Knihomolův rok 2012 – 1. část

Vím, že na tenhle článek někteří z vás čekají už dlouho. Dělám jej každý rok a slíbila jsem vám jej i tento. Bohužel to vypadá tak, že to bude na delší povídání, takže se s tímhle článkem budete setkávat delší dobu, tedy s jeho dalšími částmi.Na předešlé články se můžete podívat zde: 2010 a 2011.

Tentokrát jsem si totiž řekla, že ke knihám tu a tam něco připíšu, protože nevím, jak je to u vás, ale pro mě každá kniha znamená nějakou vzpomínku, nějaký příběh o tom, jak se ke mně dostala a když se na některé z nich podívám, vidím i ty, kteří mi je darovali. V tomto článku vám tedy ukážu jen začátek a nakousnu, jak vlastně vypadá má knihovna, kterou na živo zakusí jedině má rodina (včetně sestřenky Terez, která mě pravidelně chodí vykrádat). Hodnotící článek pro blog jsem vám slíbila, tudíž si vykecávání nechám raději až na něj, počítám, že bude opět poněkud delší. Tak se podívejme na to, jak to u mě v pokoji vypadá s knihovnou…

Tady je největší část knihovničky, kde mám všechny knihy, které jsem kdy dostala nebo jsem si sama koupila v češtině. Abych pravdu řekla, nemám je nějak cíleně seřazené, pokud nepočítáme tedy, že knihy ze série jsou spolu. Neskládám je ani podle žánru, ani podle barev, já je prostě skládám podle místa. Mám na ni krásný výhled od stolu, takže mě baví se vždycky podívat na to, jaký tam mám barevný mišmaš.

Tady je pohled na obě části blíž. Určitě jste si všimli i prostřední části s panenkami. To máte tak, moje mamka má pro porcelánové (nebo jakéto) panenky slabost. Sama sbírá ty velké a od chvíle, kdy jsem kdysi dávno od svých kamarádek dostala k narozeninám jednu malou, se rozhodla, že mně i mé sestře obstará nějaké další. Voilá, tady jsou. Na úplně první poličce vedle panenky je moje bakalářská práce i s diplomem ve složkách. Jediná kniha, kterou ode mě kdy kdo četl, hodnotil ji a já díky ní získala titul. Uvidíme, jak to dopadne s diplomkou, to mě ještě bude stát nervy. Nejspíš jste si všimli i toho výrazného množství sněžítek. Mám jich už asi přes padesát, z různých koutů světa. Největší mám z Londýna a nejvzdálenější je z Norska. Sbírám je už docela dlouho, ani nevím, kdy jsem s tím začala. Vždycky každému, kdo někam jede, říkám, že nejlepší suvenýr pro mě je sněžítko. Prostě se mi líbí a strašně ráda jimi třepu 😀 Akorát je někdy nebezpečné k nim někoho pouštět, takhle mi praskla ta s Mozartem. Chudák, sklo už okolo sebe sice nemá, ale furt žije! Úplně spodní část je věnována hromadě fotoalb. Strašně ráda fotím, miluju cestování, baví mě historie, fotím všechno, co mě zaujme.

Tady je část knihovny s knihami v angličtině. Jen některé z nich jsem vyhrála, většinu jsem si koupila sama, anebo přivezla ze zahraničí. Ještě pořád nemám některé série dokoupené, natož přečtené, ale já se k nim postupně propracuju… Nedávno jsem si musela přestavět knihovnu a vytáhnout nějaké knihy, takže jsem je prozatím dala na vyklizenou poličku uvnitř skříně vedle. Fotka těchto knih následuje…

Tady je onen mišmaš knih v angličtině i češtině. Je tam všechno možné, jak zjistíte v jednom z dalších článků. Musím si knihy ještě hezky srovnat a porovnat, aby to nevypadalo tak, že z toho vstávají vlasy na hlavě. Tedy alespoň Anya by mě hnala. Ona a její pořádek. A to jsem si myslela, že jsem puntičkář. Pche! To jste neviděli její excelovské tabulky, které mě málem přivedly do mdlob 😀