Měsíc na téma: Harry Potter – První setkání

Vzpomínali jste někdy na to, kdy a jak jste se vlastně s Harrym seznámili? Bylo to od kamaráda, z novin a časopisů, z rádia nebo z televize? A pamatujete si to vůbec, nebo už to všechno vnímáte tak nějak mlhavě? Já si to pamatuju, což je dost zvláštní…

Myslím, že jsem to tu už někdy i psala, ale opakování je matka moudrosti, říká se… Poprvé jsem se s fenoménem Harry Potter potkala, když ještě žádný fenomén nebyl. Bylo mi jedenáct let a zrovna jsem šla ze školy doprovodit kamarádku domů, protože mi celý den ve škole vykládala o úžasné knížce, kterou jí rodiče koupili a kterou četla nepřetržitě až do chvíle, kdy ji dočetla. Za celý den jsem byla patřičně natěšená a samozřejmě mě zajímalo, o čem tak nadšeně blábolí. Dorazily jsme k ní domů a ona mě uvedla do svého dětského pokojíčku, který sdílela se starším bratrem. Ještě teď si pamatuju, jak jsem byla ohromená tím, jak velký domeček pro panenky má na skříni.

A pak mi první díl Harryho ukázala. Bylo to první vydání, tehdy měl Harry na prvním díle na hlavě černý cylindr s červenými rty na vršku. Tehdy mě rozhodně kniha zaujala hned podle veselé obálky a když jsem slyšela, že jde o čarodějný příběh, okamžitě jsem si knihu chtěla přečíst. Knížku jsem si tedy půjčila domů se slovy, že se ji pokusím co nejdřív vrátit.

Přišla jsem domů, hodila aktovku (ano, tehdy jsme nosívali klasické aktovky) do rohu pokoje, sedla si na postel a knihu otevřela. Příběh mě okamžitě vtáhl a já četla, co nejrychleji jsem mohla, protože jsem chtěla vědět, jak to vlastně skončí. Rodiče se mě sice snažili přesvědčit, abych šla večeřet, ale já si chtěla číst. Druhý den byla díkybohu sobota, takže jsem do školy jít nemusela a mohla si v klidu číst. A já četla, četla a četla. Naši nechápali, že mě nějaká kniha mohla až takhle vtáhnout. Do té doby jsem totiž převážně milovala čtení encyklopedií a kratších příběhů.

Ale Harry Potter to dokázal. S Harrym jsem prožívala jedno velké dobrodružství a když jsem konečně dočetla, bylo mi to strašně líto. Tehdy jsem nevěděla, že existuje ještě i druhý díl, natož že jich celkově bude sedm. Hned po víkendu jsem knihu kamarádce vrátila a rozebírala s ní všechno, co se v knize událo. Sama jsem si připadala jako Hermiona, protože i já jsem byla na základce považovaná za šprtku, čímž jsem byla terčem posměšků. Na knize se mi právě líbilo to, že i šprti můžou zažít úžasné dobrodružství a s ostatními dokážou držet krok.

Možná vám to přijde hloupé, ale Harry pro mě vždycky hodně znamenal a pořád znamená. Tehdy se rozjela má láska k sérii. Rodiče mi koupili první díl a já si pamatuju, že šťastnější jsem snad ani nikdy jindy nebyla. Pak následoval druhý díl a třetí, a na čtvrtý se muselo dlouho čekat. To byla síla. Tehdy se u nás v knihkupectví musela kniha předobjednat, aby se vědělo, kolik výtisků by vůbec mělo dorazit. Až tak obrovský zájem o knihy tehdy byl. Z Harryho se pomalu stával fenomén po celém světě. Ještě dnes si pamatuju, jak rodiče šli schválně před půlnocí stát před knihkupectví, protože jsem tolik po knize toužila. Vystáli frontu a pak mi knihu domů přinesli. Samozřejmě jsem nešla spát a celá natěšená čekala. Když jsem viděla, jak je ta knížka hrubá, byla jsem ještě šťastnější. Víc stránek? Víc příběhu.

Pátá kniha je má nejoblíbenější kniha série, pamatuju si, jak jsem knihu četla celý den a někdy po půlnoci jsem se zrovna dostala k momentu, který mě rozbrečel tak silně, jako už nic jiného. Vždycky, když tenhle díl čtu, tak brečím, vždycky. Tohle umí jenom J.K., dokáže ve vás vyvolat celou škálu pocitů. U šestého dílu jsem jako většina Potteromaniaků sedávala u internetu a sledovala amatérské překlady knihy a když se mi do rukou dostala samotná kniha, hltala jsem stránku za stránkou. Sedmý díl byl vymodlený a přesto jsem nechtěla, aby byl konec. Příběh jsem četla s podivnou dávkou nostalgie a smutku, že už to končí, že už se s Harry, Hermionou a Ronem na stránkách knih nepotkám. Na konečná slova knihy jsem pomalu přes slzy neviděla.

Jsem generace Harryho Pottera a jsem na to pyšná. Jsem vděčná za to, že mi tehdy první díl kamarádka půjčila. Jsem vděčná za to, že mi rodiče kupovali další díly a že mě v četbě podporovali. Jsem vděčná za to, že mě láska k téhle sérii přivedla také k RPG hře. Na HOcz.org jsem potkala úžasné lidi a jen díky tomu, že mě Moudrý klobouk přiřadil do Havrapsáru, jsem se mohla stát prefektkou i primuskou, mohla jsem se mnohem víc projevovat, naučit se i větší organizaci, rozvíjet svou fantazii, plánovat a uskutečňovat, bavit se. Jsem vděčná za to, že se Harry dostal i na filmové plátno a že pro postavy vybrali herce, jaké vybrali. I oni se stali mou potterovskou rodinou, společně s nimi jsem i já vyrůstala. Na každý díl jsem šla do kina, někdy i několikrát. A ten poslední jsem skoro celý probrečela, protože mi došlo, že příští rok, už se nebudu mít na co těšit.

Harry Potter je kus mého života. Je to mé dětství, mé dospívání, je to kus mě samotné. Vždycky budu tvrdit, že tato knižní série je jedna z nejlepších na světě. Je mi jedno, že si ostatní o mě budou myslet, že jsem blázen. Pro mě je J.K. autorka všech autorek a už ji nikdo nepřekoná.

A jak jste na tom s Harrym vy? Pamatujete si, jak jste se s Harrym poprvé setkali? Jaký na vás udělal dojem? Co pro vás tenhle fenomén znamená?