Letní dumání 2 (3)
Třetí článek druhého ročníku Letního dumání. Přidejte svůj názor a přečtěte si i další příspěvky. Pro blogery: Příspěvky do dumání můžete přidávat dole do linkovače. Ten bude otevřený až do konce září.
Retelling
Obvykle nevyhledávám knihy, jejichž příběh už byl řečen dříve. Nevidím smysl v tom, číst jednu věc dvakrát – tedy, pokud jde o dvě různé knihy, oblíbené kousky čtu i několikrát. Osobně si myslím, že je velice těžké převyprávět příběh, který čtenáři už znají, přitom být stále něčím originální. Přece jenom člověk už ví, co má čekat, takže ho málo co dokáže překvapit.
Mám ráda retellingy, co sice sledují známou zápletku, ale dělají to po svém. Hrají si s hrdiny i se čtenáři, dívají se na celý příběh z jiného pohledu, anebo vše zasadí do jiného světa. Takových knih je bohužel žalostně málo. Většina nemá čtenáři co nebídnout a vy se tak potácíte na hranici spánku z nudy, než knihu dočtete. Někdy to čtení dokonce vzdáte.
Je docela smutné, že existuje tolik opravdu špatných variací na Pýchu a předsudek, až mám strach, aby se mi příběh sám o sobě časem neznechutil. Mám ho opravdu ráda a mrzelo by mě to. Moje oblíbená variace P&P je Bridget Jones. Tam si autorka se vším dokázala bravurně pohrát. Filmy mě neskutečně baví a jsem hodně zvědavá, co se bude dít ve třetím díle.
Pokud jde o retelling pohádek, první takovou knihu jsem četla od Alex Flinn a velice se mi líbila. Flinn je vůbec známá tím, že si vybírá známé a oblíbené pohádkové příběhy a převypráví je po svém. Někdy se jí to podaří, jindy zase tolik ne. Její knihy mají ovšem čtenáři velice rádi. Poslední novodobá verze Karkulky, která mě opravdu dostala, byla Scarlet od Marissy Meyer. Ačkoliv se mi první díl moc nelíbil, druhý mě pořádně dostal a já se už nemůžu dočkat třetího dílu.
Ještě existuje zvláštní případ knih, kdy si autor vezme nějakou skutečnou událost, či osobu, a její život spojí s nějakou významnou událostí. Není to ani tak alternativní pohled na svět, ale spíše kombinace několika faktorů, jaké by vás třeba samy od sebe ani nenapadly. Takových knih jsem zatím četla málo a nemůžu si zrovna vzpomenout na žádný příklad, a musím říct, že takové retellingy mě bavily ze všeho nejvíc. Tedy, alespoň ty opravdu povedené. I tady se najdou případy, kdy si autor myslí, že vymyslel něco úžasného, přitom to není pravda.
Jestli máte tip na nějaký opravdu povedený retelling, určitě se o něj podělte. Zatím jsem spíše narážela na nepovedené kousky, co mě nepřesvědčily o tom, že jsou takové knihy dobré.
U toho třetího retellingu je to asi úplná blbost, ale napadá mě Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel.. Jsou tam jakoby reálné věci, které se děli, ale z pohledu nové postavy, takže je to takový retelling sta dějin zaobalený v myšlenkách jednoho vtipného chlápka.. Mě se to třeba moc moc líbilo, ale mě to hodně sedlo humorem a hodně lidí si na to naopak stěžuje, že se nudili, tak nevím… Jinak co se týče převyprávění pohádek, tak já jsem třeba teďka četla do britské literatury něco málo od Angely Carter, nejdřív jsem myslela, že je to totální blbost a vůbec mi to nešlo, bylo to v tom originálu přece jenom krapet krkolomné, ale nakonec mě to uchvátilo a opravdu to bylo jaksi.. jedinečné.. Četla jsem třeba The Tiger’s Bride, což je hodně vzdáleně převyprávěný Beauty and the Beast.. Takže pokud třeba umíš anglicky, čímž si nejsem jistá, ještě to nemám vše tak srovnané ty jednotlivé autory blogů, tak tohle doporučuju 🙂