The Edge of Never
Autor: J.A. RedmerskiOriginální název: The Edge of Never
Český název: Na hraně zapomnění
Knižní série: The Edge of Never
Díl: první
Žánr: romance, erotika, ze života
Věková hranice: 18+
Anotace na Goodreads: Občas vás život svede z cesty…
Na hranu věčnosti
Dvacetilá Camryn Bennett si myslela, že ví, kam její život směřuje. Ale po jedné divoké noci v nočním klubu města Raleigh, v Severní Karolíně, překvapí všechny – včetně sebe – když se rozhodne opustit jediný život, jaký kdy znala, a vydat se na cestu. Popadne jen svou tašku a mobil, na autobusové stanici Greyhoundu si koupí lístek a je rozhodnutá najít sama sebe. Místo toho najde Andrewa Parrishe.
Sexy a vzrušující, Andrew prožívá život, jako by neexistoval zítřek. Přesvědčí Camryn dělat věci, na jaké nikdy ani nemyslela a ukáže jí, jak zkusit i ta nejtajnější přání a vášně. Brzy se stane centrem jejího nového života, tahá z ní lásku i chtíč a celou řadu emocí způsobem, jaký by si nikdy nepředstavila. Ale v Andrewovi je víc, než si Camryn uvědomuje. Bude jeho tajemství natolik silné, aby je spojilo dohromady – anebo je zničí navždy?
Nakladatelství: Createspace (EN), Ikar (CZ)
Počet stran: 426 (EN)
Vazba: Brožovaná i vázaná (EN, CZ)
Vydání v USA: 15.11.2012
Vydání v ČR: červen 2014
Moje hodnocení:
Moje hodnocení obálky:
Datum četby: 3 dny, červen 2013, v angličtině
Reakce bezprostředně po dočtení knihy: Netušila jsem, že mě může některá kniha tak znechutit a naštvat.
Oficiální stránky knihy
Oficiální stránky autora
Můj názor (obsahuje spoilery):
O téhle knize se hodně mluvilo ve chvíli, kdy vyšla a kdy se celý žánr NA rozpohyboval. Většina recenzentů i čtenářů ji vynášela do nebes a tvrdila, jak je úžasná. Já se tehdy s vlnou nadšení nesvezla a řekla si, že si knihu přečtu raději později. Nedávno jsem se dozvěděla, že kniha vyjde v příštím roce v češtině a i když jsem si říkala, že si počkám na českou verzi, kterou si koupím, při jedné cestě vlakem jsem neodolala a začala číst anglickou verzi. Jsem ráda, že jsem to udělala. Ušetřila jsem peníze i zklamání z koupě.
Camryn se od smrti svého bývalého přítele nedokáže vrátit naplno do života. Nerandí, ani si nijak extrémně neužívá života. Její nejlepší kamarádka je ovšem přesvědčená, že na ni někde ten pan pravý čeká a Cam by neměla sedět s rukama v klíně a zkusit jej najít. Proto ji společně se svým dlouholetým přítelem vytáhne do oblíbeného nočního klubu, aby Cam někoho ulovila. Těžko by Camryn mohla tušit, že se jí tahle noc stane osudovou, že se na ni její kamarádka vykašle, její práce ji nebude bavit a že se rozhodne sbalit saky paky a vydat se do Idaha.
Andrew se nedokáže smířit s tím, že jeho otec umírá. Podle toho, co mu jeho bratr říkal v telefonu, to vypadá, že mu zbývá sotva pár dnů. Místo, aby si zvolil tu nejkratší možnou cestu letadlem, vydává se napříč státy v autobuse, protože potřebuje přemýšlet. Tak nějak nad vším. A právě v autobuse se seznámí s dívkou, která je pro něj jedno velké tajemství. I když si oba myslí, že společně prožijí pouze jedinou společnou cestu, osud má pro ně jiné plány.
Ačkoliv celá zápletka zní poměrně jednoduše a většina lidí by se nejspíš ani nepozastavovala nad tím, jaké celkové poslání kniha vlastně vydává – soudě podle hromady přenadšených recenzí všudemožně – já musím popravdě říct, že tohle je jedna z nejpříšernějších knih new adult žánru, jaká se mi dostala do rukou. Jestli mi Beautiful Disaster někdy brnkalo na nervy tím, jaký byl Travis psychopat, pořád se to dalo přehlédnout, protože kniha měla spád. V tomto případě je všechno špatně. Od začátku do konce.
Pokud vás už na začátku neomráčí naprosto ujeté jednání nejlepší kamarádky Camryn, o které hlavní hrdinka prohlašuje, že se znají pomalu celý život, nebo to, že se Cam vydá na cestu do Idaha jen kvůli bramboře, určitě vás dostane spousta dalších věcí, o jakých se v knize postupně dočtete. Všechno bylo docela fajn až do chvíle, kdy Cam s Andrewem jeli autobusem. Později to šlo z kopce. Střemhlav.
Camryn není ani trochu sympatická postava. O své nejlepší kamarádce smýšlí spíš jako o děvce, což dává najevo neustálým popisem jejího chování a připodobňováním toho svého – ve zkratce: Cam je slušňačka, kamarádka je potvora (pozn. její kamarádka není žádná mrcha, i když ji autorka donutí zachovat se naprosto mimoidně). Veškeré myšlenkové pochody, jednání a slova Camryn jsou naprosto na facku. Andrew se zdál být tím lepším z dua a do jisté doby jste si ho opravdu oblíbili, později to s ním šlo dolů… do temné strže. Myslím, že jeho pád způsobil jeho výrok „pokud se mnou chceš spát, musíš mi dovolit tě vlastnit“.
Nalijme si čistého vína (vím, děláme to celkem často, ale chci, abyste pochopili, o co mi jde), new adult žánr je krapet ostřejší romanťárna. Některé knihy jsou vyvedeny pěkně, jiné už tolik ne. The Edge of Never je druhý případ. Sexuální scény jsou do příběhu vpáčeny násilně, častokrát jsou nehezké, anebo naprosto hloupé. Není na nich nic žhavého, spíš se vám u nich chce kroutit hlavou nad tím, co si autorka myslela, když to psala. Vrcholem pro mě bylo, když v jednom momentu naše „slušňačka“ Camry křičí něco ve smyslu, aby jí vylízal kundičku. Kdyby mi mohla spadnout brada ještě níž, vypadala bych groteskně. A to nemluvím o tom, jak si v jedné společné chvíli při jízdě v autě navzájem sdělují své tajné sny, kdy nám Cam prozradí, že to vždycky chtěla zkusit v posteli tvrdě a Andrew se bál dívky zeptat, jestli jí to může udělat do zadku. No páni… super… díky za informaci. Fuj jako, co to bylo. Nehledě na to, že se jednou Cam rozhodla Andrewa otestovat tím, že mu prohlásila, jestli chce vykouřit a když jí odmítl, řekla, že prošel zkouškou.
Co to proboha je??! Kdo racionálně uvažující může považovat něco takového za sexy? A vůbec… celá ta věc s „vlastnictvím“… Co bylo zase tohle? Celkově to bylo směšné. I to, že Andrew dělal kdysi modela, ale pak se za to cítil špatně, tak se nechal raději potetovat, aby ho to už nelákalo… ááá další věci. Who cares? Plus, na to, že je Camryn tak skvělá, neustále o ostatních ženských prohlašuje, že jsou „slut“. Excuse me, you are slut! Vážně, vážně, vážně Camry nesnáším. Takhle moc jsem snad ještě žádnou hrdinku nenesnášela. Vidět ji naživo, asi ji jednu ubalím. A pak na ni zařvu „slut“. Jen tak, pro efekt.
Celé vyprávění je neuvěřitelně mimózní. Není na tom nic hezkého, dobrodružného nebo sexy. Je to smutné. A je to příšerná nuda. Autorka se snažila naflákat co nejvíc věcí dohromady, jenže to vůbec nefungovalo. Hlavně to nepůsobilo normálně. Konečné odhalení na konci bylo naprosto padlé na hlavu, protože když je někdo nemocný – kor ještě takhle – tak se to na něm projevuje dlouhodobě a rozhodně nevypadá jako king kong.
Naprosto nechápu tu hromadu vysokých hodnocení. Nechápu. Svým způsobem je mi to i líto, protože některé čtenářky prostě zblajznou všechno, jen když je tam sex a nějaké životní drama, sexy potetovaný chlap aaaa dirty talk. Jasně, jasně, většina NA má podobné schéma, ale ne všechny jsou takové – proto je taky čtu, abych vám doporučila ty nejlepší. Samozřejmě bych neměla odsuzovat ostatní za to, že se jim kniha líbí – a já to nedělám – jen to prostě nepochopím. Která soudně uvažující ženská chce, aby ji nějaký macho chlap vlastnil? Jako věc. Špatně, špatně, špatně. Tohle je kniha, které se radši vyhněte. Byla bych ráda, kdyby mi to někdo řekl dřív, než jsem se do ní pustila. Teď si musím přečíst i druhý díl, protože nesnáším nedočtené série. Urgh…
Divíte se, proč jsem nakonec knize dala 2 hvězdy? Protože se mi líbila alespoň první čtvrtina, kdy to ještě šlo zkousnout.
