>Here Lies Bridget

Autor: Paige Harbison 

Originální název: Here Lies Bridget

Žánr: dívčí román, paranormálno

Anotace na Goodreads: Hrdinka, Bridget Duke, vládne střední škole, ale když se vybourá a skončí v „prázdnotě“, musí se postavit všem lidem, kterým ukřivdila a kteří by ji nejraději viděli v pekle. Na základě výsledku těchto „setkání“ se rozhodne, jestli bude žít nebo zemře.

Nakladatel: Harlequin Teen (EN verze)

Počet stran: 208 (EN verze)

Vazba: Brožovaná (EN verze)

Vydání v USA: 1.2.2011

Vydání v ČR: ještě nevyšlo

Moje hodnocení obálky:
 

Datum četby: 2 dny, leden 2011 v angličtině

Reakce bezprostředně po dočtení knihy: Tahle kniha mě po dlouhé době dokázala rozbrečet…

Bridget Duke se stará jen o sebe a o svou pověst na škole, královna věčírků, všemi oblíbená a obdivovaná… prostě královna střední školy. Nebo snad ne?

To se má Bridget dozvědět hodně rychle, když se v jednom momentu, kdy je ublížená a naštvaná na celý svět, neuváženě rozhodne, že by nebylo od věci sjet s autem ze svahu a zjistit tak, kdo ze všech lidí okolo ní, ji má opravdu rád…

~ … ~

Knihu jsem si chtěla strašně moc přečíst kvůli obálce, která mě naprosto okouzlila. Ani jsem neměla tušení, jestli je to YA kniha, jestli je to kniha pro dospělé, jestli je to fantasy, jestli je to dívčí román, sci-fi… a tak vůbec. Navnadila mě obálka a název knihy. A musím říct, že jsem četby nelitovala. 

Je ovšem pravda, že při čtení knihy jsem minimálně do její první poloviny byla rozhodnutá, že s tím čtením praštím, protože jsem Bridget těžce nesnášela a říkala jsem si, proč bych měla vůbec pokračovat dál?

Bridget je totiž ta největší mrcha a potvora široko daleko. Myslí si, že ji má každý rád, že udává trend celé škole, že by její kamarádi měli být rádi, protože se s ní kamarádí, že její nevlastní matka je hnusná a zlá… a tak to jde dál a dál. Bridget naprosto nesnášíte za všechno, co všem okolo sebe provedla. Jak už od mala byla zlá, pomstychtivá a aniž by si to uvědomovala, plno lidem ublížila a změnila jim životy. Je rozmazlená a sobecká. Rozhoduje, kdo má být in a kdo ne a když jí někdo naštve, zařídí to tak, aby za to zaplatil. What a bitch! Really! 

Kniha v podstatě začíná tím, jak Bridget jede autem a uvažuje o tom, že si způsobí autonehodu a přemýšlí nad tím, kolik z těch lidí, kteří jí ublížili, se za ní přijde do nemocnice podívat a jak to bude brát její rodina, její takzvaní kamarádi… Až nakonec opravdu nějak nezvládne řízení a sjede ze silnice, i když předtím zavrhla, že by si chtěla vzít život… a pak se dozvídáme, co k těmto myšlenkám Bridget vůbec přivedlo. Právě o tom je první polovina knihy, kdy Bridget vážně nenávidíte a nechápete, jak mohl někdo takhle zlý nebýt tak dlouho potrestaný. Jenže ono to potrestání nakonec přišlo… V trochu jiné formě, než bychom nejspíš očekávali.

Bridget se totiž po oné nehodě ocitne v jakémsi „zapomnění“ či „prázdnotě“, kde se má postavit 5 lidem, kterým ublížila nejvíce. Brettovi, kterému ublížila v dětství a kterého křivě obvinila z podvádění, ke kterému jej vydírala; Michelle, která se díky jejím ne zrovna pěkným slovům stala bulimičkou; učiteli panu Ezhnovi, kterého nařkla z toho, že se po ní jenom vozí a má poměr s její nevlastní matkou; své nevlatní matce Meredith, které ubližovala celých 7 let a dávala jí jasně najevo, že není a nikdy nebude její matka a Liamovi, svému příteli z dětství, který se s ní snad před rokem rozešel, protože se úplně změnila.

Každý příběh má totiž dvě strany, tak jako mince. A někdy má příběh i stran více a ne každý vidí všechno stejně. To sama pochopí i Bridget. Je to něco jako její očistec, kdy se dozví, jaký vliv má na své okolí.  Doslova se dostane do těl ostatních lidí. Nejvíce se mi líbilo to, co jí Anna (nová holka, která se stala ze dne na den na střední škole populární, což Bridget děsně štvalo), evidentně někdo napřirozený, řekla, když byla v oné „prázdnotě“:

„I want you to understand how people see you, and how your actions matter,“ she went on. „You must learn that your place in the world is important. You´ve been given the power to affect people, just as we all have, and it´s important – no, vital, that you do the right thing with it.“

To byl moment, který mě rozbrečel. Vážně. Druhá polovina knihy opravdu hraje čtenáři na city. Co mě docela na knize mrzí, je poněkud unáhlený konec. Mohl být trochu více rozpracovaný a vůbec delší. Ale ani ten konec neovlivní mé konečné hodnocení.

Kouzlo této knihy spočívá v tom, že se nejedná o nijak přelomový příběh, který by už nikdo předtím nepřevyprávěl… a přesto se mi zdá lepší než jemu podobné, dříve vydané. Nejedná se o přelomovou knížku, ale dokázala si mě získat. Ne všechno mě dokázalo tak dostat, že v jednom momentu totálně nenávidím HLAVNÍ HRDINKU a v dalším brečím a zpytuju své vlastní svědomí. Protože, ruku na srdce, ne všichni se ke všem chováme hezky. Já sama dokážu být někdy pěkná potvora a někdy aniž bych chtěla. Dokonalá nejsem a dokonalé lidi nemám ráda. Už proto jsem dala knize 5 hvězdiček, protože i tím málem dokázala něco, co jiné ani náhodou.

A jak že to s Bridget dopadne? No hádejte…