Anotace na Goodreads: Mara Dyer si nemyslí, že by mohl život začít divněji, než když se probudíte v nemocnici a nepamatujete se, jak jste se tam dostali.
Ale on může.
Věří, že toho okolo nehody musí víc, než na co si vzpomíná. Víc než jen to, že něco zabilo její kamarády, ale ona na sobě neměla ani škrábnutí.
Jenže ono není.
Nevěří, že po tom všem, čím si prošla, se ještě může do někoho zamilovat.
Můj názor (obsahuje spoilery): Od téhle knihy jsem toho čekala mnohem víc. Dostala jsem směsku několika věcí, které k sobě moc nepasovaly.
Příběh začíná tím, že se Mara probouzí v nemocnici a dozvídá se, že jako jediná přežila zhroucení domu a že její přátelé jsou mrtví. Jenže Mara si nic z toho nepamatuje. Spolu s rodiči a bratry se po pohřbu přestěhuje do Miami. V nové škole zrovna dvakrát nezapadne a ještě k tomu začíná vidět duchy mrtvých kamarádů. Má pocit, že šílí, protože si představuje věci, které nejsou. Ale je tu Noah, oblíbený školní playboy, co se rozhodl, že ji dostane. Jenže jak už to tak bývá, nic není takové, jak zprvu vypadá…
Byla jsem z děje dost zklamaná, protože jsem si myslela, že půjde o příběh naplněný napřirozenem, u něhož nevíte, co se bude dít. No, nějaké nadpřirozeno tu bylo, ale nějak to na mě nezapůsobilo. Ale vezměme to popořadě.
Mara má za sebou traumatický zážitek, podle klasického scénáře se přestěhuje do nového místa, nastoupí na novou školu a ihned zachytí oko školního děvkaře (alespoň se to tak povídá). Samozřejmě, že Noah je ve všech ohledech úžasný. Je to Brit, je neskutečně přitažlivý, je bohatý, hodně čte, umí hned několik jazyků, ve skutečnosti je galantní, ochranářský a milý… jo a má své tajemství. Mara prostě vyhrála Jackpot. Kromě toho má hrdinka dva perfektní bratry – mladší je nejspíš hodně, hodně chytrý, starší jí tahá z bryndy a vůbec se o ni stará. Co víc si může přát?
Maru trápí kdeco. Mimo jiné také to, že vídá duchy mrtvých přátel a že se okolo ní dějí až příšli divné věci. To by mohla být zajímavá část příběhu, kdyby se autorka nezaměřila na romantickou linii příběhu. Hned od prvního oťukávání je vám jasné, že Mara a Noah prostě musí být spolu. I když je to víceméně podivné, když uvážíme, že Noah má být playboy, kterého žádná nedokázala ulovit. Ale zdá se, že pro Maru má prostě slabost. Jediné, co se mi na jejich vztahu opravdu líbilo, byla rychlá a trefná výměna názorů. Jinak to bylo klasické, ohrané a nudné klišé, které vás akorát tak překvapí odhalením jednoho z tajemství na konci příběhu.
Jediná postava, která mě v příběhu bavila, byl Jamie. Toho jsem si ale moc neužila, protože se v příběhu objevoval jenom v momentech, kdy Mara potřebovala připomenout, že Noah je bad guy a že by se od něj měla držet dál.
Celkově byla kniha pospojovaná z několika různých věcí, které pospolu nedržely, nepůsobily normálně, logicky na sebe moc nenavazovaly. Sem tam se v příběhu objeví útržek minulosti, aby si čtenář udělal představu o tom, co se vlastně tehdy stalo a proč se Maře děje to, co se děje.
V průběhu knihy se objeví pár WTF momentů (Mara se v „kostýmu“ přemění na sexy bohyni; Noah se svlíká v hodině kreslení; Noah a Mara si hrají na záchrannou policejní jednotku…), u nichž se buď pousmějete, nebo je necháte prostě být. Z konce jsem byla mírně znechucená, protože to vysvětlování bylo místy dost padlé na hlavu.
The Unbecoming of Mara Dyer má krásnou obálku, která prostě naláká. Ale obsahově to tak úžasné už není. Nehledě na to, že konec prvního dílu byl hodně divný, slibující pokračování. Na to jsem zvědavá…
>Četla jsem, že konec je hodně šokující 🙂 No mně se ten děj nezdá zas tak špatný. Obálka je opravdu úžasná. No v každém případě počkám na to, až to vyjde v češtině, pak se uvidí. Ale jsi moc hodná, že jsi to tu tak napsala. Rozhodně si z toho něco vezmu :-))
Knižní doupě je mým útočištěm. Tady píšu o knížkách, které jsem četla, čtu anebo se teprve chystám číst. Také se sem tam zmíním o filmových a seriálových adaptacích, co jsem viděla.
Právě čtu
Prohlášení
Vyhrazuji si plné právo na své vlastní myšlenky a názory. Veškeré zde publikované recenze a jiné příspěvky jsou mou tvorbou, proto je prosím bez mého dovolení nekopírujte.
Zahraniční anotace, články a rozhovory jsou mým překladem. U českých/slovenských anotací jde o oficiální popisy z nakladatelství. Veškeré zde uveřejněné fotky a obrázky - kromě mých vlastních - jsou ze stránek nakladatelství, autorů a weheartit.com.
>nevíš, jestli se to chystají vydat i u nás?
>môžem sa spýtať, kde si to zohnala? po nete? 🙂
>alipeli: O českém vydání ještě nevím, ale možné je všechno.
Ronnie: Ano, na netě 🙂
>Četla jsem, že konec je hodně šokující 🙂 No mně se ten děj nezdá zas tak špatný. Obálka je opravdu úžasná. No v každém případě počkám na to, až to vyjde v češtině, pak se uvidí. Ale jsi moc hodná, že jsi to tu tak napsala. Rozhodně si z toho něco vezmu :-))