Knižní sraz v Praze + kino 29.8.2013

Po úspěšném a perfektním sraze ve Zlíně jsme se s Olgou z Neoluxoru rozhodly pořádat i další společné srazy. Respektive v plánu jsme to měly už dávno, ale Zlín byla taková menší zkouška, jestli nám to půjde. Ke spokojenosti všech to byla výborná akce, která samozřejmě nemohla zůstat jediná. A protože jsme už ve Zlíně na afterparty mluvili o sraze spojeném s předpremiérou Města z kostí, bylo jasné, že do toho musíme jít…. A protože laurdes opravdu toužila na onom sraze být, vybraly jsme s Olgou nejvhodnější datum.

Pak už to bylo jen na jejím umu, přesvědčování, nátlaku a osobnímu kouzlu, aby vše domluvila také s distributorem. Nakonec se poštěstilo a plán byl na světě. Jako menší problém se ovšem ukázal knižní sraz v Praze, který se měl konat o cca týden později, a protože jsme s Olgou nechtěly knižní nadšence připravit o možnost filmu zadarmo (!!!). Proto se Olga ozvala Abyss a navrhla jí spojení. A tak započala cesta za velkým knižním srazem…

Jelikož šlo o sraz ve spolupráci Neoluxoru, Euromedia Group, Knižního doupěte a Knižního nekonečna, bylo jasné, že bychom tomu měli dát nějaký řád a sklad. Bohužel kvůli omezenosti prostor kina v Lucerně se na náš seznam mohla dostat jen cca osmdesátka lidí. A tak i přes registrační peripetie jsme se nakonec vyššího čísla dočkali a mohli se začít připravovat na zajímavou knižní událost.

Moje čtvrteční cesta do Prahy započala už o půl páté, kdy jsem se vyhrabala z postele, abych se do šesti dostala na vlakové nádraží, odkud mi jel LEOš (jak mu vichni stejně říkáme) přímo do hlavního města. Cesta to byla zdlouhavá i únavná, čas jsem si krátila četbou ebooku, ale někdy hodinu před Prahou jsem únavou stejně na chvíli odpadla. Po té, co jsem se okolo desáté konečně ocitla na hlavním nádraží, jsem zamířila do Neoluxoru, abych si koupila ještě nějakou tu knihu a počkala na Axiu.

Z nádraží jsme se pak vydaly směr Václavák a vzhůru za dobrodružstvím! Před srazem jsme zvládly rychlou návštěvu Neoluxoru, můj pracovní pohovor a oběd na Vyšehradě. Pak jsme po půl druhé vyzvedly na Václaváku Filipa a všichni jsme se odebrali do Lucerny. Do kavárny jsme dorazili chvíli před druhou. Ačkoliv jsem věděla, že nás na sraze bude hodně, nějak mě to množství lidí omráčilo. Ve Zlíně nás bylo okolo padesáti, ale osmdesátka má až příliš blizoučko ke stovce.

Přivítala jsem  se s těmi, které jsem znala, na ostatní se povzbudivě pousmála a společně se zbytkem našeho kruhu se usadila u stolku, kde jsem si připadala jak pod reflektory, nebo jako na nějaké konferenci. Po úvodním slově Olgy jsem na řadu přišla já a má stand up show. Vůbec si nepamatuju, co všechno jsem tam do chudáků účastníků hustila, měla jsem sice připravenou jakous takous kostru, ale znáte mě. Já si stejně povedu svou. Po počátečních otázkách jsme se pustili do seznamovací soutěže, která snad všechny bavila. V tak velkém počtu lidí je bohužel těžší opravdu všechny poznat, ale doufám, že jsem nikoho příliš nevyděsila tím, jak melu pantem.

Po hře přišla na řadu Abyss se svou prezentací young adult knih, které vydal Knižní klub nebo Ikar. Přece jenom jsme měly sraz spojený s Euromedia Group, proto jsme prezentaci směrovaly na již vydané či chystané YA knihy a série. Samozřejmě chápu, že mezi účastníky byli také čtenáři, co podobný žánr vůbec nečtou, ale jelikož byl i film natočený na základě young adult série, byl to logický krok. Alespoň se tak všichni seznámili s knihami, o nichž neměli ani ponětí.

Nakonec na řadu přišla soutěž o knihy z Euromedia Group, kterou si v zastoupení vzala na starost Willinda. Přestože se většinou podobných soutěží neúčastním, protože ráda přenechám výhru jiným, když se při prvním hádání Olga příliš nechytala, převzala jsem to za ni a s menší pomocí davu jsem si mohla po splnění úkolu jednu knihu vybrat. Když mi zrak padl na poslední díl mé oblíbené série Tajemství nesmrtelného Nicholase Flamela, nemohla jsem jinak a po knize sáhla, protože jsem si ji chtěla koupit už dávno. Jako bonus jsem dostala i magnetickou záložku. Upřímně, tohle byla po dlouhatánské době výhra v českých končinách. Spíš obdarovávám ostatní, než abych vyhrávala.

Po soutěži přišel čas na poslední povídání, kdy se někteří z nás rozprchli po celé kavárně a navštěvovali různé stoly. Nejsem si jistá, s kolika lidmi jsem se nově seznámila a protože si více pamatuju obličeje, než jména, nebudu někomu zbytečně komolit přezdívky. Viděla jsem staré známé tváře, které znám už delší dobu, s některými si dokonce píšu, jiné jsem viděla poprvé a doufám, že kvůli mně nebudou mít noční můry. Po sraze jsme se všichni odebrali do kinosálu Lucerny, abychom se podívali na film, který v zahraničí kritici neuvěřitelně rozcupovali. Mou recenzi na film si můžete přečíst tady.

Můžu říct, že takhle jsem se už hodně dlouho nezasmála. Po filmu jsme se ještě s menší skupinkou odebrali do nedalekého Mekáče, kde jsme film pořádně rozebrali a probrali kde co. Postupně jsme se trousili domů a já odjela s Axiou, u níž jsem přespávala. Postarala se o mě krásně! Kecaly jsme až do dvou do rána a pak obě dvě padly za vlast. Ráno jsem vstávala na sedmou, okolo dvanácté ještě před nádražím narazila na Cathy a domů jsem dorazila až v sedm večer.

Tohle je knižní nadílka, kterou jsem si domů přivezla (+ na recenzi ještě z Baronetu Pád). Vyhraná Kněžka i se záložkou, Salin dar na recenzi od editorky, čtvrtý díl Kroniky prokletých zaklínačů (konečně mám sérii komplet! ještě si ji musím dočíst :D), druhý díl Hex Hall (i když to stálo za prd, podporuju prodej, chybí mi ještě třetí díl… třeba mi někdy švihne a já se u toho i zasměju), Poklad a Spící tajemství jsem si pořídila ještě v pátek na 15% slevu ze srazu (horší je, že jsem až doma zjistila, že mi chybí třetí díl Modré krve, ale já si už vesele koupila čtvrtý… damn it!)… No a jako bonus jsem od Axii dostala záložku ke knize REAL od Katy Evans.

Chci vám všem ještě jednou mockrát poděkovat! Byl to úžasný zážitek a všechny jsem vás ráda viděla! Věřím, že se na nějakém tom sraze zase uvidíme. Možná, že se v té Praze dokonce uvidíme častěji, když se tam už stěhuju. Za fotky velice děkuji Stáni! Já s sebou svůj foťák sice měla, ale nějak nebyl čas ještě někoho fotit.