Zlínský knižní sraz 15.3.2013

To víte, jeden sraz v měsíci mi nestačil. Proto jsem se domluvila se zlínským osazenstvem na dalším sraze s cílem jít vykoupit místní knižní outlet. Že nevíte, vo co gou? Tak pozorně čtěte, abyste vyzvěděli co možná nejvíc…

Mé velké putování do zlína započalo v pátek 15. března časně z rána, kdy jsme nabalili auto a vydali se směr Otrokovice. Já, mamka a taťka. Nebojte, ti dva se mnou na sraz nešli, to by už holky asi nezvládly. Mít tři sýkorky pod jednou střechou. Jelikož máme v Halenkovicích, na Žlutavách a ve Zlíně rodinu, rozhodli jsme se to vzít při jednom šupu.

Cesta byla trnitá, přestože jsme po většinu času pelášili po dálnici 😀 Ono se sice říká, že by ty dálnice měly být mnohem lepší, ale víte, jak to někdy vypadá. Každopádně jakmile jsme na ni najeli, v taťkovi se probudil jeho chlapecký duch a už jsme si to svištěli. No přežili jsme, díkybohu to naše auto má svá nejlepší léta za sebou. Ale i tak se stalo, že jsem ve Zlíně byla daleko dřív, než bylo původně v plánu.

Takže zatímco jsme obědvali, dala jsem ostatním vědět, že už jsem ve Zlíně, načež se mi děvčata ozvala s tím, že si mě klidně Olga vyzvedne a začneme dřív. A tak se taky stalo. Dobře… taky vám to teď připadá, jako bych vám vyprávěla pohádku? No jen si počkejte, ona to nakonec hotová pohádka byla.

S Olgou jsem se nakonec sešla ve Zlatém jablku, kde jsem si čekání krátila čtením na své čtečce eknih. Pak jsme společně zapadly do nějaké kavárny, jejíž jméno si nepamatuju, každopádně to měli uvnitř velice útulné a i obsluha byla přátelská. Něco takového bychom potřebovali i u nás v Karviné. Už ani nevím, co všechno jsme probíraly, nejvíc si pamatuju to, jak jsme mluvily o Potterovi a o Prázdném místu.

Pak dorazily taky Dituš s Anyou, ta se za námi rozhodla přijet z Brna, za což jí velice děkuju. Moc ráda jsem ji zase viděla a oběma nám je jasné (vlastně všem), že takový sejšn musímě zase zopakovat. Později se k nám přidala poslední do party, Anežka, a zábava se rozproudila v tom správném směru.

Tedy, hlavně jsme se dozvěděly, že studenstvo ve Zlíně opravdu žije a myslím, že jistou fotku už máme všechny nadobro vpálené do mozku. Upozornění pro všechny, nikdy ve Zlíně nechoďte na studentské akce zahrnující pánský striptýz. Možná z nich nevyváznete normální 😀

Po všeobecné tlachandě týkající se knih, blogování a zase knih, jsme se rozhodly vydat do knižního outletu, o němž mi Olga s Ditou básní už nějaký ten pátek. Ba co víc, hlavně mě trápí všechny ty jejich fotky hromádek knih, které postují na své facebooky. Ale ve chvíli, kdy jsme vstoupily do outletu, mi bylo jasné, že tady nechám hromadu peněz. V knižním outletu se totiž nacházejí knihy, které nejsou v úplně stoprocentním stavu a za menší peníz, než jaký bychom za ně dali v plné ceně.

Ani pořádně nevím, jak dlouho jsme tam byly. Určitě to byla hodina, možná víc. Nepamatuju si. V okamžiku, kdy jsem začala naklánět hlavu na pravou nebo levou stranu, jsem byla ztracená. Nejspíš si to dokážete představit. Bylo to jako hledat poklady v kupkách sena. Teda až na to, že tam žádné seno samozřejmě nebylo. Ale pokaždé, když jsme na něco narazily, hlasitě jsme se o tom dohadovaly. Na celý obchod. No jo, prodavačky z nás musely mít radost.

Pokud pilně sledujete profil webu na FB, určitě vám fotka zakoupených knih neunikla. Inu, bylo jich 23. Samozřejmě ne všechno bylo pro mě, ale valná většina ano. Následně po nákupu, kdy jsem já táhla dvě tašky a Anya pak ještě jednu mou, zamířily do restaurace, jejíž číšník byl víceméně podivný. Každopádně jsme se pěkně nadlábly, opět probraly možné i nemožné věci a když přišel čas na loučení, bylo mi to líto.

Zlínský sraz se tak zařadil mezi další skvělý knižní sraz, který bych si ráda opět zopakovala. Brzy. Každopádně další sraz je prozatím plánovaný na 12. dubna v mé rodné Karviné. Takže pokud se budete chtít dostavit, máte příležitost. Ráda vás uvidím.