>Vražedná pomsta – shrnutí

Taky se vám zdá, že to Putování s HG nějak usnulo na vavřínech? No, nejspíš nebudete zrova daleko od pravdy. ALE! Já to putování dotáhnu do konce a pořádně! A dneska v putování hezky pokračujeme. Nejspíš jste si přečetli rekapitulace jednotlivých částí druhého dílu série, pokud ne, tak se na ně podívejte – první část, druhá část, třetí část.

Tento článek bude opět vysoce spoileroidní, proto jej nečtěte, pokud jste už se čtením dvojky neskončili. A prosím, v komentářích nezmiňujte nic z poslední knihy, protože ne všichni ji už četli a nemusí vědět co a proč se stalo. Děkuju.

Příběh prvního dílu jsem měla ještě dost živě v paměti. Byla to bezesporu výborná knížka, přesto mnou neotřásla tolik, jako s jinými čtenáři. Čím to je? Katniss. Nemůžu si pomoct, ale přestože je Katniss bezesporu skvělá hrdinka, k srdci mi zase tolik nepřirostla. A ten konec jedničky mě vážně naštval. Chudák Peeta…

Už jsem věděla, do čeho jdu. S krutostí světa a lidí v něm jsem byla dostatečně obeznámena a myslela jsem si, že není moc věcí, které by mě dokázaly překvapit. Přesto se to Suzanne podařilo. Ne nadarmo se říká, že myslet znamená hovno vědět.

Katniss s Peetou se dohromady stali výherci Hunger Games. Což se možná líbilo publiku, ale vůbec se to nelíbilo Kapitolu. Katniss totiž svou revoltou zažehla plamínek povstání. Dala lidem novou naději. Odvahu začít bojovat za lepší budoucnost. A Kapitol chce samozřejmě celé tohle povstání potlačit. Peetu s Katniss čeká turné vítězů, při němž si stále musí hrát na zamilovaný pár, i když to tak ve skutečnosti vůbec není. Tedy alespoň ze strany Katniss.

Do toho všeho se mají pořádat Čtvrtohry, výroční hladové hry, které bývají vždy po 25-ti letech. V těchto hrách by Katniss s Peetou měli vystoupit jako trenéři nových splátců svého kraje. Tenktorát jde o třetí Čtvrtohry, 75 let od velké války, kdy se kraje vzbouřily a ten třináctý byl smeten z povrchu zemského. Anebo ne?

Je možné, že přece jenom nějaký třináctý kraj existuje? A pokud ano, proč si všichni myslí, že ne? A kde se vůbec lidé z kraje nacházejí? Co se s nimi stalo? Proč o sobě celých 75 let nedali vědět? Přesně takovéto otázky mi neustále běhaly hlavou od momentu, kdy se Katniss setkala s uprchlicemi z osmého kraje.

Co se týká dějového zvratu knihy, musím říct, že jsem měla pusu pěkně dokořán, když jsem si ona osudná slova přečetla. A bylo mi hned jasné, co se z toho musí vyklubat. 

Setkáváme se s postavami, které už dobře známe z předchozího dílu. Přidají se k nim ovšem další a jiné dostanou větší prostor.

Katniss od prvního dílu vyspěla jak psychicky, tak fyzicky. Pobyt v aréně z ní udělal tvrdší osobu, už když do arény vstupovala byla dospělejší a tvrdější než jiní. Začala více myslet sama za sebe a postavila se jiným, odhodlaná nenechat sebou smýkat ze strany na stranu. A i když se snažila hrát podle pravidel, moc jí to nešlo, protože se její povaha vždycky prodrala na povrch. Katniss nedokáže být poslušnou holčičkou, která bude dělat to, co si ostatní přejí. Přestože příběh není milostný, hlavní hrdinka začíná být do jisté míry zmítána svými vlastními pocity vůči Peetovi a Hurikánovi. O Peetovi ví, že by pro ni udělal první poslední a častokrát toho využívá ve svůj prospěch. Peeta je pro ni taková ta stará dobrá jistota. Ví, že tu pro ni bude, když jej bude potřebovat. Rozhodnutý se pro ni obětovat. Na Hurikána se ovšem začíná dívat jinýma očima, začíná ho více vnímat. Hurikán je to, co ji většinou žene do nebezpečných věcí. Do akcí, při nichž jí vždycky stoupne adrenalin a pohání její cestu kupředu.

Peeta je stále mou nejoblíbenější postavou celé série. Líbí se mi na něm úplně všechno a v druhém díle jsem si ho snad oblíbila ještě víc – pokud to vůbec bylo ještě možné. Když se dozví, jaké je téma Čtvrtoher, okamžitě běží za Haymitchem a donutí ho slíbit, že spolu s Katniss půjde do arény on. Říkáte, že je blázen? To určitě. I když ví, že ho Katniss nemiluje, je rozhodnutý jí ochránit. Řekněte mi, jestli jste někdy narazili na někoho takhle „vnitřně krásného“. Já určitě ne. Ne v knihách a v reálném životě už vůbec ne. Od chvíle, kdy je rozhodnuto, že se do arény zase vrátí, vezme celou svou přípravu naprosto vážně. Ví, jaké jsou jeho slabosti, ví, že jich má hodně, ale je odhodlaný udělat všechno proto, aby v aréně přežil co možná nejdéle. A i když se mu ne všechno zrovna dvakrát daří, člověk ho alespoň za jeho snahu musí obdivovat.

Haymitch je stále stejný, jakého ho známe. V druhém díle se toho o něm a o jeho vlastních hrách více dozvíme. Pochopíme, proč se z něj nakonec stal opilec a povaleč. V alkoholu se snaží utopit ne zrovna milé vzpomínky – nejen na hry, ale i na život po hrách. Haymitch je opravdu hodně chytrý a vykutálený. Za ta léta se v tomhle zvráceném světě dokáže orientovat a vy do poslední chvíle nevíte, co udělá a co tím, sleduje.

Hurikán v tomto díle dostává výrazně větší prostor. A spolu s tím mi i více brnká na nervy. V jistém ohledu má právo dělat si na Katniss jakési nároky, ale ani trochu se mi nezamlouvá způsob, jakým se prezentuje a jak se vůbec chová. Častokrát mi spíš přišlo, že sleduje své vlastní cíle, za každou cenu chce vzpouru, chce se pomstít Kapitolu a o ostatní lidi mu zase až tak nejde. Hlavně že on dostane svou odplatu. A i když jsou s Katniss kamarádi už delší dobu, nemyslím si, že by jeden pro druhého byli vhodní. Katniss potřebuje někoho, kdo její vzpupnou povahu dokáže vyvážit a to Hurikán rozhodně není. To je Peeta.

Další postavy jsou také zajímavé. A zase jich je tolik, že se v nich čtenář může místy opravdu ztratit. Konečně se setkáváme s prezidentem Snowem, který Katniss vyhrožuje, aby dělala to, co po ní chce. Trochu větší prostor zde dostane matka Katniss i s Prim. Setkáme se s Plutarchem, novým tvůrcem her, protože toho posledního zabili kvůli výsledku her. Oblíbený Cinna začne revoltovat taky a pak na to bohužel i dojede, což je opravdová škoda. Setkáváme se i s dalšími vítěznými splátci z jiných krajů. Za zmínku rozhodně stojí Finnick, který si toho chudák taky užil více než dost a kterého jsem si vážně oblíbila. 

K českému překladu nemám žádné výhrady. Na jazyk jsem si už docela zvykla, nad některými počeštěnými jmény už zase tolik hlavou nekroutím a překlad názvu se mi opravdu zamlouvá. Pěkně vystihuje celou knihu. 

Musím říct, že se mi druhý díl líbil mnohem víc než ten předchozí. Celkově mi i přišel vyspělejší, bez větších mezer, napínavější a pokud to vůbec šlo, ještě krutější. Pravda, pořád jsem se nějak nepopasovala s Katniss, ale musím říct, že jsem jí začala být mnohem příznivěji nakloněna. Hlavně po té, co byla rozhodnutá se o Peetu postarat. Chápu, že je jenom člověk a že stejně jako každý jiný i ona chybuje. Stejně tak chápu, že se sama ve svých vlastních citech nevyzná a dost dobře neví, co chce.

Ale i přesto všechno mám mnohem radši Peetu. A to on je pro mě tím pravým hrdinou. O to víc mě bolí to, co se ke konci knihy stalo. Myslím, že bez něj už to prostě nebude ono. Ztratí to tu správnou šťávu a začne to být v jistém směru i nudné.

Každopádně jsem na poslední díl velice, velice zvědavá.Tady totiž člověk neví, na čem je.