VAIN

Autor: Fisher Amelie
Originální název: VAIN
Žánr: ze života, drama
Věková hranice: 18+

Anotace na Goodreads: Pokud hledáte příběh o hodné, skromné dívce, která byla zrazena někým, komu věřila, jen aby zjistila, že není tak nezranitelná, jak si myslela, a místo toho objevila svou silnou stránku, co se zamiluje do kluka, který jí pomůže najít její skutečné já a bla bla bla bla… tak budete můj příběh nesnášet.

Protože můj příběh není knižní senzací, jakou vyhledáváte pokaždé, když něco podobného dočtete. Není to příběh typu „Teď, když jsem tě našla, můžu dělat všechno. /Jsem nepochopená, ale jednou ti přijdu neodolatelná.“ Proč? Protože k vám budu upřímná, jsem naprostá mrcha. Není na mě nic k vykoupení. Ráda ldii využívám, beru drogy a spím s kýmkoliv v Los Angeles. Jsem nejhorší můrou všech přítelkyň a největší fantazií všech kluků.

Jsem Sophie Price… a tohle je příběh o tom, jak jsem se z nejnáviděnější holky stala tou, která udělá pro svět okolo první poslední.

Počet stran: 166 (EN)
Vazba: ebook i brožovaná (EN)
Vydání v USA: 24.12.2012
Vydání v ČR: nevyšlo

Moje hodnocení:

 
 
 
Moje hodnocení obálky:

 
 
 
Promo ke knize

 
Datum četby: 2 dny, březen 2013, v angličtině

Reakce bezprostředně po dočtení knihy: Tahle kniha je tak nějak divná. Někde na hranici skvělé a ujeté.

Oficiální stránky autora
Oficiální blog autora

Můj názor (obsahuje spoilery):
Hned na začátku vám chci říct, nenechte se nalákat trailerem, protože ona scéna se vlastně odehraje až na konci knihy a za naprosto jiných okolností. Taky jsem naletěla a myslela si, že i po přečtení anotace tak nějak vím, do čeho jdu. Chyba lávky, autorka si ze mě prostě udělala čurinu. Hlavně když si to zpětně přehraju, anotace je přesně taková, jaká se dušuje, že není. Aneb kniha o tom, jak si sama autorka myslí, jak všechny přečůrala, přitom napsala nemlich totéž…

Sophie Price má to, o čem si většina lidí může nechat leda tak zdát. Je bohatá, mladá, společenský tahoun, na co ukáže, to má a týká se to nejen věcí, ale také lidí. Ráda si se svým okolím hraje, ukazuje jim, kdo tady velí a ani drogy či sexuální orgie jí nejsou cizí. Každá holka by jí chtěla být a každý kluk by ji chtěl mít. A je jen na Sophii, v jakém bude zrovna rozmaru a co si vezme do hlavy…

Jak to tak už ovšem bývá, Sophie se sice tváří, že se jí vůbec nic a nikdo nemůže dotknout, avšak jediné, po čem opravdu touží, je být někým milovaná a ochraňovaná. Už si zvykla, že o ni její rodiče nejeví žádný zájem a že nemá žádné přátelé, protože je to prostě pořádně manipulativní mrcha. Jenže i na ni jednou dojde, a proto se po posledním zátahu ocitne ve vězení, pak u soudu a následně ji „odešlou“ pracovat do Afriky. Najednou se z luxusu ocitá v bohem zapomenuté krajině, kde se každý další den bere jako životní úspěch. A je na Sophii, aby si dokázala poradit.

Při čtení téhle knihy jsem nevěděla, jestli je samotná autorka krapet schizofrenní nebo co, každopádně se pokusila spojit dva světy – vlastně rovnou tři – dohromady a nakonec jí z toho vzniklo něco naprosto mimózního. Na začátku je Sophie vykreslena jako úžasná mrcha, která v tom prostě umí chodit a nebojí se téměř ničeho. Jenže po prvních kapitolách hned ukáže svou zranitelnou stránku, když si stýská nad tím, jak ji rodiče nemají vůbec rádi a pořídili si ji jenom proto, že se to prostě čekalo a teď jim má pomáhat jako prostředník při různých společenských akcích a obchodních záležitostech. Samosebou kvůli byznysu musí být „čistá jako padlých sníh“, tudíž se její oplétačky se zákonem jejímu otci ani za mák nelíbí. A při posledním šlápnutí vedle se domluví s rodinným právníkem a soudcem a pošlou ji do Afriky. Prostě jen tak. Puf! A letí do Afriky. Samozřejmě až po sérii očkování a rádoby prohýřeném týdnu ve společnosti hezouna, co je do ní už roky zamilovaný, ale ona ho kdovíproč nechce.

Člověk by alespoň čekal, že se po příjezdu do Afriky bude víc chovat jako nějaká rozmazlená nána a fňukna, ale to ona ne… sice tu a tam něco poznamená, ale celkově vše vezme docela v pohodě a najednou se ocitne v tom koloběhu přerodu v někoho lepšího. Nežrala jsem to autorce ani chvilku. Kor ještě toho úžasného sexy týpka, který ji naoko nechce, ale ve skutečnosti je do ní zblázněný… načež se z něho vyklube klasický boháč s temnější minulostí. Ale prosím vás… z koho si tu chce autorka dělat srandu?

Možná kdyby se soustředila jen na jednu věc a dotáhla ji líp do konce, byla bych z knihy paf. Takhle to na mě ale působilo nanejvýš výsměšně. Přitom je vidět, že autorka umí psát. Když si knihu opravdu rozdělíte na ty tři části, všechny tři za to stojí. Ale dohromady to jde naprosto z kopce. Nehledě na to, že se nás autorka snaží až moc pěsvědčit o tom, jak moc se hlavní hrdinka změnila, začala konat dobro a k tomu všemu ještě takhle bojovat v Africe. To bylo jak z nějakého paralelního vesmíru. Obzvlášť, když se podíváte na její život mimo Afriku.

Byl to na mě až příliš velký a nelogický kontrast. Navíc i když se vše dělo v jistém časovém sledu, působilo to na vás, jako by se vše stalo během pár dní. A to nemluvím o tom, že v oné misiji byli v podstatě bez pořádné ochrany, což se mi nechce věřit, že by ji tam bohatý papínek poslal nazdařbůh. Přece jenom ji bral jako svou investici, tak si ji nenechá rozstřílet či znásilnist ne. A to nemluvím o tom, jak pak člověk i se smrtelným zraněním a kulkou v těle dokáže ještě na smrtelném loži dávat Sophii cenné rady do života – ono jich totiž bylo docela dost.

Celá Afrika se u mě nějak naprosto minula účinkem. Dětí mi bylo líto a myslím, že kdyby to autorka uchopila jinak, mohlo to být daleko lepší. Její vztah s Ianem byl sice hezký, ale postrádal jakoukoliv šťávu. Natož abych jim věřila, že se opravdu tak hluboce milují – a to přesto jejich nevlídné africké prostředí. Čekala jsem něco odlišného a kniha mě dost zklamala. I tak se v ní ovšem objevily pěkné momenty, proto nakonec dávám takové hodnocení, jaké vidíte.