Jarní dumání (5)

V pořadí již páté jarní dumání. Jestli nevíte, co to dumání vůbec je a chtěli byste o něm vědět více, podívejte se sem. Tentokrát máme krapet lehčí téma na dumání, řekla bych a možná o to víc jsem zvědavá, co si všichni z vás myslí.

Knihovna versus knihkupectví

Pokud si dobře pamatuju, naposledy jsem navštívila knihovnu, když jsem ještě chodila na základní školu. A to už je sakra nějaký ten pátek. Ještě teď si pamatuju, jak to v naší staré regionální knihovně v Městském domě kultury vypadalo. Tuhle pobočku jsem totiž měla od bydliště nejblíž. Tenkrát ještě tolik knih pro děti ze zahraničí nebylo – vlastně vrcholem býval Harry Potter. Takže jsem si hlavně půjčovala českou klasiku pro dospívající. Převážně tedy Lenku Lanczovou… anebo taky Robinsonku, kterou až do dnešního dne budu mít kdoví proč spojenou s vyklízením protileteckého krytu dole ve škole. My jsme ještě měli něco jako „brannou výchovu“, i když to už nebyla ta správná a pořádná branná výchova, jakou ji znají naši rodiče.

Pak jse ovšem do knihovny přestala chodit, jelikož neměli tituly, které by mě lákaly. Klasiku, která mě zajímala, jsem měla už dávno přečtenou a když jsem potřebovala něco k maturitě, šla jsem k babičce a knihy si půjčila. U nás v rodině se to totiž nosí – velké knihovny. Myslím, že jsem později pak už jen doprovázela kamarádku, která si v knihovně stále knihy půjčovala a sem tam jsem se na něco koukla. Spíš jsem tam asi chodívala na internet, jelikož první počítač jsem doma měla až v prváku na střední a to tehdy ještě nebylo běžné mít vůbec počítač, natož samotný internet. To už ani není pravda, jak všechno pokročilo a my všichni teď doma sedíme u počítače a internetu kdykoliv chceme. Uff, to jsem nějaká stará, co. Přitom mi je jenom 23! Vždyť já si ještě pamatuju i ty obrovské první mobily typu MOTOROLA. To bylo těžké jak cihla a i zabít jste tím mohli.

Tím vším končí má éra knihoven a nastupuje éra knihkupectví. Během dospívání jsem knihy dostávala vždycky od rodičů. Šlo převážně o encyklopedie, které miluju, a klasické dobrodružné knihy typu Správná pětka, později Harry Potter… a taky má první klasická zahraniční young adult série Mediátor. Na tu nedám dopustit a Meg Cabotová se tak stala mou nejoblíbenější autorkou vůbec. Z narozenin, svátků a za vysvědčení jsem si vždycky našetřila penízky a šla si pak něco do knihkupectví koupit. Čím víc peněz jsem měla, tím víc jsem tam nechala. A tak se to se mnou vlastně jde až do dnešních dnů. V místních dvou pobočkách knihkupectví na náměstí mě už znají, protože k nim chodím pravidelně a pravidelně si s nimi vždycky pokecám. Nejen o knihách, ale i tak všeobecně o všem.

Když nakupuju, tak ve slevách. Mamka je už nějaký ten rok členem Knižního klubu, vlastně si myslím, že je členem už od jeho založení – takže patří mezi VIP členy. Tím pádem když se jede do Ostravy do Buxu, máme slevy. Pak u nás ještě funguje nakladatelství Librex, který má právě svou pobočku i u nás v Karviné. Tam mají každý čtvrtek 15% slevy, během března i 20%, pak různé procentové slevy na různé typy knih,  či přímo na nakladatele… a to už pak je o poznání levnější. V Ostravě je také obrovský Librex, který má snad 5 pater (?). Škoda jen, že ten roh s fantasy knihami je takový ošemetný na hledání titulů a ani těch knih v angličtině tolik nemají.

Co se týče knih v angličtině, tak ty jsem kdysi četla převážně z počítače. Pak jsem objevila svět BookDepository a hned jsem si kniha v různých slevách objednávala a předobjednávala. Kolikrát vás předobjednání knihy vyjde klidně i na 80 kaček za kus a to se nejedná o malou knížečku. Určitě se mi to vyplatí. A pak mi knihy postupně přicházejí domů. To je pak na těch hromádkách na fotkách vždycky vidíte. Takže – jde o předobjednané knihy za menší peníz. Pokud bych měla sečíst, kolik měsíčně do knih vrazím… těžko říct.

Jsou měsíce, kdy si nic nekoupím, jsou měsíce, kdy utratím majlant. Kdybych to zprůměrovala, tak možná tu tisícovku měsíčně. Ale to jen poslední rok, jelikož jsem měla práci. Od září už zase budu chudý student a budu dočítat to, co jsem si nashromáždila. Taky jsem za poslední dva měsíce dostala hodně recenzních výtisků, což dříve rozhodně nebývalo a ještě pořád si na to nějak nemůžu zvyknout. Ale z těch knih zase něco rozdám dál do soutěží, aby se i jiní měli dobře.

Jaké je mé rozhodování při koupi? Kniha mě prostě musí něčím zaujmout. Ať už je to obálka, anotace… nebo jsem si dříve přečetla výbornou recenzi a chci si knihu doma vyzkoušet sama…

V poslední době jsem si také říkala, že bych mohla zajít zase do knihovny, podívat se, jak teď vypadá. Dali největší pobočce totiž úplně nový kabátek a vypadá vážně dobře. I uvnitř by se měla rozšířit. Přesto mám knihkupectví pořád radši, protože jsem v tomhle směru sobeček. Chci mít svou vlastní knihu. Ve své knihovničce a sáhnout po ní kdykoliv budu mít chuť. Nechci na knihu čekat, nechci jí číst po XY lidech, kteří s ní dělali kdoví co, nechci číst „do termínu“, abych neplatila pokutu… ani z donucení, když na knihu chuť mít nebudu. V tomhle mám prostě raději svobodu. Ale moc dobře chápu ty, kteří se ke knize nemají jak jinak dostat, než přes knihovnu.

A jak jste na tom vy?