Teaser Tuesday (162)

Toto týdenní meme pořádá Should Be Reading.

 

O co jde:
  • Popadni knihu, kterou momentálně čteš.
  • Otevři ji na náhodné stránce.
  • Napiš 2 teaserové věty odkudkoliv z oné stránky.
  • NEZAHRNUJ DO TOHO SPOILERY!!! (Ujisti se, že to, co píšeš, toho z knihy neukazuje příliš moc. Nechceš přece zničit překvapení ostatním!)
  • Sdílej taky název knihy a autora, aby si mohli ostatní TT účastníci tuhle knihu přidat do své „to-read“ záložky.

Trable
Samantha Towle

„Je mi to líto, Mio. Bylo to naprosto nečekané.“

Chtělo se mi smát.

 

 

 

 

Tak jo, mám tu po kratší přestávce další new adult kousek, který by nemusel být stejný jako všechny ostatní, ačkoliv to tak podle anotace vypadá. Jsem docela zvědavá, jak mě chytne a jak se mi bude líbit… So stay tuned!

Filmová podoba týdne (112)

Toto meme má na svědomí Niklaus. Naše češtinářka na střední říkávala: „Pokud existuje kvalitní filmové zpracování nějaké knihy, podívejte se na to. Film je vždycky stravitelnější a více vám utkví v paměti.“

Název filmu: Dřív než půjdu spát (Before I Go to Sleep)

Režisér filmu: Rowan Joffe

Hrají: Nicole Kidman, Colin Firth, Mark Strong, Anne-Marie Duff, Dean-Charles Chapman, Adam Levy, Charlie Gardner, Kevin Hudson, Rosie MacPherson

Podle knihy: Dřív než půjdu spát ~ S. J. Watson

O čem film je (CSFD.cz): Christine při nehodě před několika lety utrpěla poškození mozku, při kterém se jí během noci pokaždé vymaže paměť. A každé ráno musí znovu a znovu zjišťovat, kým je, co v životě prožila, koho miluje a s kým žije. Její manžel Ben jí denodenně trpělivě pomáhá za pomoci fotoalb a vyprávění. Druhým Christininým průvodcem v mlhách její vlastní minulosti je psychiatr Edmund Nash (Mark Strong), s jehož pomocí si hrdinka vede videodeník. A ten jí jejím vlastním hlasem jednoho dne varuje: „Nevěř nikomu!“ Deníkový záznam spustí sérii událostí, které mají strašlivé následky. Christine začíná pochybovat o všech, kteří se zdáli jí pomáhat. Otázky, kdo ve skutečnosti Christine je, co se skrývá v její minulosti a co způsobilo její poruchu, přinesou šokující odpovědi. Christine zjišťuje, že pravdu je lepší někdy zapomenout.

Můj názor: Na tenhle film jsem viděla o víkendu trailer v kině a musím říct, že mě docela vyděsil. Colina Firtha zbožňuju, ale nevím, jestli jsem připravená na jakýkoliv film, kde by mohl být za prevíta. A Nicole Kidman mi v posledních letech docela pije krev… ani nevím proč. Každopádně podle traileru vypadal film hodně zajímavě.

Filmová recenze: Sin City – Ženská, pro kterou bych vraždil

Když už jsem se tento týden rozjela s recenzemi filmových adaptací oblíbených knižních předloh, proč bych toho nechávala, že ano… Někteří z vás si možná ještě vzpomenou na rok 2005, kdy do kin vkročila filmová podoba komiksů Franka Millera a vzbudila hotový poprask. Není se čemu divit, film to byl po vizuální stránce rozhodně libový a ani dějově nijak nezaostával. O to víc je zarážející, že na pokračování jsme museli čekat tak ztraceně dlouho…

Režie: Robert Rodriguez, Frank Miller
Scénář: Frank Miller
Kamera: Robert Rodriguez
Hudba: Robert Rodriguez, Carl Thiel
Hrají: Josh Brolin, Mickey Rourke, Eva Green, Jessica Alba, Joseph Gordon-Levitt, Rosario Dawson, Jamie Chung, Jaime King, Powers Boothe, Dennis Haysbert, Alexa Vega, Ray Liotta, Juno Temple, Jeremy Piven, Christopher Meloni, Bruce Willis, Stacy Keach, Julia Garner, Lady Gaga, Marton Csokas, Alexej Vorobjov

Život v Basin City je plný násilí, sexu, nebezpečí i občasného projevu lásky… tak jako vždy. Pro pár šupů vám tady klidně ustřelí hlavu, čest je pomalu cizí slovo a mocní si stále dělají, co se jim zamane. Jenže tentokrát se z prevítů stanou klaďasové.

Striptérka Nancy je rozhodnutá pomstít smrt milovaného Johna Harringtona, ale nemůže sebrat odvahu k tomu, aby senátorovi Roarkovi pěkně rozstřílela ten jeho samolibý a úlisný úsměv. Rozbolavělé srdce utápí v alkoholu a propadá se do depresí. Ochranou ruku nad ní stále drží hromotluk Marv, který nevynechá žádnou pořádnou rvačku. Umí se postarat o partu rozmazlených vysokoškolských fracků.

Dwight toho v životě zvoral hodně, proto se snaží začí ts čistým štítem a raději si vydělávat na živobytí odkrýváním nevěr, než aby navždy zůstával v pochmurném Starém městě. Jenže pak mu do života opět vstoupí siréna a bývalá milenka jménem Ava Lord, která mu zase pořádně zamotá hlavu. Potřebuje utéct od násilnického manžela a Dwight začne konat dřív než myslet. Přece jenom je to žena, pro kterou by vraždil… a nejen on.

Na pokračování Sin City jsem se opravdu těšila, protože jednička se mi hodně líbila a musím říct, že je to jeden z mála filmů, kde snesu všechno to neskutečné násilí i všudypřítomné sexuální narážky. Když se konečně objevily první plakáty, věděla jsem, že na tenhle film do kina prostě musím. Pro tentokrát jsem si ovšem nepouštěla žádné trailery, nečetla jsem si lákající anotace a už vůbec ne recenze. Vstupovala jsem do kinosálu, aniž bych věděla, o čem vlastně film má být.

Pokračování Sin City má oproti prvnímu dílu všeho tak nějak víc. Víc násilí, víc sexu, víc otázek a nelogičností. Doteď si v hlavě přebírám některé filmové narážky a spletité cesty, jakými se příběh ubíral, abych v tom našla nějaký řád. Bohužel ho nenacházím. Zatímco v prvním díle se zdánlivě nesouvisející linky nakonec přece jen spojily v jednu, tady mi to nějak uniklo. A nebyla jsem jediná.

Černobílé pojetí s občasným výskytem výrazné barvy funguje stále skvěle, ale lehká poetičnost jako by se vytratila do nenávratna. Postavy často odříkávají hlubokomyslný text jen tak pro efekt, porvou se, stříká, teče, proudí krev, zase nějaké plky, krutopřísná dávka sexu, střílečka a všechno zase dokola.

Na své si rozhodně přije pánské osazenstvo, jelikož Eva Green ukázala úplně všechno a ukázala to hodněkrát. I ostatní herečky pěkně zavrtěly zadečky a občas se popase i ženské oko, i když by to rozhodně chtělo více namakanějších a mladších týpků, aby se bylo na co koukat. Joseph Gordon-Levitt to bohužel moc nezachrání.

Vzato kolem a kolem není druhý díl zase tak strašný, jak by se mohlo zdát. I přes ty nelogičnosti, i přes ta nahá a kluzká těla zahalená buď do mlžného oparu, nebo ponořená ve vodě, či zabalená do kůže. Jen tomu něco scházelo.

Druhé Sin City možná nebude tak dobré jako to první, ale rozhodně vás dostane. Je to koneckonců město hříchu.

Posuď knihu podle obalu (163)

Název knihy: Kvílející schodiště
Autor: Jonathan Stroud
České datum vydání: říjen 2014

Česká anotace: Už více než padesát let sužuje Británii děsivá epidemie duchů. Vznikla řada parapsychických vyšetřovacích agentur, které se snaží zneškodňovat nebezpečné přízraky.

Lucy Carlyleová přijíždí do Londýna v naději, že si vybuduje úspěšnou kariéru u významné firmy. Místo toho skončí u nejmenší agentury ve městě, kterou vede okouzlující Anthony Lockwood. A když se jeden případ ošklivě zvrtne, Lockwood & spol. mají jedinou naději všechno napravit. To naneštěstí zahrnuje nutnost strávit noc v jednom z nejnebezpečnějších strašidelných domů v celé Anglii a vyváznout z toho živí.

Příběh z velkoměsta sužovaného přízraky je plný napětí, humoru a skutečně děsivých duchů. Rozlučte se s klidným spánkem…

Můj názor: Tahle kniha mě zaujala už před časem v zahraničí a bylo to právě díky obálce. Svým způsobem je docela obyčejná, ale ohromně se mi líbí, že odráží to, co říká samotná anotace. Dvě postavy stojící na schodišti děsivého domu před duchem. Well, count me in! Moc se mi líbí kresba i font, jakým je udělán nápis Lockwood & spol. Kniha je nejspíš určena mladším ročníkům, ale já si ji rozhodně chci přečíst.

 
 
 

Filmová recenze: Labyrint – Útěk

I včera jsem se díky knihkupectví Neoluxor dostala na předpremiéru filmové adaptace knihy Jamese Dashnera, Labyrint: Útěk. Předpokládám, že už jste o knize přece jen něco slyšeli, protože se o její filmové podobě mluví ve velkém už rok, to ale neznamená, že víte, jestli za to stojí nebo ne. Inu, podívejte se na recenzi…

Režie: Wes Ball
Scénář: T.S. Nowlin, Grant Pierce Myers, Noah Oppenheim
Kamera: Enrique Chediak
Hudba: John Paesano
Hrají: Dylan O´Brien, Aml Ameen, Hong-ki Lee, Thomas Brodie-Sangster, Will Poulter, Dexter Darden, Kaya Scodelario, Chris Sheffield, Joe Adler, Alexander Flores, Patricia Clarkson, Don McManus, Blake Cooper

Představte si, jaké to je probudit se v kleci. Dezorientovaní, vyděšení a opravdu rychle stoupající nahoru. Když se najednou dveře klece otevřou, zírá na vás hromada cizích chlapeckých tváří. Někteří se dívají soucitně, jiní nazlobeně, další zvědavě.

Pak zjistíte, že si o sobě vlastně vůbec nic nepamatujete a i na tom jménu budete muset zapracovat. Ale to není to nejhorší. Brzy zjistíte, že nemáte kam utéct, protože vás po všech stranách malého plácku obklopují vysoké mohutné zdi. A nejhorší je, že není úniku…

Jenže Thomasovi to nedá. Potřebuje zjistit, co ty tajemné zdi skrývají. Pohání ho neustálé nutkání přijít všemu na kloub, nehodlá se jen tak lehce vzdát. Má pocit, že to vše odněkud zná. Ví, že má pravdu a musí něco udělat. A tak začne šťourat do zažitého pořádku, pravidla mu nic neříkají a raději se vrhne někomu na pomoc, než aby zděšeně stál v povzdálí. A pak se objeví první dívka…

Na film jsem se těšila už od chvíle, kdy se v zahraničí začaly objevovat informace o tom, že by mohlo dojít na natáčení. Ne, do té doby jsem samozřejmě knihu nečetla, ale věděla jsem, že je v zahraničí celá série hodně oblíbená. Když se tedy začaly objevovat první fotky z výběru herců, věděla jsem, že to namixovali velice dobře. Můj těšing nabobtnal ještě díky loňskému Comic-Conu, kde měl Maze Runner taky velké slovo – hlavně co se týče výborného diskuzního panelu. Ten mě natěšil ještě víc, a tak když jsem se dozvěděla, že se u nás dočkáme nejen filmu, ale také knihy, musela jsem ji mít.

Bohužel jsem ji do předpremiéry nestihla přečíst celou, takže jsem věděla takovou dobrou polovinu děje a zajímalo mě, jak se to všechno ve filmu vyvine a jak moc bude filmová adaptace věrná knižní předloze. Ani jsem se nebála, že bych si to nějak extra vyspoilerovala, protože každý, kdo má za sebou už nějaké ty dystopické knihy a série, musí odhalit, co za tím vším nejspíš může být, jen čeká na potvrzení či vyvrácení svých domněnek.

Každopádně vám za první půlku knihy můžu říct, že si scénáristé vybrali to, co se jim v knize líbilo a ve filmu si to pospojovali trošičku jinak, ačkoliv i jejich výklad stále dává smysl. Bohužel později začíná scénář v některýh věcech pokulhávat, až začnete uvažovat nad tím, jestli tomu ještě pořád rozumíte a jak se proboha Gally dostal tam, kam se dostal?

To ale vůbec nevadí, protože je to pořádně nadupaný snímek, u něhož se budete bát jakéhokoliv dalšího zvuku. Budete se děsit toho, co daná postava uvidí, když se otočí… a kdo sakra přežije! Hudba nádherně dokreslovala všechny vypjaté scény, speciální efekty vám možná tu a tam připomenou oblíbené scény z jiných filmů (aka sliz a rmuti ála Harry Potter). Postavy jsou uvěřitelné, herci si s emocemi hezky vyhráli a filmový Thomas je daleko sympatičtější než ten knižní. Věřte mi, vím, o čem mluvím.

A víte, co je na tom všem nejlepší? Že se můžete celou dobu dívat na partu velice pohledných a většinou i vysportovaných lidí, s nimiž prožíváte každičkou minutu filmu. Byla jsem vyděšená, byla jsem pobavená, byla jsem smutná a ze všeho nejvíc jsem byla ohromená. A řeknu vám, že ten konec si jasně říká o další film!

Takže… doporučím ho? No samozřejmě! Byla by chyba, kdybyste se na něj nešli podívat. A já teď musím honem dočíst knihu, abych věděla, co všechno bylo v knize jinak.

Blogspirace (36)

Tohle meme mají na svědomí GrowingUp YA a saz101.

Jeho účelem je pomoci vytvořit nějakou jiskru inspirace pro blogery, čtenáře i spisovatele. Jakýkoliv inspirační citát/obrázek/video. Postovat svou blogspiraci byste měli každý týden, jakýkoliv den si sami vyberete. Zkuste někoho něčím a k něčemu inspirovat, nejspíš tím inspirujete i sami sebe, nebo alespoň někoho potěšíte.

Opět jsem vám dlouho neukázala nic, co mě v poslední době inspiruje v osobním i pracovním životě. Je ten správný čas na to, abych vám tedy ukázala, co mě vždycky dokáže krásně nabudit k práci, nebo naopak uklidnit.

Od chvíle, co jsem viděla Strážce Galaxie… ehm ehm… dvakrát…, si pouštím tenhle výborný hudební mix. Skvěle se mi u něj pracuje.

Taky ulítávám na téhle písničce. Ani pořádně nevím proč, ale moc se mi líbí.

I když si vůbec nepamatuju, že by tenhle song ve filmu někde zazněl (a že si jich z toho filmu nepamatuju víc), nějak mě nabíjí energií.

A nakonec… ačkoliv mě filmová pohádka nijak extra neláká, tahle píseň je úžasná a celkově Celeste hodně fandím.

Co motivuje vás? Doporučte mi něco nového, ať si toho můžu naposlouchat víc.

Filmová recenze: Dárce

Díky knihkupectví Neoluxor jsem se včera mohla podívat na předpremiéru filmové adaptace knihy Lois Lowry, Dárce. Možná jste knihu četli, možná jste o ní ani o filmu dosud neslyšeli ani ťuk, proto čtěte dál…

Režie: Phillip Noyce
Scénář: Robert B. Weide, Michael Mitnick
Kamera: Ross Emery
Hrají: Jeff Bridges, Brenton Thwaites, Alexander Skarsgård, Taylor Swift, Meryl Streep, Odeya Rush, Cameron Monaghan, Katie Holmes, Emma Tremblay

Když mají lidé svobodu volby, vyberou si špatně…

Po Zkáze se lidstvo rozhodlo začít žít jinak, utvořilo Společenství, která tvoří podpůrné rodinné jednotky, kde každý zná své místo. V každém Společenství se oslavuje narození nových dětí, u devítiletých jejich vstup do další etapy dětství, dospívající se dozví, jaké bude jejich konečné pracovní zařazení a staří se rozloučí, aby byli vyřazeni a odešli tak do Jinam.

Na vše dohlíží Rada starších společně s Kontrolory pořádku, vše vypadá poměrně idylicky, všichni občané dodržují všechna pravidla, nijak nevybočují z řady… až na Jonase. Vidí svět okolo sebe jinak, ale raději to neříká nahlas. Nechce být odlišný. V den svého rozřazení se ovšem dozví, že se stane novým Příjemcem paměti. Jde o nejdůležitější místo ze všech a nehodí se na něj jen tak někdo… což Jonas velice brzy a bolestivě pochopí.

Vstřebává všechny vzpomínky na doby dávno minulé a to jej ovlivňuje v pohledu na svět, který doposud znal. Začíná si klást rozporuplné otázky, nebojí se jít do extrémů a má chuť se o své poznatky dělit s ostatními. Svět už není černobílý, ale pestrobarevný a je na čase, aby se vše zase dalo do pořádku…

Přiznám se, že jsem knižní předlohu neviděla, takže jsem jen z anotace a trailerů věděla, do čeho asi tak jdu. Bylo mi jasné, že se na mě valí další z poměrně zajímavých dystopických světů, který mi bude chtít ukázat, jak se špatné vedení musí obrotit, aby společnost mohla opět svobodně žít. I přesto jsem se těšila, protože Jeffa Bridgese i Meryl Streep zbožňuju a všechna uveřejněná videa a fotky vypadaly více než lákavě.

Unikum filmu tkví v tom, že je zprvu černobílý… stejně jako myšlení hlavního hrdiny i všech ostatních postav. Ze začátku to na mě působilo krapet rušivě, protože jsem se nemohla soustředit na kouzlo černobílého filmu a oči mi nechtěně sklouzávaly dolů k titulkům, ačkoliv jsem je vůbec ke sledování nepotřebovala. Postupem času jsem si zvykla a mohla se více věnovat samotnému příběhu, který na mě působil zvláštně.

Občas jsem si říkala, že mi chybí nějaký kousek skládačky, abych pochopila některé souvislosti, v jiných případech mi pointy nejspíš utíkaly někam do tramtárie. Nebylo to ale nic tak enormního, abych si film i tak pořádně neužívala. Obzvlášť sekvence s „navracením vzpomínek“ na mě hodně zapůsobily jak vizuálně, tak hudebně.

Je docela vtipné, že místo, aby mi ve filmu lezla na nervy postava Meryl Streep, která zosboňovala tvrdou ruku diktatury, mnohem víc mi pila krev Jonasova matka v podání Katie Holmes. Byla krásně nesnesitelná a musím říct, že jsem jí několikrát hrozila pěstí, aby už zmlkla. Herecké obsazení mi naprosto sedlo, ačkoliv je mi líto, že Rosemary nedostala více prostoru, protože mě opravdu zaujala.

Sečteno a podrtženo se mi filmový Dárce moc líbil. Nevadilo mi, že neznám knižní předlohu, protože si z ní prý tvůrci vzali snad jen hlavní myšlenku a jména, jen mi po dokoukání přišlo, že mi něco chybí.

Dárce je film, který vám velice ráda doporučím, protože nezáleží na tom, že se knize moc nepodobá, pobaví vás dostatečně i tak.

Trailer Thursday (111)

Pekáč buchet

Kateřina Petrusová

ONA Redaktorka ženského časopisu, expertka na vaření. Miluje nové recepty, oprašuje staré po babičkách, dobrého jídla se nikdy nepřejí a je pro ni středobodem vesmíru. Sama o sobě říká, že je gastrosexuálka. Sport je pro ni nutné zlo, aby nenakynula jako její milované tvarohové buchty. Jmenuje se Klára.

ON Adrenalinový sportovec. V létě leze po horách, v zimě po zamrzlých vodopádech. Sport je součástí jeho života a nedokáže bez něj existovat. Jeho břišní, zádové, hýžďové, no prostě všechny svaly, podle toho patřičně vypadají. Pekáč buchet může spořádat na posezení a nebude to na něm vůbec vidět. Jmenuje se Matouš.

Je vůbec možné, aby dva takto rozdílné světy fungovaly společně? Stačilo jediné včelí bodnutí a následná prudká alergická reakce, a bylo to. Náhoda je spojila dohromady, a tak na nich můžeme otestovat hned dvě lidová moudra: že láska prochází žaludkem a že láska hory přenáší.

U téhle knihy mě pobavila jak anotace, tak i samotná obálka, protože mi svým způsobem přijde naprosto geniální :D Sama jsem překvapená, že se na tuhle knihu opravdu hodně těším.

Ostrov kostí

Autor: Imogen Robertson
Originální název: Island of Bones
Český název: Ostrov kostí
Knižní série: Crowther a Westermanová (Crowther and Westerman)
Díl: třetí
Žánr: detektivní, historické, thriller

Česká anotace: Cumberland, 1783. Ztracená minulost, utajovaná smrt, hořká pachuť dědictví.

Anatom a detektiv amatér Gabriel Crowther žije v domnění, že léto roku 1783 bude stejné jako ta ostatní, svěží a voňavé, a že jej stráví bádáním ve své pracovně. Dostane se mu však nečekaného pozvání od sestry, kterou dlouhá léta neviděl, aby prozkoumal mrtvolu nalezenou na pozemcích, jež kdysi patřívaly jeho rodině. Přijíždí tedy společně s Harriet Westermanovou, která mu v jeho nezvyklé práci pomáhá, do honosného anglického sídla na severu země, a vzápětí jsou oba vtaženi do vyšetřování několika dalších vražd, jejichž oběťmi jsou nejen návštěvníci, ale i zdejší lidé, včetně majitele místního nevelkého muzea.

Společně s Harriet Westermanovou, která se touto cestou pokouší uniknout vlastnímu trápení, nalézá Crowther rodný kraj otřásaný starými, ale i novými zločiny, a pradávné zvyklosti tu soupeří s pravdami moderní doby. V prostředí krásné a divoké scenerie skal a vod se Crowther postupně smiřuje s tím, že ani jeho vlastní minulost nezůstane v zapomnění.

Zatímco pedantský vědec Crowther baví svou podivínskou náturou, Westermanová je jedna z nejpříjemnějších postav, jaké se kdy v beletrii s historickou tematikou objevily. Žena s dobrodružnou povahou, ovdovělá majitelka velkého venkovského sídla a matka dvou malých dětí bojuje o svoje místo ve světě, který jí namlouvá, že by měla sedět doma a nevybočovat, tak jako jiné dámy na její úrovni. I když řeší s Crowtherem případ společně, je to ona, kdo strohému vědci připomíná, že rozhodující jsou sice fakta, ovšem člověka spíš vede k těm správným závěrům to, že naslouchá vlastním pocitům a intuici.

Nakladatelství: Pamela Dorman Books (EN), JOTA (CZ)
Počet stran: 384 (EN), 400 (CZ)
Vazba: Vázaná i brožovaná (EN i CZ)
Vydání v USA: 10.5.2011
Vydání v ČR: 29.1.2014

Moje hodnocení:

 
 
 
Moje hodnocení obálky:

 
 
 
Datum četby: 15 dní, březen 2014, v češtině

Reakce bezprostředně po dočtení knihy: Další skvělý díl. Ta autorka mě nepřestává překvapovat.

Oficiální stránky autora
Oficiální blog autora

Můj názor (obsahuje spoilery):
Ke knihám Imogen Robertson jsem se dostala díky tomu, že mi obálka prvního dílu přišla tak krásně tajemná. Samozřejmě mě zaujala i samotná anotace, nic mě ale nepřipravilo na to, jak hutná a propletená tahle kniha bude. A tak to platilo i u druhého a třetího dílu. A ten třetí mi konečně vysvětlil některé mé velké otázky, které mě trápily celé dvě předchozí knihy! Juchůůů!

Harriet Westerman se bohužel ještě tak úplně nevyrovnala se smrtí svého manžela, ale ví, že se musí postarat o své děti a být silná… Vezme zavděk únikem z utrápených myšlenek na minulost i budoucnost a raději se hrne řešit další případ. Tentokrát se vše začne motat okolo života jejího ve společnosti ne zrovna oblíbeného přítele a také „spoludetektiva“ Gabriela Crowthera.

Ten se totiž bude muset vrátit do svého rodného kraje, aby odhalil pravdu své minulosti. Jeho bratr totiž možná nebyl vinen a mluvil pravdu, naopak jeho otec se nejspíš nechoval vždy tak úplně čestně. Do toho všeho se ještě zamotá jeho povýšená sestra a její povedený synáček, trocha místní čarodějné smetánky a dva cizinci… a o záhadu je rázem postaráno.

Musím se přiznat, že v tomto díle mi jindy sympatická Harriet příšerně lezla na nervy. Není se ale čemu divit. Jsem ráda, že autorka ji nenechala se jen tak lehce ze všeho oklepat a prostě jít dál. To ovšem neznamená, že mě konec druhého dílu nešokoval. Myslela jsem si totiž, že Harriet bude mí klasické „žili šťastně… a občas vyřešili pár vražd“, ale prd z toho. Proto doufám, že si ji štěstí zase brzy najde, protože by to byla vážně škoda.

Konečně jsme se dostali na kobylu Gabrielovy minulosti! Ano, ano, stokrát ano! I když teda musím říct, že mi některých věcí bylo neskutečně líto, jako mi bylo líto i jeho. Ani se mu nedivím, že byl spíše nespolečenský a zahleděný do své vědy, užil si toho až až. Svým způsobem chápu i jeho sestru, ale to neznamená, že mi nepila krev. A spolu s ní i další postavy… že.

Tak jako tak jsem se vážně bavila, i když jsem občas ztrácela pozornost. Ale to se mi u téhle série občas stává, protože je tam několik linií, které se proplétají, takže musíte dávat dobrý pozor, aby vám něco neuniklo. Pak je hodně zajímavé sledovat, jak se vše spojuje dohromady a utvoří to na konci jeden celek… a vám pak všechno konečně zapadne do sebe. Těším se na další díl a věřím, že si svou úroveň udrží.

Waiting on Wednesday (169)

Týdenní meme, které pořádá Breaking the Spine. Cílem je vybrat si vždycky jednu knihu, kterou si chcete přečíst. Pro tuto středu vybírám:

Vytoužený
J. Kenner

V prvním díle s názvem Vytoužený Angelina ztrácí jediného člověka na celém světě, který ji znal a rozuměl jí – strýčka Jahna. Jako dospívající dívce jí zemřela sestra a ona pak trávila většinu času se strýcem.

Tři chlapci, kteří mu byli velice blízcí – Evan, Tyler a Cole – ho také silně postrádají. Angelina si už dlouho myslí na Evana – od první chvíle, kdy ho uviděla, ale on její city neopětuje. Nebo je všechno jinak? Angelina má svá tajemství. Udělala věci, které by ráda vzala zpět.

Angelinou vytoužený Evan rovněž něco skrývá a právě jeho tajemství je tím důvodem, proč se celou dobu od ní držel dál. Teď, když strýc zemřel, se Evan musí rozhodnout. Jejich vzájemná přitažlivost se však nedá zapřít – a pokušení se někdy nedá odolat. Jenže jim zbývají pouhé tři týdny – tři týdny žhavého sexu…

Docela mě překvapilo, že už tu máme další sérii této autorka. Zrovna čtu druhý díl trilogie o mocném Starkovi, takže jsem zvědavá, jaká bude tahle autorčina série. No, už z anotace vyplývá, že asi plná žhavého sexu :D :D ale tak nějak doufám, že to bude mít i příběh :D

 

Teaser Tuesday (161)

Toto týdenní meme pořádá Should Be Reading.

 

O co jde:
  • Popadni knihu, kterou momentálně čteš.
  • Otevři ji na náhodné stránce.
  • Napiš 2 teaserové věty odkudkoliv z oné stránky.
  • NEZAHRNUJ DO TOHO SPOILERY!!! (Ujisti se, že to, co píšeš, toho z knihy neukazuje příliš moc. Nechceš přece zničit překvapení ostatním!)
  • Sdílej taky název knihy a autora, aby si mohli ostatní TT účastníci tuhle knihu přidat do své „to-read“ záložky.

Útěk
James Dashner

„Frase,“ ulevil si Newt.

Gally mu skočil do řeči: „Jenom v případě, když nepočítáš, jak jsem-“

 

 

 

Konečně jsem se k tomuhle kousku dostala i já. Musím říct, že se to zatím klube docela zajímavě, ale tak nějak si pěstuju nechuť k hlavnímu hrdinovi, což by mohl být problém. Přijde mi jako typická Mary Sue (Gary Stue) a to není moc dobré. Doufám, že se na něj můj pohled změní.

Poznej blogera: Adelle’s World of Books

Název blogu: Adelle’s World of Books

Adresa blogu: http://worldofbooks-adelle.blogspot.cz

Pisatel blogu: Adelle R. (Mohelnice – Olomoucký kraj)

Jazyk blogu: český

Knižní blog: ano

O blogu: Na AWOB se snažím zaměřit na všechny žánry, ale převážně tam vede YA. Pravidelně postuji recenze, sem tam nějaký ten knižní tip a něco z mého života. Snažím se, aby si na mém blogu něco našel úplně každý.

Zaměření blogu: YA, NA, fantasy, paranormal romance

Délka blogování: O knihách už to je rok a půl, na AWOBu to v říjnu bude rok. (stav k 31.8.2014)

Důvod blogování: Psaní čehokoli mě bavilo odjakživa. Můj první blog jsem založila v roce 2010 a tam jsem patlala páté přes deváté. Následovaly takové ty fan stránky, než jsem se loni dopracovala ke knihám, u nichž jsem už zůstala. Pak, na doporučení jedné blogerky, jsem se přesunula na blogspot – no a od té doby jsem zde. :)

Oblíbená kniha nebo autor: Je jich víc, ale teď vede Tahereh Mafi.

Kontaktní údaje: Twitter – @Adelle_Adelaide
Skype – ady-rosipalova
Instagram – adelle_adelaide
Goodreads – Adele 02 (Adelle R.)
Databazeknih – Adele02

Pár slov na závěr: „Pokoj bez knih je jako tělo bez duše.“
Nechť je tedy i AWOB pokojíčkem, do něhož se budete rádi vracet. :)

Filmová podoba týdne (111)

Toto meme má na svědomí Niklaus. Naše češtinářka na střední říkávala: „Pokud existuje kvalitní filmové zpracování nějaké knihy, podívejte se na to. Film je vždycky stravitelnější a více vám utkví v paměti.“

Název filmu: Červený drak (Red Dragon)

Režisér filmu: Brett Ratner

Hrají: Anthony Hopkins, Edward Norton, Ralph Fiennes, Harvey Keitel, Emily Watson, Mary-Louise Parker, Philip Seymour Hoffman, Anthony Heald, Ken Leung…

Podle knihy: Červený drak ~ Thomas Harris

O čem film je (CSFD.cz): Will Graham, agent FBI, je sice muž středního věku, a přece je již třetím rokem v penzi. Do důchodu odešel po vyšetřování série mimořádně brutálních vražd, kdy se seznámil i s doktorem Lecterem. Ten mu tehdy pomáhal. Will ovšem netušil, že mu pomáhá právě ten, po kom pátrá. Někdejší kolega Jack Crawford má nyní na krku neméně hrozivý případ. Masakr dvou rodin, vždy za úplňku. Do plného měsíce nyní zbývají tři týdny, když Jack požádá Willa o pomoc při pátrání po muži, který je s největší pravděpodobností geniálním šílencem nebo ztělesněním zla. Agent ve výslužbě musí znovu nasadit vlastní život a riskovat bezpečnost své rodiny. Jen tak má šanci Červeného draka vypátrat.

Můj názor: Červeného draka jsem myslím viděla jednou nebo dvakrát a už si ho zase tolik nepamatuju. Vím ale, že mě ten film docela děsil.

RC review: Antibohyně

Autor: Kendare Blake
České datum vydání: 2.4.2014
Knižní série: Válka bohyň
Díl: první
Žánr: mytologie, magie
Nakladatel: Baronet

Česká anotace: Staří bohové neumírají…

Aspoň si to Athéna myslela. Jenže pak jí pod kůží začala vyrůstat pírka, která jí zahltila plíce jako nějaká podivná rakovina, a Herma sužovala spalující horečka. Tím skončil jejich poklidný věčný život ve zdraví.

Athéna a Hermes putují světem a zoufale hledají příčinu svého pomalého, bídného umírání. Cestou získávají spojence a odhalují pradávné i nové protivníky. Pátrání je zavede ke Kasandře, obyčejné dívce, která se kdysi coby vědma těšila přízni a ochraně jednoho z bohů.

Dnes už se Kasandra do života bohů nijak neplete, vlastně ani netuší, že existují. Přesto by mohla hrát klíčovou úlohu ve válce, k níž se schyluje.

Královna bohů Héra se spojila s dalšími antickými obyvateli Olympu, kteří ve snaze prodloužit vlastní život vyvražďují své rivaly. Touha přežít z nich udělala antibohy, ubohé karikatury jejich někdejší slávy. Athéna bude potřebovat nějaké trumfy, protože život nesmrtelníků jen tak nevyhasne.

Každý z nich umírá po svém. Někteří se zadusí peřím. Z některých se stanou příšery. Ale všichni zuří až do posledního dechu.

Nadešel čas války bohyň.

Tentokrát za řeckými bohy

Kendare Blake se do povědomí čtenářů zapsala díky úspěšné hororové duologii Anna krví oděná, která vyprávěla příběh prokleté mrtvé dívky. První díl se stal natolik oblíbeným, že si jej všimli také hollywoodští filmaři a vypadá to, že se dočkáme také jeho filmové podoby.

Kendare ovšem rozhodně nehodlá usnout na vavřínech, proto se pustila do nové knižní série. Tentokrát si vzala na paškál řeckou mytologii a rozhodla se z ní rovnou udělat trilogii.

Fakta a fikce

Představte si, že celý život tak nějak tušíte, že se od ostatních odlišujete a nemusí to být zrovna něco špatného. Kasandra si už ani nepamatuje, jak dlouho dokáže předpovědět útržky budoucnosti. To, co vidí, se také splní. Proto, když jí začnou trápit zvláštní vidiny, není si jistá, jestli náhodou nezačíná bláznit. Život nabere ještě nebezpečnější obrátky, když se dozví, že Olympští bohové skutečně existují… a jdou si pro ni.

Athéna, nesmrtelná bohyně moudrosti, cítí, že umírá. Jak jinak si vysvětlit sžírající bolest, kterou trpí pokaždé, když si z ústního patra musí vytahovat soví peříčka. Už dávno není všemocnou bohyní Olympu, už dávno na ni lidé zapomněli, už dávno nemá nic, na co by se těšila. Ale rozhodně nehodlá umřít… ne bez boje. Proto společně se svým umírajícím božským bratrem Hermem pátrá po dívce, jež by je všechny mohla zachránit. A udělá cokoliv, aby dosáhla svého.

Překlad

V českém překladu mě tu a tam zarazila některá volba slov či uspořádání celého souvětí. Musela jsem si je někdy přečíst víckrát. Jinak šlo o dobrý překlad, který si snad svou úroveň udrží i do pokračování.

Postřehy a pocity

Retellingy řecké mytologie mám moc ráda. Některé se autorům podaří, jiné už zase tolik ne. Toto je případ knihy, která je tak akorát na hraně. Hlavní hrdinové mě po většinu času spíš štvali, než abych jim držela pěsti. Největší problém jsem měla asi se samotnou Athénou. Té holce jsem chtěla jednu vrazit skoro pokaždé, když se na stránkách knihy objevila… a to je krapet problém, když se příběh točí hlavně okolo ní (a pár ostatních, že ano).

Nejvíc mi do oka padla Kasandra, která si toho chudák užila hodně. Doufám, Doufám, že se v druhém díle bude příběh více soustřeďovat na ni, protože právě v jejím případě si autorka s dějem a vývojem pěkně pohrála. Celkově se mi však nápad knihy líbí, je rozhodně zvláštní a dopředu nevíte, co všechno se může stát. Autorka pevně drží všechna esa v rukávu a nejednou vám při čtení vystřelí obočí pěkně vysoko.

Hodnocení

Musím se přiznat, že mě kniha dost zklamala. Neměla jsem velká očekávání, ale přesto jsem dostala něco jiného, než bych si představovala. Občas není lehké napsat jinou sérii a udělat ji alespoň stejně zajímavou a oblíbenou, ačkoliv je vidět, že se o to autorka snažila. Něco v tom příběhu ale nefungovalo tak, jak má. Nejspíš to na mě mělo příliš málo akce. Proto dávám 3 hvězdičky a jsem zvědavá, co přinese další díl, protože konec tohoto mě opravdu naštval.

Knihu Antibohyně si můžete objednat na stránkách nakladatelství Baronet.

Chtěla bych touto cestou poděkovat nakladatelství Baronet za poskytnutý recenzní výtisk této knihy.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...

1 2 3 174