Touch of Power

Autor: Maria V. Snyder
Originální název: Touch of Power
Knižní série: Healer
Díl: první
Věková hranice: 18+
Žánr: new adult, fantasy, magie, dystopie
Moje hodnocení: 5 hvězdiček

Pokládáním rukou na zraněné a umírající Avry z Kazanu přebírá jejich zranění a nemoci na sebe. Ale než aby byla za své schopnosti oceněna, je lovena. Léčitelé, jako je Avry, jsou obviněni z šíření epidemie, která zdecimovala Teritoria a ponechala přeživší ve stavu chaosu.

Vystresovaná a unavená z ukrývání je Avry unesena bandou lumpů, kteří si překvapivě jejích schopností cení víc než zlaté odměny za její chycení. Jejich vůdce, tajemný únosce-ochránce se svými vlastními schopnosti, je ve svých požadavcích přímý: Avry musí vyléčit morem nakaženého prince, vůdce boje proti jejím lidem. Během cesty přes Devět hor, kde číhají žoldáci a magická nebezpečí, se Avry musí rozhodnout, kdo za zachránění stojí a kdo ne. Protože cenou míru může být její vlastní život.

Nakladatel: MiraBooks (EN)
Počet stran: 390 (EN)
Vazba: Brožovaná (EN)
Vydání v USA: 20.12.2011
Vydání v ČR: nevyšlo

Datum četby: 3 dny, leden 2012, v angličtině

Reakce bezprostředně po dočtení knihy: Ach, Kerricku, ty prevíte…

Oficiální stránky knihy
Oficiální stránky autorky
Oficiální blog autorky

Můj názor: Snyder se zařadila mezi jedny z mých nejoblíbenějších autorů a to v docela krátkém čase. Do dnešního dne jsem od ní četla 4 knihy a ze všech 4 jsem byla maximálně nadšená. Právě čtvrtá kniha byla Touch of Power, které jsem si všimla vlastně jen náhodou, protože jsem myslela, že už žádné další knihy nenapsala než ty, co už doma mám. Ihned mě zaujala slibnou anotací a pak už to jelo…

Avry z Kazanu je už tři roky na útěku, skrývá se a nikomu neříká, že patří mezi léčitele. Jedny z nejnadanějších obyvatel 15 říší a v posledních pěti letech také jedny z nejpronásledovanějších obyvatel 15 říší. Proč? Léčitelé jsou prý zodpovědní za vznik a rozšíření smrtelného moru, který postihl celou zemi. Jenže léčitelé si nemůžou pomoct, jejich posláním je léčení nemocných, což se jim také stává osudným. Lidé se jich totiž díky moru bojí a raději je hned zabijí.

Vypadá to, že Avry je poslední svého druhu. Tedy, alespoň jí to tvrdí bojovníci, kteří ji „vysvobodí“ z vězení, kde čeká na svou popravu. Kerrick a jeho tým válečníků totiž potřebují Avryiny léčitelské schopnosti, aby zachránili prince Rynea. Ten jediný dokáže zastavit Tohona a jeho krutou vládu nad říšemi. Ovšem Avry Rynea rozhodně léčit nechce – má pro to své důvody. Zatímco je Avry a Kerrickův tým na cestě za princem, musí čelit nejednomu nebezpečí.

Kniha je úžasná, skvělá, výborná… a tak dále a tak dále. Nejspíš to tak neuvidí všichni, ale já miluju přesně takové fantasy světy, které tvoří právě Maria. Její knihy nejsou typické young adult, ani adult – je to něco na pomezí. Hlavní hrdinky jejích knih bývají starší – Avry má tuším 20 let – a rozhodně nejde o naivní holčičky.

Její hrdinky jsou samostatné, odvážné, odhodlané, přemýšlivé, přesto zranitelné, a pořád ženy. Nejsou dokonalé, ale bojují za to, co si myslí, že je správné a hlavně mají zásady. To se mi vážně líbí, takových hrdinek by mělo být víc. Nejsem žádná feministka, ale nerada vidím v knihách pro dospívající vyobrazení dívek, které se až moc nechají ovládat muži, vzdychají po nich, kudy můžou a vůbec se chovají jako Bella. Chápu, že ne všechny postavy musí být takové a některé prostě musí být makové, ale každý máme svůj oblíbený typ hrdinek a hrdinů, no ne? Na Avry se mi líbí, že se nevzdá bez boje, dokáže přiznat své chyby a je neuvěřitelně vzpupná, což ji častokrát přivede do nesnází. Ale o tom to je. Padla mi do noty hned od začátku a po celou dobu jsem jí fandila.

Kerrick není takový, jakého byste si ho nejspíš představovali. V knihách Snyder není romantická stránka nejdůležitější součástí příběhu, což je jenom dobře. Přeromantizovaných knih je až až. Tady jde hlavně o příběh, o vývoj, o postavy, romantická linka je spíš to něco navíc a povětšinou se objeví až v momentě, kdy je na to ten správný čas, zpravidla až v třetí třetině knihy. Kerrick není typický objekt ženských snů. Polovinu knihy byste ho nejradši nakopali tam, kde slunce nesvítí a hlavně mu dali ochutnat jeho vlastní medicíny. Kerrick je pořádný prevít, maximálně. Ale jak se příběh vyvíjí, pochopíte, proč se chová tak, jak se chová a propadnete jeho kouzlu. Naprosto. Jeho slovní přestřelky a rozepře s Avry jsou vynikající.

Rozhodně nesmím zapomenout na další důležité postavy. Ať už je to dobrosrdečný Belen, hašteřiví Loren a Quain, benjamínek Flea anebo hlavní záporák Tohon. Všichni jsou velice dobře vykresleni a Kerrickovu „opičí tlupu“ si rozhodně zamilujete s každou další stránkou.

Kniha je skvěle napsaná, všechno zapadne tam, kam má, postavy se nechovají hloupě, nejsou zde hluchá a výplňková místa. Při čtení si projdete celou škálou pocitů, od strachu, přes napětí, smutek, ukápne vám nějaká ta slza, ano i k trošce té romantiky. Knihu vám doporučuju všemi dvaceti a už se nemůžu dočkat pokračování, které ponese název Scent of Magic a vyjde příští rok.