Shades of Earth

Autor: Beth Revis
Originální název: Shades of Earth
Český název: Všechny barvy Země
Knižní série: Vesmír (Across the Universe)
Díl: třetí
Žánr: dystopie, scifi

Česká anotace: Amy a Syn konečně opustili skličující zdi vesmírné lodi Universum. Jsou připravení začít znovu, vybudovat si nový domov – na Zemi Centauri, planetě, ke které musela Amy plout přes celý vesmír. Ale nová Země není rájem, v který doufala. Jsou tu obrovští pterodaktylové, květiny, jejichž vůně vás paralyzuje, a tajuplné ruiny, které skrývají mnohem více, než se na první pohled zdá. A největší tajemství? Že by na této planetě nebyli sami? A pokud chtějí zůstat, budou muset bojovat!

Nakladatel: Razorbill (EN), CooBoo (CZ)
Počet stran:369 (EN), 382 (CZ)
Vazba: Brožovaná i vázaná (EN)
Vydání v USA: 15.1.2013
Vydání v ČR: 18.3.2013

Moje hodnocení:

 
 
 
Moje hodnocení obálky:

 
 
 
Datum četby: 2 dny, květen 2013, v češtině

Reakce bezprostředně po dočtení knihy: A je to za mnou! Jupíjajej!

Oficiální stránky knihy
Oficiální stránky autora
Oficiální blog autora

Můj názor (obsahuje spoilery):
Držím se svého předsevzetí dočíst všechny započaté série, abych je měla z krku a mohla říct, že jsem je dočetla. Do posledního dílu série Vesmír se mi ovšem ale vůbec, vůbec nechtělo. Čím to je? Série má výrazně sestupnou tendenci už od samotného prvního dílu, u kterého stále nemůžu uvěřit, že jsem ho vážně dočetla. Alespoň tedy teď s odstupem času. Za všechno nejspíš může jediná výborná postava všech tří knih – Elder (aka Syn v českém překladu).

Následující řádky nebudou ani tak recenzí, jako spíš vyblitím všeho, co mi v souvislosti s touto sérií leží na srdci. Proto pokud nechcete vyspoilerovat některé věci (i když se vždycky velkým spoilerům vyhýbám, abych nikomu nezničila překvapení), radši dál nečtěte. Pokud se ovšem chcete pobavit, pokračujte dál.

Děj knihy navazuje tam, kde předchozí skončil. Elder s Amy odhalili pravdu o celé cestě Universa k nové obyvatelné planetě. Už ví, že loď cestu zvládla a už několik let čeká na orbitě, aniž by sestoupila dolů a začala vytvářet první kolonie. Po vzpouře na Universu se polovina obyvatel rozhodla na lodi zůstat a druhá půlka zkusit své štěstí na nové planetě.

A tak se Elder s Amy vydávají na pouť, z níž nejspíš není návratu, aniž by věděli, co je na planetě čeká. Tedy, podle Orionových vodítek ví, že by se měli připravit na monstra, ale stále mají naději v podobě přeživších zmrazených členů původní posádky, která měla za úkol osídlit planetu. Ani jeden z nich ovšem nečekal, jaký osud je na nově planetě nakonec potká…

Ještě teď si pamatuju na to velké haló okolo vydání první knihy. Taky jsem se nechala strhnout a vesele předobjednávala knihu s tak nádhernou obálkou, až se mi s ní chtělo dokonce spát v posteli. Dobře, to možná mírně přeháním, ale chápete mě. Jaké bylo mé překvapení, když jsem si už během četby vypěstovala mírnou nechuť k hlavní hrdince.

Uznejte sami, že je to docela problém, jelikož má hrát důležitou roli i v dalších knihách (o kterých se v době vydání prvního dílu sice ještě nevědělo, ale nevadí). Je to s vámi až tak špatné, že se několikrát během knihy přistihnete, že toužíte po tom, aby jí někdo konečně nabančil a ona by sklapla. Nemám ráda postavy, které si myslí, že sežraly všechnu moudrost světa a hlavně když ostatním dokazují, že jenom oni jediní mají ve všem pravdu. A Revisová udělala svou hrdinku tak nesnesitelnou, že to horší už být nemůže. Klidně mi říkejte, že jí je přece jenom šestnáct (nebo už sedmnáct?) a má na dětinskost přece právo… no, potom tedy nechápu, o čem se mě snažila autorka celou dobu tak vehementně přesvědčit.

Jediná opravdu sympatická postava, co neustrnula ve vývoji a nejen, že je místy neskutečně roztomilá, ale také ví, jaké jsou jeho povinnosti, je Elder (Syn). Toho mám ráda už od prvního dílu a fandím mu ze všech sil. Mrzelo mě ovšem to, že se jej Revis rozhodla dát v třetím díle spíše stranou a místo, aby mu dala možnost projevit se jako „vůdce“, házela mu pod nohy jeden klacek za druhým a bylo jí tak nějak jedno, co se s ním děje.

Celý díl by se dal vlastně popsat takto: Centaurský masakr masožravými pterosaury á la scifi verze Terra Novy kombinovaná latinskoamerickou telenovelou, kde jen hlavní hrdinka přežije všechno – a navíc má přece VŽDYCKY pravdu. Mé srdce pláče. Opravdu. Jako by si při psaní Revis něco šlehla a rozhodla se z posledního dílu udělat megavyvražďovačku. A aby to tedy mělo nějaký podstatný důvod, na konci vám vše vysvětlí tak, aby jako bylo jasno, že ona je tady paní a vy můžete jen hloupě zírat na to, co dokázala splácat dohromady. Všechna čest. Takovou habaďůru jsem už dlouho neviděla.

Má rada pro tento díl zní – nebudujte si k nikomu žádné city. Buď vám všechny oblíbené postavy pochcípají, anebo se ukážou jako zrádci. A to nemluvím o tom rádoby milostném trojúhelník, jaký na mě autorka vybalila. Jako WTF? Co to mělo být? A co mělo být všechno to ostatní okolo?

Víte, začínám mít teorii. Většina sérií, která se dočká redesignu původních obálek těsně před vydáním dalšího dílu, jde kvalitativně dolů až někam do tramtárie. Bylo to tak u Smečky (Andrea Cremer), bylo to tak u Roztříštěné (Tahereh Mafi), Deliria (Lauren Oliver – i když tady to šlo dolů už v tom prvním díle), a Vesmír tudíž není žádnou výjimkou. Velká škoda. Rozhodně se z toho dalo vykouzlit mnohem víc a mnohem lépe.

Někdy mi připadá, jako by se autorky young adult knih zachytily ve své vlastní popularitě a zapomněly, o čem to psaní vůbec je. Buď si naflákají plno dalších dílů, dokud jde z lidí ještě ždímat peníze, anebo pro jistotu vymyslí tak šílený příběh, že by se za to nestyděli ani tvůrci všech těch děsivých dílů horou SAW.

Jestli si někdy něco dalšího od autorky přečtu? Nevím, nejspíš ne, těžko říct, čím dalším se mě rozhodne přejet jako bagrem. A já se mám ráda.