The Indigo Spell

Autor: Richelle Mead
Originální název: The Indigo Spell
Knižní série: Pokrevní pouta (Bloodlines)
Díl: třetí
Žánr: young adult, fantasy, magie, zvláštní schopnosti, upíři
Moje hodnocení: 4 hvězdičky

Následkem zakázaného okamžiku, který otřásl celým jejím světem, je Sydney odhodlaná udělat jasnou hranici mezi svým alchymistickým učením a tím, co by si přálo její srdce. Pak potká svůdného a nebezpečného Marcuse Finche – bývalého Alchymistu, který unikl všemu, co ho svazovalo a nyní je na útěku.

Marcus by chtěl Sydney naučit tomu, co jí Alchymisti tají. Ale když ji začne tlačit proti všemu, co celý život znala, Sydney si uvědomí, že to bude mnohem těžší, než si myslela. Probouzí se v ní tajemná a starodávná síla. A zatímco je na stopě nějakého magického prevíta, co si za svůj cíl vzal mladé čarodějky, je jí jasné, že jediná naděje tkví v přijmutí své magické krve – jinak je další na řadě.

Nakladatel: Razorbill (EN), Domino (CZ)
Počet stran: 432 (EN), 328 (CZ)
Vazba: Brožovaná (EN, CZ)
Vydání v USA: 12.2.2013
Vydání v ČR: 2013

Datum četby: 3 dny, únor 2013, v angličtině

Reakce bezprostředně po dočtení knihy: Adriane, ach Adriane…

Oficiální blog autorky
Oficiální stránky autorky

Můj názor: Co si budeme vykládat, Richelle je moje oblíbená autorka a ačkoliv mi její Sukuba k srdci nepřirostla, Vampýrskou akademii opravdu zbožňuju. I když už je to nějaký pátek, kdy jsem četla první díl, stále si myslím, že jde o nejlepší upířinu žánru young adult. A stejně jako celá řada dalších fanoušků, jsem se nemohla dočkat třetího dílu její spin-off série. A když jsem se konečně dočkala, adrenalin mi vyhrával beatbox.

Vždy logicky myslící a na téměř vše připravená Sydney po nedávném odhalení citů nějak neví, co si má s Adrianem počít. Odmítá si připustit byť jen malinkatou možnost, že by jeho lásku mohla opětovat a je rozhodnutá držet vše na rozumné úrovni. I když pro ni už myšlenka na vztah mezi Morojem a člověkem nevyvolává opovržení či dávivý efekt, ví, že by nemohli mít společnou budoucnost. A to nejen kvůli svému alchymistickému poslání, ale také kvůli myšlení společnosti celkově. Ale to Adriana rozhodně nezastaví. Je odhodlaný milovat ji alespoň z dálky, být jí vždy po ruce a dokázat jí, že za to stojí.

Jenže Sydney má úplně jiné problémy. Je odhodlaná najít Marcuse Finche. Jediného ex-aclhymistu, o němž její spolupracovníci zarytě mlčí, který kdy odešel a nejspíš se i dokázal vzepřít systému. V okamžiku, kdy se s ním ovšem setká tváří v tvář, dojde jí, že ne všechno je tak, jak si zprvu myslela. A to se nejdená jen o Alchymisty. Do toho se ještě samozřejmě zamotá pořádná dávka magie, s níž Sydney vždy odmítala přijít do styku, ale okolnosti si žádají jinak. A tak se Sydney opět ocitá ve víru jedné vážnější a šílenější události za druhou…

Ach, jak s touto recenzí vlastně začít. Když na tuto knihu myslím, spíš se ve mně probouzí celá směsice pocitů. Pro všechny milovníky pořádné romance mám dobrou zprávu, tady se jí opravdu dočkáte. A nejen, že budete toužit po dalších okamžicích, ale také vás pěkně zabolí bránice od všech hlášek, které Adrian vypouští z úst. V tomto směru se Richelle opravdu překonala a já si několikrát musela utírat slzy smíchu, protože to jinak nešlo. V The Indigo Spell je Adrian na své absolutní špičce a je to síla. Je to vážně síla. Strhne vás to a nepustí. Pokud jste se do něj zakoukaly už dříve, tentokrát city přerostou takřka v posedlost.

Je to na celé koncepci knihy také poznat. Richelle chce fanouškům dopřát to, na co tak dlouho čekali. Adrianův „šťastný konec“ a odezvu ze strany Sydney. Ačkoliv je jasné, že si naše hrdličky svého milostného oblaku příliš neužijí, jelikož jim to autorka jaksepatří zavaří. Jinak by to nebyla Richelle. Přestože je romance výborná, je účelová a ostatní dvě linie knihy se tak jeví naprosto bezpředmětné a zbytečné. I když mi něco říká, že zde jsou důležité. Richelle totiž nedělá nic bezúčelně a předem si budoucí vývoj série vystavuje.

Samotný Marcus Finch mě poměrně zklamal. Když opomenu fakt, že jsem z druhého dílu nabyla dojmu, že je mu okolo třicítky a působil tak na mě jako důvěryhodný a sečtělý typ, celý smysl Alchymistů rebelů přišel takříkajíc vniveč. I když… ale ne, zkuste na to přijít sami. Doplňující linka o čarodějných schopnostech jistě v budoucnu také sehraje svou roli. Přesto mi přišla zbytečná. Jako by zde byla jen pro podporu vztahu Sydney a Adriana.

Co mi na knize chybělo nejspíš nejvíc, byla nějaká ta svižnější akce. Obě vedlejší linky měly velký potenciál, ale vedle milostného vrkání působily prostě tak nějak navíc. Přesto jsem si četbu knihy náramně užila a v těch správných chvílích se mi zvyšoval tep, podivně jsem se chichotala jako zamilovaná náctka a kdykoliv přišla řeč na projevování citů mezi Adrianem a Sydney, byla jsem v sedmém nebi. Teď to ještě chce nějaký ten posun u Jill, Eddieho a dalších postav. Myslím, že vše směřuje tam, kam má a já se ohromně těším na čtvrtý díl. Protože po tom zabijáckém konci vím, že mě čtvrtým dílem Richelle nejspíš bude mít na svědomí.