Sapphique

Autor: Catherine Fisher
Originální název: Sapphique
Knižní série: Inkarceron
Díl: druhý
Žánr: dystopie

Česká anotace: Finnovi se podařilo uprchnout z temného vězení jménem Inkarceron, ale musel tam zanechat své nejbližší přátele, přísežného bratra Keira a dívku Attii. Jeho nárok na trůn Říše se zdá nezpochybnitelný – až do chvíle, kdy vystoupí neznámý Uchazeč, který jako by mu z oka vypadl, a za dědice se prohlásí sám. Finn si stále pamatuje jen život ve vězení, mučí ho sny a nejistota. Kým vlastně je?

Nakladatel: Knižní klub (CZ)
Počet stran: 376 (CZ)
Vazba: Brožovaná i vázaná (EN)
Vydání v USA: 18.9.2008
Vydání v ČR: říjen 2011

Moje hodnocení:

 
 
 
Moje hodnocení obálky:

 
 
 
Datum četby: 5 dnů, prosinec 2013, v češtině

Reakce bezprostředně po dočtení knihy: Opravdu výborná série.

Oficiální stránky knihy
Oficiální stránky autora
Oficiální blog autora

Můj názor (obsahuje spoilery):
První díl téhle výborné duologie jsem četla hodně dávno, v roce 2011. Pak jsem čekala na pokračování a i když jsem si ho koupila, nějak jsem neměla čas ani náladu na to, abych se do knihy pustila. Zdálo se mi totiž, že první díl měl svůj konec vlastně daný, ačkoliv byl spíše otevřený. No dobře, možná byl otevřený až moc, když si zpětně promítnu, co všechno bylo potřeba uzavřít. Ale díky naší menší čtecí výzvě jsem se ke knize nakonec odhodlala a rozhodně toho nelituju.

Finn se konečně dostal z vězení ven. Ale svého krvepřísežného bratra, Keira, a nedávno osvobozenou psí otrokyni, Attii, nechal v Inkarceronu se slibem, že se pro ně vrátí. Jenže uplynul nějaký ten čas a on svůj slib nedokáže splnit, protože jediná cesta, jak se do vězení zpátky dostat, je zničená a její náprava zabere čas. Přesto se Finn nevzdává myšlenky na to, že své přátele z toho pekla dostane ven – a nejen je, ale také všechny ostatní vězně. Kromě toho ovšem musí dokázat, že je opravdu znovunalezeným princem Gilesem, následovníkem trůnu Říše. A tohle dokazování nebude nijak jednoduché nejen proto, že si na svou minulost vůbec nepamatuje, ale že se najednou objeví druhý Uchazeč o trůn – a ten toho o minulosti Gilese ví víc než dost.

Claudia sice dostala Finna z vězení ven, ale v nalezení svého otce se neposunula nijak dál. A co je horší, Finnova vznětlivost nedokáže snad nikoho v říši přesědčit, že je opravdu ztracený princ. O to horší je to v okamžiku, kdy se na scéně objeví druhý Uchazeč a hravě Finna strčí do kapsy. I sama Claudia začíná být na vážkách, jestli je Finn opravdu Gilesem, anebo ne. Do toho všeho se objeví Oceloví vlci, kteří plánují svůj vlastní převrat a netají se tím, že jim Claudie vlastně stojí v cestě. Jako by toho nebylo málo, Jared před ní něco skrývá a Claudia neví, jak se má ke všemu, co se okolo ní děje, postavit čelem a vyhrát.

Řeknu vám, že jsem si z prvního dílu pamatovala jen základní dějovou linku a ostatní pasáže jako by se mi z hlavy úplně vygumovaly. Postupem času jsem si vzpomínala na to, co se vlastně dělo a kdo je kdo. A nestačila jsem se divit. Ani v druhém díle série se s tím autorka nepáře a rovnýma nohama vás hodí do šílené změti událostí, které musíte pozorně sledovat, aby vám něco důležitého neuniklo.

Pozitivně kvituju ukázky z pověstí a legend na začátku každé kapitoly i na střídání pohledů. Vím, že si někteří čtenáři stěžovali, že to neustálé a rychlé střídání pohledů bylo zbytečně matoucí, ale ve mě to vyvolalo naprostou gradaci příběhu a se zatajeným dechem jsem čekala na to, jak to vlastně celé autorka rozuzlí. A že to teda byla síla.

Málokdy to říkám, ale tahle duologie je opravdu geniální. Autorka si se svým příběhem neuvěřitelně vyhrála. Sami častokrát nevíte, co je pravda, co je lež, kam míří tím a kam zase tamtím, jestli to ještě dokážete sledovat a dává to smysl, anebo se autorka ztratila ve svém vlastním bláznoství. Osobně si myslím, že je to výborná série, která by vám rozhodně neměla uniknou. Zvláštní je také to, že v sérii vlastně nenajdete žádnou pravou romanci, což nebývá zvykem. Někdy mi to vadilo, jindy jsem za to byla spíš ráda. Ani jeden z hlavních hrdinů totiž není klasický správňácký hrdina a to se mi opravdu líbí.

A teď se konečně dostáváme k tomu, co mě vůbec konečně donutilo si knihu přečíst. Naše čtecí výzva „slavící“ to, že jsme přežili konec světa. S velkým boomem dystopických a apokalyptických knih je zázrak, že se u nás ještě nezačalo dít něco podobného – ačkoliv někteří by možná namítali, že už to tu je a je jen otázka času, než se dostaneme někam dál.

Je docela legrační, že se svět knihy vlastně nachází v iluzi. Svět, jak ho známe, už dávno skončil. Zatímco obyčejní obyvatelé živoří, královský dvůr si žije v pozlátku a blahobytu. Jenže to všechno je jen iluze. Nic není tak, jak to vypadá – a to doslova. Nejde o magii, ale o sílu vědení.

Nedokážu si představit, že bych měla žít na jedné ani na druhé straně bariéry. A už vůbec si nedokážu představit, že bych žila ve vezění. V živém vězení, které ví o každém vašem kroku. Ve vězení, které vás sleduje zářivýma červenýma očima. Ve vězení, které vás klidně může podle libosti zabít, vaše tělo zničit a pak vás třeba znovu přetvořit – jenže tentokrát z vás nebude úplný člověk, budete z části stroj. Ten neustálý děs, strach, nevědomost a šílená touha dostat se ven. Někam, kde bude líp.

Ale co když zjistíte, že ani venku to není lepší? Budete se chtít vrátit zpět do míst, které pro vás byly čirým utrpením, anebo budete bojovat o své místo na slunci. Jen abyste konečně viděli hvězdy. Cítili vítr na tváři. Mohli si lehnout do voňavé trávy.

Catherine Fisher stvořila tak neuvěřitelně složitý svět, že si nedokážu a nejspíš ani nechci představovat, jaké by to bylo, v něm žít. Myslím, že bych v něm nepřežila ani minutu. I když, možná… kdybych se narodila ve zdech vězení, musela bych se se vším vypořádat a bojovat o přežití. Kdo ví, co by mě tenhle život naučil, jestli by se ze mě stal lupič, vrah, pouťový kejklíř nebo otrok. Zato intrikaření na královském dvoře by mi asi lezlo na nervy. Neumím se moc přetvařovat a vždycky všechno řeknu na rovinu, takže bych se musela naučit hrát tu jejich hru. Vlastně by taky šlo o přežití. Tak jako tak by to rozhodně byl boj.

Syki

Nejpohodlněji se cestuje na stránkách knih. A já cestuju velice ráda a často.

Mohlo by se vám líbit...

1 odpověď

  1. Eliz napsal:

    Konečně někdo, komu se tato dvojdílná série taky líbila! 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CommentLuv badge