Sladká políbení (112)

Rachel Hartman
Serafína
Všechny pochybnosti rázem zmizely: byl to Imlann.
Ještě pár minut mělo trvat, než dokáže vzlétnout: čerstvě proměněná sár je jemný a slabý jako právě vylíhnutý motýl. Čelist mu už fungovala, dokázal chrlit oheň. Vtáhla jsem Kiggse zpátky do jeskyně ještě dřív. než před její vchod doletěla ohnivá koule a kamení se v oblaku silného prachu rozletělo na ohořelé kousky. Imlann ještě nedokázal vychrlit velký plame, ale kdyby natáhl krk do jeskyně, nebylo by to ani třeba, hlavně kdyby se Kiggs odmítl schovat.
Jak dlouho bude ještě trvat, než sem dorazí Lars s Abdem? A Orma? Pokud vůbec přiletí. Viděla jsem jen jedinou možnost, co udělat, a zamířila jsem k východu z jeskyně.
„Zbláznila jste se?“ vykřikl Kiggs a popadl mě za ruku. Ano, zbláznila jsem se. Otočila jsem se a políbila ho rovnou na ústa, protože jsem si říkala, že je to možná poslední věc, kterou stihnu udělat. Milovala jsem ho a byla jsem zoufale smutná při pomšlení, že by se to nikdy nedozvěděl. Leknutím mě pustil a já utekla z jeho dosahu, ven na zasněženou stráň.