Top Ten Tuesday (11)

Tohle meme má na svědomí The Broke and the Bookish. Úkolem je každé úterý sestavit top deset věcí souvisejících s knižním světem.

~ Top 10 tipů pro začínající (knižní) blogery ~

Dnešní téma TTT mě velice mile překvapilo, protože si už dlouho píšete o nějaký ten další radící článek. V minulém roce jsem udělala pár takových radících článků. Teď už mám s blogováním přece jenom více zkušeností a můžu vám tak poradit i něco jiného. Berte prosím mé rady jako čistě můj názor a pomoc začínajícím blogerům, kteří neví, co a jak, či kam se vrtnout. Nebo pro lidi, kteří by rádi začali blogovat, ale ještě na to nenašli tu správnou odvahu.

1. Buďte sami sebou

Řekla bych, že základním pravidlem pro blogování všeobecně, je být sám sebou. No a co, že teprve začínáte a nikdo vás nezná, no a co, že nepíšete tak jako ten a ten, no a co, že máte názory, které se s názory ostatních neshodují. Nepřetvařujte se. Pište to, co si opravdu myslíte. Pište, co vás napadne. Pište, co máte nejen na jazyku, ale také na srdci. V blogování vlastně odkrýváte čtenářům kus sebe, svou duši. Jakkoli ujetě to teď možná vyzní, ale je to tak. Čtenáři vás prostřednictvím vašich článků poznávají. Nesnažte se nikoho jiného napodobit. Nedělejte něco jenom proto, že to dělají ostatní. Sami si rozhodněte, co vám za to stojí a co ne.

2. Váš blog je váš hrad

Váš blog je jen a jen vaše místo, kam máte právo napsat cokoliv, co máte na srdci. Je jenom na vás, jak často něco napíšete. Je jenom na vás, o čem budete psát. Je jenom na vás, abyste se rozhodli, do čeho všeho se zapojíte. Nenechávejte se ovlivnit tím, že existuje hromada blogů o young adult knihách. Máte rádi klasické fantasy? Pište o ní. Máte rádi romance a harlekýnky? Pište o nich. Máte rádi detektivky, steampunk, dystopie, upíry… jakýkoliv knižní žánr, který vám přijde, že se „nenosí“? Je to úplně fuk! Pište o tom, co vás baví, co máte rádi vy, zpropagujte knihy, o nichž se moc neví.

3. Máte právo na vlastní názor

Nenuťte se do věcí, do kterých byste normálně nešli, jenom proto, že je dělají všichni ostatní. Nemusíte mít stopadesát meme, nemusíte mít žádné, stejně tak jich můžete mít, kolik chcete. Pište blog hlavně pro svou radost, potěšení čtenářů je jen ta třešnička na dortě. Pište si recenze, jak se vám líbí. Nebojte se projevit svůj názor. Nemusíte se vším souhlasit a všechno chválit. Ve svých recenzích nelžete, pište to, co si opravdu myslíte. Nemusíte recenze ani nijak vyumělkovávat, nebo extra prodlužovat. Pokud budete mít slinu, pište, jinak se do toho nenuťte.

4. Vyberte si pro své blogování dobré místo i jméno a vzhled

Existuje několik blogovacích platforem, kde můžete se svým blogováním začít. Zvolte takovou, která vám bude nejvíce vyhovovat a kde se budete cítit dobře. Stejně tak zvolte i dobré jméno blogu. Pokud se jedná o knižní blog, vůbec do jeho názvu slovo kniha, knihy, knihomolství, book, books atd. nemusíte zahrnovat. Takových blogů už máme požehnaně a člověk se v těch názvech začíná už ztrácet. Vyberte si takový název, který bude vás i váš blog nějak charakterizovat. Uvažujte, jak chcete, aby se u vás čtenáři cítili? Vzhledově si vytvořte blog tak, aby se líbil hlavně vám a abyste se na něj rádi chodili dívat. Samozřejmě zohledněte také to, jak váš blog budou vnímat čtenáři. Jestli máte rádi tmavé barvy, proč ne, zkuste ale do toho zakomponovat někam i nějakou světlejší barvu. Tmavé weby člověka spíše uspávají a navozují v něm depresivnější náladu. Máte rádi světlé a veselé barvy? Fajn, ale zase to s tou barevností nepřehánějte. Divočina je prostě divočina.

5. Najděte si nějakého blogujícího přítele, kterému můžete věřit

Na blogování není skvělé jen samotné blogování, ale také blogující komunita okolo. Vždycky je fajn popovídat si s podobným bláznem o knihách, ale také o čemkoliv jiném. Sama jsem tak poznala řadu super lidí a jsem ráda za to, že je znám. Samozřejmě sem tam narazíte na někoho, kdo se bude jako přítel tvářit, ale nakonec to tak žhavé nebude. To se holt stává, je to život 😀 Ale vždycky je sranda mít okolo sebe bandu pořádných knihomolů, kteří jsou ochotni dělat stejné šílenosti jako vy – viz náš Knižní noční dancegang! My víme svoje 😀

6. Komentujte

Pište komentáře i na další blogy. Nejen, že tak potěšíte blogera – protože komentář člověka vždycky potěší – ale také tak na sebe více upozorníte. Nebojte se projevit svůj názor, pochválit, oponovat. Stejně tak odpovídejte na komentáře u svých článků. Většina komentujících se totiž „na místo činu“ později vrátí, aby se podívali, jestli jste třeba nějak na jeho komentář reagovali.

7. Nepoměřujte se

Nesledujte neustále své statistiky a nezjišťujte, jak moc popředu nebo pozadu jste na tom ve srovnání s jinými blogy. Za chvíli totiž nebudete dělat nic jiného, než sledovat, kolik lidí si co přečetlo a jak úspěšní jste byli. Opakuji, pište pro sebe, hlavně pro sebe… a až pak pro ostatní. Ve chvíli, kdy se z toho začne klubat jen touha po vysoké návštěvnosti, už to nebude ono a vy sami to na sobě pocítíte.

8. Pište, když máte chuť

Neberte psaní blogu jako povinnost. Nenuťte se do psaní, když na to nemáte náladu ani energii. Když je nějaký člávek vyloženě vynucený, je to na něm znát. No a co, že za ten den nebudete mít příspěvek. Klidně a bez obav si dejte pauzu. Pokud budete psát od srdce, jak jsem vám říkala výše, lidé se k vám budou rádi a stále vracet. Já jsem extrém. Beru blogování jako formu relaxace. Vždycky se u sepisování skvěle odreaguju a vyčistím si hlavu. Odlehčím svou mysl od toho, co celý den nosím v hlavě. Navíc mě to, co dělám, baví.

9. Nezakládejte si blog jen kvůli recenzním výtiskům

V poslední době se rozběhl trend se zakládáním blogů jen kvůli recenzním výtiskům. Přijde mi pak, že se samotná ta láska z blogování o knihách nějak vytratila. Blog ani blogera nedělá velikým množství recenzí či získaných recenzních výtisků, blog i blogera dělá velikým to, jak se projevuje. O čem píše, jak o tom píše, s jakými nápady či postřehy přichází. Jo, recenzní výtisky jsou fajn, ale není to jen o nich. Ano, knihy jsou drahé a nemůžeme si dovolit všechno, co bychom si rádi přečetli a co bychom rádi měli doma. Takový je život, s tím se nedá nic dělat. Když budete nakladatelství bombardovat neustále emaily a dožadovat se výtisků, ačkoliv na blogu skoro nic nemáte, věřte mi, že si jen zbytečně zavřete dveře. Dejte si na čas. Zabydlete se na svém blogu, pište recenze, za které se nebudete stydět a které rádi ukážete nakladatelstvím jako ukázkový vzorek. Já poprvé do nakladatelství napsala až po půl roce blogování. A ještě stále se za žádného profesionála nepovažuju a pochybuju, že se za něj někdy považovat budu. Buďte dostatečné pokorní a nebuďte hamty hamty. Nic vám neuteče.

10. Nebojte se přijít s něčím novým

Vždycky je těžké vymyslet něco nového, co tu ještě nebylo. Na druhou stranu nemusíte mít za každou cenu něco, co už dávno neznáme. Nebuďte zklamaní, když přijdete s něčím novým a ono se to třeba hned anebo vůbec neuchytne. Když jsem začínala s meme Posuď knihu podle obalu, byla jsem jediná, kdo jej dělal. Později se přidali i jiní, ale stejně tak byly i chvíle, kdy jsem meme dělala jen já. A i když se vám třeba lidé nepřidají do linkovače, neznamená to, že jej třeba taky nedělají. V případě PKPO je lidí opravdu hodně, jen se mi jich do linkovače přidá pár. Takové meme Sladká políbení si dělám vesměs úplně sama. Přesto je to jedno z nejnavštěvovanějších meme vůbec. Hodně z vás mi do formuláře psalo, že právě toto meme máte ze všech nejraději a každý týden se na něj těšíte. Přesto mi jej komentuje jen málokdo. To k tomu patří. Ale nebojte se přijít s nějakými novými nápady, stejně tak se nebojte zapojit do toho, co už dávno běží.

Nevím, jestli jsem vám svým monologem nějak pomohla, nebo spíš ne. Napsala jsem to, co mi připadá důležité a čím byste se mohli řídit. Hlavně nezapomínejte na to, že váš blog je jenom a jenom váš.