Glow
Autor: Raven Kennedy
Originální název: Glow
Knižní série: Zlatá klec (The Plated Prisoner)
Díl: čtvrtý
Věková hranice: 20+
Žánr: adult, fantasy, romance, erotika, magie, fae
Moje hodnocení: 3 hvězdičky
Můj život se skládá z pozlacených lží. Ale smrt byla formována hnilobou.
Stejně jako fénix budu muset vstát z popela a naučit se ovládat svou vlastní sílu. Protože mi možná byla přistřižena křídla, ale nejsem v kleci a konečně mohu volně létat ze zmrzlých království, ve kterých jsem byla držena.
Ale svět mi to nechce dovolit.
To se stane, když se obrátíte proti králi – všichni ostatní se obrátí proti vám.
Dobře, že mám na své straně jiného krále.
Ale i s temnou hrozbou jakou je Slade Ravinger si pro mě ostatní monarchové jdou.
Takže já za něj budu bojovat a on bude zabíjet pro mě, i kdybychom kvůli tomu měli být za padouchy.
Protože dokud budu žít v tomto světě, už mě nikdo nezneužije.
Nakladatel: Bloom Books (EN)
Počet stran: 705 (EN)
Vazba: Brožovaná i vázaná (EN)
Vydání v USA: 31.1.2021
Vydání v ČR: květen 2025
Datum četby: až moc dlouho, leden-únor 2025, v angličtině
Reakce bezprostředně po dočtení knihy: Nějak mi to přišlo nekonečné.
Oficiální stránky knihy
Oficiální stránky autorky
Můj názor: Po bouřlivém konci třetího dílu série jsem byla dost zvědavá, co se bude dít dál, takže jsem do pokračování skočila v anglickém jazyce, než abych čekala na český překlad. A nakonec jsem tuhle velkou knihu četla s přestávkami snad měsíc, protože mě nic nenutilo číst dál.
Možná to bylo tím, že nám k pohledu Sladea, Auren a Maliny najednou přibyly pohledy královny Kalie, Orisse a Rissy. Protože proč ne… Do toho si ještě připočítejte flashbacky do Sladeovy minulosti s občasnými vzpomínkami na svou vlastní minulost i od Auren… a budete v tom mít občas docela slušný guláš.
Ačkoliv chápu, proč se autorka rozhodla tuhle knihu zrovna takto koncipovat a že nám chtěla najednou ukázat a vysvětlit i Ripův vývoj, bylo to pozdě a bylo mi to tak nějak i jedno. Je to dáno tím, že tenhle žánr sleduje většinu času podobné scénáře a tak vás nečeká nic extra překvapivého. Čtenář už tak trochu tuší, co se možná bude dít dál, takže to ztrácí tu správnou jiskru.
Například tady je hlavní hrdinka tak třetinu knihy v bezvědomí a nevíme, jestli se teda probere a jak na tom bude. Hlavní hrdina tak může přemýšlet dokolečka nad tím, jak ji nadevše miluje a co všechno ho dovedlo až sem. Pak tu máme opětovný trénink hlavní hrdinky, aby nabyla patřičné sebedůvěry s občasným sexem a odhalováním těch největších tajností. Na chvíli jsou všichni strašně šťastní, aby vzápětí přišel obrovský zlom, který nás na samotném konci vyšokuje a donutí netrpělivě vyhlížet pokračování.
Ačkoliv měla Auren své dobré chvilky, většinu času mě zase tolik nezajímala a samotný nábožensky fanatický závěr á la Hry o trůny mě akorát podráždil. Jediná postava, která mě bavila a které fandím, i když je to klasický bad boy s bolestnou minulostí a rozervaným srdcem, je Slade. Čtu tuhle sérii vlastně hlavně kvůli němu. I když tady se choval spíš jako by i on nastoupil do své emo fáze, kdy se dokola trápí nad tím, co Auren udělal. Na druhou stranu Auren se taky nedokáže srovnat s tím, co udělala. A tak o tom čtete pomalu 200 stran pořád dokolečka.
Tahle kniha by se dala smrsknout na polovinu. Linka Osrika a Rissy jakoby kopírovala předchozí vývoj vztahu Sladea a Auren, což bylo otravné. Digby byl taky otravný. Lu a Judd spíš fungovali jen jako vtipné vytržení. Ryatt je podle mě chudák. A že se v další knize nejspíš budou střídat nejen pohledy, ale i dva různé světy, bude ještě větší cirkus, do kterého se hned tak neženu. Tak nějak jsem čekala víc.
