Kostičasový týden (5)

Ve spolupráci s nakladatelstvím HOST vám tento týden přináším speciál věnující se knize Kostičas. Dneska si dáme rozhovor s autorkou.

Rozhovor: Pět minut se Samanthou Shannonovou

Kde píšete?
V malé kanceláři obklopená nepořádkem.

Jak vypadá váš den?
Ráno vstávám mezi sedmou a osmou, udělám si velký hrnek kafe, zkontroluju emaily, projdu sociální média a blog a začnu psát okolo poledne. Mám sklon psát pomalu, zato bez přestávek až pozdě do noci. Snažím se jít do postele okolo jedenácté večer, ale často mě popadne touha psát, jakmile se setmí, a já pak končím s psaním okolo jedné v noci. Většinou píšu nejméně osm hodin denně, když ne víc.

Posloucháte při psaní hudbu?
Někdy mě hudba příliš ruší, ale většinou texty upravuju se sluchátky na uších. Mám ráda hlavně instrumentální hudbu beze slov nebo něco jemného a relaxačního, co mi nezasahuje do toku myšlenek. Jedním z mých úplně nejoblíbenějších alb je No Ghostless Place od kapely Raised by Swans. Mám taky ráda filmové soundtracky a hudbu trailerů: Two Steps from Hell, James Newton Howard, Ramin Djawadi, Trevor Morris, Hans Zimmer, Future World Music.

Kdo by měl hrát hlavní postavy z vaší knihy ve filmu?
Už nějakou dobu o tom přemýšlím, ale u Paige a Strážce prostě nevím. V mé hlavě mají naprosto konkrétní podobu, ale je těžké, aby odpovídali někomu v Hollywoodu. Moc bych chtěla, aby Jaxona Halla hrál Benedict Cumberbatch a Alexander Skarsgård by mohl být úžasný jako Nick.

Jakou nejlepší radu jste kdy dostala?
Nejlepší radu jsem bezpochyby dostala od Neila Gaimana, který mi řekl jenom: užívej si – stejnou radu mu dal Stephen King. Mysl spisovatele může být někdy neklidným místem k životu, může být plná pochybností a obav. Někdy prostě zapomenete jen tak si sednout a vychutnávat jízdu.

Jaká byla vaše nejoblíbenější knížka, když jste byla malá?
Těch bylo tolik, že nemůžu říct jen jednu, ale v top 3 byly nejspíš Já, robot od Isaaca Asimova, Harry Potter série a Hobit.

Máte svou nejoblíbenější knihu vůbec?
Příběh služebnice od Margaret Atwoodové.

Který autor měl největší vliv na vaše psaní?
Margaret Atwoodová. Příběh služebnice mi představil jak dystopickou literaturu, tak feminismus.

Jak dlouho vám trvá napsat knihu?
Závisí to na spoustě věcí. Můj první pokus napsat román (který prošel mnoha úpravami a verzemi) mi trval celkem tři roky, především kvůli tomu, že jsem byla pořád na střední škole a musela jsem kličkovat mezi psaním domácích úkolů, školou a opravdovým životem. První verze Kostičasu mi trvala jen šest měsíců, protože mě bavilo vyprávět příběh z pohledu Paige a podařilo se mi zefektivnit svůj čas.

Co byste poradila začínajícím autorům?
Buďte otevření konstruktivní kritice, nebojte se začít od začátku a ať se stane cokoliv, nevzdávejte se s první překážkou.

Jak relaxujete?
Můj relax je psaní a hned potom čtení.

Kde berete inspiraci pro své knihy?
Hodně inspirace mi dávají města. Nápad na Kostičas jsem dostala v Seven Dials (Sedm ciferníků) v Covent Garden, kde jsem byla v červenci 2011 na stáži. Je tam několik obchodů, kde prodávají křišťálové koule a nabízí věštění, ezoteriku a tak a já jsem se začala zajímat o to, jaké by to mohlo být, kdyby v Londýně žila společnost jasnovidců. Propojila jsem to s předchozím nápadem o nadpřirozených bytostech ovládajících Oxford – město, kde jsem studovala – a Kostičas byl na světě.

Dělají si někdy vaše postavy, co chtějí?
Pořád.

Prozraďte jednu věc, na kterou pamatovat, když píšete román?
Někteří spisovatelé začínají od začátku příběhu, jiní od konce, někteří od náhodného místa uprostřed. Podstatné je, že někde začnou. Myslím, že se na to hodí jeden z citátů Jacka Londona: „Na inspiraci nemůžete čekat. Musíte na ni jít s holí.“

Zdroj: Glamour

Syki

Nejpohodlněji se cestuje na stránkách knih. A já cestuju velice ráda a často.

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CommentLuv badge