Nick a Norah: Až do ochraptění

Autor: Rachel Cohn, David Levithan
Originální název: Nick & Norah’s Infinite Playlist
Český název: Nick a Norah: Až do ochraptění
Žánr: dívčí román
Věková hranice: 15+ (velký výskyt sprostých slov)

Česká anotace: „Můžeš na pět minut předstírat, že jsi moje holka?“ ptá se Nick Norah, když mezi návštěvníky klubu uvidí svou bývalku. Takovým klišé začíná příběh dvou mladých lidí a jedné noci v New Yorku, ve které najdete všechno – zoufalství, touhu, odpuštění, zklamání. Kluka a holku, kteří pro jednou nechtějí nic jiného než být sami sebou, nepředstírat, na nic si nehrát, ani se snažit s kýmkoliv vyjít. A také lásku, vztek a nekonečný seznam písniček. Je to příběh, který si prostě musíte přečíst.
 
Nakladatel: CooBoo (CZ)
Počet stran: 200 (CZ)
Vazba: Vázaná(CZ)
Vydání v USA: 23.5.2006
Vydání v ČR: 2011
 
Moje hodnocení:

 
 
 
Moje hodnocení obálky:

 
 
 
Datum četby: 3 dny, únor 2012, v češtině

Reakce bezprostředně po dočtení knihy: No, tak tohle evidentně nebyl můj šálek kakaa…

Oficiální stránky knihy
Oficiální stránky Rachel Cohn
Oficiální stránky Davida Levithana

Můj názor (obsahuje spoilery):
Na tuto knihu jsem byla už dlouho zvědavá, protože ji hodně lidí vychvalovalo. Když jsme se dokonce dočkali českého překladu s takhle hezkou obálkou, řekla jsem si, že si knihu pořídím a jakmile jsem ji zmerčila v knihkupectví, byla moje. Většina lidí mi říkala, že si rozhodně před čtením knihy nemám pouštět stejnojmenný film, protože tu knihu pak budu vnímat úplně jinak. Poslechla jsem je a nejdřív se pustila do knihy, pak si ze zvědavosti pustila film, abych obojí dokázala porovnat.

Nick je jediný heterosexuál v punkové hudební skupině a už třetí týden se vzpamatovává z rozchodu s tou nejúžasnější holkou, jakou kdy potkal. Tedy, alespoň si to doteď myslel. Jenže co čert nechtěl, objeví se ve stejném klubu, na jeho koncertě, a Nick najednou neví, co dělat. Proto se nahne k holce vedle sebe a poprosí ji, jestli by na pět minut nemohla dělat, že spolu chodí.

Norah si o sobě rozhodně nemyslí, že by byla frigidní, ovšem její opět naprosto opilá kamarádka jí to tak alespoň tvrdí. Stejně tak i její bývalý přítel, který ji spíše jen využíval, než aby ji měl doopravdy rád. Zrovna když se rozhoduje, jestli Caroline popadne za pačesy a dotáhne domů, zmerčí Tris, osobu, které by se chtěla vyhnout, a proto s návrhem kluka vedle sebe souhlasí.

Ani jeden netuší, že tahle noc jim oběma změní život…

Hned na začátku vám řeknu, že horší knihu jsem už dlouho nečetla. Proto jestli si knihu vážně chcete přečíst, následující řádky nečtěte. Vím, že existuje plno lidí, kterým se kniha opravdu líbila. Já ovšem tentokrát patřím do druhého tábora.

Zpočátku se mi kniha zdála být docela fajn, jenže postupem času se mi líbila čím dál tím méně. Celý příběh je sledován z pohledů obou postav a my tak střídavě vnímáme vnitřní hlas Nicka a Norah, postupně tak zjišťujeme co se vlastně dělo. Jelikož se jedná o dva dospívající, je celkem logické, že i celková mluva bude právě slovy dospívajících. Na jednu stranu to chápu, na stranu druhou mě ale obrovský výskyt sprostých slov odváděl od samotného příběhu.

Na sprostou řeč jsem v knize zvyklá, přece jenom takové The DUFF není zrovna spisovná kniha. Ale zatímco v The DUFF mi jazyk knihy nevadil, u téhle knihy jsem se těch sprosťáren přejedla už po dvaceti stránkách a pak to pro mě bylo čiré utrpení. Sama vím, že lidé nemluví jako spisovná kniha, ale také vím, že dospívající nemluví jako dlaždiči. Ale takové desetkrát kurva na jedné stránce vadí už i mně. A to nemluvím o slovech jakou honit, kouřit péro, ojet… a tak dále.

Přestože nesouhlasím s jazykem knihy, musím pochválit český překlad, protože je vidět, že překladatelka si s textem vážně vyhrála. Jediné podivné slovní kixy, kterých jsem si všimla, byla slova jako adventura a přítulka. Ještě jsem totiž nikoho neslyšela taková slova říct – myslím tím nikoho z dospívajících – ani v jiných textech.

Co mi tedy na knize kromě mluvy vadilo? Byl to celkový příběh. Zdálo se mi totiž, že nemá absolutně žádný cíl. Samozřejmě, kniha nemusí mít vždycky nějaký předem daný a jasný cíl, ale když sledujete, jak postavy neustále běhají z jedné strany na druhou a ani jedna z nich pořádně neví, co vlastně chce, přestane vás to bavit. Problém byl také v tom, že jsem si k hlavním postavám nevybudovala absolutně žádný vztah, ani jeden z nich mi nepřišel sympatický.

Nick je možná dospívající, ale autoři jej vykreslili jako častokrát zasněného poetu, který pro svou lásku skládá písničky a mixuje CD. Norah byla zase vykreslena jako ta rozumná, fajn holka, na kterou je vždycky spolehnutí. Jejich charakterizace trvala asi tak 50 stran, pak najednou oba dva obrátili a chovali se jako dva labilní jedinci, kteří jsou tolik zaneprázdnění rozebíráním svých myšlenkových pochodů a svých ex, až to hezké není.

Pokud hledáte romantickou knihu, tady jste vedle. Všehovšudy je té romantiky v knize tak 20%, jestli vůbec. Spíš jde jen o hromadu keců, hlavně tedy sprostých keců, trápení se nad milostnými vztahy, rozebírání různých sexuálních věcí, přesvědčování o tom, že dva postarší autoři prostě ví, co je sakra správný punk, a proto si vymysleli jednu ujetější skupinu vedle druhé a o názvech songů už ani nemluvím (Roztančenej lesbickej klín? Ne, děkuji…), naprosto WTF momentů (zničehonic se vám objeví nějaká postava na místě, kde byste ji ani nečekali… anebo co takhle dát si pořádnou líbačku s holkou, kterou nemůžete ani cítit, a ještě od ní přijímat rady do života… a fakt se jimi řídit, jistá sexuální scéna a tak dále).

Jestli ovšem máte rádi knihy, které jsou obrovským vodopádem myšlenek a pocitů, nějaký smysluplný děj vás zase tak moc nezajímá, nedávno jste se s někým rozešli a jo, máte rádi sprosťárny a sex, je to to pravé.

Osobně jsem z té knihy byla dost znechucená, což mě mrzí, protože vím, že ji hodně lidí má rádo. Pro mě to byla naprostá ztráta času a až se divím, co je někdo schopný vymyslet a jakým způsobem to i provést. Jaký je film? Je lepší nebo horší? Myslím, že kniha by se měla prodávat společně s filmem, aby si lidi mohli udělat obrázek, o co proboha vůbec šlo. Film se od knihy liší tak v 70% procentech, ale nebýt knihy, nejspíš bych jej častokrát nepochopila.

Jestli bych knihu doporučila? Pokud máte z 80% podobný vkus jako já, vyhněte se jí velkým obloukem. A jestli chcete slyšet nějaká slova chvály, radši se podívejte jinam. Já mám po tomhle docela obavy vůbec nějakou jejich další knihu zkoušet a to jsem původně chtěla.