Brněnský knižní sraz 16.2.2013

Opět za sebou máme sraz plný zážitků, menších trapásků a pořádné diskuze – přesně tak, jak to máme rádi. A dnes vám tedy přináším report z mého brněnského dobrodružství.

Má velká cesta do moravské metropole započala vlakem z Karviné do Ostravy. U okýnka ČD si asi paní myslela, že jsem magor, ale tak nevadí, alespoň se člověk nenudí, že. A jak už to u těch Českých drah bývá, můj vlak měl 10 minut zpoždění. Čekáš dlouho? Čekej dál. Nakonec jsem ovšem stihla do Ostravy na hlavní nádraží dorazit včas, pak jsem prošla koridorem, který je drsnější, než na jakémkoliv mezinárodním letišti a konečně došla do sloupcové dvoupatrové haly.

Načež jsem samozřejmě čekala na své oblíbené ostravské duo, které prej nikdo nezná jménem, protože o nich mluvím jen jako o Ostravačkách. Takže teď všichni pozorně čtěte. Markéta mi nezvadala telefon, ale nakonec dorazila se slovy, že vlezla na blbou šalinu. A pak jsme společně čekaly na Zuzku, co ještě vyspávala kocovinu z včerejšní návštěvy Stodolní. Všechno na vás prásknu, holky, všechno! Počkaly jsme na náš rychlík směr Brno, popovídaly si na nástupišti o tom, jak divné je tam nádraží a jaké to je mít nové boty a buď se vyhýbat kalužím, nebo do nich přímo skákat, protože je to hardcore a protože tak nejlépe zjistíme, jestli jsou fakticky vodotěsné, nebo nám opět v obchodě kecali.

Je vám snad jasné, že cesta vlakem byla bouřlivá. Se mnou to ani jinak nejde. Navíc se s holkama taky nějaký ten pátek známe (tedy od Ostravského srazu, kam jste nedorazili!) a dokážeme se bavit o všem. Nejen o knihách. Díkybohu nikoho nenapadlo do našeho kupéčka přistoupit, takže jsme se mohly krásně rozvalovat, průběžně pojídat, co jsme si s sebou vzaly a v neposlední řadě se také opalovat, protože jsem nám objednala krásné počasí, chápete. Jakmile jsme celé uchechtané dorazily do Brna, vydaly jsme se hledat Anyu.

Ano, tu Anyu, o níž se tady na webu často zmiňuju. Partnerka ve zbrani v cestování po Americe. Naše nájezdy na knihkupectví v New Yorku vešly do dějin. Tedy alespoň těch našich. Společné cesotvání dvou knihomolů nic nepřekoná, i ve čtyři ráno v Las Vegas jsme byly schopné po prohýřené noci komentovat kdejakou knihu. Tomu se prosím pěkně říká výdrž. Ale vraťme se k Brnu. Vyšly jsme s holkama ven a Anya nikde. Ještě že je díky svým ohnivým vlasům vidět na hony daleko, protože se k nám řítila svým krátkým krokem od stanoviště tramvají.

Načež jsme se povítaly a zamířily směrem k Svoboďáku, abychom se podívaly na ten černý skvost, který má prý ukazovat čas. Inu, koumaly jsme jak jsme chtěly, prd jsme vykoumaly, jak to ten čas ukazuje. Stále mi uniká význam tohoto monumentu na náměstí, tedy kromě toho… že připomíná vy-víte-co-a-jestli-ne-vygůglujte-si-to. Každopádně po obhlídnutí dominanty jsme se vydaly směrem ke kavárně Menšíka, kde jsme měli zasednout k pokecu, jenže co čert nechtěl, krásné počasí bylo vyváženo tím, že měli v kavárně zavřeno. Musely jsme tedy hledat náhradní řešení, načež jsme si náměstí nejspíš obešly ze všech stran a s podivnou směsicí nejistoty zamířily opět na náměstí, tentokrát čekat na zbytek osazenstva.

Už je zvykem, že z nahlášeného počtu lidí dorazí ke konci 1/8. Tentokrát jsme se sázely o to, jestli nakonec zůstaneme jen čtyři, nebo dorazí ještě někdo. Kupodivu se poštěstilo, protože dorazila Zuzzi, Skřítek, Elinor i Temnářka společně s manželem. Hledali jsme tedy místo, kam zapadneme a nakonec jsme se odebrali do čokoládovny, v níž jsme zabrali jeden roh a krásně se uvelebili na sedačkách a stoličkách. Po počátečním objednávání si čajů, grogů, čokolád a shakeů se zmrzlinou, se konverzace hezky rozproudila.

Probrali jsme nejspíš naprosto všechno, co se probrat dalo. Od blogování, psaní na webziny, sepisování recenzím tématických článků, psaní knih českých autorů, workshopů až po klasické příběhy za života, tudíž došlo i na mé vyhazování řízků oknem pokoje Formule 1 ve Francii. Jo, knihomolové si mají pořád o čem povídat. Zazněly různé názory například na takový sex v knihách, erotické knihy obecně, rozhled dospívajících v knižních žánrech a také došlo na filmové adaptace.

Sraz začínal okolo druhé hodiny a končili jsme někdy o šesté, protože jsme s Anyou měly naplánované kino a Nádherné bytosti. Opět šlo o výborný sraz a já jsem se úžasně bavila. Chci poděkovat všem, kteří se dostavili a kteří přispěli svou troškou do konverzace. Myslím, že se každý z nás dozvěděl něco nového a něco si z toho odnesl. Potřebujeme více podobných srazů, abychom se seznámili s dalšími knižními nadšenci.

Zatímco se brněnští odebrali do svých domovů a Markéta se Zuzkou odešly směrem na vlakové nádraží, já a Anya jsme zamířily do kina. Jelikož Anya knižní předlohu nečetla, film se jí docela líbil. Po dokoukání chtěla samozřejmě vědět, jak to mělo být podle knihy a docela jsme se posmály. Společně s ní jsem pak odjela směr její byt, kde jsem se na přespání uvelebila v jejím vytuněném pokoji.

A samozřejmě jsme tlachaly až do dvou do rána. A jak jinak, než o knihách. No prostě to máme v krvi, jinak to nejde. Na druhý den jsem se odebrala vlakem zpátky domů. Opět jsem měla kupéčko sama pro sebe, takže jsem mohla číst knihu a zároveň pozorovat ubíhající krajinu za oknem. Chvílemi jsem si připadala jako J.K.Rowling, chápete. Akorát mi tahle cesta myšlenku na bestseller nevnukla. Tak snad příště.

Nezapomínejte, že se nám blíží Pražský knižní sraz, uskuteční se už 9.3. Předběžné datum Karvinského srazu je 16.3. a Těšínský je tak nějak naplánován na březen, tedy zatím. V předběžném plánu je také knižní sraz v dubnu ve Zlíně.

Syki

Nejpohodlněji se cestuje na stránkách knih. A já cestuju velice ráda a často.

Mohlo by se vám líbit...

2 komentáře

  1. Deetulik napsal:

    Těším se na Zlííííín… Myslím, že knižní outlet náš nálet nezvládne 😀
    Deetulik recently posted..Zimní dumání – Knižní blogyMy Profile

  2. Meghan napsal:

    J. K. Rowling? What? 😀 Moje cesta šalinou vyděsila i mě, v Ostravě teda bydlím už přes dva roky, ale při čekání na cokoli, co jede na hlavák nasednout do zlatuše, která jede na Hlučínskou… no co, bylo brzo! 😀 Cesta vlakem byla luxusní, mojí bránici se dostalo slušného tréninku! Moc ráda jsem poznala Anyu, ty vaše příběhy z Ameriky jsou místy naprosto šílené! Tenhle sraz byl dost filozofický a psychologický, ale myslím, že jsme se dobře bavili a bylo moc dobře. Přítomnost Elinor, Temnářky a jejího manžela mě zase trochu víc navnadila na čtení českých autorů a hlavně autorek.
    Jinak na Pražském srazu se Syki vyskytne poprvé po dlouhé době bez Ostravského dua, alias Markéty a Zuky (v té době už dost možná Meghan a Suzanne) 🙂
    Meghan recently posted..Ostravská autogramiáda M.T. Majar se blížíMy Profile

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CommentLuv badge