Humbook – festival knih, co hýbou vaším světem

Na Humbook jsem se vlastně dostala čirou náhodou a za pozvání ještě jednou děkuju, protože bych o festivalu jinak vůbec nevěděla. Až  do posledního dne jsem nevěděla, jestli na něj mám jít nebo ne. Přece jenom šlo o festival spíš o young adult knihách, které sice ještě stále čtu, ale samotný program mě nelákal natolik, že bych si říkala, že na něm nutně musím být. Nakonec jsem se na něj ale vydala…

První fail nastal už ve chvíli, kdy jsme dorazily na místo. Fronta u vstupu se totiž tvořila naprosto šíleně směrem do silnice. Místo toho, aby si lidi stoupli do chodníku, postávali okolo až do silnice a přes zábradlí. Nekecám, naprosto mimoidní. Přišlo mi to celkově nekoordinované, totéž platí o naprostém zmatku při samotném vstupu dovnitř. Nemluvě o tom, že jsme všichni dostali razítko na ruku, které se buď rozpilo po prvních minutách, nebo naprosto zmizelo… a někteří ho nedostali vůbec 😀

Existovaly dva typy vstupenek – obyčejné za 149 Kč a VIP za 349 Kč. VIP v sobě obsahovaly balíček se 2 knihami (jedna od CooBoo, druhá od Fragmentu), diářkem, průpiskou od Aqua Palace, plackou Humbooku, časopisem Pevnost a pár slevičkami ke koupi knih. Plus blogeři dostávali své vlastní balíčky, které byly naprosto totožné, jen navíc obsahovali ještě recenzní kopii jiné knihy. Jediný rozdíl mezi těmito balíčky tedy byla kniha navíc a jiná taška. Přijde mi trošku smutné, že všichni vlastně dostávali úplně stejné balíčky a nemohli si ani moc vybrat, co za knihy by rádi. Na jednu stranu super nápad s balíčky, na stranu druhou mě osobně z těch knih nic extra nezaujalo, a to mám z young adult už načteno hodně. Každopádně snaha se cení a věřím, že příště to bude lepší.

Co se týče samotného festivalu, měla jsem z něho prazvláštní až depresivní pocit. Šlo o naprosto nevhodně zvolené prostory pro tvorbu něčeho podobného. Ve velkém sále se už po první půlhodině nedalo dýchat, cirkulace vzduchu naprosto neexistovala a návštěvníci se vařili ve vlastním potu (taky to tam podle toho smrdělo). Trošku nepochopitelné mi přišlo to, že v okamžiku, kdy přišli na pódium autoři, se na velkém plátně za nimi promítaly otázky, místo toho, aby se přenášelo třeba video s nimi. Přece jenom na autora na pódiu není vidět ze všech stran. Míst na sezení taky moc nebylo.

V horním patře se odehrával vedlejší program s workshopy a besedami. Časové rozložení bylo vůči programu v hlavním sále spíš poskládané na vyplnění. Byla jsem jen na prvotním Jak se vaří kniha, kde jsem se vlastně nedozvěděla vůbec nic nového. Ale to přikládám tomu, že se v tom knižním blogování přece jenom pohybuju už šest let. Později jsem viděla ještě kousek workshopu se Stylwithme, který nevypadal špatně, ale asi bych mu dala větší prostor a daleko lepší vybavení.

Kromě toho se na festivalu objevilo i nějaké to etrémně předražené občerstvení (jako vážně, limonáda za 30 kaček do malého kelímku?), ochutnávka čaje, co přišla často vhod, tetování henou, mikrostánek Dobrovského, děsně otravná hra jménem pukec, přec kterou jste neslyšeli, co se říká na besedách a workshopech, protože to ozvučení stálo za starou belu, dole pak jedna únikovka, stánek Aqua Palace a stánek Městské knihovny společně se stanovištěm jakéhosi pochybného young adult klubu Fresh books, co mě spíš odradila než nalákal… a sem tam něco na sezení.

Osobně mám za sebou už několik srazů, festivalů, různých akcí (včetně Světa knihy) a vím, že to na organizaci není vůbec nic lehkého. Takže i když to teď vypadá, že jsem na festivalu nenechala nit suchou, nápad mi to přijde skvělý a pevně doufám, že se dočkáme i dalších, daleko vyveděnšjích ročníků. Na druhou stranu mě ovšem zaráží jistá naivita a nedotaženost takovéhle akce.

Chce to prostě lepší prostory, lepší program, daleko více informací a proboha, značení! Nikde jsem neviděla žádné orientační šipky, žádné informace, i v té tašce chyběl letáček s programem, což je snad naprostý základ. Jak jinak se má návštěvník orientovat, když nikde na zdi nenajde malý plakátek s infem? Stejně tak by bodlo, kdyby měli organizátoři nějaká viditelná trička, visačky, něco okolo krku. Takhle to byl vlastně jen velký mišmaš lidí. Nikdo pořádně nevěděl, co a kam a místy to vážně působilo až depresivně (myslím hlavně spodní patro a hlavní sál). I ty fronty na autogramiádu byly naprosto nekoordinované, přesun do mezipatra mi pak přišel docela úsměvný.

Ani pořádně nevím, co jsem čekala. Možná jsem na podobný typ akcí stará, možná jen už mám s čím srovnávat. Věřím, že i tak byla akce úspěšná a že se všechny tyhle chyby do příštího roku vyžehlí. Jsem moc vděčná za pozvání, protože jinak bych se o takové akci ani nedozvěděla, což je škoda. Takhle jsem si s sebou domů alespoň i něco odnesla, ačkoliv jsem měla v plánu si na místě koupit knihy autorů a nechat si je podepsat. Bohužel mě to všechno okolo neskutečně otrávilo a já radši prchla už okolo půl páté.

P.S.: Omlouvám se za fotky, osvětlení tam bylo příšerné.

Syki

Nejpohodlněji se cestuje na stránkách knih. A já cestuju velice ráda a často.

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CommentLuv badge