Téma týdne: Druhé díly

Opět se vracím k jedné ze svých naprosto nevypočitatelných rubrik, která se objeví v případě, že se nad něčím horlivě diskutuje, či je to prostě téma, nad nímž v poslední době sama uvažuju. Připravte se opět na delší článek, jak už mám ve zvku.

Předně chci ovšem všechny upozornit na to, že smyslem tohoto článku není nikomu ublížit, ani se do nikoho strefovat, anebo si z někoho dělat srandu. Je mi jasné, že některých se svými slovy nejspíš dotknu, neberte to nijak osobně. Člověk se pokaždé něčím někoho dotkne, aniž by to dělal úmyslně. Každý máme na danou problematiku jiný pohled, tenhle je prostě ten můj. V textu se můžou objevit mírné spoilery, protože někdy prostě jisté věci oklikou popsat nejde, když to chcete vysvětlit. Proto čtěte jen na vlastní nebezpečí.

Druhé díly

K tomuto tématu mě dovedly recenze a dotazy mých čtenářů na Rezistenci (druhý díl Divergence – pro ty, kteří neví, o čem je řeč). Vypadá to, že jsem jedna z mála, komu se tato kniha opravdu líbila. Tedy co se naší blogosféry týče. Na jednu stranu mě ta vlna spíše negativních recenzí nepřekvapuje, na druhou stranu ji nechápu. Přimělo mě to zamyslet se nad druhými díly sérií všeobecně. Přece jenom jsem nedávno také dočetla Rebel Heart (druhý díl Blood Red Road) a ačkoliv já jí i přese všechno dala 4 hvězdičky, hodně blogerů knize dalo dvě, tři. A o tom, jak jsem mírně už dopředu znechucená z toho, co se dočtu v Unravel Me (druhý díle Shatter Me), ani nemluvě.

Docela legrační je, že všechny zmíněné série postupně vyjdou u nakladatelství CooBoo. A to nemluvím o tom, kolik druhých dílů na mě v mé knihovničce ještě čeká – Enshadowed (Kelly Creagh), Dreamless (Josephine Angelini), Hallowed (Cynthia Hand), Pandemonium (Lauren Oliver), Horečka (Lauren DeStefano), Zásvětí (Alexandra Adornetto), Temný ráj (Patrick Ness) a spousta, spousta dalších. Je to převážně nedostatek času, který mi nedovoluje se ke knihám dřív dostat, ale také jisté obavy.

Prokletí druhých dílů

Určitě jste už slyšeli větu „druhý díl není nikdy tak dobrý, jako byl ten první“. Je to pravda? A platí to o všech druhých dílech? Ne a zase ne. Vždycky záleží hlavně na tom, jak nám druhý díl série sedne. Přece jenom poté, co nás naprosto uhranul ten první, doufáme, že nás odrovná i pokračování. Většina v to ani nedoufá, většina to chce. Mají přehnaná očekávání a samozřejmě neustále porovnávají. To je úplně normální. A pak se s nadšením vygradují až na takovou výši, že když konečně ten vytoužený druhý díl dorazí a s nimi to nic moc nedělá, dají té knize hned horší hodnocení, protože je to prostě zklamalo. To je taky úplně normální. Viděla jsem to všude a vídat to nejspíš hned tak nepřestanu. Je to každého věc. Já se nad tím ovšem musím pozastavit.

Jsou druhé díly, jenž jsou horší než svý starší bratříčkové. Ať už je to tím, že autor už vlastně ani nemá o čem psát, tak tam hodí nějaký super čuper milostný trojúhelník, i když si pak čtenář akorát klepe prstem na čelo, protože to evidentní natažení příběhu ani hloupější být nemůže. Anebo to jde s kvalitou příběhu i psaní rapidně dolů a autor se sám motá ani-neví-pořádně-v-čem. Jsou druhé díly, u nichž si opradvu řekneme, že stály za prd.

Pak jsou tu pokračování, která na své kvalitě ničím nepřidala, ani neubrala. Prostě si stále drží svou úroveň. Bývá to tak spíše u autorů, co už za sebou mají nějakou tu řádku knih a vy tak víte, co od nich i od jejich příběhů očekávat. Přesto si čtení i nadále užíváte a těšíte se na další a další díly, případně nové kousky a série.

A nakonec tu jsou druhé díly, co jsou lepší než ty první. Některé jen o kousínek, jiné o obrovský skok, další vás zase svou kvalitou překvapí. U takovýchto exemplářů to bývá tak, že se autor opravdu překonal – a to i když jsme si mysleli, že to už dál nejde – anebo si dokázal najít způsob, jak svůj příběh vyprávět trochu jinak, přesto na stále stejně vysoké úrovni. Je jen na nás, nakolik to dokážeme ocenit a jak moc jeho úmysl a celkovou koncepci příběhu pochopíme.

Překvapivý zvrat

Výborným příkladem třetího jmenovaného typu je právě Rezistence. Jsem čtenář, který nad některými úskalími knih uvažuje víc do hloubky, snaží se přijít na to, co mi tím autor vlastně chtěl říct, jak to myslel, proč to udělal, jak moc je to reálné a jak moc je to hloupé. Totéž jsem dělala i u Rezistence. Samozřejmě jsem měla vysoká očekávání a už podle zahraničních recenzí jsem věděla, že to bude dobré. Ale jak všichni víme, názor si pokaždé musíme udělat sami. Každému prostě sedí něco jiného.

Někdy mám z těch recenzí pocit, že si čtenáři myslí, že když se v prvním díle dali hrdinové konečně dohromady, budou mít v tom druhém na růžích ustláno (teď mluvím o žánru dystopie, všechny milostné n-úhelníky stranou). Jako by se na všech stránkách měli na sebe vrhat a prokazovat si nehynoucí lásku, anebo být silní a úžasní ve všech okamžicích. A to i přesto, že jim nedávno umřel někdo blízký a sami museli vraždit, aby přežili. Uvažovali jste někdy nad tím, jak moc musí člověka taková vražda poznamenat? Jak moc jej trápí to, co udělal? Jak vůbec může žít dál? A když už je v nějakém tom převratu, nebo se prostě snaží přežít, kdy má najít čas na to, aby se vzpamatoval? Plus, došlo vám, že pokud jde o žánr young adutl, většině hlavních hrdinů je od 16-ti do 18-ti let?

Já bych byla rozhodně úplně v prdeli. Navíc to tajit před svými kamarády, před těmi, koho milujeme. Plus bych neměla ani ponětí o tom, kdo je přítel a kdo mě v příštím okamžiku zradí. Rozhodně bych se nechovala jako uvědomělá „šestnáctiletá“ holka, která přesně ví, co v životě dělat a dělá jen ta správná rozhodnutí. Já bych byla v naprostém emočním guláši. Byla bych otravná, byla bych naštvaná sama na sebe i na všechny okolo, jednala bych zbrkle. Jednala bych jako člověk.

U některých knih nemůžu říct, že by se dané postavy chovaly reálně. Ne logicky a pragmaticky, ale reálně. V reálu totiž člověk nadělá spoustu chyb. A když něco takového vidím u postav v knihách, o to víc se mi ten příběh líbí. A když není nouze o hromadu překvapivých zvratů, kdy v jednom momentě hlasitě nadávám na hlavní hrdiny a v dalším se zase raduju, že není po nich, to je potom kniha, kterou opravdu oceňuju. Z toho důvodu se pro mě Rezistence stala jedničkou minulého roku. A spolu se mnou si knihu za svou jedničku také zvolilo čtenářstvo GoodReads. A že tam těch lidí je požehnaně.

A co na závěr…?

Jak to nějak shrnout… ani pořádně nevím. Každý prostě ty knihy vnímáme jinak. Někteří jsou zklamaní z toho, že je kniha naprosto odlišná od toho, co očekávali. Jiní jsou zase nadšení, že jim vzal autor vítr z plachet a pořád je má čím překvapovat. Rebel Heart taky bylo plné naprostých hloupostí, kterými si hlavní hrdinka prošla a i když se v příběhu stalo něco, co mě mrzí, pořád klobouk dolů za to, jak reálně autorka vykreslila vnitřní rozpory a myšlenky postavy. U Unravel Me mám obavy z něčeho, co vidím přicházet a co mi přirozené nepřipadá. U Pandemonia vím, co mi autorka podstrčí a klepu si prstem na čelo, protože je to hloupost. U Enshadowed vím, že se naprosto ztratím v zákoutích Edgara Alana Poe a ještě dlouho po dočtení budu mít řádně zamotanou hlavu.

Ať už je to s vámi u čtení knih jakkoli, zkuste někdy uvažovat hlouběji i nad věcmi, které vás naštvou. Já třeba nemám ráda Hunger Games. Vím, že valná většina z vás ano. Chápu to a respektuju to. Pro mě ovšem knihy nebyly zase takové terno a v jistých věcech si autorka ukousla příliš velké sousto. Přesto jsem je hodnotila vysoce, protože dokážu ocenit kvalitu.

Syki

Nejpohodlněji se cestuje na stránkách knih. A já cestuju velice ráda a často.

Mohlo by se vám líbit...

6 komentářů

  1. Petik napsal:

    Celkově s tebou souhlasím. Podle mě je blbost odsoudit knížku aniž bychom ji četli a že nebude tak dobrá jenom proto, že je to další díl. Já osobně se snažím nemít předsudky a neupínat myšlenky tam kam ostatní jenom proto, že to někdo řekl nebo napsal. Snažím se mít vlastní názor. Například zmiňovaná Rezistence se mi líbila víc než Divergence, i když mnohým lidem už tak skvělá nepřipadala. Nebo další druhý díl co v mém pohledu předčil ten první je Zlatá lilie. Není to o tom kolikátý je to díl, ale o tom co komu sedne. Já dávám celkem vysoká hodnocení, protože u každé knihy ocením něco jiného. Někde jsou to vtipné dialogy, jinde popis prostředí nebo originalita. Taky mám ráda knihy co ve mě vyvolají nějaké emoce, a je jedno jestli mě kniha rozesměje, rozpláče a nebo třeba rozzuří. To, že ve mě toto vyvolala znamená, že to bylo dobře napsané.
    Petik recently posted..Student Knihomol (10)My Profile

  2. Spirit napsal:

    Mám podobný názor. Druhé díly to vždycky mají těžší, protože každý od nich něco očekává.
    Upřímně taky patřím k lidem, kterým Rezistence přišla horší než Divergence. Ale já přesně vím, kde byl u mě problém. Čekal jsem prostě nadupanou akční knihu (to sice byla), ale bohužel Rothová od začátku pokračuje už v tak dost rozjetém příběhu, bez žádné rekapitulace nebo oživení děje. Neříkám, že bych Divergenci za toho čtvrt roku, co jsem začal číst Rezistenci, neměl pořád v paměti, ale úplné detaily mi prostě vypadly. Navíc Veronica začíná dávat vedlejší postavy více k dění, takže mi občas nebylo přesně jasné, o kom se to vlastně mluví. A to mi vadilo! Stejně před vydáním 3. dílu plánuju re-reading celé trilogie, a kdo ví, třeba budu hodnotit lépe 🙂
    Kdežto například knihy od Richelle Mead se mi čtou skvěle, protože autorka stále vysvětluje již čtenářům zajeté věci, jen pro případ, kdyby to zapomněli. A to se mi líbí! Navíc Mead nemusí ani napsat akční knihu, a stejně si vyslouží 5 hvězdiček, protože píše lehkou formou a staví na skvělých dialozích 🙂 Díky tomu tyto knihy přečtu i za den… (Což je na mě rychlost! :D)
    A s Hunger Games to mám takhle: jednička výborná, dvojka stále úžasná, trojka – dělám, že neexistuje – děs!. Ale stejně pořád nechápu, proč lidi jakoukoliv dystopii srovnávají s touto. Moje teda už nejoblíbenější není. A navíc, každá dystopie je ve své podstatě jiná! Prostě mě to štve 😀
    Spirit recently posted..Seriálový šílenec #4My Profile

  3. E_V_E napsal:

    Pekný článok, súhlasím 8) Mne sa Rezistencia veľmi páčila. Neviem prečo toľko blogerov hodnotí knihu záporne, autorka si zachovala ten istý štýl písania a naservírovala veľa akcie, tak ako aj v 1. dieli. A keď sa skoro všetkým strašne páčilo toto v 1. dieli, ako to, že v 2. dieli im to už vadí? Nechápem to. Ani s tým veľkým popraskom okolo Hunger games…mám rada tie knihy, ale úprimne 3. diel ma veľmi sklamal, nie preto, žeby som od toho očakávala veľa, ale boli tam proste veci, čo mi nevyhovovali a 1. diel bol veľmi dobrou knihou. Divergencia bola mojou 1. dystópiou a preto mám prirodzene rada radšej to, bola som z toho nadšená, no Hry o život sú rovnako dobrou knihou s veľmi dobrým nápadom a už veľmi dlho ma štve aj to porovnávanie. Teraz sa to porovnávanie týka zase Rezistencie, už neviem čo mám povedať na všetky tie recenzie.
    Pochopím, keď sa to nepáčilo niekomu, komu sa nepáčil ani 1. diel, ale kto bol nadšený z Divergencie, ako môže dať Rezistencii 2/3 hviezdy, keď to malo takú istú skvelú úroveň, len kniha vyšla už PO veľkom boome dystópií. Je to pre mňa fakt záhada 8D
    E_V_E recently posted..Na čekačce – JANUÁRMy Profile

  4. Pim napsal:

    Já s tebou vesměs souhlasím, i když je pravda, že patřím k té většině, které se Rezistence moc nelíbila. Jo, asi jsem nebyla úplně objektivní, ale prostě mě zklamala. Jo, možná to bude z části tím, že jsem měla až přílišná očekávání… ale mě prostě Rezistence nesedla. Já jsem většinou chápala, proč Tris udělala tohle nebo tamto, i to, že se s Tobiasem hádali. Chápala jsem jí, protože jsem podobně stará (ok, trochu mladší) a sice nevím, co bych dělala, kdybych zastřelila kamaráda, ale určitě bych z toho byla pěkně mimo. Akce tam bylo taky spousta, styl psaní byl stejně dobrý… ale něco mi tam chybělo a naopak přebývalo. Já jsem spíš nechápala, proč se vůbec některé věci staly, proč bylo potřeba udělat to a to… jo, válka se musí nějakým způsobem ukázat, oběti musí být, vždyť i Rowlingová (uvádim jen jako příklad) v sedmičce spoustu postav nechala umřít. Ale mně to v Rezistenci přišlo už prostě moc. A k tomu tam byli T&T, u kterých jsem to chování chápala, ale bylo ho na mě moc. Každý děláme chyby, to knize dodává na té realističnosti (btw, je to vůbec slovo? :D)… někdy jsem ale fakt jen kroutila hlavou. Navíc mi Rezistence přišla ve spoustě místech hrozně předvídatelná – co je ale asi daný tím, co je to za žánr a co se událo v jedničce. To naštěstí zachraňovaly jiné, naprosto wow-momenty, u kterých jsem jen zírala. A taky jsem knihu nemohla odložit, zhltla jsem ji za jeden večer, což je víceménně taky plus, protože je čtivá. Po poslední stránce ale nebyly moje pocity jenom „Woooow, já chci trojku, proč ještě nevyšlaaaaa!!!“, byla jsem i zklamaná a trochu smutná… Netvrdím, že je moje hodnocení (něco mezi 3-3,5*) objektivní, ale já jsem prostě nemohla dát víc. Budu doufat, že mě trojka překvapí a bude naprosto bombastická, protože Veronica Roth vážně psát umí a vymyslela si skvělý příběh.
    Celkově ke druhým dílům – naprosto souhlasím. Někdy prostě autor „vyplýtvá“ smysluplný příběh už v prvním díle a pak se v tom plácá jak ryba na souši… někdy ale druhé díly příjemně překvapí a třeba „donutí“ čtenáře číst sérii dál. A pak jsou tu ty, které zůstávají na stejné úrovni – ať už je to dobře, nebo špatně. Já mám třeba doma teď druhý díl Drakie a nevím, co od něj čekat… a taky druhý díl Andělů noci, který snad nezklame. 🙂
    Souhlasím tady s komentáři o Zlaté lilii, mám VA ráda a i Pokrevní pouta se mi dost líbila, ale Zlatá lilie byla prostě bomba. 🙂 A nevadí, že to není tolik nadupaný akcí, ty dialogy a postavy to prostě vyzdvyhnou neskutečně vysoko. 😀
    A k Hunger games – jo, byla to první dystopie, co jsem četla a jo, mám je děsně ráda. Jednička byla skvělá a kupodivu mi sedla i Katniss (mám s hlavníma hrdinkama poměrně problém) (a to se o Tris úplně říct nedá, ne že by mi nesedla, ale nesedla mi tolik, prostě máme spolu takovej neutrální vztah :D), dvojka byla taky dobrá, ale Arénu smrti u mě nepřekonala a trojka… je kapitola sama pro sebe. Ze začátku nebyla vůbec špatná a zhruba v půlce se to zlomilo, bohužel k horšímu… a ten epilog to zabil. Přesto jsem ji přečetla jedním dechem a celé HG patří k mým nejoblíbenějším sériím vůbec. Ale akceptuju lidi, kteří je nemají rádi nebo mají třeba radši Divergenci, každý máme „jiné chutě“ a třeba je to i tím, že jsem před HG jinou dystopii nečetla. Takže tě v podstatě naprosto chápu. 🙂

  5. annejude napsal:

    Myslím, žes to pěkně vypíchla. Po dočtení skvělých prvních dílů jsem vždy dost zvědavá na pokračování, ale snažím se držet nadšení na uzdě, abych pak třeba nebyla zklamaná.
    Patřím k těm, co se jim Rezistence líbila – autorka se rozhodla jít trošku odlišným směrem, což neuvítá každý. Jedna z věcí, kterou si mě tahle série získala, je celkem realistické vykreslení charakterů postav – ty mají své plusy a mínusy, lepší i horší chvilky, což je dělá lidmi. Rezistence je pro mě proto povedené pokračování, protože jde, dalo by se říct, zas trochu dál do ‚hloubky‘.
    annejude recently posted..Zimní dumání: Jak vypadá hrdinaMy Profile

  6. Bastera napsal:

    Myslím, že jsi to krásně vystihla a spousta lidí v komentářích nade mnou. A platí to nejen o druhých dílech ale i třetích a dalších, ačkoliv ten druhý to má většinou nejtěžší, protože stojí většinou mezi skvělým úvodem a skvělým, nečekaným nebo jiným koncem. Já se snažím na druhé díly koukat reálně, nedělám si žádné iluze, jak to bude skvělý, spíš jen očekávám, co se bude dít. Většinou jsem taky druhým dílem příjemně překvapená, u většiny knih z poslední doby se mi zdály druhé díly o něco lepší. Snad jen Hunger games, tam si podle mě zvedla prvním dílem laťku hodně vysoko a druhý a třetí díl už mě tolik nebrali, byly dobré to ano, ale právě utrpěly tím, že první díl byl něco nového a nečekaného a další díly se na to jen napojili 🙂
    Bastera recently posted..Měsíční chvástačka – prosinec 2012My Profile

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CommentLuv badge