdysi by mě nenapadlo, že můj blog zaznamená za den víc jak 400 návštěv, ani by mě nenapadlo, že budu mít vlastní doménu, že navážu spolupráci s nakladatelstvími, že si s některými budu pravidelně psát, že některá nakladatelství dají na má doporučení a opravdu některé mnou doporučované knihy vydají, nenapadlo by mě, že si mezi vámi najdu tolik přátel (a taky několik nepřátel, bohužel, tak už to chodí) a že si spolu budeme povídat o tom, co máme společné. Lásku ke knihám.

Ať už si myslíte cokoliv, mou prioritou nikdy nebylo mít ve všem pravdu, mít nejvyšší návštěvnost, mít největší vliv, mít nejvyšší počet příspěvků… nebudu říkat, že mě pozornost nezajímá…  vždyť kdo by nebyl rád za svou „práci“ pochválen… ale nechci být něčí modlou a tak vůbec. I když mě tak někteří opakovaně označují, tvrdí mi, že si mám dávat pozor na jazyk, že bych se měla držet zpátky, jít s proudem a držet pusu, když se mi něco nelíbí… načež se mi taky vkládají do úst taková slova, která jsem neřekla… anebo jsem něco nemyslela tak, jak si to jiní překroutili. Jsem od přírody akční a střeštěný člověk. Baví mě vymýšlet nové a nové věci, ptát se na názory ostatních, doporučovat či odrazovat, hlavně nelhat. Nemám povinnost být se všemi kamarád i přesto, že mě pomlouvají, vysmívají se mi a další věci, nemám povinnost ani číst ty, jejichž názory mě prostě nebaví a délka textu odrazuje. Jsem stejná jako kdokoliv z vás. Nepovyšuju se, nemám poslední slovo a netrestám ty, co mě nemají rádi. Tak už mi s tím dejte pokoj.

Chtěla bych poděkovat všem, kteří mi kdy vyslovili slova podpory, kteří můj web i FB stránku opakovaně navštěvují, kteří mi zanechají komentář, kteří mi píšou hezké a zajímavé emaily, kteří dají na mou radu a jsou pak spokojení, kteří mě mají rádi takovou, jaká jsem, i když se osobně neznáme. Právě vy jste tou hnací silou, co mi pomáhá tvořit obsah mého webu. Ať už to vyzní jakkoli klišoidně, trapně a možná i prdolezecky, jsem za vás, za své čtenáře, vděčná. Blogování je pro mě forma relaxace, kdy se prostě vykecávám z toho, co mám na srdci a co mě baví. Jsem vděčná za každého z vás, ať už ty komentáře necháváte nebo ne… ať už mi ty emaily píšete nebo ne… ať už mi na FB odpovídáte nebo ne… Vím, že vás tu je hodně, co se ještě ke komentářům neodhodlalo, ale jednou si od vás třeba něco tady na webu taky přečtu.

Zase se extrémně vykecávám a pletu páté přes deváté, že. Ale už mě nejspíš znáte, já jsem blázen, co prostě dá na pocity. Takže ještě jednou vám moc děkuju a nezapomeňte se čas od času vrátit!

20 Comments by  /  Květen 15, 2012  /  Posted in: Info

Jarní dumání (6)

Tentokrát tu máme šestou zastávku jarní dumání. Jestli nevíte, co to dumání vůbec je a chtěli byste o něm vědět více, podívejte se sem. Jelikož jsem dneska dočetla Insurgent a jsem z něj naprosto mimo (protože je to prostě úžasná kniha!), píšu svůj příspěvek až teď. Snad to zase tolik nevadí. A na co se podíváme tentokrát?

Milostné trojúhelníky

V poslední době se na poli young adult stalo již zvykem, že příběh bez nějakého milostného trojúhelníku už prostě není to pravé ořechové. Mám takový pocit, že tenhle trend tu sice byl vždycky – přece jenom je někdy dechberoucí sledovat vnitřní zápas hlavní hrdinky při rozhodování se, koho si teda vybere – ale mnohem více jej zpropagovalo již milionkrát zmiňované Stmívání. Tehdy si musela Bella vybírat mezi krásným upírem a vlkodlakem.

A teď je tenhle princip cpán pomalu do každé knihy pro dospívající, protože bez něj to není cool. Čtenářky přece netouží po ničem jiném, než být právě onou hrdinkou a rozhodovat se mezi dvěma, někdy i třemi, čtyřmi, pěti, šesti zástupci opačného pohlaví, protože to je přece úžasný pocit. Být na roztrhání. Upřímně, nemyslím si, že by dospívající děvčata byla takhle povrchní.

Jasně, i já si občas přeju, aby mi u dveří domu zazvonil nějaký pěkný kousek a řekl mi, že jsem jeho jediná a pravá láska… hned za ním by se mohl objevit další takový řízek a prohlásit totéž… jenže to jsou jen takové ty lehce naivní sny, které vám mají zlepšit náladu. Nemají ve vás při čtení vyvolat silnou frustraci jenom proto, že si proboha hrdinka nemůže vybrat, i když vy už máte vybráno sakra dlouho… anebo jste v pozici, kdy autorka oba hrdiny vykreslila tak, že se stejně jako hrdinka prostě nemůžete rozhodnout. Stalo se mi už obojí. A je to strašné. I když jde jen o hloupou knihu, řeknete si.

A právě pro to, že jde jen o knižní příběh, mi už různé milostné trojúhelníky a mnohoúheníky lezou krkem. Stejně tak mi leze krkem i láska jako trám od první stránky knihy, či naprostá obsese. Mám ráda příběhy, v nichž k sobě hrdinové pomalu hledají cestu, kdy se poznávají, nemají se rádi, ale nakonec to mezi nimi zajiskří. A když už si k sobě tu cestu najdou, nechci, aby se zase rozešli jenom proto, že se tam najednou objevil někdo třetí, kdo má zamíchat kartami, aby to bylo zajímavější. Už jsem z toho otrávená.

V tomhle směru jsem asi beznadějný romantik a dosti naivní. Prostě mám ráda příběhy, kde když už se dva dají dohromady, tak spolu i přes nějaké ty překážky zůstanou. Možná není jejich vztah stroprocentní, rozejdou se, ale nakonec jsou zase spolu. Líbí se mi, když se podporují, když si věří. Tohle mě prostě baví číst. Je to možná nereálné, ale navozuje to ve mně pocit, že i takové vztahy třeba můžou být. I když je to jenom v té pitomé knize. Nemám ráda, když hrdinka skáče od jednoho k druhému a nemůže si vybrat. Vždycky si říkám, co na ní pak ti kluci vůbec vidí. Pak mám chuť profackovat ji, i je, autorku a někdy i sebe, abych se vzpamatovala a zase to tak neprožívala.

Nejspíš si říkáte, proč já vůbec ty YA knihy čtu, když mě ty mnohoúhelníky tak žerou. Abych pravdu řekla, víc mi ty knihy sedí. U adult knih žánru paranormal romance či urban fantasy mám pár svých oblíbených, či další oblíbené hledám, ale převážně se nemůžu smířit s tím, že i když jde o nějaké to paranormálno, je to také okořeněné pořádnou dávkou sexu. Ve všech možných i nemožných polohách a na všech možných i nemožných místech či situacích.

Proto mám radši adult knihy, v nichž je to prostě hezky vyvážené, od všeho trošku. Mám ráda to jiskření, ten pocit, že víte, že se něco stane a celých dejme tomu 250 stránek čekáte, než k tomu dojde. Nějak mi prostě nesedí knihy, kde si to všichni rozdávají co chvíli, protože to je přece sexy. Jasně, je to prostě takový žánr a když se mi to nelíbí, tak bych měla zkusit klasickou beletrii, že. Ale proč bych nemohla mít obyčejnou adult urban fantasy, která je přesně podle mého gusta? Se vším všudy? A jsem ráda, že pár takový sérií jsem už našla – viz Kate Daniels, Elemental Assassin…

Aby byla kniha dobrá jak po zápletkové stránce, tak i po té romantické, nemusí se hrdinka rozhodovat mezi dvěma muži. Nemusí tam být žádný milostný trojúhelník. Právě takové knihy jsou mezi všemi ostatními unikátní. U takových knih si člověk spíš zapamatuje, kdo k sobě opravdu patří. Ve většině případů se jen čtenáři dělí na různé tábory, které podporují toho či onoho hrdinu a nakonec zůstane vždycky jeden tábor zklamaný, když si hrdinka vybere toho druhého. Nejhorší případy jsou ovšem ty, kdy se většina čtenářů přiklání k tomu, který na konec zjevně zůstane na ocet, protože autorka už má od začátku jasno, kdo je vyvovelný naší vyvolené a toho druhého tam dala jen do počtu – viz fiasko jménem Andrea Cremer.

Jsem blázen. Mám ráda hezky vyvážené knihy, silné hrdiny, kteří když už se dají dohromady, tak se vzájemně podporují a bojují bok po boku. Mám ráda silné vztahy, kdy se jeden může na druhého spolehnout, a to i když jim to skřípe. Mám ráda skrytou touhu, ukradené polibky, objímaní a pořádnou dávku jiskření. Když už má mít kniha nějaký milostný trojúhelník, tak jsem ráda, když je proveden hezky, rozumně, ne násilně a pro efekt. Právě proto mě baví číst stále nové a nové knihy a hledat právě to, co mi sedí a co doporučuju dál.

A jak jste na tom s milostnými mnohoúhelníky vy?

 
 
 


Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...
4 Comments by  /  Květen 14, 2012  /  Posted in: Nezařazené
« Older Posts