Žhavé léto s Baronetem (2): Alex Craft

Druhá ukázka z prvního dílu série Alex Craft.

„Kdo to je?“ zeptala jsem se a pokývla na zvlněné bílé plátno, pod kterým se vzdouvalo tělo.

„Co kdybys mi to řekla ty.“ John se zastavil uprostřed místnosti a jeho knírek se zvlnil úsměvem. „A stihneš to dneska na večeři?“

No jasně, je úterý. Přikývla jsem. „Svezeš mě?“

„Jistě.“ Pak přivezl další vozík, tělo na něm bylo ale stále v černém plastovém pytli. Ducha jsem teď nikde neviděla. John zastavil vozík vedle prvního. „Maria připraví vepřové kotlety. Přijde taky pár kluků ze stanice.“

Žaludek mi zakručel a já zaťala břišní svaly, abych ho umlčela. Jen do toho, žaludku, jen ať každý ví, že jsem nesnídala. A ani neobědvala.

Položila jsem kabelku na zem vedle sebe a vytáhla z ní černé pouzdro od rtěnky, ve kterém jsem nosila olejovou křídu. V podřepu jsem přitiskla špičku křídy na linoleum podlahy a pak ji táhla kačeřím krokem kolem dvou vozíků.

Zatímco jsem kreslila kruh, John vytáhl digitální kameru. Kamera obvykle slouží k natáčení pitev, ale John ji měl u sebe pokaždé, když jsem kvůli případu povolávala stíny.

„Slyšel jsem, že jsi možná podezřelá z vraždy.“

Upustila jsem křídu. „Co žes slyšel? Ne, já…“ Tubička s křídou se kutálela k odtoku v podlaze a já ji rychle chytila. „Tedy, vdova si myslela, že jsem…, ale Tamara mě očistila.“

John se snažil nesmát, ale jeho knírek se tak třásl, až to vypadalo, že mu každou chvíli uteče z obličeje. Zamračila jsem se a on vybuchl smíchem.

Nebylo to vtipné.

Přesto byl jeho smích nakažlivý. Když jsem dokončovala kruh, přistihla jsem se, že se směju s ním.

„Ale teď vážně,“ řekla jsem a zatáhla křídu do pouzdra. „Kdyby tam jako patolog nepřijela Tamara, právě teď bych seděla ve vazbě. A čekala, až dokončí pitvu.“ Být držena pro podezření z použití černé magie nebylo něco, co bych chtěla zažít. Magické nuly, lidé bez magických schopností, mají už tak problém pochopit rozdíl mezi magií smrti a záhrobní magií – což byla naneštěstí má specializace. Dobrou stránkou věci byl fakt, že Tamara kromě vedení patologie měla i úředně potvrzený status senzitivní osoby. Dokázala lokalizovat čáry rychleji a přesněji než jakýkoli detekční amulet. A na rozdíl od takových amuletů obvykle dokázala i rozpoznat účel čárů. Jedinou magii, již mohla na pohřbu vycítit, byla magie použitá při rituálu, kterým jsem povolávala stíny, a také amulety, jež udrží květiny stále čerstvé. Bakerovu smrt nezpůsobila kouzla.

Dokončila jsem kruh a postavila se. Zaklapla jsem na křídu víčko a položila ji stranou.

John stiskl příslušné tlačítko a kamera začala nahrávat. „Připravena?“

Přikývla jsem, zavřela oči a pročistila si mysl. Obsidiánový prsten na mé pravé ruce tepal syrovou energií, kterou jsem v něm držela. V mysli jsem do prstenu píchla a vytáhla z něj dlouhé a tenoučké vlákno magie. Nebylo toho moc. Po rituálu u Henryho Bakera jsem neměla čas prsten dobít, ale i to málo stačilo. Nasměrovala jsem energii do kruhu z voskové křídy a ten se probudil k životu. Za zavřenými víčky jsem viděla, jak v něm víří bledě modrá moc.

A teď ta zábavná část.

Uvolnila jsem své pouto k magii uskladněné v obsidiánovém prstenu. Rozepnula jsem tenký stříbrný náramek s amulety a schovala ho do kapsy. Ochrana, kterou mi amulety na něm uzamknuté poskytovaly, zmizela. O štíty se mi zapřel chlad hrobů jako ledová voda omývající hranice mého vědomí. Zhluboka jsem se nadechla a ponořila se hlouběji do transu. Myslí mi vytrvale bouřila esence záhrobí, kterou můj kruh povolal z mrtvých těl. Vábila. Vysmívala se. Žádala.

Spustila jsem štíty.

Zapřel se do mě trýznivý vítr. Skrze pokožku se mi až do masa zabořil lepkavý dotek záhrobí.

Otevřela jsem oči.

Vidění se mi zúžilo, svět pokryla šedavá patina. Nerezové vozíky po mých bocích pokryly šupinky rzi. Tělo na vozíku vlevo překrývala ošuntělá a potrhaná plachta, lehounce se vzdouvající vánkem, který ze mě vycházel. Linoleum pod mýma nohama zmizelo a beton pod ním popraskal. Na vnější straně kruhu stál John, jeho sako bylo plné děr, ale vyzařovalo z něj světlo, jeho duše mihotavě světle žlutě zářila. Odvrátila jsem se.

Vítr nabral na síle, v uších mi hlasitě burácel, neslyšela jsem nic jiného. Mráz štípal, zabodával se mi do kůže, do krve.

Bolelo to.

Byla jsem naživu. Teplá a dýchající, ne chladná a nehybná. Ne mrtvá. Do mrazu se zapřela má životní síla, soupeřila s esencí záhrobí zabodávající se přímo do středu mého bytí. Na kůži mi vyrašil pot a já se zachvěla.

Potřebovala jsem si odpočinout.

Zevnitř pytle mě volala bezduchá slupka. Nepotřebovala jsem svou moc nijak navádět. Přestala jsem jí vzdorovat a mé živoucí teplo se vlilo do čekajícího těla. Jak mé teplo zmizelo, do končetin se poklidně vpil záhrobní chlad. Burácení větru ustalo. Mrkla jsem. Skrze kruh jsem cítila jen jedno tělo – ženu v černém pytli.

Divné.

Mentálně jsem se k ní natáhla, má vrozená magie následovala stopu, kterou vypálilo do mrtvé mé teplo. Stín, jehož se má mysl dotkla, byl plný mé životní síly, přesto slabý a potrhaný.

Jak mohl stín, který ještě nikdo nikdy nepovolal, tak rychle zeslábnout?

Má magie zkoumala hluboké řezy slabého stínu. Hluboké, otevřené rány ženu téměř rozsekaly na kousky. Nikdy dřív jsem nic takového necítila.

Vlila jsem do mrtvoly magii, nechala jsem svou moc, ať naplní otvory zničeného stínu. Byl křehký – sotva držel pohromadě. Ale mé teplo a má moc mu nedovolily se rozpadnout, přese všechno byl dost pevný, abych ho mohla povolat.

Zhluboka jsem se nadechla a jemně do stínu strčila. Má moc vytáhla ženu z jejího těla, vedla ji přes propast dělící živé od mrtvých.

A pak začala křičet.

Skutečnost, že stínová čarodějka Alex Craftová dokáže mluvit s mrtvými, neznamená, že se jí vždy zamlouvá, co se jí mrtví snaží říct…

Coby soukromá vyšetřovatelka a policejní konzultantka viděla Alex Craftová už hodně důsledků černé magie. Ačkoli má dobré vztahy s Deathem, Smrtí samotnou, nic ji zatím nepřipravilo na její poslední případ. Alex vyšetřuje případ sériového vraha, když na ni zaútočí duch oběti, kterého povolala – a to by mělo být nemožné. Pokus o atentát na její osobu je neúspěšný jen proto, že na poslední chvíli zasáhne Death. A když vám i Smrt zachrání život, víte, že váš čeká špatný den…

Alex se musí spojit s drsným detektivem z oddělení vražd Falinem Andrewsem, aby spolu případ vyřešili. Andrews ovšem něco ukrývá a jeho nechuť k Alex je víc než zřejmá. Andrewsovu pomoc bude ale Alex potřebovat, aby rozpletla zapletenou síť politiky reálného i nadpřirozeného světa a dostala vraha, jenž v rukou třímá moc tak zlověstnou, že to může stát Alex nejen její život, ale i duši…

Oficiální web Kalayny Price ~ profil na FaceBooku ~ série na GoodReads

koupit knihy: Čarodějka stínů ~ Tanec stínů

Syki

Nejpohodlněji se cestuje na stránkách knih. A já cestuju velice ráda a často.

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CommentLuv badge