Top Ten Tuesday (10)

Tohle meme má na svědomí The Broke and the Bookish. Úkolem je každé úterý sestavit top deset věcí souvisejících s knižním světem.

~ Top 10 knih, které mě naprosto zklamaly ~

Původně jsem nechtěla tenhle článek pojmout tak, jak nakonec dopadl. Sem tam sice nadávám, neberu si servítky a jdu dál, ale tady jsem dostala možnost projevit svou nechuť a zklamání nad tím, co se mi dostalo do rukou. Proto jestli máte některé uvedené knihy rádi, berte mě s rezervou. Každý máme něco, co nás zklamalo.

1. Splynutí (Maggie Stiefvater)
Ach bože, ne. Celkově tato série nepatří mezi mé oblíbené, protože nejspíš nejsem dostatečně přecitlivělá a empatická, abych dokázala ocenit tohle veledílo… Ale i přesto se mi první díl nezdál zase tak strašný. Ovšem po dočtení toho třetího jsem měla dojem, že se snad absolutně nic nevyřešilo a já tak vlastně četla tři knihy naprosto zbytečně. Protože ten konec byl prostě… neúplný.

2. Dcera kostí a dýmu (Laini Taylor)
Ještě teď se otřepávám z toho, co za směsici v knize vůbec je. Všichni v zahraničí z knihy byli nadšení, navíc se v ní píše o Praze! Ideální kniha pro nás, no ne? Eh, tak to ani náhodou. Hrůza hrůzoucí, která sice na začátku vypadala docela dobře, ale čím dál jste četli, tím víc to bylo ujetější a překombinovanější. Vážně. Nedokážu si představit, jaké bude pokračování.

3. Awaken (Katie Kacvinsky)
Četla jsem slávu, očekávala slávu, dostala prdlajs. Hlavní hrdince bych několikrát jednu vpálila a jejího vyvoleného za jeho „všechno vím, všechno znám, opovaž se mi odporovat, páč mám prostě pravdu a ty ne“ bych nejradši uškrtila a nacpala ho do kufru toho jeho slavného „ekologického“ auta. Vruuum, vruuum, odplachti si někam do tramtárie, frajere, u mě si nešrktneš. A stejně tak si u mě neškrtne ani Kacvinsky, druhý díl si přečtu jen proto, abych zjistila, jestli to může být ještě horší.

4. The Unbecoming of Mara Dyer (Michelle Hodkin)
Krásná, krásná, prostě krásná obálka. Hustý trailer ke knize a pochvalné recenze ze zahraničí i u nás. Očekávala jsem hodně. Dostala jsem jedno pitomé klišé nabalené na dalším pitomém klišé, s klišoidními postavami, „romantickým vztahem“, divnou minulostí a zdánlivě paranormálním prvkem. Pche! A ten konec, ten byl už úplně přitažený za pačesy, i s tím objevem na konci. Jako by to člověk alespoň z části nečekal.

5. Nick a Norah: Až do ochraptění (Rachel Cohn, David Levithan)
Tak moc jsem se na knihu těšila, tak moc povedená je ta česká obálka, tak strašná je samotná kniha. Iritovalo mě na ní úplně všechno. Postavy, příběh (který snad ani nebyl), styl vyprávění, postavy, postavy, postavy… jo, vlastně, o těch jsem mluvila už na začátku 😀

6. Označená (P.C.Cast & Kristin Cast)
Obálka vypadala hodně dobře, hned mě zaujala, i anotace zněla velice slibně. Jenže postupem četby mi čím dál tím víc vadilo spojení magie-upíři-indiáni-matriarchát-a-vtlačíme-ti-všechny-své-názory + do-toho-ještě-strčíme-hromadu-rádoby-teenage-keců. Jednoho dne tu sérii ale dočtu, jednoho dne.

7. Half-Blood (Jennifer L. Armentrout)
Kdybych se s touhle vykrádačkou potkala osobně, nejspíš bych jí i ty oči vyškrábala. A to zase nejsem zase tak bojovně založená osoba. To, co provedla, se mi hluboce příčí a jsem znechucená tím, že tohle vydává za svou práci, za své myšlenky, ještě víc jsem znechucená i sama sebou, že jsem do těch knih vůbec zainvestovala peníze, protože se cítím, jako bych podvedla Richelle Mead. Hnus, velebnosti, prostě hnus.

8. Hunting Lila (Sarah Alderson)
Ne, prosím ne, další čistou obsesi klukem snad už nesnesu. Ach, miluji ho, protože je nejlepší kamarád mého staršího bráchy… a protože je to prostě děsně cool. A taky proto, že je prostě hustý, je v armádě, jezdí na motorce, má vlastní hustý byt a prostě je to neskutečný macho.

9. Blood Magic (Tessa Gratton)
Neřežete se, neprovozujete černou krvavou magii, nemáte se svým bráchou docela incestní vztah a neoblizujete se s naprostým cizincem od vedle, se kterým jste se seznámili na hřbitově? Tak to potom nejste in.

10. ZKLAMÁNÍ VŠECH ZKLAMÁNÍ = SÉRIE SMEČKA (ANDREA CREMER)
Takhle zabitou sérii jsem už dlouho neviděla. Docela slibný a zajímavý začátek, ujetý prostředek, až k podělanému konci. Vím, jak celý příběh skončí, i když jsem poslední díl ještě nečetla. Mám z té knihy totiž strach. Až si ji přečtu, rozcupuju ji, pořádně, na autorce nenechám nit suchou a naplno projevím svou frustraci. Tohle Cremer prostě maximálně posrala a už si od ní nic nepřečtu. Finíto.