Bez duše Tour (4)
Další příspěvek do naší tour. Pokračujeme čtvrtou ukázkou z prvního dílu:
„Nech ji jít,“ zopakovala. Tentokrát už byla výhružka v jejích slovech prakticky hmatatelná.
Neměl v sobě dost rozumu, nebo naopak příliš překypoval samolibostí, než aby poslechl. Provokativně se na barmanku zakřenil, přejíždějíc mi prstem po obnaženém hrdle. Jeho dotek mě pálil na kůži, vyvolával ve mně nutkání strhat ze sebe poslední zbytky oblečení a vrhnout se na něj.
Naštěstí jsem pořád nebyla schopná pohnout ani prstem u nohy.
„Nebo co?“
Její mrazivý tón by dokázal uhasit hvězdy ve všech sousedních soustavách. „Nebo přijdeš o hlavu.“
To ho rozesmálo.
„Snažíš se mě vyděsit?“ vyprskl mezi dávkami hekavého chechotu. „Vážně myslíš, že kvůli několika ostrým slovům a dávce tvrdých pohledů vezmu do zaječích? Naivko! Znám pravidla! Nic jsem neprovedl. Nemůžeš se mě dotknout!“
V kobaltově modrých očích barmanky se mihlo něco divokého, jak její sebeovládání na okamžik zavrávoralo. I to málo stačilo, abych poznala, že zvíře, které v sobě dusila, bylo kruté a šílené, krvežíznivé. Nemohlo se dočkat, až se dostane na svobodu.
„Poslední šance,“ zaskřípala mezi zuby.
Vzduchu byl nyní kromě špatných tělesných tekutin okořeněný i příslibem násilí.
„Risknu to.“
Jen pokrčila rameny, zachovávajíc si svoji neutrální masku.
Drobné cuknutí jejích koutků mi však prozradilo, že přesně v tuhle odpověď doufala.
„Tvoje volba.“
O vteřinu později mi na tvář dopadla sprška čerstvé krve a k nohám se mi sesunulo mrtvé tělo. Hlava mého věznitele se odkutálela kamsi na druhou stranu místnosti.
Daisy by nikdo nemohl považovat za ukázkový příklad čarodějky – a už vůbec ne její nadřízení. Je příliš zbrklá, postrádá patřičný respekt, stále se jí nedaří ovládnout to málo moci, kterým disponuje, a potíže se jí nepřestávají lepit na paty. Naštěstí pro ni její otec, velevážený lovec čarodějnic Carson McMillan, nikdy neměl problém zamést její nepořádek pod koberec. Ale dokonce ani on ji nemůže zachraňovat věčně.
Poté, co zpacká svůj nejnovější úkol, posadí Daisy do letadla a tryskem ji přidělí na nové pracoviště, kde by neměla být schopná nic pokazit – do Monaka. V zemi, kde nikoho nezná, lidé jsou nepříjemní, moc si o sobě myslí a mluví jazykem, kterému měla na střední věnovat mnohem víc pozornosti, musí Daisy najít způsob, jak přesvědčit Radu, aby jí dali další šanci. Pokud možno dřív, než ji její nové bydliště dočista připraví o rozum… nebo hůř, o život.
