Fifty Shames of Syki (6)

Šestý příspěvek do vaší (ne)oblíbené rubriky, v níž se zabývám sebou, sebou a zase sebou. Zcela nepřekvapivě. Dneska na téma mé daleko temnější stránky… s níž se setkáváte dnes a denně.

Její tempo je vražedné, jejími nepřáteli jsou vlastně úplně všichni, protože každého už někdy nasrala.
Ale ani to jí nezabrání, aby vesele dřystala dál.
Bez servítek.

Syki a robotismus

Dlouhá chvíle, hlava plná myšlenek, jedna za druhou víří v obrovském myšlenkovém proudu a touží se dostat ven. Až se jim to nakonec podaří.

Takto nějak katastroficky to vypadá v mé hlavě. Blog píšu už dva roky a kousek a pořád mám, o čem si s vámi povídat. Jsem si vědoma toho, že většině z vás nedá spát to, jak sakra vůbec můžu všechno stíhat. Psát, číst, psát, číst a tak dále a tak dále. V poslední době se stává pravidlem, že někdo jen žasne nad tím, jak to vůbec všechno stíhám, jestli mám vůbec nějaký osobní život a jestli nejsem náhodou robot. Kápli jste na to. Snažila jsem se to utajit, ale s vámi to prostě jinak nejde. Jsem blogový terminátor poslaný společností Skynet z budoucnosti s jediným cílem, zaplavit vás svými články a tím vás unavit natolik, že vás bude moci má společnost zničit. A teď, když jste odhalili mé právé já, budete odstraněni. Za pět… čtyři… tři… dva… jedna…

Ani náhodou! Kdybych byla robot, rozhodně bych svůj time management překopala tak, abych účinně zatočila se svou prokrastinací. Alespoň co se psaní diplomové práce týče. Jak mně se do ní nechce! Někteří by mohli říct, že jsem hyperaktivní, i když si to sama nemyslím, jen prostě ráda dělám to, co mě baví. Čtu a mluvím. Myslím, že kdokoliv, kdo kdy se mnou vedl rozhovor osobně či skrz vlny internetu mi dá za pravdu v tom, že jsem až přehnaně ukecaná. Mé prokletí, bohužel. Většina dialogů se zvrhne v můj osobní monolog. Je dost dobře možné, že tím lezu lidem na nervy. Ale každý jsme nějaký, že. Buďte rádi, že jste se mnou nemluvili, když mám v sobě energiťák. To jsem k nezastavení. Myšlenka střídá myšlenku a prostě musí ven.

Jsem ukecaná a kreativní. Stačí mi jen nějaký nástřel a už se mi v hlavě rodí nějaký nápad i jeho provedení. Vždycky jsem byla nápaditá a neměla jsem zase takový problém s prezentací svého nápadu. A hlavně nejsem líná. Což se v poslední době na generaci dost podepsalo. Je zhýčkaná a pomalu do čehokoliv se jim nechce. Mně nedělá problém si prostě sednou k editoru a začít něco psát. Jsem pocitový člověk a na pocity taky dám i při psaní. Píšu, co mám na srdci a píšu pravdivě. Nemám potřebu někomu něco nalhávat, něco zamlčovat a dělat, že jsem lepší než ostatní, protože už toho mám přece tolik za sebou. Ačkoliv je mi jasné, že si to většina z vás nejspíš myslí.

Málokdo mě vidí jako obyčejnou ženskou, co prostě dělá to, co má ráda a tak, jak to má ráda. Nikdy jsem s nikým o nic nesoutěžila, nekontrolovala, jestli jsem nejlepší, nečtenější a vůbec nej ze všech. Pochvala mě potěší stejně, jako všechny ostatní. Mám ráda knihy a prostě ráda čtu. Že nemám problém své myšlenky sepsat, no, bylo mi do vínku dána výřečnost.

Robot rozhodně nejsem. Mám svůj osobní život a jsem dost společenská. S navazováním přátelství nemám žádné problémy a nejsem nijak sociálně vylučovaná osoba. Jsem prostě střelená a budu o knihách blogovat do chvíle, kdy mě to bude bavit. To, že se čím dál tím víc nabaluje kritika a negativa, no co… někteří by to měli přestat brát tak smrtelně vážně a uvědomit si, že jde prostě jen o knihy. Pokud nejste spisovatel, knihovník, knihprodejce nebo nepracujete v knižním průmyslu, těžko vás knihy budou nějak živit. A to, že o nich blogujete, z vás ještě nedělá profesionála. Blogování by mělo být radostí, bez toho, aby se člověk neustále bál něco otevřeně a veřejně říct, protože už vidí, jak se do něj ostatní lidé pustí. Protože má odlišný názor. A je úplně jedno, jak ho podá. Každý má právo říct, že se mu něco nelíbí a že se mu něco líbí. Provedení je jeho věc. Že jsou lidi tak úzkoprsí a zaslepení, že po sobě chtějí štěkat, tak prosím. Já mám lepší věci na práci… třeba si jít číst.

Dělejte to, co vás baví a dělejte to tak, jak vás to baví. Hlavně mějte čisté svědomí a někomu vědomě neubližujte. Vždycky jde jen o hlouposti a zbytečně se vytváří nesváry. Knihy nás spojují, ne rozdělují.