Bezmocná
Autor: Lauren Roberts
Originální název: Powerless
Český název: Bezmocná
Knižní série: Powerless (Bezmocná)
Díl: první
Věková hranice: 15+
Žánr: young adult, fantasy, magie
Moje hodnocení: 3 hvězdičky
Do království Ilya patří jen výjimeční lidé… Elita už po desetiletí disponuje zvláštními schopnostmi, jež jí daroval Mor. Ačkoliv ne všichni měli to štěstí, že nemoc přežili a zároveň dostali do vínku moc. A právě ti jsou doslova Obyčejní. Když je král vykáže z království, nedostatek schopností se náhle stává hrdelním zločinem. Jedním z vyděděnců je i Paedyn Grayová.
Skrývá se v chudinské čtvrti, kde je život mimořádně krutý, a vydává se za Elitu, aby splynula s ostatními a vyhnula se problémům. Jenže pak zachrání mladého cizince, aniž tuší, že to je jeden z ilyjských princů, Kai Azer. Za „odměnu“ je vybrána do Očistných zkoušek, brutální soutěže, která má demonstrovat sílu Elity.
Pokud ji však nezabijí protivníci, postará se o ni Kai, k němuž začíná něco cítit. Jestli totiž zjistí, že Paedyn je ve skutečnosti Obyčejná, bude to znamenat její konec.
Nakladatel: Simon & Schuster Children’s (EN), Yoli (CZ)
Počet stran: 523 (EN), 528 (CZ)
Vazba: Brožovaná i vázaná (EN, CZ)
Vydání v USA: 31.1.2023
Vydání v ČR: 1.8.2024
Datum četby: 5 dní, září 2024, v angličtině
Reakce bezprostředně po dočtení knihy: Další obdivovaná vykrádačka oblíbených YA sérií, která má nesympatickou hrdinku a hromadu dějových blbostí.
Můj názor: Bezmocná je další z velice propagovaných a oblíbených fantasy knih, které v poslední době ovládají Bookstagram i BookTook a člověk na všemožné obrázky, koláže a pochvalné recenze pomalu naráží na každém rohu. Přirozeně jsem knihu měla v hledáčku už dávno před tím, než vyšla v českém překladu, ale dostala jsem se k ní až teď.
Za 14 let knižního blogování toho už mám pěknou řádku načteno, takže mě hned tak něco neohromí. Ačkoliv v případě Čtvrtého křídla jsem se nechala tak trochu ohromit Xadenem, v Železném plameni už mi ta autorčina schopnost vykrádat oblíbené YA příběhy lezla na nervy. A totéž se dělo i tady. Bezmocná je totiž další young adult fantasy vykrádačka, co si bere víc než inspiraci z Hunger Games, Selekce nebo Rudé královny.
Paedyn se svým chováním i bojovými schopnostmi až nápadně podobá Katniss a stejně tak i jí pomáhá celá řada lidí, aby jí vlastně všechno vycházelo. Nepoblouzní jen jednoho prince, ale rovnou dva… a s oběma hraje dost nebezpečnou hru, aniž by jí docházelo, v co to může vyústit. Nemá sice žádné schopnosti, ale je vlastně tak skvělá „Mentalistka“, že všechny dokáže obalamutit natolik, že jí ty její schopnosti naprosto žerou. Jo a taky má krásné stříbrné vlasy a neuvěřitelně modré oči. Kdybyste to nevěděli, autorka vám to v knize zopakuje tolikrát, až se vám z toho bude časem zvedat žluč.
Taky nezapomene asi tak strokrát zmínit, že Kitt je budoucí král a Kai je jeho budoucí Prosazovatel (nevím, jaké pojmenování má v českém překladu, v angličtině to bylo furt samé Enforcer sem a Enforcer tam, my ass). Až mi z toho krvácely oči. Celý smysl Zkoušek mi unikal minimálně prvních 350 stran příběhu, a to i v době, kdy Zkoušky už dávno probíhaly. Jednotlivé bojové úkoly nedávaly vůbec smysl. Ani smrt účastníků, pro které to prý byla čest, nedávala smysl. První zkouška skončila a neměla ani vítěze. K čemu všemu byly ty zatracené bály? Jak vlastně dopadlo hlasování? Proč si Kai a Pae mohli vesele tančit někde v noci u ohýnku v trávě, zatímco o kus dál někdo z účastníků umíral? A jak proboha přežilo Hnutí odporu tolik let, aniž by je někdo už dávno neodhalil a nerozprášil?
Jako u většiny moderních YA fantasy knih i tato má mizerné vybudování světa, ve kterém se postavy pohybují. I když je hlavní hrdinkou příběhu Paedyn, ve své podstatě je hlavním hrdinou Kai, protože jako jediný v celé knize projde nějakým tím vývojem. Pae má vývoj nulový, jen má hromadu nenávisti a naprosté naivní zabedněnosti. Naopak Kai je sice vykreslený jako monstrum, ale krom nějakých těch bitek a povídání o vraždění, je to vlastně hodný kluk, který se od první chvíle naprosto poblázní do Paedyn a dělá vše pro to, aby jí usnadnil život. Jako by autorka stvořila dalšího rozervaného hrdinu, co je vlastně další plyšový medvídek, z něhož lítají věty jako poezie, co pohladí nejedno ženské srdce.
Kai říká a dělá přesně to, co byste si totiž od správného „morally gray“ charakteru přáli. A taky proto to autorce tak dobře funguje, i když se jí plno jiných věcí naprosto logicky rozpadá. Opravdová hrozba je v podstatě nulová, konec rádoby překvapivý, hlavní hrdinka většinu času naprosto na facku. Autorka ale kombinuje věci z oblíbených young adult knih, které u čtenářů zabodují i po tolika letech, takže se té popularitě a oblíbenosti nedivím. Jen je mi z toho lehce smutno. Uvidíme, co se bude dít dál. Třeba se po tom nekonečném teasingu konečně dočkáme i pořádné pusy.
