Chain Reaction

Autor: Simone Elkeles
Originální název: Chain Reaction
Knižní série: Perfect Chemistry
Díl: třetí
Žánr: dívčí román
Věková hranice: 15+ (hodně sprostých slov a povídání o sexu)

Anotace na Goodreads: Stejně jako jeho bratři, má i Luis Fuentes rád riskování. Ať už leze po Rocky Mountains, anebo sní o své dráze astronauta, stále hledá další a další vzrušení.

Nikki Cruz žije podle daných pravidel – nevěř klukovi, který ti tvrdí, že tě miluje, kluci lžou, aby dostali to, co chtějí a randit s klukem z jižní části Fairfieldu je nebezpečné. Pak potká Lusie na svatbě jeho bratra Alexe a najednou je v pokušení svá pravidla porušit.

Luisova největší výzva je získat od Nikki druhou šanci, dokud se neobjeví v hledáčku místního gangu, který kdysi málem stál život jeho bratry. Budou Luisovy city k Nikki dostatečným důvodem, aby nevstoupil do temného a násilnického světa, který se může ukázat jako jeho vůbec poslední risk?

Nakladatel: Simon & Schuster Childrens Books (EN)
Počet stran: 320 (EN)
Vazba: Brožovaná i vázaná (EN)
Vydání v USA: 16.8.2011
Vydání v ČR: nevyšlo

Moje hodnocení:

 
 
 
Moje hodnocení obálky:

 
 
 
Promo ke knize

Reakce bezprostředně po dočtení knihy: Nakonec nic moc.

Oficiální stránky knihy
Oficiální stránky autora

Můj názor (obsahuje spoilery):
Už je to docela dávno, kdy jsem poprvé četla první díl téhle Fuentovské série, po které tolik čtenářek vzdychalo. Pokud jste četli mou recenzi na první díl, určitě víte, že jsem knihou nebyla zase tak unešená, jako všichni okolo mě. Nějak mě netankují mexikánci na hraně zákona. I proto mě velice mile překvapilo pokračování. Tam mi autorka zahrála přesně na ty správné noty a já byla z druhého dílu naprosto nadšená. Což samozřejmě víte, pokud můj web pravidelně čtete.

Nikki a Luis se poprvé potkali na svatbě Alexe a Brittany a pořádně to mezi nimi zajiskřilo. Luis je sice nejmladším z Fuentesovic klanu, ale na přitažlivosti mu to nijak neubralo. A Nikki mu padla do oka. Proto se na ni také pokoušel patřičně zapůsobit. Jenže ona si procházela svými vlastními problémy. Rozešla se s někým, koho považovala za životního partnera a byla těhotná. Tehdy se toho v jejím životě hodně pokazilo, a proto se Nikki zařekla, že už nic podobného nehodlá riskovat.

Když se Luis musí spolu s matkou přestěhovat zpět, kde to všechno začalo, narazí na Nikki ve stejné škole. I když Nikki nemůže popřít silnou chemii, nehodlá si s ním nic začít. Pro Luise se tak stává jednou velkou výzvou. Jenže o slovo se začíná hlásit také mexické podsvětí a Latino Blood…

Čtení třetího dílu jsem vědomě oddalovala, protože jsem se obávala, jak se mi bude či nebude líbit. Přece jenom se Simone už v druhém díle tématicky hodně opakovala, a i když mě kniha bavila mnohem víc, koho baví neustále a dokolečka číst ve své podstatě totéž. A je jedno, jestli změníte postavy a trochu pozměníte okolnosti, pořád sledujete příběh „hodné holky“ a „nebezpečného kluka“. O epickém epilogu nemluvě. Za ten by se nemuseli stydět ani tvůrci Dallasu. Správná šťastná slátanina.

I proto se mi původní anotace knihy líbila, protože slibovala výměnu toho hodného a toho zlého. Ovšem jak se později ukázalo, anotace se opět změnila a opět poukazovala na naprosto stejný scénář. A to mě hodně zamrzelo. Věděla jsem, co asi tak už můžu očekávat. Oba dva to k sobě bude nepředstavitelně táhnout, i přesto, že vy zpočátku nebudete vědět, proč vůbec… a samozřejmě ona s ním nebude chtít mít nic společného, čímž o ni bude Luis bojovat o to víc. Plus se zase zčistajasna objeví mexický gang, nějaká ta střílečka a spousta keců o tom, jak spolu mexikánci musí držet. Blablabla…

A přesně toho jsem se i dočkala. Luis byl pro mě velkým zklamáním, protože v předchozích dílech byl popisován jako ten, který je v celé rodině nejchytřejší a který má svůj sen. Což o to, Luis svůj sen neztratil, ale svou povahou naprosto kopíruje své bratry. A to se už po dvou dílech člověk přejí. Nikki mi místy neskutečně lezla na nervy. Na můj vkus byla až moc tvrdá. Jejich společné momenty byly častokrát velice hezké. To Simone vážně umí.

Ovšem způsob, jakým se znenadání nakonec dali dohromady, mi přišel hodně hrc prc. Prostě se jí to tam konečně hodilo, tak to napsala. Nevím, po tom všem, mi to nepřišlo plynulé. A to už vůbec nemluvím o té záležitosti s gangy. Asi to musí být někdy i tak trochu nebezpečné, aby to nebyla už úplná nuda. A pokud epilogy předchozích knih byly kýčovité, není to nic proti epilogu posledního dílu. To jsem si začala připadat jako ve filmu Rosamunde Pilcher (nevzpomenu si, jak se správně píše její jméno). Jej a ještě jsem si vzpomněla na jednu tradiční rodinnou hru, u které jsem chytla záchvat smíchu, protože mi došlo, že to Simone bere velice vážně.

Pro mě osobně tahle série není nic extra úžasného. Jako odreagovačka fajn, ale že by to ve mně zanechalo hlubší dojem, se říct nedá. Nejlepší díl je dle mého názoru ten druhý. Tam mi Simone přesně kápla do noty. Klidně se na ty dva další vykašlete, bude vám stačit ten druhý. Zbytek je totiž skoro stejný.