Moře nestvůr

Autor: Rick Riordan
Originální název: The Sea of Monsters
Český název: Moře nestvůr
Slovenský název: More oblúd
Knižní série: Percy Jackson a Olympané (Percy Jackson and the Olympians)
Díl: druhý
Žánr: young adult, fantasy, mytologie, magie, bohové, zvláštní schopnosti
Hodnocení: 3 hvězdičky

Percy se po roce vrací na léto do tábora pro polokrevné, tedy pro děti bohů. Olympských bohů. Ne, nekecám. Ti totiž existují a chodí mezi námi. A jejich dětem jde pořád někdo po krku, Percymu obvzlášť. Proč? Protože je synem jednoho z velké trojky: Zeus – Poseidón – Hádes. Tentokrát to ale vypadá tak, že už nebude jedináček a že jeho nevlastní bratr nebude zrovna… normální. Jde totiž o kyklopa. A jak je všeobecně známo, kyklopové mají jen jedno oko, neoplývají příliš velkou inteligencí a nedá se jim věřit. Percy si musí začít zvykat na to, že má bratra a že je terčem posměchu.

Po té, co Luke ukázal svou pravou tvář, jsou síly “temna” mocnější než tomu bylo dřív a olympští bohové vůči tomu nemíní nic dělat. Ani polokrevní už nejsou v bezpečí, protože borovice, která magicky chránila celý tábor, pomalu umírá a jediná záchrana spočívá v dobrodružné cestě Mořem nestvůr za zlatým rounem. Jenže tu by si měl Percy nechat ujít, protože teď je řada na někom jiném. Ale copak může sedět se založenýma rukama, když jeho nejlepší přítel Grover, který se vydal hledat zmizelého boha přírody, Pana, je v nebezpečí?

Nakladatelství: Disney Hyperion Books (EN), Fragment (CZ)
Počet stran: 279 (EN), 304 (CZ)
Vazba: Ebook i brožovaná vazba (EN)
Vydání v USA: 1.4.2006
Vydání v ČR: 2010

Datum četby: 2 dny, bžezen 2011, v češtině

Reakce bezprostředně po dočtení knihy: Ajta krajta…

České oficiální stránky knihy
Oficiální stránky knihy
Oficiální stránky autora

Můj názor: Druhý díl Percyho jsem četla hned po dočtení jedničky, protože jsem ji měla ještě v živé paměti a protože jsem se potřebovala přesvědčit o tom, co všichni na téhle sérii vidí, protože ji hodnotí dost vysoko. Z prvního dílu jsem nebyla zrovna dvakrát odvázaná, takže jsem i k tomu druhému přistupovala poněkud skepticky. A víte co? Bylo to lepší.

Na celý tenhle svět i vůbec styl psaní příběhu jsem si docela zvykla, takže jsem se už nad některými věcmi prostě nepozastavovala a četla dál. I když je fakt, že jednu věc celkově nemůžu překousnout. Jde logickou věc, která mě v celém příběhu prostě tlačí. Rick vysvětluje, že polokrevní jsou v bezpečí jedině za “branami” tábora a všude jinde jsou snadným terčem pro napadení nějakou bájnou bytostí. Nejde mi do hlavy, že za celý celičký školní rok nechaly všechny obludy Percyho na pokoji a vůbec se ho nesnažily zabít. Jeho. Syna Poseidóna. Velkou hrozbu díky proroctví Orákula. To jako fakt, Ricku? Kam zmizelo to nebezpečno? Školní rok je dlouhá doba. Vážně ani jedna krvežíznivá obluda? Ale no tak. Svým způsobem chápu, že to velké dobrodružství se rozjíždí vždycky, když jde Percy do tábora, ale stejně mi tahle nelogičnost vadí a ne, prosím nevysvětlujte mi, jak jsem nejspíš mimo. Harryho Pottera chtěli zabít nejen po celý školní rok, ale i o prázdninách a to teda synem boha nebyl. That’s all.

Další věc, se kterou jsem se dost dlouho nemohla popasovat byl Tyson. Upřímně si nedokážu představit, že bych za nevlastního bratra měla kluka, co má oko uprostřed hlavy. Ano, je to dáno příběhem a mytologičnem a bla bla bla. Měla jsem s tím prostě problém, i když je Tyson vyloženě hodný kluk. Sice trochu pomalejší, ale svým vyjadřováním a nechápáním místy hodně roztomilý a vtipný. Je vám ho líto kvůli jeho osudu, je vám ho líto, když si z něj lidi dělají legraci, máte ho prostě rádi. Ale to jedno oko… eh.

Annabeth mi místy svými názory brnkala na nervy a až moc mi připomínala Hermionu, vážně. Ze všech čtyř dílů série, které jsem přečetla, mi v tomhle díle přišla Hermioně nejpodobnější. Ovšem nedá se jí upřít, že je to hodně zapálená a odvážná osoba. Sice mi vadí, jak mi občas rýpe do Percyho – protože jsem si vůči němu vybudovala nějaký prapodivný ochranitelský komplex, přestože se jedná jen o knižní postavu (možná už začínám bláznit) – ale ono to v budoucnu bude lepší.

A Grover je opravdu dobrá vtipná vložka mezi jedním zvratem za druhým. No, pokud jste četli jedničku, víte, co Luke udělal a proč. V tomhle díle se začíná taky hodně činit a vy si říkáte, že ten kluk přece nemůže být úplně ztracený. Všechny jeho důvody a i to, co se vůbec v pozadí celé série děje ponechám prozatím jako tajemství.

Třeba vás to naláká si knihu přečíst, protože to zase stojí za to. Nenechejte se odradit mým průměrným hodnocením. Tato série má vzestupnou tendenci a vy se určitě máte na co těšit. Například samotný konec knihy jsem nějak vůbec neviděla přicházet. I když nám Rick tu a tam dal v knize nějaké drobečky informací, vůbec jsem si je nepospojovala dohromady a nevydedukovala nic. Kniha se dá číst i samostatně, aniž byste četli díl první, protože v ději Rick bravurně porůznu shrne předchozí události, takže budete v obraze. Avšak musím říct, že byste se o první díl rozhodně neměli nechat ochudit.