Betrayals

Autor: Lili St. Crow

Originální název: Betrayals

Knižní série: Strange Angels

Díl: druhý

Žánr: fantasy, upíři, dhampýři, měňavci, vlkodlaci
Věková hranice: 15+ (obsahuje sprostá slova) 

Anotace na Goodreads: Ona není anděl…

Chudák Dru Anderson. Její rodiče jsou dávno pryč, její nejlepší kamarád je vlkodlak a ona se nedávno dozvěděla, že krev proudící v jejích žilách není tak úplně lidská. (Takže co ji čeká ještě nového?)

Teď je Dru „uvězněna“ v Nové Anglii na tajné škole pro teenagery stejné jako je ona a je tu velký problém – je jedinou dívkou na škole. Škola plná přitažlivých chlapců by nemusela být tak špatná, ale zabijácký instinkt Dru jí říká, že ji jeden z nich chce zabít. A když se na ni upírají oči všech, hledání zrádce v Řádu by mohlo znamenat mnohem více než jen společenskou sebevraždu…

Dokáže Dru přežít dost dlouho na to, aby zjistila, kdo zradil její důvěru – a možná i její srdce?

Nakladatel: Razorbill (EN verze)

Počet stran: 304 (EN verze)

Vazba: Brožovaná (EN verze)

Vydání v USA: 17.11 2009

Moje hodnocení obálky:
 

Datum četby: 3 dny, prosinec 2010, v angličtině

Reakce bezprostředně po dočtení knihy: To se nám to ale pěkně rozjíždí…

Můj názor (obsahuje spoilery):
Život Dru nabral opravdu rychlý spád. Ani se nestihla vypořádat se smrtí posledního člena její rodiny a už ji strčili do školy, plné mladých, pohledných kluků. Jenže nejhorší na tom všem je, že ji chce někdo zabít. Převážně tedy upíři, nejvíce však jeden – Sergej. Stejný upír, který kdysi zavraždil její matku a teď má zálusk i na Dru. A proč? Protože je svetocha.

Když se upír spojí s lidskou ženou, vznikne z toho spojení dhampýr. Když se dhampýr spojí s lidskou ženou, vznikne dhampýr. Když ale z toho spojení vznikne dhampýrka, říká se jí svetocha. Proč? Protože je velice, velice vzácná a velice, velice nebezpečná… hlavně pro existenci upírů. A Dru je zrovna svetocha druhé generace, protože její matka jí byla taky. Její síla se ale ještě neprojevila v celé své kráse, nedosáhla ještě „rozkvětu“, a proto se stává snadným cílem všech, kteří si přejí její smrt.

A tak spolu s Gravesem skončí na jedné Schole pro problémovější mladé dhampýry a měňavce. Jenže ani tady není v  bezpečí, jelikož v Řádu je zdráce…

Od pokračování jsem se snažila nic moc si neslibovat a později být zbytečně zklamaná, že druhý díl nebyl tak dobrý jako ten první. Jenže on byl. A možná byl ještě o kousek lepší.

Více se dozvídáme o tom tajemném Řádu, který má za úkol zbavovat svět upírů a hledat a udržovat při životě svetochy. Ne, že by se jim to v průběhu staletí příliš dařilo. Zdá se, že Dru je jediná dosud žijící svetocha. Tedy až do chvíle, kdy ji navštíví Anna. Hlava Řádu a další svetocha, dobře utajovaná a opravdu nepříjemná. A tahleta Anna se snaží Dru přesvědčit, že Christophe je zrádce a že prozradil Sergejovi – svému otci – polohu její matky, aby ji Sergej mohl zabít. A ačkoliv si Dru o Christopheovi myslí své, nevěří, že by nechal její matku zabít.

Z Gravese se pomalu mezi ostatními měňavci stává Alpha samec. Nemění se jen povahově – je autoritativní… – ale i vzhledově – už nevypadá jako kluk… A čím dál tím víc se s Dru sbližuje. Pro jedinou holku, jedinou svetochu, ve škole s plno mladými, hezkými kluky, je to opravdu hodně těžké. Nejvíc se „nový“ Graves projeví v momentě, kdy se Dru pokusí přímo na pozemcích Scholy zavraždit několik upírů, které později zlikviduje Ash, vlkodlak, který v prvním díle pokousal právě Gravese a kterého Dru postřelila; a v momentě, kdy celou Scholu zachvátí obrovský požár, aby se tak další parta upírů dostala Dru na kobylku a zabila ji.

Ve stejném momentě se na scéně opět objeví Christophe a vynese Dru z plamenů. A později, posilněn její krví, zachrání všem život, když se zbaví nebezpečných upírů a zařídí, aby je nikdo na útěku nemohl sledovat.

Řeknu vám, že jsem pěkně zmatená. Nevím, který z kluků by byl pro Dru lepší. Je vidět, že si Dru myslí a nejspíš to tak i cítí, že by měla být s Gravesem. Jenže Christophe jí krásně voní a nebezpečně přitahuje. S Gravesem si připadá v bezpečí, ale s Christophem zná zase své místo na světě. Nejsilnější pro mě byla scéna po útěku ze Scholy, kdy Dru mluví s Christophem a on ji pak políbí. A hned po tom se Dru ocitá v objetí s Gravesem a ten se jí ptá, jestli k tomu druhému (Ch) něco cítí, ona řekne ne a ona i Graves jsou šťastní. Přitom sama ví, že to nejspíš nebude pravda. Já vážně, vážně, nevím, s kým by ta holka měla skončit. Mám je ráda oba dva. Ale větší slabost mám pro Chritophea. Uvidíme, jak se nám to celé vyvrbí.