Ztracená naděje
Autor: Colleen Hoover
Originální název: Losing Hope
Český název: Ztracená naděje
Knižní série: Bez naděje (Hopeless)
Díl: druhý
Žánr: new adult, drama, romance
Věková hranice: 18+
Hodnocení: 4 hvězdičky
Dean nade všechno na světě miloval svou sestru a udělal by pro ni cokoliv. Chvíle, kdy ji našel mrtvou ve svém pokoji, mu ale roztříštila spokojenou iluzi života na tisíce kousků. Bez ní bylo v jeho životě prázdno. Nedokázal pochopit, proč by si dobrovolně vzala život a raději tenhle svět opustila. A když našel její prázdný deník, začal jí do něj psát, aby tak alespoň trochu ulevil svému zármutku.
Netušil, že mu život brzy změní další dívka. Nejdřív si myslel, že ji zná, že ji po všech těch letech konečně našel. Ale čím víc času s ní trávil, tím víc se modlil za to, aby to nebyla ona. Bál se toho, že jednou přijde čas, kdy jí bude muset odhalit bolestivou pravdu o ní, o něm, o jejich minulosti. Nemohl ji opustit, miloval ji snad celý život. A nehodlal to vzdát…
Nakladatel: Atria Books (EN), YOLI (CZ)
Počet stran: 321 (EN), 336 (CZ)
Vazba: Vázaná i brožovaná (CZ, EN)
Vydání v USA: 8.10.2013
Vydání v ČR: 13.5.2014
Datum četby: 2 dny, říjen 2014, v češtině
Reakce bezprostředně po dočtení knihy: Ačkoliv šlo o příběh z pohledu hlavního hrdiny, musím říct, že se mi líbilo, jak ho autorka pojala.
Můj názor: Když jsem si druhý díl kupovala, věděla jsem, do čeho jdu. Bylo mi jasné, že se opět pohroužím do příběhu, který jsem už jednou četla, ale že jej uvidím jinýma očima, přesto jsem si knihu pořídila, protože nemám ráda nedokončené série. Netušila jsem, že mě autorka dokáže takto překvapit.
Čekala jsem, že dostanu první díl z druhého pohledu, který bude skoro na chlup stejný, místo toho jsem ovšem dostala nový kus příběhu, který se mi líbil stejně jako ten původní a který mi pěkně dokázal zahrát na city. Holder je úžasná postava, vážně. Pravda, člověk by řekl, že je chvílemi dost labilní, ale na druhou stranu se není čemu divit.
Autorka si s jeho pohledem pohrála velice hezky a my tak vidíme, co se dělo na druhé straně a co všechno vlastně vedlo ke konečnému rozuzlení. Pasáže, v níž se Dean svěřoval v deníku své mrtvé sestře byly velice silné, ale místy jsem nad nimi musela koulet očima. Z knihy je jasně poznat, že ji psala ženská a že některé obraty a myšlenky by ani truchlící kluk určitě neměl. Jedinou větší výtku mám ke konci, protože ten byl už i na mě až moc a mohla si ho klidně odpustit.
Musím se ale divit tomu, jak nevyrovnaně Hoover píše. Její série Slammed (v češtině vychází brzy první díl pod názvem Život jedna báseň) stála opravdu za starou belu. Maybe Someday totéž. Série Hopeless je starší, možná proto se od těch novějších knih tolik liší. Jako by teď najela na trend bezduchých ya a na knih, které jsou všechny bez pořádné jiskry a pomalu jako přes kopírák. A to je velká škoda, vůbec totiž nepíše špatně.
