Tangle Threads
Autor: Jennifer Estep
Originální název: Tangle Threads
Knižní série: Elemental Assassin
Díl: čtvrtý
Žánr: urban fantasy, magie, upíři, skřeti, obři, vrazi
Věková hranice: 20+ (veliké množství silně násilnických scén, sex a nadávky)
Anotace na Goodreads: Radši se každý večer postavím tuctu smrtících zabijáků, než se zabývat něčím tak složitým, spletitým a křehkým jako jsou moje city.
Jenže jsem tady. Gin Blanco, nájemný vrah skoro-v-důchodu známý jako Pavouk. Přeslapující před dveřmi sexy obchodníka Owena Graysona jako nervózní teenager. Jedna z věcí, která se mi na Owenovi líbí: neštítí se mé minulosti – nebo mé přítomnosti. A zrovna teď mám na hlavě namalovaný velký terč.
Chladnokrevná Mab Monroe, která ovládá oheň, si najala jednoho z nejchytřejšíh nájemných zabijáků, aby se mě zbavila. Elektra LaFleur je rozhodně kvalifikovaná a efektivní, a se svou smrtící elektrickou energií stejně silná jako já a má kamenná a ledová magie. Což znamená padesátiprocentní šanci, že z téhle bitvy vyvázne živá jenom jedna z nás. Mám v úmyslu LaFleur zabít – anebo zemřít při snaze – protože Mab chce po Elektře, aby zabila také mou mladší sestru, detektiva Briu Coolidge.
Jediný problém je, že Bria netuší, že jsem její dlouho ztracená starší sestra… a že jsem také vrah, kterého pronásleduje přes celý Ashland už několik týdnů. A co Bria neví, nás může nakonec zabít obě.
Nakladatel: Pocket Books (EN)
Počet stran: 357 (EN)
Vazba: Brožovaná (EN)
Vydání v USA: 26.4.2011
Vydání v ČR: nevyšlo
Moje hodnocení:
Moje hodnocení obálky:
Datum četby: 4 dny, prosinec 2011 – leden 2012, v angličtině
Reakce bezprostředně po dočtení knihy: Owen vypadá hodně yummy…
Oficiální stránky knihy
Oficiální stránky autora
Oficiální blog autora
Můj názor (obsahuje spoilery):
Tahle série se jasně zařadila mezi jednu z mých nejoblíbenějších, nejspíš jde o mou nejoblíbenější adult sérii vůbec (zatím).
Gin zabila jednoho z Mabiných nejbližších nohsledů, čímž na sebe konečně více upozornila, odvrátila tak pozornost od Brii a hlavně ukázala Mab, že je tu někdo, kdo se jí rozhodně nezalekne a kdo jí půjde po krku. Děj čtvrtého dílu volně navazuje na ten předchozí. Blíží se Vánoce a vypadá to, že Mab si na zabití Pavouka (tedy jí) najala dalšího nájeméno zabijáka – Elektru LaFleur.
Ta má za úkol nejen zbavit se Pavouka, ale také Brii, protože Mab v ní stále vidí hrozbu. Netuší, že obávat by se měla spíš Gin. Jenže Elektra není drahým zabijákem pro nic za nic, dokáže totiž ovládat eletřinu… a když vámi projede silný elektrický proud, bolí to jako čert.
Tenhle díl mi ze začátku připadal takový… méně zajímavý než ty ostatní, i když Jennifer rozhodně úroveň nesnížila. Nějak mě ze začátku linie s obávanou vražedkyní LaFleur nezaujala, přestože šlo o jasný vývoj situace. Dobré, nicméně trochu i otravné, na téhle sérii je, že ačkoliv jste nemuseli číst některé předchozí díly, Jennifer vám tu a tam něco osvětlí, vysvětlí a uvede vás v obraz, tudíž víte, co se kdy stalo. Když ale tuto věc přehlédnete, dostanete další akcí nabitý díl.
Gin jsem si oblíbila hned na začátku a s každým dalším dílem se mi zamlouvá čím dál tím víc. Sice dráhu nájemného zabijáka pověsila na hřebík, ale od chvíle, kdy se dozvěděla, kdo stojí za smrtí její matky a sestry, dělá všechno proto, aby Mab co nejvíc uškodila a nakonec ji i zabila. Líbí se mi, že i když je krvelačná až hrůza, za svou „rodinou“ stojí, snaží se zabránit zbytečnému násilí a vraždám a svým způsobem i bere spravedlnost do svých rukou.
Líbí se mi, že není taková ta klasická hrdinka, která umí všechno, která každého přitahuje, které všechno vychází. Ne, Gin si několikrát pěkně nabila zadek, několikrát dostala pořádnou nakládačku, málem umřela a její milostný život taky není zrovna ucházející – ale jde do všeho po hlavě a nezastavuje se, neváhá, kalkuluje, přemýšlí, bije se a postupně se učí i věřit ostatním, zamilovat se.
Owen ji skvěle ve všem doplňuje. Zatímco Gin je vážně chladnokrevný prvotřídní zabiják, Owen se jí nijak neštítí, neodsuzuje její činy, do jisté míry ji i chápe. Owen totiž nemá růžové klapky na očích a ví, co za lidi v Ashlandu žijí. Je úžasný. Tečka.
Finna jsem si taky zamilovala, protože je to ten správný floutek, co jde snad po čemkoliv ženském (zletilém). Brii začínám přicházet na chuť, chápu proč dělá to, co dělá. Jo-Jo i Sophie jsou už součástí i mé rodiny a já se toužím dozvědět, co se to vlastně kdysi stalo.
Jennifer se krásně drží své hlavní zápletkové linie a jenom na ni nabaluje jednotlivé epizody, které jsou pro příběh důležité. Postupně odhalujete to a tamto a spolu s Gin se připravujete na tu konečnou bitvu. Tahle série mě i několikrát rozbrečela, navzteklila, připravila do bojovné nálady, navnadila. Série se mi moc líbí a jsem zvědavá, co se bude dít dál.
