Blood Magic
 |
| originální cover |
Nakreslete kruh… doprostřed dejte uschlý list… posypte troškou soli… zarecitujte trochu Latiny… a přidejte kapku krve…
Možná že právě ta poslední část není zrovna jednoduchá. Jenže tak nějak to pro Sillu Kennicott působí správně. A nic v jejím životě nevypadá správně už od chvíle příšerné smrti jejích rodičů. Je ochotná udělat cokoliv, aby odkryla pravdu o své rodině – dokonce vyzkoušet i pár kouzel z tajemné knihy, která se objevila na jejím prahu… a obětovat pár kapek krve.
Kniha ovšem není jedinou věcí, která se v Silline životě objeví. Jde o Nicka Pardeeho, kluka od vedle, který ji viděl kouzlit. Není si jistá tím, co všechno viděl a bojí se to zjistit. Ale když spolu stráví mnohem víc času, začne Sille docházet, že možná nepůjde o Nickovo první setkání s krvavou magií. Spojováni kombinací osudu a chemie nedokážou Silla a Nick popřít přitažlivost. A nemohou ignorovat temnotu číhající v okolí – čekající na vrácení knihy a veškeré síly.
Promo ke knize
Silla před dvěma měsíci přišla o oba dva rodiče a zůstala žít jenom se svým o dva roky starším bratrem… a nevlastní babičkou. Její rodiče zemřeli obvzlášť krutou smrtí. Otec zastřelil matku a pak sám sebe. Takhle je v krvi našla samotná Silla. Ta ovšem odmítá uvěřit tomu, že by byl otec něčeho podobného vůbec schopný. A když jí dorazí tajemná kniha plná kouzel a zaříkadel, rozhodne se tomu přijít na kloub. Začne čarovat pomocí své krve.
A při jednom jejím kouzlu ji přistihne Nick, který se před pár dny přestěhoval do sousedního domu. Ale jak to tak vypadá, sám má s krvavou magií zkušenosti. Jeho matka ji totiž praktikovala, jenže zešílela, když byl malý a tak žil jen se svým otcem. Až do chvíle, kdy si jej vzala o několik let mladší žena, kterou Nick vážně nemusí.
Myslela jsem si, že půjde o fajn čarodějnické počtení. Jenže jsem dostala spíš takovou psycho knížku. Vážně.
Hlavní hrdinové na mě působili dost plasticky. Autorka měla nejspíš jasnou představu o tom, jací by měli být, aby byli pro čtenáře dostatečně zajímaví, ale nevdechla jim ten správný život, tu pořádnou dávku energie. Nic, co by mě přimělo s nimi soucítit, vžít se do nich, mít k nim sympatie a držet jim pěsti.
Drusilla aka Silla má vážně strašné jméno. Má působit děsně cool, ale při čtení knihy mě prostě iritovalo. Hned od začátku mi nesedla. Jasně, chápu, že najít své rodiče v ratolišti krve, dokáže s člověkem vážně zahýbat. Ale začít provádět černou magii – a že to černá magie byla – vážně není ok. A dobré nebylo ani to, že se jí hned první kouzlo podařilo a pak kouzlila, jako by to dělala celý život. Nepůsobilo to reálně.
Lezlo mi na nervy, jak se Silla s Nickem do sebe okamžitě a střelhbitě zamilovali. Ano, ve většině podobných knih to tak bývá, ale musí to působit normálně. Tady to prostě bylo hrc prc, láska jako trám. O jejich spalující vášni ani nemluvě. Z té bych já asi padla. Častokrát jsem uvažovala, jestli se nesežerou navzájem.
Vztah Silly a jejího bratra Reese místy působil dosti incestně. A já mít strašího bratra, určitě mu nebudu vykládat, jak jsem se muchlovala s klukem a co jsem při tom cítila. Fuj.
Do celého příběhu ještě vstupují úryvky z deníku holky, ze které se vyklubala psychopatka… To dokáže člověk odhadnout hned po pár zápiscích. Navíc celá kniha má straně moc kapitol. Nějakých šedesát a něco. Proboha! Když člověk nedokáže povyprávět příběh na 30 kapitol, je to vážně na prd. V jedné kapitole se vám pohledy postav změní i čtyřikrát, pětkrát. Lítáte z jedné strany na druhou a dozvídáte se samé ujeté věci.
Celé čarodějnictví působí divně. Historické podkreslení je zajímavé, z větší části je však děj dost morbidní. Krvavé kouzlení mě fakt nebere, nikdy jsem nebyla člověk, co by se dobrovolně řezal. Ať už si ožívá a lítá, co chce.
Naprosto zbytečná mi přišla jistá smrt. Divím se, že se Silla nakonec úplně nezcvokla. Já jsem byla paf jenom z toho, že jsem to četla. Bylo to hnusné. V knize jsou nejasnosti, nevysvětlené a nelogické věci. Každý, kdo má nějakou zkušenost s duchařinou v knižní nebo seriálové podobě, pozná, co je špatně. Samotný konec je příšerný, snad nejhloupější, jaký jsem v poslední době četla.
Na můj vkus byla kniha překombinovaná, místy zbytečně dramatická, k postavám jsem si nevybudovala žádný vztah, jen jsem se děsila té spousty krve. Jazykové zpracování bylo častokrát krkolomné a nesmyslné. To poznám i já a to anglickou gramatiku zase tak nežeru. Blbý slovosled, je blbý slovosled. I používání slov. Ještě nikde jsem totiž neviděla obrat „I slept like ass, exhausted and sweating.“ WTF?! A co potom velká písmena u slov v prostředku věty. Pro zdůraznění? Proč proboha.
Čekala jsem rozhodně něco jiného. Ale když si uvědomím, že se Tessa kamarádí s Brennou Yovannoff (The Replacement) a Maggie Stiefvater (Mrazení, Váhání), není se ani čemu divit. Všechny tři napsaly strašně divné knihy, které mi nesedly. A ono to ještě má mít pokračování… ale vypadá to, že půjde o jiné postavy. Druhý díl série nese název The Blood Keeper a vyjde v květnu 2012. Kromě toho Tessa chystá nějakou novou sérii na rok 2013. No potěš koště.
>To zní tak divně – až nechutně – až mě to přijde zajímavé. ale když čtu, že to má skoro 60kapitol, a v jedné kapitole se tak často mění pohledy, tak už aj přestávám mít chuť si to přečíst.
Radši investuju do něčeho lepšího.
Mimochodem, tenhle článek mě přišel velice zábavnej. Ani netuším proč. xD