Filmová recenze: Labyrint – Útěk

I včera jsem se díky knihkupectví Neoluxor dostala na předpremiéru filmové adaptace knihy Jamese Dashnera, Labyrint: Útěk. Předpokládám, že už jste o knize přece jen něco slyšeli, protože se o její filmové podobě mluví ve velkém už rok, to ale neznamená, že víte, jestli za to stojí nebo ne. Inu, podívejte se na recenzi…

Režie: Wes Ball
Scénář: T.S. Nowlin, Grant Pierce Myers, Noah Oppenheim
Kamera: Enrique Chediak
Hudba: John Paesano
Hrají: Dylan O´Brien, Aml Ameen, Hong-ki Lee, Thomas Brodie-Sangster, Will Poulter, Dexter Darden, Kaya Scodelario, Chris Sheffield, Joe Adler, Alexander Flores, Patricia Clarkson, Don McManus, Blake Cooper

Představte si, jaké to je probudit se v kleci. Dezorientovaní, vyděšení a opravdu rychle stoupající nahoru. Když se najednou dveře klece otevřou, zírá na vás hromada cizích chlapeckých tváří. Někteří se dívají soucitně, jiní nazlobeně, další zvědavě.

Pak zjistíte, že si o sobě vlastně vůbec nic nepamatujete a i na tom jménu budete muset zapracovat. Ale to není to nejhorší. Brzy zjistíte, že nemáte kam utéct, protože vás po všech stranách malého plácku obklopují vysoké mohutné zdi. A nejhorší je, že není úniku…

Jenže Thomasovi to nedá. Potřebuje zjistit, co ty tajemné zdi skrývají. Pohání ho neustálé nutkání přijít všemu na kloub, nehodlá se jen tak lehce vzdát. Má pocit, že to vše odněkud zná. Ví, že má pravdu a musí něco udělat. A tak začne šťourat do zažitého pořádku, pravidla mu nic neříkají a raději se vrhne někomu na pomoc, než aby zděšeně stál v povzdálí. A pak se objeví první dívka…

Na film jsem se těšila už od chvíle, kdy se v zahraničí začaly objevovat informace o tom, že by mohlo dojít na natáčení. Ne, do té doby jsem samozřejmě knihu nečetla, ale věděla jsem, že je v zahraničí celá série hodně oblíbená. Když se tedy začaly objevovat první fotky z výběru herců, věděla jsem, že to namixovali velice dobře. Můj těšing nabobtnal ještě díky loňskému Comic-Conu, kde měl Maze Runner taky velké slovo – hlavně co se týče výborného diskuzního panelu. Ten mě natěšil ještě víc, a tak když jsem se dozvěděla, že se u nás dočkáme nejen filmu, ale také knihy, musela jsem ji mít.

Bohužel jsem ji do předpremiéry nestihla přečíst celou, takže jsem věděla takovou dobrou polovinu děje a zajímalo mě, jak se to všechno ve filmu vyvine a jak moc bude filmová adaptace věrná knižní předloze. Ani jsem se nebála, že bych si to nějak extra vyspoilerovala, protože každý, kdo má za sebou už nějaké ty dystopické knihy a série, musí odhalit, co za tím vším nejspíš může být, jen čeká na potvrzení či vyvrácení svých domněnek.

Každopádně vám za první půlku knihy můžu říct, že si scénáristé vybrali to, co se jim v knize líbilo a ve filmu si to pospojovali trošičku jinak, ačkoliv i jejich výklad stále dává smysl. Bohužel později začíná scénář v některýh věcech pokulhávat, až začnete uvažovat nad tím, jestli tomu ještě pořád rozumíte a jak se proboha Gally dostal tam, kam se dostal?

To ale vůbec nevadí, protože je to pořádně nadupaný snímek, u něhož se budete bát jakéhokoliv dalšího zvuku. Budete se děsit toho, co daná postava uvidí, když se otočí… a kdo sakra přežije! Hudba nádherně dokreslovala všechny vypjaté scény, speciální efekty vám možná tu a tam připomenou oblíbené scény z jiných filmů (aka sliz a rmuti ála Harry Potter). Postavy jsou uvěřitelné, herci si s emocemi hezky vyhráli a filmový Thomas je daleko sympatičtější než ten knižní. Věřte mi, vím, o čem mluvím.

A víte, co je na tom všem nejlepší? Že se můžete celou dobu dívat na partu velice pohledných a většinou i vysportovaných lidí, s nimiž prožíváte každičkou minutu filmu. Byla jsem vyděšená, byla jsem pobavená, byla jsem smutná a ze všeho nejvíc jsem byla ohromená. A řeknu vám, že ten konec si jasně říká o další film!

Takže… doporučím ho? No samozřejmě! Byla by chyba, kdybyste se na něj nešli podívat. A já teď musím honem dočíst knihu, abych věděla, co všechno bylo v knize jinak.