Fifty Shames of Syki (3)

Třetí příspěvek do vaší (ne)oblíbené rubriky, v níž se zabývám sebou, sebou a zase sebou. Zcela nepřekvapivě. Tentokrát na téma sexy knižních hrdinů, kteří nám taví vnitřnosti a ano, trhají spodní prádlo. A neříkejte, že ne! Předem se omlouvám všem mužským čtenářům blogu, ale jsem holt ženská a věřím, že mě ženské čtenářstvo blogu dozajista pochopí.

Její tempo je vražedné, jejími nepřáteli jsou vlastně úplně všichni, protože každého už někdy nasrala.
Ale ani to jí nezabrání, aby vesele dřystala dál.
Bez servítek.

Syki a sexy vánočka

Kapky vody mu stékaly po jeho bicepsech, tricepsech a dalších cepsech pěkně dolů, přes solidní vánočku až do tajemných zákoutí. Čtenářčino srdce jen zaplesalo a odebralo se do vyšších sfér představivosti.

Zní to jako začátek hororového románu? Ani trochu. Takhle nějak bych mohla shrnout stav ženských čtenářských myslí ve chvíli, kdy v knize narazí na pana Hot. V dalším textu mu budeme zkráceně říkat Hotík. O co jde? O hrdinu, s nímž se setkáváme jen na stránkách knih, který se rozhodně nerovná žádnému žijícímu mužskému exempláři v našem okolí a který je z 99% nereálný a právě proto nás tolik přitahuje. Naprosto zvrácené? Ani náhodou! Náramná legrace.

No řekněte samy, co vás na knižních hrdinech přitahuje? Potažmo hrdinkách. Jejich dokonale vykreslené postavy, ostře řezané tváře (v případě mužů), úžasně hebké vlasy, smyslné rty, či jejich charisma, celkový charakter a způsob, jakým se chovají? Co vám imponuje? Ať je to cokoliv, některé autorky přesně ví, co na nás zabírá. Přece jenom jsou to ženské a velice dobře si spočítaly, že málokterou čtenářku nalákají na ukňouraného otloukánka. Inu, v některých případech možná ano, ale povětšinou opravdu ne. Ne nadarmo se říká, že každý chce to, co nemůže mít. A tak se s macho muži raději setkáváme v divokých příbězích jakéhokoliv typu.

Ono totiž Hotík nemusí být vyloženě jen v paranormálních romancích či urban fantasy knihách. Ve velké míře se objevují také v knihách pro dospívající. Možná nejsou tak úžasně vypracovaní (i když v poslední době ano), ale sexappeal z nich sálá už na té střední škole. Takže ano, máme vícegenerační linii Hotíků. Nejlepší kombinace je ovšem, když je to ještě bad boy s temnou minulostí, ale srdcem pomalu ze želatiny. Tomu už dokáže odolat málokterá z nás.

Samozřejmě pravých Hotíků je málo. Někteří si na ně jen hrají. Každá z nás má své favority a poražené. Jen u některých byste vůbec nenamítaly, kdyby na vás vybafl něco typu Ukážu ti cestu ráááájem, pojď a přestaň se mě bát. Jo, Karle, kdybys jenom věděl. Sáhnout si na pořádné vypracované tělo, tisknout se k němu a užívat si nejen pevné obětí. No páni. Alespoň, že ty knihy máme co?

Milí pánové, vězte, že stejně jako vy se rádi podíváte na nějaký ten časopis pro chlapy, i my, ženské, máme rády představy přitažlivých hrdinů, kteří by nám pomalu snesli modré z nebe a ještě by nám udělali oběd. Přesto zůstáváme stát nohama pevně na zemi a víme, že jde jen o jisté knižní kouzlo. V reálu vás máme rády takové, jací jste. Ale nezaškodilo by, kdybyste nás něčím mile překvapili.