Měsíc na téma: Harry Potter – První setkání

Vzpomínali jste někdy na to, kdy a jak jste se vlastně s Harrym seznámili? Bylo to od kamaráda, z novin a časopisů, z rádia nebo z televize? A pamatujete si to vůbec, nebo už to všechno vnímáte tak nějak mlhavě? Já si to pamatuju, což je dost zvláštní…

Myslím, že jsem to tu už někdy i psala, ale opakování je matka moudrosti, říká se… Poprvé jsem se s fenoménem Harry Potter potkala, když ještě žádný fenomén nebyl. Bylo mi jedenáct let a zrovna jsem šla ze školy doprovodit kamarádku domů, protože mi celý den ve škole vykládala o úžasné knížce, kterou jí rodiče koupili a kterou četla nepřetržitě až do chvíle, kdy ji dočetla. Za celý den jsem byla patřičně natěšená a samozřejmě mě zajímalo, o čem tak nadšeně blábolí. Dorazily jsme k ní domů a ona mě uvedla do svého dětského pokojíčku, který sdílela se starším bratrem. Ještě teď si pamatuju, jak jsem byla ohromená tím, jak velký domeček pro panenky má na skříni.

A pak mi první díl Harryho ukázala. Bylo to první vydání, tehdy měl Harry na prvním díle na hlavě černý cylindr s červenými rty na vršku. Tehdy mě rozhodně kniha zaujala hned podle veselé obálky a když jsem slyšela, že jde o čarodějný příběh, okamžitě jsem si knihu chtěla přečíst. Knížku jsem si tedy půjčila domů se slovy, že se ji pokusím co nejdřív vrátit.

Přišla jsem domů, hodila aktovku (ano, tehdy jsme nosívali klasické aktovky) do rohu pokoje, sedla si na postel a knihu otevřela. Příběh mě okamžitě vtáhl a já četla, co nejrychleji jsem mohla, protože jsem chtěla vědět, jak to vlastně skončí. Rodiče se mě sice snažili přesvědčit, abych šla večeřet, ale já si chtěla číst. Druhý den byla díkybohu sobota, takže jsem do školy jít nemusela a mohla si v klidu číst. A já četla, četla a četla. Naši nechápali, že mě nějaká kniha mohla až takhle vtáhnout. Do té doby jsem totiž převážně milovala čtení encyklopedií a kratších příběhů.

Ale Harry Potter to dokázal. S Harrym jsem prožívala jedno velké dobrodružství a když jsem konečně dočetla, bylo mi to strašně líto. Tehdy jsem nevěděla, že existuje ještě i druhý díl, natož že jich celkově bude sedm. Hned po víkendu jsem knihu kamarádce vrátila a rozebírala s ní všechno, co se v knize událo. Sama jsem si připadala jako Hermiona, protože i já jsem byla na základce považovaná za šprtku, čímž jsem byla terčem posměšků. Na knize se mi právě líbilo to, že i šprti můžou zažít úžasné dobrodružství a s ostatními dokážou držet krok.

Možná vám to přijde hloupé, ale Harry pro mě vždycky hodně znamenal a pořád znamená. Tehdy se rozjela má láska k sérii. Rodiče mi koupili první díl a já si pamatuju, že šťastnější jsem snad ani nikdy jindy nebyla. Pak následoval druhý díl a třetí, a na čtvrtý se muselo dlouho čekat. To byla síla. Tehdy se u nás v knihkupectví musela kniha předobjednat, aby se vědělo, kolik výtisků by vůbec mělo dorazit. Až tak obrovský zájem o knihy tehdy byl. Z Harryho se pomalu stával fenomén po celém světě. Ještě dnes si pamatuju, jak rodiče šli schválně před půlnocí stát před knihkupectví, protože jsem tolik po knize toužila. Vystáli frontu a pak mi knihu domů přinesli. Samozřejmě jsem nešla spát a celá natěšená čekala. Když jsem viděla, jak je ta knížka hrubá, byla jsem ještě šťastnější. Víc stránek? Víc příběhu.

Pátá kniha je má nejoblíbenější kniha série, pamatuju si, jak jsem knihu četla celý den a někdy po půlnoci jsem se zrovna dostala k momentu, který mě rozbrečel tak silně, jako už nic jiného. Vždycky, když tenhle díl čtu, tak brečím, vždycky. Tohle umí jenom J.K., dokáže ve vás vyvolat celou škálu pocitů. U šestého dílu jsem jako většina Potteromaniaků sedávala u internetu a sledovala amatérské překlady knihy a když se mi do rukou dostala samotná kniha, hltala jsem stránku za stránkou. Sedmý díl byl vymodlený a přesto jsem nechtěla, aby byl konec. Příběh jsem četla s podivnou dávkou nostalgie a smutku, že už to končí, že už se s Harry, Hermionou a Ronem na stránkách knih nepotkám. Na konečná slova knihy jsem pomalu přes slzy neviděla.

Jsem generace Harryho Pottera a jsem na to pyšná. Jsem vděčná za to, že mi tehdy první díl kamarádka půjčila. Jsem vděčná za to, že mi rodiče kupovali další díly a že mě v četbě podporovali. Jsem vděčná za to, že mě láska k téhle sérii přivedla také k RPG hře. Na HOcz.org jsem potkala úžasné lidi a jen díky tomu, že mě Moudrý klobouk přiřadil do Havrapsáru, jsem se mohla stát prefektkou i primuskou, mohla jsem se mnohem víc projevovat, naučit se i větší organizaci, rozvíjet svou fantazii, plánovat a uskutečňovat, bavit se. Jsem vděčná za to, že se Harry dostal i na filmové plátno a že pro postavy vybrali herce, jaké vybrali. I oni se stali mou potterovskou rodinou, společně s nimi jsem i já vyrůstala. Na každý díl jsem šla do kina, někdy i několikrát. A ten poslední jsem skoro celý probrečela, protože mi došlo, že příští rok, už se nebudu mít na co těšit.

Harry Potter je kus mého života. Je to mé dětství, mé dospívání, je to kus mě samotné. Vždycky budu tvrdit, že tato knižní série je jedna z nejlepších na světě. Je mi jedno, že si ostatní o mě budou myslet, že jsem blázen. Pro mě je J.K. autorka všech autorek a už ji nikdo nepřekoná.

A jak jste na tom s Harrym vy? Pamatujete si, jak jste se s Harrym poprvé setkali? Jaký na vás udělal dojem? Co pro vás tenhle fenomén znamená?

Syki

Nejpohodlněji se cestuje na stránkách knih. A já cestuju velice ráda a často.

Mohlo by se vám líbit...

5 komentářů

  1. Jilly napsal:

    Tak jsem na tom dost podobně:) Až na to, že mě bylo osm, když první díl vyšel:) Pamatuji si úplně všechno:) Tehdy jsem nosila růžovou aktovku se 101 dalmatinů:D O knize nám řekla učitelka ve druhé třídě a pověsila nám na nástěknu malý letáček. Asi už tehdy měla pocit, že z toho bude něco velkého a jsem ráda, že nám o ní řekla. Rodiče mi ji koupili k Vánocům, pár týdnů před mými devátými narozeninami. Vzpomínám si jak jsem byla naštvaná, že ji kamarádi už čtou a já pořád nic:D Ale ve svých osmi letech pro mě nebylo vůbec lehké dostat se přes první kapitolu. Všichni si určitě pamatujou jak je zdlouhavá, žádné děti v ní nejsou a mluví se tam o nějakém pánovi co vyrábí vrtačky 😀 První kapitolu se mnou musela přečíst máma:D Pak už jsem ji samozřejmě nepotřebovala:) Jinak si pamatuju prakticky všechno stejně jako ty. Knihy jsme předobjednávali, mám všechna první vydání. Tehdy se to objednávalo z tzv. Mladého čtenáře (ani nevím, jestli to ještě existuje), kterého jsme dostávali ve škole:D Jsme Harryho generace, nikdy nás neopustí, ti tři byli mí nejlepší přátelé, když jsem jiné neměla:) Co víc k tomu říct….
    Jilly recently posted..Vampýrská akademie #1- Richelle MeadMy Profile

  2. Kristen napsal:

    Já, jelikož jsem o něco mladší osoba, jsem dostala první čtyři knížky najednou, rodiče mi je koupili sami od sebe. Za což jsem neskutečně ráda. Z knížek jsem tenkrát měla velkou radost. A přečetla jsem je strašně rychle a jakmile jsem je dočetla, četla jsem je ještě jednou, jelikož jsem z nich byla vážně nadšená 🙂

    Tak ty znáš Hocz, anó? :D… Páni! Já osobně tam zrovna hraji též a taktéž jsem v Havraspáru. Hádám, že možná i vím, jak jsi se tam jmenovala ^^ 🙂

  3. Katherine napsal:

    Já se s Harrym poprvé potkala v 9 letech na Lipně. Pamatuju si, jak se mi tam vůbec nechtělo, z části kvůli počasí, a z části kvůli tátově nové přítelkyni. V té době jsem byla typická holčička s culíkama a se zálibou v pohádkách. Před odjezdem mi kamarádka ukázala knížku, kterou dostala její starší sestra, a která se jí hrozně líbila. Nakonec mi ji vnutila s sebou. Neměla jsem v úmyslu ji číst, ale díky deštivému počasí jsem neměla nic lepšího na práci, tak jsem j otevřela a začala. Za tři dny plného ignorováním ostatních jsem skončila a byla naprosto nadšená. Příběh Harryho, Rona a Herminony mě pohltil takovým způsobem, že jsem čekala na svůj dopis z Bradavic. Bohužel ten se nedostavil. 🙂 Od té doby jsou všechny Harryho knížky mé nejoblíbenější a já jsem nesmírně vděčná své kamarádce, že v tu chvíli kdy mi jí ukazovala byla tvrdohlavější než já a donutila mě si ji vzít.

  4. Maataaa napsal:

    Ja neviem koľko som mala rokov, ale viem, že som sa k prvej knihe dostala niekedy na prvom stupni základnej školy. Kamarátka, čo som s ňou sedela práve dočítala jednotku a tak mi ju požičala. Myslím, že v tom čase už bola aj dvojka…ale tú som spolu s prvým dielom dostala na Vianoce. A potom som ďalšie dva diely dostala tuším tiež na ďalšie Vianoce a ostatné som si kupovala v dni keď kniha vyšla – vždy som sa bála, že budú vypredané…oooj to boli nervy. 🙂
    Teraz ľutujem, že sa už nemám na čo tešiť, boli to síce roky utrpenia, keď sme čakali na nový diel – ale aspoň sme vedeli, že niečo nové príde. A teraz? 🙁
    Keby Rowlingová ešte niečo napísala, tak som najšťastnejší človek na svete. 🙂
    Maataaa recently posted..H.G.Wells – NeviditeľnýMy Profile

  5. annejude napsal:

    Krásně řečeno, nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že si vystihla pocity všech skalních fanoušků Harryho Pottera.

    Mně Harryho Pottera představila také kamarádka na prvním stupni základky. Do teď si pamatuju, jak tenkrát nad prvním dílem o přestávkách seděla snad bez pohnutí a já samozřejmě vyzvídala, co že to má tak zajímavého:D A tak vlastně začalo mé dobrodružství s Harrym ve světě čar a kouzel. Každá knížka na mě působila jako magnet, kvůli kterému se mnou během čtení nikdy nebyla kloudná řeč. S kamarády jsme o knížkách dlouze diskutovali, hráli si na něj, chodili společně do kina a opět probírali všechno možné a nemožné. I když nejsem plačící typ, s příběhem jsem se loučila těžce. Probrečela jsem knihu, s celým sálem probrečela film, že i kamarádi se divili.

    Můžu v klidu prohlásit, že díky J. K. Rowling bylo mé dětství kouzelnější a s jejími knížkami jsem zažila krásné okamžiky a jsem ráda, že se moje mladší sestry také nechaly svést a objevily krásy, které v sobě série skrývá a které samotné čtení přináší.
    annejude recently posted.."Nádherné bytosti" už mají své filmové tvářeMy Profile

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CommentLuv badge