Ostrov kostí

Autor: Imogen Robertson
Originální název: Island of Bones
Český název: Ostrov kostí
Knižní série: Crowther a Westermanová (Crowther and Westerman)
Díl: třetí
Žánr: detektivní, historické, thriller

Česká anotace: Cumberland, 1783. Ztracená minulost, utajovaná smrt, hořká pachuť dědictví.

Anatom a detektiv amatér Gabriel Crowther žije v domnění, že léto roku 1783 bude stejné jako ta ostatní, svěží a voňavé, a že jej stráví bádáním ve své pracovně. Dostane se mu však nečekaného pozvání od sestry, kterou dlouhá léta neviděl, aby prozkoumal mrtvolu nalezenou na pozemcích, jež kdysi patřívaly jeho rodině. Přijíždí tedy společně s Harriet Westermanovou, která mu v jeho nezvyklé práci pomáhá, do honosného anglického sídla na severu země, a vzápětí jsou oba vtaženi do vyšetřování několika dalších vražd, jejichž oběťmi jsou nejen návštěvníci, ale i zdejší lidé, včetně majitele místního nevelkého muzea.

Společně s Harriet Westermanovou, která se touto cestou pokouší uniknout vlastnímu trápení, nalézá Crowther rodný kraj otřásaný starými, ale i novými zločiny, a pradávné zvyklosti tu soupeří s pravdami moderní doby. V prostředí krásné a divoké scenerie skal a vod se Crowther postupně smiřuje s tím, že ani jeho vlastní minulost nezůstane v zapomnění.

Zatímco pedantský vědec Crowther baví svou podivínskou náturou, Westermanová je jedna z nejpříjemnějších postav, jaké se kdy v beletrii s historickou tematikou objevily. Žena s dobrodružnou povahou, ovdovělá majitelka velkého venkovského sídla a matka dvou malých dětí bojuje o svoje místo ve světě, který jí namlouvá, že by měla sedět doma a nevybočovat, tak jako jiné dámy na její úrovni. I když řeší s Crowtherem případ společně, je to ona, kdo strohému vědci připomíná, že rozhodující jsou sice fakta, ovšem člověka spíš vede k těm správným závěrům to, že naslouchá vlastním pocitům a intuici.

Nakladatelství: Pamela Dorman Books (EN), JOTA (CZ)
Počet stran: 384 (EN), 400 (CZ)
Vazba: Vázaná i brožovaná (EN i CZ)
Vydání v USA: 10.5.2011
Vydání v ČR: 29.1.2014

Moje hodnocení:

 
 
 
Moje hodnocení obálky:

 
 
 
Datum četby: 15 dní, březen 2014, v češtině

Reakce bezprostředně po dočtení knihy: Další skvělý díl. Ta autorka mě nepřestává překvapovat.

Oficiální stránky autora
Oficiální blog autora

Můj názor (obsahuje spoilery):
Ke knihám Imogen Robertson jsem se dostala díky tomu, že mi obálka prvního dílu přišla tak krásně tajemná. Samozřejmě mě zaujala i samotná anotace, nic mě ale nepřipravilo na to, jak hutná a propletená tahle kniha bude. A tak to platilo i u druhého a třetího dílu. A ten třetí mi konečně vysvětlil některé mé velké otázky, které mě trápily celé dvě předchozí knihy! Juchůůů!

Harriet Westerman se bohužel ještě tak úplně nevyrovnala se smrtí svého manžela, ale ví, že se musí postarat o své děti a být silná… Vezme zavděk únikem z utrápených myšlenek na minulost i budoucnost a raději se hrne řešit další případ. Tentokrát se vše začne motat okolo života jejího ve společnosti ne zrovna oblíbeného přítele a také „spoludetektiva“ Gabriela Crowthera.

Ten se totiž bude muset vrátit do svého rodného kraje, aby odhalil pravdu své minulosti. Jeho bratr totiž možná nebyl vinen a mluvil pravdu, naopak jeho otec se nejspíš nechoval vždy tak úplně čestně. Do toho všeho se ještě zamotá jeho povýšená sestra a její povedený synáček, trocha místní čarodějné smetánky a dva cizinci… a o záhadu je rázem postaráno.

Musím se přiznat, že v tomto díle mi jindy sympatická Harriet příšerně lezla na nervy. Není se ale čemu divit. Jsem ráda, že autorka ji nenechala se jen tak lehce ze všeho oklepat a prostě jít dál. To ovšem neznamená, že mě konec druhého dílu nešokoval. Myslela jsem si totiž, že Harriet bude mí klasické „žili šťastně… a občas vyřešili pár vražd“, ale prd z toho. Proto doufám, že si ji štěstí zase brzy najde, protože by to byla vážně škoda.

Konečně jsme se dostali na kobylu Gabrielovy minulosti! Ano, ano, stokrát ano! I když teda musím říct, že mi některých věcí bylo neskutečně líto, jako mi bylo líto i jeho. Ani se mu nedivím, že byl spíše nespolečenský a zahleděný do své vědy, užil si toho až až. Svým způsobem chápu i jeho sestru, ale to neznamená, že mi nepila krev. A spolu s ní i další postavy… že.

Tak jako tak jsem se vážně bavila, i když jsem občas ztrácela pozornost. Ale to se mi u téhle série občas stává, protože je tam několik linií, které se proplétají, takže musíte dávat dobrý pozor, aby vám něco neuniklo. Pak je hodně zajímavé sledovat, jak se vše spojuje dohromady a utvoří to na konci jeden celek… a vám pak všechno konečně zapadne do sebe. Těším se na další díl a věřím, že si svou úroveň udrží.