Téma týdne: Proč jsem přestala mít ráda Cassandru Clare

Když už jsem to krapet nakousla na FaceBooku Doupěte a vy jste projevili velký zájem (což mě upřímně překvapilo, někdy si říkám, že si tam jen tak kecám do větru a sem tam mi někdo odpoví… tentokrát jsem měla velkou odezvu v komentářích, zprávách i emailech), plním svůj slib a přináším po dlouhatánské době další Téma týdne. To poslední bylo ke konci března a od té doby se dělo hodně důležitých, životních, ale i nepěkných věcí, kdy jsem se raději držela stranou, abych zase někomu nepocuchala nervy. No, ty jsem pocuchala i tak, ale jak mi onehdá říkala Nikki Finn, už nejsem tak moc tvrdá, jako jsem bývala a snažím se i krutou pravdu spíše zjemňovat, protože lidi mají tendence vykládat si mé články po svém, po většinou naprosto opačně, než byly míněny, i než jsem je napsala. Riziko povolání, já vím. Ale kdo by se tím chtěl dobrovolně neustále mučit? Možná jsem masochistka, ale jen někdy… a jen u knih.

UPOZORNĚNÍ: Dnešní téma byste si měli přečíst jen na vlastní nebezpečí, protože je více než pravděpodobné, že se na celou knižní sérii (potažmo série) i na autorku začnete dívat jinýma očima. Vím to, protože jsem na tom byla úplně stejně. Někdy si říkám, že by bylo fajn, kdybych to nevěděla a prostě si jen užívala příběh, na druhou stranu jsem ovšem velice ráda, že jsem na vše přišla. Jakožto bloger se zahraniční blogosférou držím a když jim někdo ublíží, ubližuje tak i mně (totéž platí i o té naší, sami jste byli nejspíš svědkem nejednoho boje… ať už jsem jakákoliv, na kamarády si sahat nenechám a nebudu jen tak sedět a držet pusu).

Nemám ani ponětí, jak dlouhé to nakonec bude. Obecně bývají články této rubriky daleko delší než kterékoliv jiné, ale myslím, že dneska možná trumfnu v délce i sama sebe. Je toho totiž strašně moc a já bych vám ráda vysvětlila všechno, od začátku a pořádně.

UPOZORNĚNÍ NO. 2: Mým cílem není jakkoliv poškodit autorku, nakladatelství, knihy, čtenáře… Je na každém z vás, jestli se prostě rozhodne si knihy užívat, ať už je za tím cokoliv. Osobně si myslím, že si každý zaslouží znát pravdu a já nejsem z těch, co by vám něco tajila. Vždycky jsem se o všechny informace dělila a nemám problém tak učinit i teď. Jen se předem omlouvám těm, kterým zničím růžovou iluzi. Mně ale kdysi spadla taky.

Já a knihy Cassandry Clare

K The Mortal Instruments jsem se poprvé dostala v roce 2010 v USA. Tehdy jsem tam trávila své první pracovní léto a během volných večerních chvílí jsem byla tak utahaná, že se mi nechtělo nic extra dělat. Tenkrát jsem ještě čtečku eknih neměla (koupila jsem si ji až za Bakaláře) a z počítačové obrazovky se mi po úmorném dni nechtělo číst. Jednou jsem tak byla z kempu s bandou na nákupu ve Walmartu, kde mají všechno, na co si vzpomenete – mimo jiné také nějaké ty knihy. Tehdy mi vůbec poprvé padl zrak na The Mortal Instruments, na obálce City of Bones bylo totiž dost namakané tělo, které mě k sobě vábilo.Neodolala jsem a knihu si za těch cca 8 dolarů koupila.

Ve čtení v angličtině jsem nebyla tolik zběhlá jako jsem dneska, takže mi trvalo týden a něco, než jsem knihu po večerech přelouskala. Clare se totiž vyznačuje zapeklitější a těžší angličtinou, s různými zákrutími a zvláštními slovy, které jsem tehdy moc neznala. Ale podařilo se mi knihu přečíst s očima pomalu navrch hlavy. Byla jsem naprosto uhranutá. Dodnes můžete na mém webu najít recenze na původní trilogii, jež jsem psala nejspíš v naprosté eufórii. Nebudu je přepisovat, tak jsem to prostě před těmi třemi lety cítila a i když se teď na celé universum dívám jinak, je to součást mé minulosti, mého blogovacího vývoje i mě samotné. Nestydím se za to, ačkoliv je mi to krapet líto.

Při další návštěvě Walmartu jsem si koupila druhý díl a o třetí jsem poprosila April se Sarah, když potřetí jely beze mě. Všechny tři knihy jsem do sebe naprosto naládovala a autorku bezmezně milovala. Nutno podotknout, že jsem vlastně celý svět young adult teprve objevovala. Po Mediátorovi a dalších knihách Meg Cabot to pro mě bylo, jako bych objevila Svatý grál. Dlouho jsem TMI považovala za něco úžasného, co dokázalo překonat jen máloco (třeba taková Vampýrská akademie). První díl trilogie byl vydám v roce 2007, druhý v roce 2008 a třetí v roce 2009.

Někdy v roce 2010 autorka ohlásila, že chystá prequel sérii The Internal Devices, která bude čerpat ze stejného universa, jen se bude odehrávat v době steampunkového Londýna. Podle GoodReads ovšem první díl vyšel už v roce 2009, nejsem si jistá, já první díl – Clockwork Angel – četla až začátkem roku 2011. Každopádně během četby jsem si začala všímat jistých podobností s původní trilogií – respektive hlavní trojice se až podezřele podobala hlavní dvojici z TMI. Čím víc jsem četla, tím víc mi připadalo, že Clare vlastně recykluje sama sebe. jasně, prostředí universa se zase tolik měnit nemohlo, ale jinak byly postavy charakterově až podezřele opsané. Knihu jsem dočetla s pocitem, že Will jako by Jaceovi z oka vypadl a že Tessa je někdy až přespříliš otravná a přechytralá jako Clary. No Jem byl jen upgradovaný Simon. Nemohla jsem se toho divného pocitu zbavit a když jsem si četla zahraniční recenze, došlo mi, že to tak nevidím jenom já.

Když najednou Calre ohlásila, že z původní TMI trilogie bude sextalogie, málem mi spadla brada na podlahu. Byla jsem v šoku. Proč chce zbytečně natahovat něco, co už je ukončené? Proč chce hlavní hrdiny zase trápit? A proboha, proč to chce všechno ještě provazovat s TID? Proč asi. Pro peníze. Nic jiného za tím nehledejte. V té době jsem si ještě myslela, že je Clare natolik dobrá spisovatelka, že mohla klidně začít psát úplně jinou sérii. Proč se tak moc drží jednoho jediného universa a ždímá z toho, co se jenom dá? Červíček pochybností ve mě začala hlodat víc a víc, a když jsem narazila na jednu zahraniční recenzeni, kde se o Clare nevyjadřovali zrovna lichotivě a zmínili také kauzu s plagiátorství a fanficiton, neodolala jsem a vyhledala si to.

Cassandra Clare a plagiátorství

Schválně si teď otevřete Google a do předmětu hledání si zadejte „Cassandra Clare plagiarism“ – uvidíte, co všechno vám to najde. Takhle jsem to udělala i já. A nestačila jsem se divit. Jako první jsem narazila na tuhle dlouhatánskou sumarizaci kauzy z roku 2006, s kterou si dala práci white_serpent (na ff.net známá také jako Avocado). Pro neangličtináře se vám to pokusím ve stručnosti s několika odkazy vysvětlit.

Clare začínala na portálu fanfiction.net, což byl v té době první fanfic server svého druhu – a to celosvětově. Tehdy se psal rok 2000 a Clare začala svou fanfikci na Potterovský svět – The Draco Trilogy. Fanfikce se stala natolik oblíbenou, že fanoušci Clare toužili po tom, aby nikdy nepřestala psát. Jenže pak si jedna ze čtenářek ff.net – Avocado – povšimla podezřelých podobností s jinými knihami a oblíbenými seriály. Clare se nikdy netajila tím, že si některé věty či dialogy z oblíbených seriálůů vypůjčila, tvrdošíjně všakl trvala na tom, že nikomu nic nikdy neukradla. Avocado si dala tu práci a všechny usvědčující důkazy našla. Všechno se odehrálo v červnu 2001. Kdysi na internetu existovala celá řada důkazů, různých fór a diskuzí, kde se všechno dalo dohledat. V roce 2006 si Clare společně se svými kamarády dala tu práci a vše pečlivě smazala, takže se dají dohledat jen některé věci. Tehdy Clare vystupovala pod jménem Cassandra Claire.

Avocado byla v roce 2001 členkou i několika slashových fór, tak se dostala také k Draco Trilogy z pera Clare. Hledala totiž nějaké slashe na Snapea a Siriuse. V té době existovala totiž ještě jiná ff stránka na svět Harryho Pottera, která všechny slashové a podobné povídky zakazovala, proto se fanoušci museli odebrat jinam. Na chování majitelky tohoto webu si velice ošklivě Avocado postěžovala jedna ze členek fóra, Heidi, která později sehrála svou roli v celé kauze. Protože se přidala do několika diskuzních skupin na Yahoo!, přišla řeč i na ff Clare a Avocado se do ní pustila. Brzy jí začaly být některé dialogy a gagy krajně podezřelé.

Byla velkou fanynkou seriálů Černá zmije, Červený trpaslík i Buffy, přemožitelka upírů. Dokonce v textu rozeznala úryvky z knih Epicyclical Elaborations in Sorcery (Patricia Wrede) a Sorcery and Cecilia (Caroline Stevermer). Všechno se jí to zdálo až přespříliš povědomé. Poté si s Clare vyměnila několik emailů, na tento popud Clare pozměnila popis své fanfikce a přidala text o tom, že ráda používá dialogy z oblíbených seriálů (Černá zmije, Červený trpaslík, Buffy, přemožitelka upírů, Monty Python, Akta X, Směr jih, Věčný rytíř a spousty dalších britských sitcomů a amerických seriálů). Avocado byla ráda, že Clare vše uvedna na pravou míru, ale čím dál četla, tím víc toho bylo. Pro ukázku vám sem postnu jeden výňatek z článku:

Draco Sinister, chapter 11
„What are you looking at, Black?“ demanded Snape.

Sirius brandished the book in the air. „Demons, Demons, Demons – what a title.“

„It´s a book about demons. What would you call it?“

„The Book of Demons?“ Sirius suggested, flicking idly through the pages.

„A name rife with single entendre.“

A skoro stejně to zaznělo originálně v seriálu Angel:

Angel, season 1: „The Ring“
CORDELIA: Demons, Demons, Demons. Wow! They put a lot of thought into *that* title.

WESLEY: It’s a demon database. What would you call it?

CORDELIA: I don’t know. How about – Demon Database?

WESLEY: Ahh! A name rife with single entendre.

Později si dokonce Avocado povšimla celých přepisů z knih Pamely Dean (Secret Country Trilogy). Její verze v knize:

86: „Laura was engaged in a vicious battle with her own hair.“

87: „‚It’s you?‘ said Laura. ‚Your bones aren’t coming out?'“

A u Clare to vypadalo takto:

She seemed to be involved in a battle with her own hair, shrieking and flailing with her arms at nothing.

„You’re all right?“ she said, in a quavering voice. „Your bones aren’t coming out?“

V článku jsou celé odstavce pro porovnání. Nejhorší na tom bylo, že Clare ustavičně zapírala a tvrdila, že si nepamatuje, odkud to všechno vzala a že by to vůbec přepsala. Ale Avocado to stále nehnala do velkých extrémů, protože jí bylo jasné, že čte pouhou fanfikci. Začala ovšem hledat na internetu a našla několik fór, kde lidé často citovali z ff Clare a ukazovali, z kterého seriálu vzala kterou scénu nebo dialog. Když odhalila, že si Clare vypůjčila z práce Pamely Dean až moc, obrátila se přímo na autorku a jejího nakladatele. Všechno se začalo řešit také s majiteli portálu, kde byla fanfikce clare publikována a administrátoři slíbili, že pokud bude Clare „usvědčena“ z plagiátorství, bude jí účet okamžitě smazán. Zároveň Avocado slíbili, že nevypustí ven, kdo na to upozornil.

Chvíli poté narazila Avocado v jedné diskuzi na Colina, který všem doporučoval ff Clare, Avocado na něj reagovala slovy, že zrovna ona je její nejnemilejší autorkou. Později mezi nimi proběhly nějaké emaily, kdy Colin slíbil, že se neozve Clare a Avocado neodhalí. Inu, nakonec udělal pravý opak.

Cassandra Clare a kyberšikana

Účet Clare byl na ff.net zrušen a tehdy se rozhořela bitva všude po okolních fórech. Její fanoušci jí podporovali a chtěli, aby psala dál. Clare několikrát opakovala, že přece uvedla, že si tu a tam něco vypůjčila. Navíc řekla, že ve svém přístupu nehodlá nic měnit. Následně se všichni fanušci obrátili proti všem ff serverům, kde se o plagiátorství vědělo a kde byly Clare účty zrušeny. Všichni si stěžovali na to, že Clare nedal nikdo vědět předtím, než ji smazali, ani jí o tom neupozornili. Clare všechno potvrzovala a stýskala si, že takové chování není fér. Nakonec se ukázalo, že Clare upozorňována byla hned několikrát. Fanoušci se navíc pustili i do Avocado.

Následně se to začalo probírat čím dál víc, Heidi dokonce napsala sérii článků o plagiátorství a postihování právem (respektive že je může Clare všechny žalovat). Mezi několika aktéra, administrátory i čtenáři byl vyměněn nespočet emailů. Kdokoliv měl jiný názor než Clare, Heidi a celý jejich gang, byl mazán z komunitních fór, dostával ban a ke konci také ne zrovna hezké emaily. Clare své opozitní diskutéry urážela v emailech, diskuzích, všechno je v onom článku (a je toho opravdu hodně). Napjatá atmosféra se po čase uklidnila a Clare se stáhla.

Cassandra Clare byla před smazáním účtů několikrát varována z několika různých stran. usvědčena z plagiátorství a nedovoleného přepisování a využívání scén jiných knih jiných autorů. Byla smazána a banována ze všech podobných psavých portálů a fór. Fanoušci Clare později založili několik podpůrných portálů a nakonec se spojili do jediného, kde se plagiátorská práce Clare znovu objevila. Tehdy jí lidé znalí situace žádali, aby inkriminované části svého příběhu přepsala. Později se ukázalo, že využila více knih k sepsání své fanfikce, nelze dohledat, kolik jich vůbec bylo. Dá se tak říci, že vlastně celá její fanfikce byla plagiátem někoho jiného. Nic z toho, proč ji měli fanoušci rádi, nepochází od ní, nýbrž z několika stran. Těžko tak můžete při čtení věřit, že je v tom příběhu vůbec něco originálního. Existuje dokonce soupis toho, co všechno bylo použito:

Z knih autorů:

Sorcery and Cecilia, Patricia Wrede and Caroline Stevermer (Epicyclical Elaborations in Sorcery comes from this novel)
Redwall, Brian Jacques
Fire and Hemlock, Diana Wynne Jones (the term „Magid“ also comes from Diana Wynne Jones)
Elizabeth Marie Pope
Douglas Adams
Roger Zelazny
Tanith Lee
Neil Gaiman
Christopher Stasheff
Terry Pratchett

Z televizních seriálů:

Buffyy, přemožitelka upírů
Černá zmije
Červený trpaslík
Babylon 5
Newsradio
Přátelé
Frasier
Skutečný genius

V roce 2007 dělala Clare ku příležitosti vydání své knih City of Bones řadu rozhovorů, mimo jiné přišla řeč i na její fanfikci The Draco Trilogy, v rozhovoru řekla:

JIVE: Getting back to your fic writing – I’ve always found your writing to be very canonically correct, your characters generally behave how Rowling has written them and your writing sounds much like hers. Do you do this consciously? Is it something you strive for?

Cassie: Well, that’s nice of you to say! Hmm. I would say that I strove very much in the beginning to make my writing sound like hers, to echo the cadences of her style. Later, I started to evolve my own style more, especially as Draco Veritas became darker and more complicated, so I think it may have less similarity purely in terms of writing style with Rowling’s work. As for the characters, I have tried to keep them rooted in canon while still allowing them to change and grow in believable ways as they are affected by their experiences.

Clare se ke svému plagiátorství nepřiznala, ba naopka vydává práci za svou vlastní. Končíme? Ani náhodou. The Mortal Instruments jsou původně fanfikcí na vztah Ron/Ginny. A teď se zděste. Ještě pořád by měl jít dohledat někde na netu.

Cassandra Clare a fandom, filmy a další série

V roce 2007 vyšlo City of Bones, na plagiátorství se dávno zapomnělo, Clare si získala celosvětovou oblibu. Ta se vesele rozšiřuje dál, autorka má obrovský fandom a je si toho vědoma, pravidelně s fanoušky komunikuje na všech sociálních sítích a ráda jim dává kousíčky informací o nových sériích. Zdá se, že se nedokáže svého universa vzdát. Proto má v zásobě další dvě (nebo rovnou tři) trilogie, které budou po TMI a TID následovat. V současné době také píše internetové povídky Bane Chronicles, na příští rok ve spolupráci s Holly Black chystá kompletní vykrádačku Harryho Pottera – alespoň to tak podle anotace zní.

Když se chystal film a vybíral se cast, většina fanoušků si za Jacea přála Alexe Pettyfera. Jednu dobu to vypadalo, že jej nakonec produkce získá, nakonec dal od všeho ruce pryč, což neskutečně popudilo tvrdé jádro fandomu. Později se ukázal Bower, který roli také získal. Clare od začátku tvrdila, že je plně přítomna natáčení a má ke scénáři i natáčení co říct. Co byla v USA slavnostní premiéra filmu, všichni kritici dávají filmu neskutečně do těla. Clare najednou dává veřejně od filmu ruce pryč. S tím, že autor může film ovlivňovat jen málo. Zajímavé je, že se jí pozornost na Comic Conu a ve všech médiích, premiérách a čteních – líbila. Dokonce je natáčení druhého filmu naplánováno na podzim a píše se scénář Clockwork Angel.

V recenzích, článcích a diskuzích se zase začíná mluvit o jejím plagiátorství, kdokoliv z fanoušků na to upozorní na Twitteru a adresuje Clare, je následně lynčován a utlačován. Můžete si všechny důkazy sami přečíst: první, druhý, třetí, čtvrtý, pátý, šestý.

Já a Cassandra Clare nyní

Abych pravdu řekla, jsem ze všech zjištění smutná. Ze všeho nejvíc mě to mrzí kvůli mému já z roku 2010, které si knihy opravdu užívalo a těšilo se na další. Měla jsem autorku ráda a už se nikdy na její knihy i filmy nebudu dívat stejně. Na filmovou podobu City of Bones jsem zvědavá, i když si stále myslím, že Bower vypadá jako by jel na kreku a vážně hrát neumí. Uvidím, jaké to nakonec bude. Ještě nedávno jsem si říkala, že si nepřečtu ani knihy, ale možná jo, ještě nevím. Třeba se ke všemu časem dostanu, ale budu se na vše dívat jiným, daleko kritičtějším okem než kdy dřív.