Haven
Autor: Kristi CookOriginální název: Haven
Knižní série: Haven
Díl: první
Žánr: paranormálno, vlkodlaci, upíři
Anotace na GoodReads: Místo, aby šestnáctiletá Violet McKenna dokončila měsíc svého posledního roku na střední škole, začne chodit na úplně jinou střední školu, Winterhaven v New Yorském Hudson Valley. Tato internátní škola ji až nebezpečně přitahuje a také do ní vkládá nemalé naděje. Atlantu nechává daleko za sebou a těší se na nový začátek – nová škola, noví spolužáci, kteří nebudou mít ponětí o jejím nejhlubším nejtemnějším tajemství. To, které se snaží celý život skrývat: podivné vize budoucnosti.
Ale samotné Winterhaven má svá vlastní tajemství. Taková, která sahají ještě hlouběji než to Violetino. Každý tady – jakýkoliv student, jakýkoliv učitel – má nějaké zvláštní schopnosti… „dary a talenty“, jak jim tady říkají. Jakmile se pomalu vytratí prvotní šok, uvědomí si, že škola je bezpečným útočištěm pro lidi jako je ona. A brzy získá nový okruh přátel, nový život a možná i kluka. Aidan Gray, snad nejchytřejší a nejpřitažlivější kluk na Winterhaven.
Jenže je na něm víc, než co se na první pohled zdá – mnohem, mnohem víc. A jakmile se dozví tu příšernou pravdu, už se nemůže obrátit zády ke svému osudu. Jejich osudu. Společně se musí Violet a Aidan postavit tváří v tvář nepříteli – pokud to dokážou, aniž by se navzájem zničili.
Nakladatelství: Simon & Schuster (EN)
Počet stran: 416 (EN)
Vazba: Vázaná i brožovaná (EN)
Vydání v USA: 22.2.2011
Vydání v ČR: nevyšlo
Moje hodnocení:
Moje hodnocení obálky:
Datum četby: 2 dny, březen 2011, v angličtině
Reakce bezprostředně po dočtení knihy: Knižní mišmaš -.-
Oficiální stránky autora
Oficiální blog autora
Můj názor (obsahuje spoilery):
Na tuhle knihu jsem se dost těšila. Nejen, že mě uchvátil naprosto nádherný cover, ale zaujal mě i samotný příběh, protože jsem byla zvědavá, co se z toho vyklube. O to víc jsem možná byla zklamaná tím, co za klišé se z toho vyklubalo.
Hlavní hrdinka Violet jako malá přišla o matku a její otec se znovu oženil. Jenže před pár lety umřel a tak Violet zůstala jen s nevlastní matkou, která se rozhodla odstěhovat z Atlanty za prací do New Yorku a dala Violet na výběr – buď pojede s ní a začne chodit do internátní školy nebo zůstane v Atlantě s babičkou. A Violet se rozhodla odjet. Doufala, že nikdo z jejích nových spolužáků na Winterhaven nepozná, že s ní není něco tak úplně v pořádku. Jenže jak se zdá, se všemi na nové škole není něco v pořádku.
Jak se později dozví, na školu chodí děti s různými typy nadání. Někteří se dokážou atsrálně pohybovat mimo své tělo, jiní doukážou pohybovat malými a velkými předměty pomocí myšlenky, další jen díky dotyku dokážou poznat, jestli je člověk v pořádku, jsou tu i tací, kteří pomocí pocitů dokáží odhadnout atmosféru v okolí… a tak dále a tak dále… Už jenom proto si Violet se svými vizemi budoucnosti nepřipadá zase až tak strašně. Když se jí ale začnou vyjevovat útržky její vlastní, ne zrovna příznivé, budoucnosti, začná jít do tuhého.
Řeknu vám, že jsem tak úplně nevěděla, co bych měla očekávat. Avšak podobný zvrat příběhu jsem vážně nečekala. Příběh začíná jako The Candidates, v průběhu se změní na Xmeny, aby se na konci přetvořil v samotnou Buffy s vizemi! TOHLE jsem vážně nečekala. Některé věci v knize jsou hodně přitažené za vlasy, nevysvětlené, podivné a tak vůbec. Ovšem je to kupodivu docela rychlé čtení. Mám z knihy stejně rozporuplné pocity, jako jsem měla z Čarodějnice z Hex Hall. Myslím, že toho autorka hodně přečetla a viděla a pokusila se z toho uplácat svůj vlastní příběh. Místy jsem si připadala tak trochu jako hlupák, když mi byly vysvětlovány některé věci a v jiných momentech jsem až zírala na to, jak se Violet chovala. Aidan mi připadal jako taková směsice Edwarda ze Stmívání, Angela z Buffy a Einsteina!
Nebylo to špatné, ale bylo to celé takové zvláštní a někdy mi to připadalo hodně na rychlo. Proto dávám knize celkově 3 hvězdičky, protože to mohlo být lepší. Teoreticky se jedná o první díl knižní série, i když o druhém se zatím výrazněji nemluví. Necháme se překvapit…
