Texas Gothic

originální cover

Autor: Rosemary Clement-Moore
Originální název: Texas Gothic
Žánr: paranormálno, magie, duchové

Anotace na Goodreads: Rodina Amy Goodnight má do normálnosti daleko. Pochází sice z linie čarodějnic, ale snaží se od rodinného podniku dostat co nejdál to jenom jde. Její léto?

Hlídání její šílené tetičky na ranči, spolu s její krásnou sestrou. Jen ranč Goodnightů je ovšem ještě méně normální, než obvykle. Jsou nacházena těla, duch je na lovu a kamkoliv se Amy vrtne, tam narazí na přitažlivého souseda.

Nakladatel: Random House Children’s Books (EN)
Počet stran: 416 (EN)
Vazba: Vázaná (EN)
Vydání v USA: 12.7.2011
Vydání v ČR: nevyšlo
 
 
Moje hodnocení:

 
 
 
Moje hodnocení obálky:

 
 
 
Datum četby: 2 dny, říjen 2011, v angličtině

Reakce bezprostředně po dočtení knihy: Dobrá duchařina…

Oficiální stránky knihy
Oficiální stránky autora
Oficiální blog autora

Můj názor (obsahuje spoilery):
Tuhle knihu jsem si koupila už dávno, hlavně tedy po nadšené reakci Anyi (snad se to jméno tak skloňuje :D), ale pak mě na ni nějak přešla chuť a nerada čtu něco na sílu. Teď jsem si ale řekla, že je vhodná chvíle na magii a paranormálno.

Amy je obyčejná sedmnáctiletá holka, která spolu se svou sestrou Phin o letních prázdninách hlídá farmu své tetičce. Počkat, Amy vlastně není vůbec obyčejná – ani její sestra, ani její teta… vlastně žádná ženská z celé jejich rodiny. Všechny totiž oplývají jistými nadpřirozenými schopnostmi.

Což je také důvod, proč je ve městě veřejným tajemstvím, že je jeich teta tak trochu blázen. Teta Hyacinta totiž tvrdí, že u sousedů straší duch. A tenhle duch má něco v plánu a na bude právě na Amy, aby se s jeho tajemstvím vypořádala.

Nečekala jsem, že mi kniha nabíde úplně jiné pojetí magie a úplně jiné pojetí duchařiny, než na jaké bývám zvyklá. Rosemary příběh vyprávěla chvíli vědecky, chvíli folklórně, chvíli kombinací obojího – těžko se to dá popsat. Měla vše dost dobře promyšlené, vše na sebe logicky navazovalo a bylo vidět, že si to pořádně promyslela. Jenže nejspíš tahle propracovanost mě místy dost nudila, ve vysvětlování jsem se ztrácela a někdy mi některé věci unikaly – bylo toho na mě prostě hodně.

V knize nenajdete žádné klasické projevy magie. Na magii je tady pohlíženo spíše vědecky, jako na normální součást života, která spíše normální lidi děsí. Tak uznejte, že potkat se s moderní čarodějkou, co studuje na vysoké škole chemii a fyziku (nebo co to bylo) a snaží se vyrobit stroj, který by pomocí fotek zjišťoval paranormální stopy, není tak úplně normální definice čarodějnictví. Když se řekne magie, představím si takové věci jako je hýbání věcí pomocí myšlenky a tak vůbec. Jo, nejspíš jsem se moc dívala na Čarodějky a celkově mám mnohem radši akční magii.

Amy je skvělá hrdinka. Nohama stojí pevně na zemi a nehraje si na „ach, jsem ženská, zachraňte mě“. Její první setkání s Benem bylo úžasně vtipné. Stejně tak bylo vtipné sledovat její uvažování – pokud zrovna nerozebírala detektivní zápletku. Ben měl dostat mnohem víc prostoru. Romantika tam sice byla, ale byla taková… vlažná. Rozhodně tam toho mohlo být víc, chybělo mi to, nepůsobilo to úplně.

Docela snadno se tak totiž dal tento příběh zaměnit za příběh holky, co má trochu potrhlou rodinu, starost o farmu a věčně utíkající zvířata… jo a která našla kosti mrtvého a teď ji pronásleduje duch. Ta magie tam byla jen jako něco navíc. To ovšem neznamená, že nejde o výbornou knihu.

Rosemary ji napsala opravdu dobře. Postavy byly správně vyvážené a vy jste do konce nevěděli, co se to vlastně kdy stalo a kdo za vším vězí. Objevila se tam i romantika a ano Ben by rozhodně stál za hřích, ale ta vědeckost, antropologie a historie vše docela utlumovaly. Nehledě na to, že po všem tom rozebírání a odhalování, byl ten konec poněkud zklamáním. Čekala jsem od toho víc.

I tak ale knihu doporučuju, líbila se mi.