Téma týdne: Plagiátorství

Ano, opět vás jdu oblažovat a unudit k smrti svým dlouhatánským článkem, který si přečtou jen ti nejodvážnější z nejodvážnějších. A praví hrdinové mi taky přidají komentář 😀

Kauza The Story Siren & plagiátorství

Možná jste si na FB profilu mé stránky všimli jednoho statusu, kde jsem psala o tom, že jsem konečně přišla na to, co se v zahraniční blogosféře odehrává za drama. Ve zkratce vám tedy nastíním, co se stalo. The Story Siren, největší a nejslavnější YA knižní blog, který udává směr všem YA knižním blogům a který plno blogerů bere za svůj vzor, totiž vydával za své něco, co z hlavy autorky prý nebylo. Kristi se dopustila plagiátorství. Převzala koncepci i obsah svých radících postů a článků, jimiž se řídili snad všichni začínající či zaběhlí knižní blogeři a častokrát za ně právě Kristi děkovali. Jenže někdy během ledna pár blogerek, co si vedou módní blogy, zjistilo, že Kristi jejich články vesměs okopírovala a vydávala za své.

Jelikož se děvčata ve světě knižních blogů nepohybují, nevěděly, jak moc je Kristi na poli YA blogování slavná a vážená. Dřív, než ji oslovily s tím, jestli se opravdu dopustila plagiátorství, raději všechno prověřily, nasbíraly si také evidenci, aby měly co a jak dokázat. Odhalení probíhalo v soukromí, holky nikam nic nevypisovaly, ani ji nejmenovaly a chtěly vše vyřešit v tajnosti. Tedy, hlavně je o to žádala Kristi. Ta ovšem původně tvrdila, že s tím nemá nic společného, že to není pravda a že se tedy nemá za co omlouvat a co řešit. Inu, pak jí blogerky ukázaly důkazy a už neměla kam „utéct“. Jen to chtěla všechno ututlat, protože tušila, jaký poprask to nadělá. Pamatujete si, že jsem napsala, že k odhalení došlo v lednu? Ano, teď je duben. Blogerky by to ven nevytahovaly, až přišla SB Sarah a přímo kauzu popsala, včetně odhalení jména.

Pak se vše samozřejmě rozneslo a Kristi musela s pravdou ven. Uvedené radící články prý smazala a nechtěla se k tomu nijak vyjadřovat. Ovšem čtenáři a blogeři to nehodlali nechat být a pořádně se o kauze začalo tweetovat. Později tedy Kristi uveřejnila svou (ne)omluvu, u níž ovšem nedovolila žádné komentáře. Vyjádřila v ní spíš rozčarování nad tím, aby jí nakladatelé a autoři nepřestali posílat knihy, než aby se vyloženě omluvila děvčatům a svým zklamaným čtenářům. A pak se díky návalu rozhodla postnou ještě jednu omluvu, kde komentáře povolila.

Ovšem ani tak pořádně svou chybu nepřiznala, jak se patří. Co je smutné, že zapřísáhli fanoušci TSS se na blogerky, které podvod odhalily, vrhli a začali jim psát ošklivé emaily. Na druhou stranu to někteří zklamaní čtenáři vzali až moc a vytvořili na Twitteru taky docela šikanující hastag #StopTheStorySiren. Problém je v tom, že většina blogerů, která se dopustila plagiátorství byla ostře kritizována a odsouzena, kdežto v případě Kristi tomu zase tak není – právě proto, že je tak „slavná“. Pokrytecké je také to, že právě Kristi několikrát upozorňovala na to, jak je plagiátorství ohavné, několikrát se rozčilovala nad tím, když jí někdo ukradl nápad a tak dále. Pozastavení se nad tím, že z oběti plagiátorství se najednou stává viník, napsala jedna z módních blogerek.

Zatímco některí čtenáři a blogeři Kristi vyjadřují podporu, jiní jsou z ní natolik zklamáni, že končí jak se sledováním jejího blogu, tak i s příspěvky do jejího meme In My Mailbox. Zde blogeři totiž každou neděli uveřejňují videa a příspěvky s knihami, které za týden nashromáždili. Celosvětově jde snad o jedno z nejúspěšnějších knižních meme. Zajímavé je, že ani prvotní myšlenka a koncepce nepřišla od Kristi, nýbrž si ji sama s dovolením vypůjčila od jiného blogera. Teď ovšem blogeři její IMM vesměs bojkotují a Tynga přišla s obdobou Stacking the Shelves. Někteří blogeři doufali, že se Kristi ke kauze vyjádří ve svém příspěvku IMM, ale vypadá to, že jí to strach nedovolí.

Celý průběh kauzy si můžete prohlédnout tady, je to ovšem v angličtině, proto jsem se pokusila co nejstručněji nastínit, co se vlastně vůbec stalo a stále děje.

Plagiátorství

Mě osobně celé drama dost překvapilo. Nejdřív jsem totiž nevěděla, co se děje, jen jsem viděla tu první omluvu u TSS a netušila jsem, o co se vůbec jedná. Jenže později se na tohle téma začaly objevovat články na dalších zahraničních webech a tak jsem se začala pídit po tom, co se stalo. Řekla bych, že v tomhle směru stojím na straně módních blogerek. Odhalily to a nechtěly to veřejně zase tolik rozmazávat, ale teď jsou terčem ostatních za něco, co není jejich chyba. Kristi jsem čítávala už kdysi, když její blog vypadal úplně jinak a knihy opravdu hodnotila. Teď jim spíš jenom dělá reklamu. Rozhodně od ní nebylo hezké, že něčí nápady převzala, ať už tam něco sama pozměnila nebo ne. To už se nedozvím, když to smazala. Ale i kdyby se jenom inspirovala, měla uvést zdroje. Je to slušnost. Nikdo nemá super nápady, které ještě nikdo jiný před ním nedělal. Častokrát člověk přijde s něčím, co už někdo má, aniž by o tom věděl, anebo se i nějak podvědomě inspiruje. Stává se to všem. Ale pokud člověk něco vedomě převezme, a že to v jejím případě vypadá, že ano, měl by ten zdroj vážně uvést.

Co je vůbec plagiátorství? Podívala jsem se na tetičku Wikki a ta tvrdí:

Plagiát je umělecké nebo vědecké dílo, jež někdo jiný než skutečný autor neprávem vydává za své. Taková činnost se nazývá plagiace, případně plagiarismus.

Český autorský zákon – na rozdíl například od německého – pojem plagiát nepoužívá a nedefinuje, mezinárodní norma ČSN ISO 5127-2003 jej popisuje jako „představení duševního díla jiného autora, půjčeného nebo napodobeného vcelku nebo zčásti, jako svého vlastního“. Ochrana se týká uměleckého a vědeckého díla, „které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti“, pokud je nějak objektivně vyjádřeno, ale také překladu, programu, databáze a podobně. Autorský zákon však výslovně říká, že předmětem právní ochrany – a tedy ani plagiace – není „zejména námět díla sám o sobě, denní zpráva nebo jiný údaj sám o sobě, myšlenka, postup, princip, metoda, objev, vědecká teorie, matematický a obdobný vzorec, statistický graf a podobný předmět sám o sobě.“

Co vy na to?

Můžu s čistým srdcem prohlásit, že jsem nikdy od nikoho nic neokopírovala. A pokud jsem něčí myšlenku převzala, uvedla jsem zdroj – tady i na FB. Samozřejmě se může stát, že jsem se s někým v něčem strefila (viz například Měsíc na téma, což bylo neúmyslné 😀 a bude se v něm pokračovat, až se vrátím). Jestli máte pocit, že jsem od vás někdy něco převzala, tak se omlouvám, ale nejsem si vědoma ničeho, co bych prodávala za své.

S kamarádkou jsme tenhle problém probíraly. Řekla mi, že si mám dávat bacha, aby se mi nestalo něco podobného, protože jsem prý slavná. Nekecám, napsala to. Je to ovšem hloupost 😀 Nikdy jsem se za slavnou nepovažovala a ani nebudu. Jenom píšu blog, o kterém ví jen pár lidí a žádný extra velký vliv nemám. Prostě dělám to, co mě baví a jsem ráda, když to baví i ostatní. Navíc nekradu, tak snad tohleto nebudu muset nikdy řešit. K tomu jsem jen kamarádce podotkla, že za měsíc budu pryč a po čtyřech měsících, kdy bude můj blog málokdy aktualizovaný, po mně už neštěkne ani pes. Ale tak to holt chodí 🙂 Až se vrátím, zase si to tu hezky rozjedu a snad se mi čtenáři vrátí.

Jestli někdo někdy něco okopíroval ode mě? Možná, kdysi jsem bývala hodně naštvaná, když jsem někde objevila něco svého. A i teď hodně lidí používá mé obrázky k meme, mé přehledy, obálky a já nevím co ještě. Nevím, jestli mě někdo v  něčem někde i kopíruje, nezjišťuju si to a radši po tom ani nepátrám. Ale už je mi to i docela jedno. Nemá smysl se nad tím rozčilovat, člověk by měl prostě dělat to, co ho baví a nestarat se o zbytečnosti.

Co si o téhle kauze s plagiátorstvím myslíte vy?