Sladká políbení (46)

Týdenní meme hostované mnou… A dneska vybírám…

Upozornění: Vybrané úryvky můžou případně naspoilerovat děj, proto číst jen na vlastní nebezpečí!

Bez duše

Lusy Adams

Jenže teď na mě shlížel, jako kdybych se najednou stala tou nejlákavější věcí na světě, a jeho výraz odrážel něco, co už jsem nějakou dobu neviděla. Od chvíle, co jsme se rozešli, abych byla přesná, a to byly už skoro tři měsíce. S oblibou jsem to nazývala Hlad. Touha tak čistá a ohromující, až mě to skoro děsilo.

Ale jenom skoro.

Zaťala jsem pěsti, abych si zabránila cokoli říct či udělat. Jestli se k něčemu chystal, bude to muset dotáhnout až
do konce bez mé pomoci. Nemohla jsem riskovat, že si jeho signály znovu vyložím chybně. Moje ego už by další odmítnutí neuneslo. Ne od něj.

„Proč musíš být tak nádherná?“ zamumlal.

Nebo tak mi to aspoň připadalo. Promluvil tak tiše, že jsem jeho slova stěží rozeznala. Anebo možná nepromluvil
vůbec. Možná si jen povzdechl a já v tom prostém zvuku slyšela, co jsem slyšet chtěla.

Přestala jsem se svým ubohým vzhledem zabývat v okamžiku, kdy mi Drew omotal druhou ruku kolem pasu a přitáhl si mě blíž. Pořád mezi námi zbývalo pár centimetrů bolestivého prázdna, které mě vyzývalo k poslednímu kroku.

Až peklo zamrzne! Jestli mě chtěl, bude si pro mě muset přijít.

A tak jsem stála bez hnutí, tichá jak pěna, i když jsem si ze všeho nejvíc přála nakopnout ho do holeně a zakřičet na něj: ‘Tak už mě polib, ty tupče!‘

Jako kdyby si to přečetl v mých myšlenkách – anebo jsem to možná jen měla vepsané v obličeji – jeho pohled na okamžik přeskočil na moje rty.

No tak, do toho. Udělej to. UDĚLEJ TO!

Víte, jak lidé říkají, že když si něco dostatečně silně přejete, splní se to? Možná to nakonec přece jen taková blbost nebude. Po mém duševním povzbuzování se Drew totiž naklonil blíž, pomalu uzavírajíc vzdálenost mezi námi.

Srdce se mi hlasitě rozbušilo. Bože, už to bylo tak dlouho, co jsme se líbali naposledy! Uvažovala jsem, jestli jeho rty pořád chutnaly stejně. Jestli by mi ještě dokázal podlomit kolena jediným dotykem. Jestli by mě pohltily plameny nezkrotné touhy jen z pocitu jeho nahého těla přitisknutého k mému. Jestli bych ze samé slasti zapomněla vlastní jméno, až by mě přivedl na vrchol…

Že vám tahle kniha nic neříká? Že ji neznáte? No bodejť byste ji znali, když je teprve v procesu výroby! Lusy vám tedy ukazuje malou ochutnávku ze své nové knihy, která tak trochu souvisí se světem, jaký známe z Odstínů života. Ještě jste o naší Lusy neslyšeli? Zajímá vás, o čem tahle série vlastně je? Tak se upalujte podívat k Lusy na web!


Syki

Nejpohodlněji se cestuje na stránkách knih. A já cestuju velice ráda a často.

Mohlo by se vám líbit...

2 komentáře

  1. Evk napsal:

    Je vidět, že Lusy na svém psaní odvedla kus práce. Odstíny rozhodně jsou čtivou prvotinou, ale tahle ukázka se mi zdá zase o něco lepší! Moc se těším, že snad kniha brzy bude na pultech.

  2. annejude napsal:

    Taková provokace:D
    Rozhodně dobrý kousek na ochutnávku a můžeme se jen těšit, že se k nám dostane i zbytek.
    A musím pochválit také nádhernou obálku.
    annejude recently posted..Quote of the Week (#7)My Profile

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CommentLuv badge