Předveletrhový pražský knižní sraz 17.5. a Svět knihy 18.5.2013

Tenhle report vám slibuju už víc jak týden, že. No znáte to, pokaždé do toho něco vleze, u mě jsou to povětšinou státnicové otázky, či prokrastinace v podobě prohlížení GoodReads, Tumblr, Pinterestu, 9gagu a nově jsem také objevila Houzz či Doll Divine. Strašní žrouti času, strašní. Vraťme se ale k tomu, čeho jste se dneska konečně dočkali! Reportu! Taky jste tak odvázaní jako já? Ne? No, kruci, tak možná příště.

Tentokrát to vezmu jedním šupem a shrnu oba dva dny, takže neručím za to, jak dlouhý nakonec tenhle článek bude. Když budu mít slinu, možná se potáhneme až do Tramtárie… Ale víte co, když je o čem psát, tak ať to píše. Možná se někde v půlce zakecám, ale to mi snad odpustíte.

Má pouť za pražským knižním veletrhem započala již 17.5., kdy jsem vstávala v nekřesťanskou hodinu (čtěte: 5:45), aby mě táta odvezl do Bohumína na vlakové nádraží, protože mi odtamtud odjížděl LEO Express. Proč tak brzo? Inu, vlak mi z Bohumína odjížděl okolo osmé, ale moje vlakové i autobusové spoje z Karviné do Bohumína byly příšerné a táta musel na sedmou jet na školení do Dětmarovic (rozšiřuju vám zeměpisné znalosti, vsadím se, že ani pořádně nevíte, kde takové Slezsko je, co? tak si to vyhledejte 😀 v Dětmarkách mají nejvýkonnější elektrárnu spalující černé uhlí), navíc jsme se s Meghan už dříve domluvily, že pojedeme do Prahy spolu. Do Bohumína to taky trvá, takže jsem na nádraží byla okolo 6:45 a tak jsem si krátila čekání na vlak četbou. Vzala jsem si s sebou svou čtečku a do osmi stihla přečíst celou knihu. Po mírném zmatení, odkud proboha ten vlak odjíždí (odpověď: ze zapadlé koleje, o které jsem ani nevěděla, že v Bohumíně existuje, přitom odtamtud jezdím poměrně často), jsem seděla uvnitř u stolečku a snažila se naučit nějaké ty státnicové otázky do ekonomie. Okolo půl deváté pak přistoupila Meghan i s přítelem a tak začalo naše čtyřhodinové putování směr Praha. Během cesty jsme probraly snad všechno, včetně budoucího rozvoje Knižního vesmíru (zájemci o post redaktora se brzy dočkají náborového článku, možná se vám nechce a máte strach, ale věřte mi, že je to výborná zkušenost).

Po mírném zpoždění jsem se na vlakovém nádraží v Praze šťastně shledala s Verčou, která mě po té, co jsme se rozloučily s Meghan a Tondou, odvedla k sobě do bytu. Ještě jednou mockrát děkuji za to, že jsi to se mnou ty tři dny Veruš vydržela! Byla to paráda 🙂 Samozřejmě v Praze bylo takové teplo, až se mi zapalovala stehna (? :D), a já byla tak nějak připravená na chladnější počasí, protože u nás takové teplo nebylo a ani ho nehlásili. Po ubytování a nakoupení nějakého toho jídla nás odpoledne čekal narychlo uspořádaný předveletrhový knižní sraz – na stejném místě jako minule, tedy v Ovocném světozoru na Václaváku. Ačkoliv to zprvu vypadalo, že si vlastně dáváme sraz jenom já a Verča, postupem času přicházely známé i méně známé tváře. Musíte mě omluvit, ale ten den jsem byla už tak vyčerpaná, že se mi už ani fotit nechtělo. Takže si musíme vystačit se soupiskou: já + Verča, Axia, Bastera, když jsme se našly, přiběhla na chvíli i Olga a později dorazila ještě Kristýna. S Olgou jsme probraly jisté věci týkající se Neoluxoru a akce, recenzí a blogu, pak odplachtila na Svět knihy, Axia na vlastní kůži poznala, jaké to je, když se sejdeme ve větším počtu, konverzace nevázne a jsme tak hlučné, až to asi pěkné není… no a nakonec jsme se seznámily s další překladatelkou, tedy Kristýnou, která momentálně pracuje (nebo už dopracovala?) na překladu Gabriel’s Inferno. Výborně jsme se bavily, ale okolo šesté jsme se rozešly, protože jsme věděly, že se nejspíš potkáme ještě v sobotu na veletrhu. Ještě jednou díky za úžasné pokecání, podrbání a hromadu legrace!

Den D, Hodina H, Minuta M… ehm… tedy Svět knihy 18.5.2013. Na pražském knižním veletrhu jsem ještě nikdy nebyla. Možná vám to přijde zvláštní, ale víte, já si jen tak ze srandy nejezdím čtyři hodiny tam a pak čtyři hodiny zpátky – sice mám ráda výzvu, ale taky mám ráda svůj čas. Každopádně jsem měla docela velká očekávání. Možná jsem je neměla mít. Nechci říct, že bych byla vyloženě zklamaná… ale tak nějak jsem prostě čekala víc. Sice všichni tvrdí, že na velikosti nezáleží, ale víte co, někdy na ní záleží 😀 Už mám za sebou jiné veletrhy, různých typů i různých velikostí, ale ve chvíli, kdy jsme konečně s Verčou dorazily k výstavišti v Holešovicích, jediné, co mě napadlo, když jsem se konečně dostala do areálu, bylo – a to je jako všechno? Takové malé nic? Asi za všechno může Brno, to mě rozmazlilo, tam je to totiž obrovské.

Každopádně ještě než jsme se dostaly dovnitř, fungovala jsem od rána jako telefonní ústředna. To je tak, když se domluvíte s několika lidmi na srazu a pak se to snažíte nějak zkorigovat. Ale nakonec jsme se všichni našli, z Ostravy dorazila i Suzanne a díky Storycollector jsem dokonce měla vstup zdarma – za což ještě jednou mockrát děkuji! – a ačkoliv jsem byla tak zblblá, že jsem nejdřív chtěla jít na Tutanchamóna, nakonec jsem se dovnitř dostala. A pak to začalo.

Prvotní plán byl prohlédnout si obě křídla i střed, abychom pozjišťovali, kde mají jaké ceny, jaké knižní kousky a kde se pak vrátit a co si koupit. Inu, plán to byl hezký. Po prvních pěti minutách jsme ovšem ztratili Basteru i Storycollector – prý se zapomněly někde u map a hlavolamů. Po cestě jsme potkali několik známých tváří, a ačkoliv to nebylo tak úplně v plánu, sem tam jsme se zase zastavili na pokec. No nakonec jsme si úspěšně celý veletrh prošli, tu a tam něco koupili, ale po většinu času jsme spíš byli zklamaní z toho, že některí knihprodejci nejspíš nectí všeobecně známé pravidlo „knihy za mnohem levnější ceny“. Podívejte, já chápu, že i těch 5, 10, 15 či 20%, nebo 50 kaček dolů je krásný ústupek z ceny, ale za stejnou i nižší cenu si to člověk koupí i v nějakém eshopu, že. Ne, že bych chtěla knihy úplně zadarmo (to bych asi chtěla moc), ale i tak si myslím, že z nakladatelství, na které jsem měla zálusk, mě nejpříjemněji překvapil BB/art, který měl akci 3 knihy za cenu 2, či Baronet, který měl knihy také výrazně levnější – a to i novinky. Vidíš, Knižní klube? Tady by ses měl přiučit! A ne, že budeš dávat novinky za plnou!

Veletrh byl samozřejmě také plný různých akcí, autogramiád, besed a tak dále. Tu a tam jsme na nějakou narazili – největší zážitek mám samozřejmě z toho, že jsem byla kousíček od našeho ex-prezidenta Klause a dokonce ho viděla odjíždět v jeho úžasném fáru (z bezprostřední blízkosti!) a seděla kousek od Haliny Pawlovské (že, Dituš? měla dobré boty), viděla M.T.Majar a zahlédla i Katku Petrusovou – no teď už můžu v klidu umřít, že. Jediné, co mě opravdu mrzelo, bylo, že jsme se nepotkali s Marťou Wolfovou, i když jsme ji u stánku Metafory naháněli několikrát. Tož příště si na sebe musíme dát číslo. Celkově ale můžu nabídku veletrhu shrnout jako uspokojivou. Nebylo to nic extra převratného, ale bylo to docela fajn. Líbilo se mi téma zapojení Slovenska a slovenských nakladatelství. Jen to množství lidí bylo později neúnosné a my jsme raději s Verčou vyšly ven na čerstvý vzduch. Na oběd jsme si daly i s Basterou smažený sýr v housce (jakékoliv jídlo = dobré jídlo) a čas od času se pobavily i s pobíhající Barčou, která na veletrh dorazila i se supr čupr babičkou (doufejme, že si o nás nemyslí nic špatného… nedivila bych se, za to, co jsme tam vykládaly).

Na třetí odpoledne byl domluvený blogerský sraz s CooBoo. Tam se sešli jak blogeři, tak Teresinha, Karolína a Petr z CooBoo, dorazily taky Olga a Dita. No a o čem myslíte, že jsme se asi tak bavili? O knihách, veletrzích, knihách, blogování, knihách… počkejte, už jsem říkala, že o knihách? K tomu jsme ještě každý dostali po balíčku s knížkami (Lola a kluk od vedle, Přímo do srdce a Prožila jsem něco neuvěřitelného), za což ještě jednou děkuji. Dita mi obsah tašky nezapomněla zkontrolovat, jaké nadšení v jejích očích zablýsklo, když taky jednu dostala (alespoň, co si tedy pamatuju), moje knihy tak zůstaly ušetřeny… do chvíle, než jsem se vrátila ke svému „putujícímu gangu“, kde si knihy okamžitě zamluvily. Lehce nabyl, lehce pozbyl. Ale tak, znáte mě, co bych se nepodělila.

V průběhu veletrhu jsme narazili také na ztracenou a znovunalezenou Storycollector, na část redakce Dětí noci a taky se pobavili s Axiou, které jsme záviděly její knižní náušnice.. tedy, až na Tondu, ten toho asi měl chudák za celý den dost (ale i tak oba palce nahoru za výdrž! tolik ženských :D). Veletrh jsem si ani tak neužila kvůli knihám, jako spíš kvůli lidem, se kterými jsem tam byla, za což vám chci ještě jednou a dodatečně poděkovat! Jsem moc ráda, že vás znám, že vás mám a že si máme vždycky co říct. Škoda jen, že jsem si vás nevyfotila všechny, protože jsem toho taky měla už plné kecky. Každopádně se těším, až se zase sejdeme.

A co jsem si tedy domů odvezla?

Něco putuje do knihovničky, něco k mámě do zásoby dárků do budoucna, něco brzy změní majitele, jak jsem slíbila. Nejsem si jistá, jestli se to někde objevilo, anebo ne… znáte to, tady se nic neutají, každopádně neuškodí, když vám zrekapituluju to, co všechno jsem vyzvěděla, či co už dávno vím (a Dita mi řekla, že si to prej nemám syslit):

• Baronet už publikoval ediční plán na konec roku (za což jsme na veletrhu lobovali), takže víte, že se dočkáme knih Pád (můj nápad názvu se ujal), Chlad, Pátá vlna, i dalších dílů oblíbených sérií; kromě toho zakoupili práva na REAL, new adultku Wait for You a ještě se snažíme dohnat a sehnat jednu autorku, která dělá mrtvého brouka. Každopádně se možná příští rok dočkáme něčeho zajímavého, držte pěsti.
• CooBoo nebude vydávat new adultky (přišlo mi hodně dotazů), což je jenom pochopitelné, když se zaměřuje spíše na knihy pro děti a dospívající. Zkuste psát dotazy na Motto, přece jenom se jejich nabídka zpestřuje a i když je Černá labuť spíše pro silnější nátury, nezapomínejte, že vydali i vílí sérii Maggie Stiefvater; zopakujeme, co už víme a dodejme, co ještě nevíte: vyjde Překroč svůj stín, vyjde Krvavá cesta, vyjdou Odstíny šedi, Sladké pokušení, příští rok Etiketa & špionáž, The Schoolf of Good and Evil; také hledáme vhodný český název třetího dílu Divergence, v angličtině zní název Allegiant, což v překladu znamená loajální, věrný, tak si potrapte hlavičky a zkuste najít název, který by nejlépe končil na -CE.
• Domino se rozjíždí. Kromě svého výborného žánru Napětí, na jehož knihy se třepu, až dostátnicuju, přichází i s novými věcmi. Pokud vše půjde dobře, dočkáme se snad ještě tento rok knihy The Sea of Tranquility. Kromě toho je v plánu také oblíbená trilogie The Secret. Myslím, že se ještě máme na co těšit…
• Ikar nejspíš v prosinci přinese sérii On Dublin Street, kromě toho bychom se už v září mohli dočkat prvního dílu série Dark-Hunter, v srpnu pak Nemožné holky.
• JOTA už v červnu přichází s božsky Božským bastardem, anebo by tedy měla. Kromě toho zakoupila práva také na vydání Easy.
• Knižní klub se rozhodl vydávat celé Nástroje smrti, pro jistotu si to ještě chce pojistit Magisteriem.
• XYZ navazuje na svůj úspěch Fifty Shades s další původem fanfikcí na Stmívání, již brzy očekávejte Gabriel’s Inferno.
• Někdo zakoupil práva na Wallbangera. Nemám ale zatím ani šajna, kdo to byl. Ale já na to přijdu.
• Jo a věděli jste, že Neoluxor má svůj blog? Ne? No, teď už to víte. Tak ho sledujte, protože tam taky píšu ^^;

Co se týče nějakých dalších knižních srazů. Co vím, tak mě kluci pozvali na Ostravu a Opavu. Přesná data se ještě dohadují, ale jeden bude asi v červenci, druhý v srpnu, pokusím se dorazit, i když si nemyslím, že by šlo jen o blogery. Tedy, já většinou pořádám srazy pro širokou veřejnost, tedy nerozlišuju čtenáře, blogery, autory, překladatele… všecko dohromady. Jo a víte co bude mega? Akce ve Zlíně! 20. července! Zapište si to do kalendářů! Samozřejmě, že dojedete, já ve vás věřím. Vše se včas dozvíte!