Bezmocná
Autor: Lauren Roberts
Originální název: Powerless
Český název: Bezmocná
Knižní série: Powerless (Bezmocná)
Díl: první
Věková hranice: 15+
Žánr: young adult, fantasy, magie
Moje hodnocení: 3 hvězdičky
Do království Ilya patří jen výjimeční lidé… Elita už po desetiletí disponuje zvláštními schopnostmi, jež jí daroval Mor. Ačkoliv ne všichni měli to štěstí, že nemoc přežili a zároveň dostali do vínku moc. A právě ti jsou doslova Obyčejní. Když je král vykáže z království, nedostatek schopností se náhle stává hrdelním zločinem. Jedním z vyděděnců je i Paedyn Grayová.
Skrývá se v chudinské čtvrti, kde je život mimořádně krutý, a vydává se za Elitu, aby splynula s ostatními a vyhnula se problémům. Jenže pak zachrání mladého cizince, aniž tuší, že to je jeden z ilyjských princů, Kai Azer. Za „odměnu“ je vybrána do Očistných zkoušek, brutální soutěže, která má demonstrovat sílu Elity.
Pokud ji však nezabijí protivníci, postará se o ni Kai, k němuž začíná něco cítit. Jestli totiž zjistí, že Paedyn je ve skutečnosti Obyčejná, bude to znamenat její konec.
Nakladatel: Simon & Schuster Children’s (EN), Yoli (CZ)
Počet stran: 523 (EN), 528 (CZ)
Vazba: Brožovaná i vázaná (EN, CZ)
Vydání v USA: 31.1.2023
Vydání v ČR: 1.8.2024
Datum četby: 5 dní, září 2024, v angličtině
Reakce bezprostředně po dočtení knihy: Další obdivovaná vykrádačka oblíbených YA sérií, která má nesympatickou hrdinku a hromadu dějových blbostí.
Můj názor: Bezmocná je další z velice propagovaných a oblíbených fantasy knih, které v poslední době ovládají Bookstagram i BookTook a člověk na všemožné obrázky, koláže a pochvalné recenze pomalu naráží na každém rohu. Přirozeně jsem knihu měla v hledáčku už dávno před tím, než vyšla v českém překladu, ale dostala jsem se k ní až teď.
Za 14 let knižního blogování toho už mám pěknou řádku načteno, takže mě hned tak něco neohromí. Ačkoliv v případě Čtvrtého křídla jsem se nechala tak trochu ohromit Xadenem, v Železném plameni už mi ta autorčina schopnost vykrádat oblíbené YA příběhy lezla na nervy. A totéž se dělo i tady. Bezmocná je totiž další young adult fantasy vykrádačka, co si bere víc než inspiraci z Hunger Games, Selekce nebo Rudé královny.
Paedyn se svým chováním i bojovými schopnostmi až nápadně podobá Katniss a stejně tak i jí pomáhá celá řada lidí, aby jí vlastně všechno vycházelo. Nepoblouzní jen jednoho prince, ale rovnou dva… a s oběma hraje dost nebezpečnou hru, aniž by jí docházelo, v co to může vyústit. Nemá sice žádné schopnosti, ale je vlastně tak skvělá „Mentalistka“, že všechny dokáže obalamutit natolik, že jí ty její schopnosti naprosto žerou. Jo a taky má krásné stříbrné vlasy a neuvěřitelně modré oči. Kdybyste to nevěděli, autorka vám to v knize zopakuje tolikrát, až se vám z toho bude časem zvedat žluč.
Taky nezapomene asi tak strokrát zmínit, že Kitt je budoucí král a Kai je jeho budoucí Prosazovatel (nevím, jaké pojmenování má v českém překladu, v angličtině to bylo furt samé Enforcer sem a Enforcer tam, my ass). Až mi z toho krvácely oči. Celý smysl Zkoušek mi unikal minimálně prvních 350 stran příběhu, a to i v době, kdy Zkoušky už dávno probíhaly. Jednotlivé bojové úkoly nedávaly vůbec smysl. Ani smrt účastníků, pro které to prý byla čest, nedávala smysl. První zkouška skončila a neměla ani vítěze. K čemu všemu byly ty zatracené bály? Jak vlastně dopadlo hlasování? Proč si Kai a Pae mohli vesele tančit někde v noci u ohýnku v trávě, zatímco o kus dál někdo z účastníků umíral? A jak proboha přežilo Hnutí odporu tolik let, aniž by je někdo už dávno neodhalil a nerozprášil?
Jako u většiny moderních YA fantasy knih i tato má mizerné vybudování světa, ve kterém se postavy pohybují. I když je hlavní hrdinkou příběhu Paedyn, ve své podstatě je hlavním hrdinou Kai, protože jako jediný v celé knize projde nějakým tím vývojem. Pae má vývoj nulový, jen má hromadu nenávisti a naprosté naivní zabedněnosti. Naopak Kai je sice vykreslený jako monstrum, ale krom nějakých těch bitek a povídání o vraždění, je to vlastně hodný kluk, který se od první chvíle naprosto poblázní do Paedyn a dělá vše pro to, aby jí usnadnil život. Jako by autorka stvořila dalšího rozervaného hrdinu, co je vlastně další plyšový medvídek, z něhož lítají věty jako poezie, co pohladí nejedno ženské srdce.
Kai říká a dělá přesně to, co byste si totiž od správného „morally gray“ charakteru přáli. A taky proto to autorce tak dobře funguje, i když se jí plno jiných věcí naprosto logicky rozpadá. Opravdová hrozba je v podstatě nulová, konec rádoby překvapivý, hlavní hrdinka většinu času naprosto na facku. Autorka ale kombinuje věci z oblíbených young adult knih, které u čtenářů zabodují i po tolika letech, takže se té popularitě a oblíbenosti nedivím. Jen je mi z toho lehce smutno. Uvidíme, co se bude dít dál. Třeba se po tom nekonečném teasingu konečně dočkáme i pořádné pusy.
hmm řekni mi něco…když když jsou knihy vykrádačky dalších děl proč je to tolik cool a lidem to nepřipadá dost divné? Mě to připadá odporné co se děje v knížným světem..jako kdyby už nikdo neuměl psát a jen udělala ctrl+c uoravil pár vět a další ctrl+v nebo tak nějak…je to spíše smutné, že to někdo vydá a hurááá je to něco úžasného jako čvrté křídlo…přitom by to mělo být opakem
Souhlasím, nemluvě o tom, že se jede na kvantitu a ne kvalitu. Všude se cpou ořízky a přitom se mnohdy sama sebe ptám, zda některé knihy vůbev prošly korekturou…
Příběhy a některé typy zápletek se v knihách recyklují svým způsobem pořád. Třeba takové re-tellingové knihy, kdy si autor vezme jednu ze známých pohádek a přetvoří to v něco svého, přitom základní myšlenka zápletky zůstává pořád stejná, jsou skvělým příkladem. Některé jsou povedenější (jako třeba skvělé knihy od Marissy Meyer), jiné už o poznání horší.
V případě YA, NA a nebývalého úspěchu dark romance za tu oblíbenost dost může marketing a také my blogeři (bookstagrameři, booktubeři, booktokeři). Cílem každého nakladatelství je knihu prodat, takže se není čemu divit, že se snaží kdekdo své knihy protlačit i za cenu toho, že ve svých reklamách cílí na špatnou věkovou skupinu. Peníze totiž nesmrdí (teda většinou).
A pak je lidem docela jedno, jestli je úspěšná jen další slátanina poskládaná z jiných úspěšných příběhů, které se dnešní generace třeba vůbec nedotkly. Dříve byl velký trend vydávání knih, které byly kdysi napsané jako fanfiction (třeba Nástroje smrti jsou FF na Harryho Pottera, Božský bastard i Fifty Shade jsou FF na Stmívání atd.). Pak se přešlo na vydávání knih, co vycházely na Wattpadu (některé z nich taky fanfikce, třeba After je fanfikce na Harryho Stylese). No a teď je evidentně trendy recyklace starých příběhů, které už u čtenářů kdysi zabodovaly a prodávaly se. A štve to prostě ty lidi, co mají už něco načteno a co mají hlavně načteno skoro všechno populární v daném žánru. To se pak to plagiátorství vidí snáz.
Takže chápu, na čem všem ten úspěch moderních populárních knih v daném žánru stojí, jen mi to přijde občas smutné. Jako mámu mě třeba trápí to, že si Čtvrté křídlo díky té mediální masírce chtějí v knihkupectvích kupovat desetileté děti, přitom je to kniha, kterou by si měli číst spíš čtenáři 18+ (ani těm patnáctiletým bych to nedala).
Člověk se až diví, jak to může být tak populární… Tuto knihu jsem tedy nečetla, ale třeba Čtvrté křídlo ano, a nechápu, jak to může tolik lidí milovat, snad jen když nemají moc načteno v daném žánru, pak to asi může být fajn. Ale nerada bych, aby to vyznělo, že někoho soudím, jen chci poděkovat Syki za další super recenzi.
Jako často se mi to nepíše úplně lehce, protože i já mám spoustou guilty pleasure knih, které jiní odsoudili a přijdou jim úplně padlé na hlavu, ale já je prostě mám ráda.
Na druhou stranu v dnešní době jsou prostě ty knihy drahé a tyhle kousky většinou stojí od čtyř stovek výš, takže pokud mi nepřijde, že za to ta kniha nestojí, tak to prostě řeknu. Třeba někdo, kdo má podobný vkus jako já, radši utratí těch pět stovek za jinou, lepší knihu, co se mu bude líbit víc.
Ale jak se říká, sto lidí – sto chutí. A vůbec by se nikdo neměl stydět za to, že má rád to a tamto. Jasně, můžu si o nich myslet, že jsou to trubky 😀 ale furt to jsou jejich utracené peníze. Jen je pak škoda, když se kvůli nekvalitnímu překladu a daleko menšímu marketingu nevydají nebo nedovydají jiné lepší série (třeba Maria V. Snyder má boží knihy).