Cinder
Autor: Marissa Meyer
Originální název: Cinder
Český název: Cinder
Knižní série: Lunar Chronicles (Měsíční kroniky)
Díl: první
Žánr: young adult, dystopie, scifi, paranormálno, re-telling
Hodnocení: 3 hvězdičky
Cinder je kyborg, napůl člověk, napůl stroj, na kterého se Východním Společenství dívá spíše skrz prsty. Její nevlastní matka i sestry nejsou zrovna výkvětem ideální rodiny a Cinder je tak pro ně spíše otrok, co jim vydělává na živobytí.
V jedenácti letech totiž Cinder v Evropě adoptoval otec rodiny, za čas ale zemřel. A tak Cinder převzala jeho řemeslo a stala se z ní snad nejlepší mechanička v Novém Pekingu. Kvůli jejím schopnostem si ji jednoho dne najde také syn císaře, princ Kai, aby mu pomohla spravit jeho androida.
Cinder je samozřejmě jako každá jiná holka okouzlená, ale nedovolí si myslet na věci, které stejně nejsou uskutečnitelné. Bohužel shodou okolností se tím vším Cinder dostane do nebezpečí… a to nejen proto, že Zemi sužuje smrtelný mor a že se na Zemi objevila královna Levana, obávaná a krutá vládkyně Lunárů, obyvatel Měsíce.
Nakladatel: Feiwel & Friends (EN), Egmont (CZ)
Počet stran: 390 (EN), 400 (CZ)
Vazba: Brožovaná i vázaná (EN, CZ)
Vydání v USA: 3.1.2012
Vydání v ČR: 20.4.2012
Datum četby: 2 dny, leden 2012, v angličtině
Reakce bezprostředně po dočtení knihy: Kruťárna…
Oficiální web autora
Oficiální blog autora
Můj názor: Na knihu jsem se těšila dávno předtím, než Willinda přišla se zprávičkou, že kniha s největší pravděpodobností vyjde i u nás. Přece jenom je ta zápletka velice zajímavá – Popelka, která je kyborg? A ta obálka vypadá hodně, hodně dobře. Sice mě ze začátku mírně odradilo zjištění, že má jít dokonce o celou tetralogii, ale i tak jsem se do knihy pustila s chutí.
Hned na začátku vás chci upozornit, že následující řádky budou nejspíš do jisté míry hodně spoileroidní, proto si je čtěte jen na vlastní nebezpečí. Ono totiž chci poukázat na několik věcí, které mi nedaly spát a to dost dobře bez nějakého toho spoileru nejde.
Marissa Meyer psát umí, její moderní pojetí příběhu Popelky je hodně zajímavé a rozhodně chápu, proč je z knihy tolik lidí nadšených. Proč knize ale já dávám 3 hvězdičky? Protože mi tak úplně nesedla. Vše vysvětlím níže.
Cinder je skvělá postava, je vtipná, je nebojácná, je chytrá, o tom žádná – ale od okamžiku, kdy se Marissa dala do vysvětlování toho, jak jako kyborg vlastně vypadá a jak funguje, napadaly mě samé dosti důležité otázky, které se jen zvětšovaly s tím vším, co jsem se pak dozvěděla dále. Hlavním problémem téhle knihy je, že díky chytré „legendě“ o tom, jak to bylo kdysi a co se šušká, dosti rychle a jednoduše vlastně přijdete na to, co se nejspíš vyřeší až na konci. A to je dle mého špatně. Hlavní rozřešení by nemělo být průhledné jako list papíru a čtenář by na něj neměl přijít alespoň do poloviny knihy. Protože… jaký to pak má smysl, když vám hned na začátku dojde, jak to nejspíš skončí a pak jenom přečtete nějakých 350 stran, abyste si své podezření potvrdili? Žádný.
Ale abych se vrátila k otázkám ohledně jejího vzhledu. V knize bylo mimo jiné také řečeno, že i jako kyborg bude schopná reprodukce – a to pro mě byla poslední kapička. Následně jsem začala uvažovat, jak vůbec může mít sex, když je z části robot, v těle má různé elektrické vychytávky, jak vůbec bude moci otěhotnět, jak to dítě v ní bude růst… a pak mě napadlo… jak proboha rostla a vyvíjela se vůbec ona, když je ten kyborg? Otázka se nabalovala na otázku a já jsem nad různými věcmi v knize začala až moc přemýšlet. A to není dobře. Protože když začnu rozebírat to, to a tamto, tak nějak pro mě kouzlo knihy opadává, jelikož se snažím najít na knize nějakou chybu.
Což vedlo k tomu, že jsem více sledovala samotný vývoj světa v budoucnosti. Většinou jsem z podobných knih zvyklá, že na mě autor vybalí základní a důležité informace o vývoji světa až do současné podoby. Tady ne, tady se některé dosti důležité věci dozvíte klidně až za polovinou knihy. A to mě osobně nedalo a celou tu předchozí polovinu knihy jsem dumala nad tím a tamtím a různě koumala, jak to vlastně celé je.
Pak tu máme prince Kaie, po kterém touží každá holka Východního Společenství. Nenechte se ale zmást. Kai je možná přitažlivý následník císařského trůnu, není ovšem vůbec hloupý a i když nemá rád politikaření, musí udělat to, co je pro jeho zemi nejdůležitější. I on mi byl, stejně jako Cinder, sympatický. Budete ho mít rádi a budete chápat, proč dělá to, co dělá.
Nesmím zapomenout ani na další aspekty knihy, jako je nevyléčitelný mor, který obyvatele Země sužuje už nějaký ten pátek; přechytralého doktora, který se snaží nalézt lék na mor a o samotné Cinder toho ví víc, než dává znát; neskutečně krutou a sobeckou nevlastní matku a nakonec tyranskou královnu Levanu, která dokáže používat „osobní kouzlo“ k tomu, aby mimo jiné také lidem vymývala mozky a oni pak dělali to, co si ona přeje.
Tahle kniha na mě byla místy až příliš krutá, kolikrát jsem měla až takový vztek, že bych klidně i něco rozmlátila. A to se mi při čtení knih vážně nestává. Netuším, jestli to byl Marissin záměr, napsat někoho, kdo je až takový hajzl, ale na moje nervy to bylo až až. Stejně tak jsem nechápala, proč už někdo proboha tu Levanu nezabil – jedna dobře mířená kulka a bylo by po starostech + když měla být Levana až taková úžasná manipulátorka, proč proboha všem nevymyla mozky a celá Země by byla její? Tečka. Takové věci prostě nechápu a logicky mě začnou napadat, když někdo o někom prohlásí, že má až takovouhle supermoc.
Vzato kolem a kolem je to hezké počtení, které ve mně ovšem vyvolávalo jen obrovskou hromadu otázek, otázek a dalších otázek. Přestože jsou hlavní postavy výborně napsané, zamilujete si je a budete jim fandit, jistý zvrat okolností vás dokonce donutí knihu výsostně nenávidět. Myslím si, že Marissa napsala dobrý první díl, od kterého se může hezky odpíchnout a jehož pokračování doufám bude mnohem lepší. Rozhodně si ho chci přečíst.
