When I’m Gone

Autor: Abbi Glines
Originální název: When I’m Gone
Knižní série: Rosemary Beach
Díl: desátý
Žánr: new adult, romance, erotika, drama
Věková hranice: 18+
Hodnocení: 3 hvězdičky

Mase si myslel, že už ho v životě nemá co překvapit. Celý život prožil na ranči v Texasu s matkou a nevlastním otcem a vždycky věděl, že je milovaný, i když mu v životě tu a tam udělal pořádný vítr jeho biologický otec, slavný zpěvák skupiny Slacker Demon, Kiro Manning, díky němuž má dvě nevlastní sestry.

Jedna je živoucí anděl, druhá naopak naprostý ďábel. Jenže nepřímo díky té druhé potká ženu, která mu nedá spát. Bude ji chtít ochraňovat, pomáhat a vůbec se o ni postarat. Jen kdyby nebyla tak neuvěřitelně plachá.

Reese neměla lehké dětství a dospívání už vůbec ne. Nese si s sebou jednu těžkou jizvu na duši i na těle, které se nedokáže zbavit. Nevěří mužům a snaží se si od nich udržovat patřičný odstup. Pak jí ale do života vstoupí jeden uhrančivý kovboj a i když ho nechce zatěžovat svými problémy, je na ni hodný a je odhodlaný jí pomáhat. Ví, že by si neměla dělat zbytečné naděje a stavět vzdušné zámky, ale nemůže si pomoct. I tak má ale strach z toho, jak se Mase bude tvářit na to, až vypustí své démony…

Nakladatel: Atria Books (EN)
Počet stran: 272 (EN)
Vazba: Brožovaná i ebook (EN)
Vydání v USA: 7.4.2015
Vydání v ČR: nevyšlo

Datum četby: 1 den, červen 2015, v angličtině

Reakce bezprostředně po dočtení knihy: No tak ten konec byl rozhodně překvapivý, jinak to bylo celé staré dobré klišé. Na téhle sérii mě už asi málo co dostane.

Oficiální stránky knihy
Oficiální stránky autora

Můj názor: Pokud jste si přečetli můj lehký souhrn viz výše, je vám jasné, jak to všechno asi skončí. Myslím, že k tomuhle tématu nemám ani pořádně co dodat.

Démon z minulosti je v tomto případě dost silné téma, u něhož si nejsem jistá, jestli bylo v knize vůbec zvládnuto dobře. Tak nějak totiž nevím, jestli jsem všechny ty náznaky pochopila úplně dobře, i když hned na první počtení je vám jasné, o co šlo, ale nejste si jistí, jestli to bylo až tak moc, anebo méně. Autorka totiž dost hloupě mlží, takže předpokládám, že se víc snad dozvíme v druhém díle.

Mase jsem si oblíbila už v předchozích knihách, takže jsem věděla, že si mě získá, i když mi místy přišel až zbytečně moc suchý nebo slušňácký. Reese zase byla chvílemi až přespříliš naivní, autorka z ní na můj vkus udělala až moc naivní nanynku, s níž jsem samozřejmě soucítila, ale tak nějak jsem jí polovinu času nemohla přijít na kloub.

Konec byl samozřejmě pořádně emočně vypjatý a nebudu se tajit tím, že mi ukápla nejedna slza. Ale já už jsem prostě v poslední době nějaká velká cíťa a dojme mě snad už kdeco.