Podzimní napětí s Dominem (22) – Gabriel Allon
Nezapomeňte se podívat také na Books in Ashes, kde najdete ukázku z knihy Alexandrijská knihovna.
Anglický zabiják
LONDÝN – CURYCH
Kdysi solventní společnost Isherwoodova výtvarná galerie sídlila svého času v okázalé komerční budově na New Bond Street v londýnské čtvrti Mayfair. Potom však londýnský trh s realitami prožil renesanci a New Bond Street – neboli Novou Bondstrasse, jak ji lidé z branže posměšně nazývali – zaplavily špičkové módní značky jako Tiffany a Gucci, Versace a Mikimoto. Julian Isherwood a ostatní obchodníci, kteří se specializovali na kvalitní díla starých mistrů, byli nuceni uchýlit se do exilu ve čtvrti St. James – do bondstreetské diaspory, jak ji s oblibou označoval Isherwood. Nakonec se usadil v rozpadajícím se viktoriánském skladišti v poklidném nádvoří zvaném Masonův dvůr. Jeho podnik sousedil s londýnskou kanceláří řecké zasilatelské a rejdařské společnosti a s hospodou, již navštěvovaly snad jen pohledné slečny, které pracovaly pro zmíněnou společnost a jezdily do zaměstnání na skútrech.
Mezi krvesmilnými vyhnanci ze St. James, kteří kolem sebe šířili uštěpačné a jedovaté pomluvy, byla Isherwoodova výtvarná galerie považována za slušnou scénu. Nabízela drama a napětí, komedii i tragédii, omračující nadoblačné výšiny i zdánlivě bezedné hlubiny. Do značné míry šlo o důsledek majitelovy osobnosti. Na obchodníka s uměním trpěl téměř fatální povahovou vadou – raději umělecká díla vlastnil, než je prodával. Pokaždé, když stěny jeho nádherného výstavního sálu opustil nějaký obraz, se Juliana Isherwooda zmocnila zloba a hrůza současně. V důsledku této osudové rány vlekl na svých bedrech zátěž v podobě apokalyptického inventáře, který se skládal z toho, co lidé z oboru nazývají láskyplně mrtvé zboží – z obrazů, za které žádný kupec nezaplatí férovou cenu. Ta díla byla v podstatě neprodejná. Spálená, jak rádi říkají lidé z Duke Street. Topinky. Kdybyste Isherwooda požádali o vysvětlení tohoto zdánlivě nevysvětlitelného selhání zdravého podnikatelského úsudku, s největší pravděpodobností by zavedl řeč na svého otce, přestože si svatosvatě slíbil, že o otci nebude nikdy – A tím myslím nikdy, můj milý – mluvit.
V dané chvíli plul na vrcholu vlny. Vznášel se. Oplýval penězi. Přesněji řečeno, na jeho kontě v Barcalays Bank v klidu a míru odpočíval rovný milion liber, a to díky benátskému malíři, který se jmenoval Francesco Vecellio, a nerudně vypadajícímu uměleckému restaurátorovi, který teď kráčel po vlhké dlažbě Masonova dvora.
Isherwood si oblékl plášť do deště. Jeho anglický vzhled a striktně anglický šatník maskovaly skutečnost, že nebyl – alespoň technicky vzato – Angličan. Ano, podle národnosti a cestovního pasu jste ho mohli pokládat za Angličana, ale rodem byl Němec, výchovou Francouz a náboženskou vírou žid. Jen málokomu bylo známo, že jeho příjmení vzniklo pouhým fonetickým překroucením původní podoby. A ještě méně lidí vědělo, že dlouhé roky prokazuje občasné služby jednomu holohlavému muži, který pracuje pro jistou tajnou službu se sídlem v Tel Avivu. Když tento muž volal Isherwoodovi do galerie, představoval se jako Rudolf Heller. Šlo o vypůjčené jméno, stejně vypůjčené jako jeho modrý oblek a gentlemanské chování. Ten muž se ve skutečnosti jmenoval Ari Shamron.
„Člověk si v životě musí zvolit, nemyslíte?“ řekl Shamron ve chvíli, kdy Juliana Isherwooda verboval. „Člověk nezrazuje svou adoptivní vlast, své kolegy nebo svou jednotku, člověk brání svou krev a svůj kmen, aby se další rakouský šílenec nebo řezník z Bagdádu nepokusil udělat z nás všech mýdlo, nemyslíte, Juliane?“
„Slyšme, slyšme, Herr Heller.“
„Nezaplatíme vám ani haléř. Vaše jméno se neobjeví v našich záznamech. Čas od času mi prokážete službu. Velmi specifickou službu pro velmi speciálního agenta.“
„Výborně. Paráda. Co mám podepsat? O jakou službu půjde? Nic podezřelého nebo nezákonného, jestli tomu dobře rozumím, že?“
„Řekněme, že ho budu chtít poslat do Prahy. Nebo do Osla. Nebo do Berlína, bůh mě netrestej. V tom případě bych ocenil, kdybyste tam pro něho našel legitimní práci. Restaurování obrazu. Ověření pravosti díla. Odbornou konzultaci. Prostě něco vhodného na dobu, po kterou se zdrží.“
„Žádný problém, Herr Heller. Mimochodem, má ten váš agent nějaké jméno?“
Ten agent vystupuje pod mnoha jmény, pomyslel si Julian Isherwood, když teď pozoroval, jak přechází nádvoří. Ve skutečnosti se jmenoval Gabriel Allon a povahu jeho tajné práce pro Shamrona prozrazovaly drobné detaily jeho momentálního chování. Způsob, jakým se ohlédl přes rameno, když proklouzl pasáží z Duke Street. To, že navzdory vytrvalému dešti ne jednou, ale dvakrát obešel nádvoří kolem dokola, než přistoupil k zabezpečeným dveřím galerie a stiskl tlačítko Isherwoodova zvonku. Chudák Gabriel. Ve své profesi patří mezi absolutní světovou špičku, ale nemůže ujít ani pět kroků rovně. A proč ne? Po tom, co postihlo jeho manželku a syna ve Vídni… Po takové hrůze by žádný člověk nezůstal stejný.
Byl – pro někoho překvapivě – pouze prostředního vzrůstu a pohyboval se tak nenápadně a hladce, že přes Duke Street ke Greenově restauraci, kde si Julian Isherwood rezervoval stůl k obědu, proplul jako neviditelný. Posadili se a Gabriel přeletěl jídelnu očima jako pátracími reflektory. Měly mandlový tvar a nepřirozeně zelenou barvu a byly úžasně rychlé. Dívaly se na svět nad širokými hranatými lícními kostmi a tmavými rty pod ostrým nosem, který vypadal jako vyřezaný ze dřeva. Nadčasový obličej, pomyslel si Isherwood. Vynikal by se stejně na lesklé obálce pánského módního magazínu jako na temném Rembrandtově portrétu. Současně to byla tvář člověka, který mohl pocházet z nejrůznějších končin světa – mimořádný přínos pro jeho utajené povolání.
Gabriel Allon je uznávaný a vyhledávaný restaurátor děl starých mistrů, ale současně na částečný úvazek pracuje v nejhlubším utajení pro izraelskou tajnou službu. Jeho oficiální poslání ho přivádí do Curychu, kde má restaurovat obraz ze sbírky bohatého švýcarského bankéře Augusta Rolfea. Přijíždí na udanou adresu, dostává kód k bezpečnostnímu systému, vstupuje do galerie – a nachází majitele mrtvého v kaluži krve. Okamžitě si uvědomuje, že scéna byla naaranžována tak, aby podezření z vraždy padlo právě na něj.
Z vazební cely je propuštěn až na zásah svého nadřízeného, šéfa Mossadu Ariho Shamrona, který mu vysvětluje, proč byl vyslán do Švýcarska: Rolfe, někdejší člen přísně tajné organizace pomáhající nacistům vyvážet nesmírně cenná umělecká díla z okupovaných zemí, chtěl úřadům poskytnout informace o obrazech, které Němci za druhé světové války uloupili Židům, a proto musel být umlčen. Současně zmizela jeho sbírka vzácných impresionistů.
Při hledání skutečného pachatele naráží Gabriel na překážky, které mu kladou do cesty lidé, jejichž prvořadou snahou je za každou cenu zabránit vyšetřování. Usilovné pátrání ho přivádí na stopu mnoha ostudným tajemstvím, týkajícím se zištné spolupráce švýcarských občanů s nacisty. Jak postupně odhaluje neproniknutelnou pavučinu korupce a podvodu, Gabriel zjišťuje, že musí čelit dalšímu, mnohem nebezpečnějšímu nepříteli – nepolapitelnému atentátníkovi, kterého sám pomáhal vycvičit, bezohlednému nájemnému vrahovi, jenž je znám pouze pod krycím jménem Angličan.
Oficiální stránky Daniela Silvy ~ Profil autora na FaceBooku ~ série na GoodReads
koupit knihy: Umění zabíjet ~ Anglický zabiják ~ Zpovědník ~ Smrt ve Vídni ~ Agent Mossadu
Posel ~ Tajná služba ~ Moskevská pravidla ~ Přeběhlík ~ Rembrandtovo poselství
